Témy přicházejí a mizí

19. září 2018 v 10:11
Nafotila jsem spoustu míst a opět někde zapomněla. Byla jsem na Slovensku. Pochodila spoustu zajímavých míst, poutních míst ale také historická města. Uvědomila jsem si jak hlubokou stopu zanechali na Slovensku němečtí kolonisté - horníci, ale i řemeslníci, bohatí měšťané. Fakticky všechny historické stavby, gotické i renesanční zde zůstaly po němcích. Později se objevily dřevostavby tzv. artikulární kostely, kam se vešlo až 5000 lidí.



Bydleli jsme v Tatranské Štrbě 2 noci, vyšli na Kriváň a Koprovský štít. Pak jsme se přesunuli ke kamarádce do kláštera. Pochodili po okolí a našli spousty kuřátek tedy ehm lišek.


Košík zatím poloprázdný, postupně se zaplnil, pak bunda a nakonec ruksak.

Je pro mě dost těžké nějakou věc nebo příhodu z celého sledu událostí poslední doby vypichnout jako důležitou. Není důležitého nic, ale jako celek mě naléhavě a opravu syrově vrací do mého mládí a nejistot s ním spojených. Ukazuje mi mé slabosti, to co mě kdysi trápilo jako nevyřešené, bolavé se ukazuje jako úplně stejně nevyřešené a bolavé. Ale něco je jiné, pro mě nové. Umím to snést. Podívat se do zrcadla svých slabostí a netvrdit sama sobě že věci jsou né tak hrozné neb se časem zlepší. Nezlepší. Nemám nutkání to nějak řešit. Nechávám to být. A také mojí citlivost až přecitlivělost nechávám být. Dávám ji prostor se projevit. Pokud se začnu bránit, bráním se. A vidím tuto obranu... a někdy se nebráním. Oboje je dobré. Důvěřuji v oboje.

Ukazují se mé chyby a omyly. A že stárnu a že již nikdy to nebude lepší. Nenaučím se víc, nepřinesu nic nového, to co teď je a čeho jsem schopna, je maximum možného. Z toho budu postupně ukrajovat. A těšit se ze zbytku.

Mívala jsem těžké noci, kdy se mi zdálo že nejsem dobrá babička. Že bych mohla dát víc. Nedám. Vypořádala jsem se s tím, smířila a v průběhu času zjišťuji že i beze mne se točí svět a děti si se svými dětmi poradí beze mne.

Nejstaršího jsem se ptala, zda se nezblázní... Podíval se na mě smutně a říká, že je připraven umřít pro rodinu. Dát úplně všecko. Kostky jsou vrženy. Taky jsem o tak kdysi měla a můj muž taky. Odevzdání se zcela tomu co přichází, i když člověk neví co to je... jen vidí že je to těžké, že je toho hodně a že musí skrz. Nejstarší syn i se svojí ženou se do toho vrhli a zvládají to jak nejlépe umí. I díky tomu, že jim do toho s mužem moc nevrtáme. Snacha je již doma sama, vodí středního do školky a s nejmenším tráví nějaký čas v zařízení pro maminky s dětmi, tam se může i najíst. Dnes ji pomůžu na rodičovské schůzce nejstaršího. Nejstarší chlapec dost trpí, má alergie v obličeji od svých tiků, jak se pořád dře. Už to není pro něj moc zábavné nýbrž stresující... musí skrz. Věřím že to zvládne. Nic jiného mu nezbývá. Kdysi byi zvyklí na větší pohodlí, že se někdo o ně stará, že udělá to nebo ono. Teď musí vše zvládnout sami.

Střednímu synovi se daří, i když jedno dítě není až tak velkou výzvou. Pořád je zde prostor k nadechnutí a vydechnutí. Nejmenší syn zahájil nové studium. To staré po dvou letech ukončil. Volný čas strávil brigádou u svého středního bratra. Dělal kuchaře, nejdřív pomocnou sílu a postupně se vypracoval a uvařil cokoliv. Má ruce spálené až po lokty a plné puchýřů. Byla to i zkouška trpělivosti pro moji snachu, která ho musela snášet ve svém malinkém bytě... s malým dítětem. Snacha pořád studuje, začíná ji praktikum. Musí si to nějak zařídit. Malinká vnučka půjde do jesliček již v jednom roce.

Nijak to nehodnotím, nejsem připravena jet 650 km hlídat vnučku.

Tohle vše si musím se svým svědomím vyhádat. Zpracovat. A rozhodnout se zda chci vést dále svůj život, provázet turisty, jít do přírody, poznávat nová místa... nebo převzít babičkovské povinnosti a vstupovat do života svým dětem. Zatím se na to necítím. Vnučata k nám lnou, těší se k nám.... Doufám že až budu starší, tak přijdou sami, třeba přiběhnou spontánně. Babi, co děláš... můžu se dívat. Zatím jsou hrozně nároční... očekávají zábavu, že se jim budeme věnovat. Hrát si s nimi. Já si nehrála ani s vlastními dětmi. Unavuje mě to. Přetěžuje. Chci mít radost z vnoučat, né být z nich ubita k smrti.

No takže tak. Maminku v pondělí odvezli do nemocnice. Dostala průjem který nějak nechtěl přestat. TAkže je na pozorování. Vypadá to, že to nic není. Dostala infuze k posílení. Je furt dobrá, opět začíná cvičit. Její aktivita je pro mě tak trochu černá můra... já mám ráda klid. Když nemusím, nedělám vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saul | 19. září 2018 v 13:37 | Reagovat

To je dobře,že si všichni vedete dobře,ale před nejstarším klobouk dolů.
A před celou jeho rodinou.
Pro ně to musel být a asi ještě je pořádnej záhul.

2 ratka | 19. září 2018 v 15:34 | Reagovat

1. ano, je to hukot. Ale i pro snachu. Bydlí ve 4. patře. Ráno vynáší malého (1 rok) a staršího (upištěného) ze 4. patra a vede do školky. pěšky asi 1 km k autobusu, pak autobusem. máme rozkopnou silnici. je třeba dojít pěšky. Malého pucka nosí na břichu nebo zádech, aby nemusela táhnout kočárek. Pak ještě plíny, a pití a náhradní věci...ale učí se dělat to hospodárně. nemazat se s tím.

3 Saul | 19. září 2018 v 15:41 | Reagovat

A domluví se snacha česky?

4 ratka | 19. září 2018 v 15:51 | Reagovat

3. moc ne... proto s ní jdu dnes na rodičák. A vezmu jí hned broskvový koláč. Tedy ten opakovaný.

5 Liška | 19. září 2018 v 22:22 | Reagovat

To je báječný, co píšeš!
Zvenku báječný, naživo to náročný určitě je.

Říct si, že už to nebude lepší, že tuhle vlastnost prostě mám a budu s ní nějak žít dál, to je super, to je (paradoxně a tak se ten proces taky jmenuje) předpoklad toho, že se to může změnit.
nebo se to měnit nemusí, ale vytvoří se pro to možnost.

já jsme si taky řekla, že skáču lidem do řeči a už to tak bude vždycky a hotovo. Akorát pořád za bukem číhám, jestli se to začne měnit:) ne, nezačlo.

ad 4 opakovaný koláč :- )
Opakovaný vtip není vtipem, ale opakovaný koláč je koláčem!

6 rulisa | 19. září 2018 v 23:08 | Reagovat

Mám to podobnmě, jen si ještě pořád občas u některých svých pro-jevů říkám, že bych je tlumit mohla. Třeba mluvení moc nahlas s přízvukem ječení. Snažím se udržet hlas v nižších hladinách i tóninách. Slyším se totiž, na rozdíl od dřívějška. Resp. i při momentálním adrenalinové vzrušení jsmem schopná se vnímat, tudíž i slyšet. A je to protivný se takhle slyšet. Mně. Natož těm ostatním okolo, co mě neslyší přes buben hlavy. A je protivný i slyšet občas svůj úsečně strohý řídící tón, když jsem v pracovním švunku a soustředění jen na daný úkol, ne na lidi okolo.

7 ratka | 20. září 2018 v 7:07 | Reagovat

tím že nejsem sama, tak veškerý úlet "je viděn" a třeba okomentován. Jasně že se spletu, také ječím, nebo blbě kecám ale to komentování.... že to dělám (ačkoliv jsem to věděla)  jsem kdysi nesnášela. možná z bezmoci. a to je právě jinak. už to necítím jako bezmoc nýbrž vlastní charakteristiku. Dělám to, naseru sebe, jiné... a to všecko je součástí. I ty opravy, opakování.

Manžel mě vážným hlasem řekne, že nejjednodušší je dojít z A do B přímo,  je to rychlé a nejsou nervy. Já to vykmitávám, dojdu do C a pak zpět do B. Uřícená, unavená... on otrávený už dávno má hotovo. A já celou dobu nedělal nic jiného než šla z A do B.

8 ratka | 20. září 2018 v 7:29 | Reagovat

7. jo a kdybych to měla pořádně naplánováno /včas, na svém místě, systematicky/ tak bych nebyla za blbca... tedy nedělala bych zmatky.

Takže se vrací přesně to co byl můj problém  již v dětství. Neschopnost systematické práce, skládání věcí, chystání, příprava poznámek a dělání si pořádku ve věcech aby byly po ruce.

Myslela jsem si že se to dá naučit a zjistila jsem že nedá. S vděkem přijímám pomoc mého muže, je přípravy, záznamy a statistiku. Díky ní...vím co bylo, co je a co bude :-) Já bych to nevěděla...

9 ratka | 20. září 2018 v 7:32 | Reagovat

Když jsou takhle připravené věci, tak již můžu improvizovat... je to pak snadné. Ale není snadné improvizovat, tam kde nevím nic a teprve to jdu zjišťovat z poznámek.

Takže naučila jsem se vážit si pořádnosti. Sice u mě to nehrozí, ale vážím si pořádnosti u jiných. Už si z toho nedělám srandičky, když to sama potřebuji a bez pořádku bych nemohla vůbec dělat práci kterou dělám.

10 rulisa | 20. září 2018 v 7:50 | Reagovat

7
Já mám na komentáře kolegy z práce. :-)
Ti si na falešnej takt nehrajou. :-))

11 rulisa | 20. září 2018 v 7:52 | Reagovat

7 druhá a 8
A manžel je rád, že má tebe, neb kdyby žil vedle bezchybně systematické ženy, nebyl by tolik mužem. :-)

12 ratka | 20. září 2018 v 7:58 | Reagovat

11. to ano...má to i výhody :-)

13 ratka | 20. září 2018 v 12:01 | Reagovat

našli jsme plný koš hub, hřiby a kozáky.

14 rulisa | 20. září 2018 v 13:24 | Reagovat

Tady už to trvá přes týden, i z každýho večerního koupání si vezu půl plátěné kabele praváků a kovářů.

15 ratka | 20. září 2018 v 13:52 | Reagovat

14. u vás toho musí být :-) u nás jsem takový úlovek ještě nezaznamenala.

Teď ještě co s tím. Bedle se pokusím umístit u švagrové. Pak udělám houbovou omáčku... a něco se bude muset sušit.

16 rulisa | 20. září 2018 v 14:47 | Reagovat

Většinu krájím a dusím na trošce oleje se solí a kmínem, bez podlívání, pustí vodu samo. Po zchladnutí krabičkuju do mrazáku. Vydrží přes rok v pohodě.

17 rulisa | 20. září 2018 v 14:49 | Reagovat

Praváky mrazím bez tepelné úpravy nebo jen rychlým spařením a zchlazením, aby zůstaly křupavé, ty pak beru do bílých polívek a omáček. Ale chce to do dvou i tří mikrotenových sáčků, jinak provoní celý mrazák.

18 rulisa | 20. září 2018 v 14:49 | Reagovat

P.S. 16:
Ten kmín dávám mletý, aby nerušil v žádné budoucí úpravě mražené houbové směsi.

19 ratka | 20. září 2018 v 18:47 | Reagovat

Díky, super tipy. my zatím rozkrájeli na 8 plechů a dva velké tácy hřiby...třeba je ještě sundám a hodím do mrazáku. KOzáky jsou mlaďoučké...ale jejich hrozně moc.

20 rulisa | 20. září 2018 v 23:02 | Reagovat

Suším málo, spíš jen na houbový koření, se sušenýma houbama v kusech je dost práce a moji kluci je v jídle moc nemusejí. Ale mám ještě v mrazáku polotovar dršťkovky z kotrče a zrovna dovařuju základ na guláš z kovářů. Výbornej. Nejradši bych ho snědla hned teď, tak jak je. Mňam. :-)

Z podzimních hnědých pak udělám ještě karbenátky, ty jsou taky fajn na rychlou večeři, když pro ně sáhneš do mrazáku.

21 Liška | 21. září 2018 v 12:27 | Reagovat

Ňam ňam.
Ty houby v mrazáku opravdu hodně voněj, Máme je tam taky. Máma vždycky na Šumavě něco nasbírá. Nebo jí tam její úlovky vymění za už usušený.

22 ratka | 24. září 2018 v 7:34 | Reagovat

nakonec je mám na půdě... můžu je rozdat. zamražené by moc nešly :-)

23 rulisa | 24. září 2018 v 7:59 | Reagovat

Akorát co mám zkušenosti já, tak o ty sušené nikdo moc nestojí. :-) Právě spíš o ty mražené, hlavně o praváky na omáčku.

Sušila jsem nakonec taky, jen nohy, z hlaviček dělám ty směsi nebo z pevných předdušuju na hříbkovou omáčku z větších kusů. Sušené mám zatím ve sklenicích, výhledově je pomelu v kafemlejnku na jemno na koření, to nevadí v jídle nikomu, ani mému mladšímu mláděti, co houby v jídle nechce.

24 rulisa | 24. září 2018 v 8:00 | Reagovat

Jo, a něco jsem rozdala a něco směnila na Moravu za slivovici. :-))

25 ratka | 24. září 2018 v 8:18 | Reagovat

na půdě to voní jak v lese :-)) Mám pouze tři přihrádky v ledničce na mražení. Většinou je tam kachna,  pak 3-4 pizze, a  pak nejaké mražené masa...nebo kopr :-)

26 rulisa | 24. září 2018 v 8:49 | Reagovat

Taky mám jen tři přihrádky mrazáku dole pod lednicí. Mám tam houby, borůvky, libeček, medvědí česnek, fazolkové lusky a nějakou další zeleninu. A nějaký starší krahulecký uzený, co jsem dostala.

Maso z rozmražení moc nemusím, kachnu mi stačí koupit jednou za rok přímo z obchodu, když je v akci, a pizzu tam čas od času taky v akci naskladním a čoveče - jakmile se objeví doma mládě, pizza vysublimuje. :-))

27 rulisa | 24. září 2018 v 8:51 | Reagovat

Kopr mi letos dost zaschl, zbytek už jsem zdělala pod letošní houby. Takže svůj kopr letos bohužel už nemám. :-(

28 ratka | 24. září 2018 v 9:13 | Reagovat

27.mám kopr asi 3 roky. Mládě se rozhodlo pro zdravou stravu, takže pizze tam leží jak zdechliny :-))  Mražené ovoce byl vždycky desáster :-( prostě nebylo to dobré.

29 ratka | 24. září 2018 v 9:14 | Reagovat

vyházela jsem meruňky, švestky i ostružiny ... občas mám v mražáku vaničky se zmrzlinou  a velké balení malin.

30 rulisa | 24. září 2018 v 9:24 | Reagovat

Dužnaté ovoce nemrazím, to je po rozmrazení tragédie. Ale borůvky jsou ok. A jahodová dřeň proslazená taky ujde.

31 ratka | 24. září 2018 v 10:11 | Reagovat

jj. Borůvky asi jo, ty hned spotřebuji. Tedy nemám do mrazáku nic. A z jahod udělám marmeládu a taky se hned sní. Teď jsem udělala marmeládu z broskví. A pslední jsou jabka... asi koláč a koláč a koláč :-))

32 rulisa | 24. září 2018 v 10:35 | Reagovat

U nás jsou borůvky ceněné až v zimě, právě proto, že v době borůvek je jich plno a peče a vaří se z nich tady všude, takže každej je toho přejezenej.

Marmelády se doma kupí, mláďata je jí jednou za čas, nejvíc já sama.

Marmeláda z broskví je pro mě asi tak totéž jako pro tebe ty borůvky. :-) Co bych tady dala za opravdu dobré (rozuměj ne hnusné drťovité a uvbitř hnědnoucí hypermarketové) domácí broskve z teplých krajů...
Ani na jídlo nebyly, natož na marmeládu.

33 rulisa | 24. září 2018 v 10:38 | Reagovat

Jabka nastrouhám na hrubší plátky, nacpu do sklenic, mírně prosladím, případně poskořicuju a pohřebíčkuju, a zavařím. Vhodné na buchty a štrúdly. Nebo suším na křížaly, ty můžu celoročně, mňam. Večer budu dávat na sušičku právě ještě švestky a možná doskládám i jabkama.

34 ratka | 24. září 2018 v 10:41 | Reagovat

33. to zní skvěle :-))

35 rulisa | 24. září 2018 v 10:47 | Reagovat

Zejména skvělé jako recept na večer strávený v teple u krimiseriálů na PC při hňudlání ovoce a na teplo i při vstávání ráno, když na noční proud jede ta sušička. :-))

36 rulisa | 24. září 2018 v 10:49 | Reagovat

A třeba se mi ovocnými kyselinami odbarví ty prsty zažloutlý z čištění hub, zejména těch jinak výborných kovářů. :-)

37 Liška | 24. září 2018 v 11:41 | Reagovat

sušené švestky, to je něco!

Z hub jde taky zavařit do malých skleniček takovej salát. octovej lák, trochu cibule a nakrájený bílý papriky. Akorát to je lepší z malejch pevnejch hub nebo lišek. Ty praváky jsou lepší zmrazit ve větších kusech na tu omáčku.

38 rulisa | 24. září 2018 v 12:09 | Reagovat

Herdek, čalamáda, vidíš, tu bych ještě udělat mohla, jestli ještě něco na výletě potkám.

Jiný než pevný neberu, velký v lese nechávám. Nepotřebuju se s nima fotit - a pak toho dvě třetiny nebo celej obrhřib vyhodit. Když mu zlehka máčknu na klobouk a on pod prstem sebemíň uhne, tak ho tam nechám.

39 Saul | 24. září 2018 v 14:40 | Reagovat

jo,ty zavařovaný houby uměla skvěle babička.
Děda mne vzal na houby,ty velký vysbíral on na smaženici a já měl hledat ty maličký na zavaření.
To jsem měl ještě dobrý oči.
A potom v zimě byly k obědu místo kompotu.
Nedávno jsem viděl zavařený houby v supermarketu,tak jsem je vzal,několik druhů,ale vůbec se to nedá srovnat.
Na ten babiččin lák nezapomenu,ten mi vlastně chutnal víc než ty houby.

40 rulisa | 24. září 2018 v 14:51 | Reagovat

Jo, ten nejlepší babiččin lák taky neumím.
A už se jí nezeptám.
Bude to holt pokus omyl. Třeba s eto naučím časem, až budu taky babička. Aspoň věkem.

41 Liška | 28. září 2018 v 11:25 | Reagovat

Cha, jak jsme se bavili o té čalamádě z hub - šla jsem večer domů a už za dveřmi  jsem cítila něco paprikového kyselého. Už tu čalamádu cítím všude!

Vevnitř říkám mámě, že totady voní jako ten houbovej salát. A ona: Zrovna jsem ho dovařila! Dva hrnce.
Stavili se tu příbuzní ze Šumavy a dovezli velkou bednu krásných hub...

42 rulisa | 30. září 2018 v 23:28 | Reagovat

Tak já mám jen pár skleniček, ale vypadají krásně. :-) Do mrazáku už se nevejde ani párátko...
Ale už houby končí. V týdnu tady bylo mínus tři a půl, na žmach mi zrmzlo na zahrádce skoro všechno, rajčata, dyně, papriky, fazolky, kalanchoe, co jsem tam měla odložený jakože na letnění...
A celkově se hodně ochladilo, kdekoli jsem byla v lese teď o víkendu, tak mladý hříbky už jsem neviděla. Ke chladno a už zas sucho. I když lufťáci ještě mají nálety do lesů, už přestávají nacházet.

43 ratka | 1. října 2018 v 7:16 | Reagovat

Jablek jsou hromady... syn mi dovezl plnou igelitku z chalupy, nevím co s ní.

Upeču koláč... pak uvidím co se zbytkem. Mám na zahradě jabka vlastní.

Rajčata furt mám, mrzlo před týdnem. a pak to povolilo. Jestli bude takhle dál, otrhám všecko a půjdou na šťávu,  cukety ještě bojují. fazolky jsou dávno suché, papriky jsem letos nepěstovala. Už visí jen lilky :-) a rajčata. a jabka na posledním stromě.

44 rulisa | 1. října 2018 v 7:54 | Reagovat

Stromovýho ovoce byly letos hromady všude.
Ä u vás asi nemrzlo tolik. Mně zmrzly u rajčat nejen lupeny, i plody. Z červených hnilička, ze zelených šedá hnilička.

Fazolky keříčkové plodí průběžně, asi jak se sklízejí ještě zelené, tak je to nutí znova kvíst. Takže suché nebyly. Co jsem ale otrhala po tom mraze, zplesnivělo doma. Už jsem to nedosušila.

45 ratka | 1. října 2018 v 7:58 | Reagovat

44. protože se  moc nestarám o sklízení, ani nevím jak to vypadá. Nestíhám...

46 Saul | 1. října 2018 v 8:44 | Reagovat

42:
byl jsem včera v lese chvíli,jen tak kousek od cesty a nic.
Říkal jsem si,že je to tam asi vysbíraný,ale z lesa chodili houbaři s košíkama a měli tam akorát pár babek.
Jen velký trs václavek jsem našel,ale ty neberu.

47 rulisa | 1. října 2018 v 11:09 | Reagovat

V neděli je to už dycky vysbíraný, natož o prodlouženým víkendu na konci září, kdy  v nízkých teplotách prašivky rostou už dost pomalu.
Zkus to ve čtvrtek odpoledne. :-)

48 Saul | 1. října 2018 v 11:18 | Reagovat

To si nejsem úplně jistej,že ve čtvrtek v Brně na asfaltu a v pavilonech veletržního výstaviště něco poroste.
Ale pro jistotu vezmu košík a zkusím:-)

49 rulisa | 1. října 2018 v 11:48 | Reagovat

Vy Hanáci, vám s emusí všecko polopatě...
Tak eště taky musíš jít do lesa, jsem zapomněla. :-)
Ale dám ti tip, na západ od Brna, za Veverskou Bítýškou a u Hádů, to roste obvykle taky.

50 SV | 1. října 2018 v 15:46 | Reagovat

ahoj Radko!
dobré správy, držím labky, nehc sa vám darí! btw, dobre som sa pobavila na vetičke, že najradšej nerobíš nič, len opakovaný koláč a popri tom si len tak vyhopkáš na Kriváň a Kôprovský štít! ;-)

51 ratka | 1. října 2018 v 18:26 | Reagovat

50. nevyhopkám...bylo to dost těžké :-) zejména Kriváň, tisíce lidí na skále... Kôprovský štít byl lehčí, ale daleko.

Pod Kriváněm jsme potkávali úplně vysilené lidi... na dně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.