Březen 2018

Pár fotek bez ladu a skladu

24. března 2018 v 18:42
bez komentáře o životě mém

Pohřeb beze slov

9. března 2018 v 15:17
Včera jsem s maminkou byla na pohřbu jejího bratra. Smrt přišla rychle a nečekaně, jelikož strýc se vehementně bránil jakékoliv léčbě. Chytal paniku a stavy hrůzy, kdykoliv někam měl jít nebo dělat něco co nechtěl. Všichni věděli jaké má stavy, nikdo to neřešil. Předem jsme nevěděli kterou barvu nesnáší nebo co nejí, jaké slovo se nemí říct etc. Když to pak bylo jasné, nikdo se tím nezabýval. Strýcovi jsme dali co chtěl, nebo nedali když nechtěl. Později se to ustálilo na zelené. nesnášel zelenou. Nesnášel doteky. Nesnášel zeleninu (od slova zelená). Odneste ten zelený hnus :-)

Nikdy nechtěl jít k doktorovi. Z doktorů měl hrůzu... tedy i z psychiatrů, nikdy k žádnému nešel. Nedonutili ho.

Zemřel tiše v nemocnici, kam ho dovezli v kritickém stavu. Teta i děti s ním byly každou volnou minutu. Nevědí co se stalo, proč zemřel. Prý demence. Tedy tak zní zpráva. Těžko se mu dýchalo.

Pohřeb byl taky zvláštní. Podívali jsme se na strýce v rakvi. Vypadal dobře, mladě. Prošedivělé vlasy, kudrnaté, husté.

Pak jsme si sedli v úzkém kruhu do smuteční síně, rakev vpředu, poslechli si asi 4 skladby. Hudba skončila, závěs se zatáhl a vyšli jsme ven. Bez jediného slova.

Poseděli jsme v hospodě, popovídali si jak se kdo má, co dělá. Na pohřeb přišli děti s jejich dětmi. I přítelkyně z mládí co bydlela ve stejném domě. A taky sestra jeho ženy. To byli všichni.

Vím, že strýcovy dvě dcery mají vážné zdravotní problémy (psychika), přesto byly zcela OK, a jejich děcka úplně suprovní.

Ten pohřeb byl jak to říct, mimořádně intimní. Ano, intimní život a stejně takový skon. V sobě zacyklený v úzkém kruhu.