Tak rychle utekl a nic

26. ledna 2018 v 7:57
Mluvím o životě. Najednou je pryč. Tak jsem se snažila něco vidět, zažít, prožít... až najednou jsem sestárla a nic. Vše je pryč a žádná lítost za uplynulým.

Sedím doma sesláblá. Jak jsem chytla nějakou tu virózu či co to bylo, dostala jsem penicilín a tři dny jsem běhala po Praze. Pak pár dnů odpočinek a Červenohorské sedlo, pořád na penicilinu. A pak jsem se vrátila, dobrala léky a najednou slabost. Taková ta chudinka v depresích, co nikam nemůže, nic se jí nechce, nebaví ji ani koukat na televizi. Jen kouká a nic. Slabost těla i ducha.

Muž tady aktivně pobíhá, plánuje, něco si sepisuje, rovná a seřazuje. Slyším nějaký fotbal. Je mi to protivné. Nejraději bych ležela v posteli a spala a spala. Nechutná mi. Divný pocit v břichu, nechuť a odpor. K životu? K aktivitě? K čemukolliv.

Vzpomenula jsem si, jak jsme po příchodu z Valiserských Alp (Münch, Jungfrau, Finsterahorn a další čtyřtisícovky) snídali s mužem v grandhotelu Viktoria Jungfrau v Interlakenu. Bylo tam pár starých lidí, co si dali čaj a jednu jahodu. A my dva jako v ráji jsme seděli dvě hodiny u těch lukulských hodů a snědli víc než všichni hoteloví hosté dohromady. A oči jak tenisáky. Nadšení totál. Pamatuji si tu vyvalenost a úžas, možná ostatní byli z nás taky tak užaslí ale to nevím. Pamatuji si jak vše bylo zajímavé, nové, přízračně neskutečné.

Dnes taky k snídani jen tak něco zobnu, polovinu krajíčku chleba. Koukám do ledničky na co mám chuť, na nic. Je to tak dávno, kdy energie ze mne sršela a všecko bylo tak snadné. Protože se chtělo. Protože se zajímalo.

Co s tím, když se nechce. Je to deprese? Nevím. Neznám. Nový úsek života, kdy pasivita získává na síle. nechuť cokoli kamkoli. Jen se nehýbat... nedělat. Nedělat nic.

Nějak se s tím porovnám. Proměňuji se. Většinou se proměňuje housenka v motýla. V mém případě se motýl proměňuje v housenku. Ta se ještě chvíli bude plazit než se zakluklí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (330)
Zobrazit starší komentáře

301 rulisa | 19. února 2018 v 19:06 | Reagovat

299
Myslíš jako v leže?

Ne, Saule, nesepisovala jsem prohlášení, neroznášela samizdat, nescházela se v bytech na tajných schůzkách undergroundu, dokonce mi ti lidi byli spíš nesympatičtí, divní, nedůvěryhodní a zdálo se mi, že je to spíš společnost lidí, co spíš hledají způsob, jak nemuset chodit do práce. Ba dokonce jsem se na základce účastnila i lampionových a prvomájových průvodů a bavily mě pionýrský schůzky, protože jsme tam pájeli páječkou všelijaký kovový spokovací chodbičky, aby to svítilo a vydávalo zvuky, a chodili na zajímavý procházky po Brně.
Ale taky jsem dost často řekla, co si myslím, i když si okolí dost výrazně myslelo, že se to říkat nemá, nebo si dokonce myslelo něco úplně jiného. Takže jsem na jedné ze svých dvou základek bojovala se skupinovou vedoucí pionýra a měla našlápnuto ke dvojce z chování, na gymplu mě dík tomu nesnášela ruštinářka a dávala mi o stupeň až dva horší známky (což se ukázalo při maturitě, kde se tomu rozdílu komise docela nahlas podivila), zato mě měl rád třídní, co měl taky problémy s režimem, a na vejšce  mi spolužák předseda SSM zatípl jakákoli postgraduál, protože prý nejsem perspektivní člen strany a odmítám spolupracovat.

Spokojen?

302 rulisa | 19. února 2018 v 19:08 | Reagovat

300
Jediné, co zrcadlím, Ratko, je tvoje jazyková či komunikativní nedostatečnost. Pokud ve svých sděleních takhle pospojuješ nějaké pojmy nesoucí v sobě nějaká fakta, tak se pak nediv, že si to spojeně vyloží i čtenáři.

303 rulisa | 19. února 2018 v 19:17 | Reagovat

300
A nepíšu nic o tom, že by tvoje pocity byly neoprávněné, přece. Píšu jen, že k poznání příčiny tohoto hnusného pocitu (který znám taky, samozřejmě, naprostá většina z nás ho zná) nepotřebnuju ten film.

Proč se to kruci zas obrací proti mně, že já tobě něco dělám, když nedělám nic jiného, než že se bráním tvému opakování, abych se na film podívala, přestože přišlo i přes moje sdělení, že ho vidět nechci, protože je pro mě taková podívaná hnusná, zlá a těžko unesitelná?

304 ratka | 19. února 2018 v 19:32 | Reagovat

tak dost. nic z toho co píšeš v 302 a 303 není pravda. Nic z toho jsem nepsala, vůbec to s tebou nesouvisí... nechci aby ses na ten film dívala a celkově mě to nezajímá. Pokoušela jsme se normálně konverzovat... o tématu které je pro mě zajímavé. Chápu zcela co říkáš, i ttvoji nechuť... nedivím se jí a vůbec k ničemu tě nenutím. To jediné co se mi vůbec nelíbí je skutečnost, že si pospojuješ některé věty a výrazy a vyložíš si je dle svého. a pak tvrdíš něco, co si nemyslím a myslet nebudu.  
Takže k poslední větě. ano. chápu. nemusíš  se bránit, jsi svobodný člověk.

305 rulisa | 19. února 2018 v 19:54 | Reagovat

304
Ježíš, tak proč ses v 290 obracela na můj komentář 287?

A na tom, že si pospojuju k sobě jen to, co ty pospojuješ do souvětí či ucelených sdělení (viz 291), si stojím. :-))

306 ratka | 19. února 2018 v 19:59 | Reagovat

305. aha. tak to máš pravdu. promiň. neměla jsem ti nic doporučovat. ale nechápala jsem to jako nucení. Opravdu ne... hned jsem to hodila za hlavu. vůbec mě nenapadlo že se cítíš tou větou pod tlakem. Ale asi jo.

307 ratka | 19. února 2018 v 20:34 | Reagovat

nějak mi blbnou komentáře...tak snad to vidíte správně.

308 rulisa | 19. února 2018 v 20:43 | Reagovat

Mně u tebe blbnou nad 200 dycky. Ale už to umím porolovat, až s eto srovná. :-)

306
Zvážím. Jsem na jakýkoli tlak poslední dobou nějak až moc citlivá...

309 ratka | 20. února 2018 v 12:47 | Reagovat

už se to ukazuje správně ...

310 Jirka* | 20. února 2018 v 20:58 | Reagovat

Viděl jsem ten film a hned jsem si uvědomil, že takhle nějak na nás působila ta naše učitelka. Psal jsem o ní ve svém posledním článku.

Nechci říkat, že byla až tolik manipulující, jako tahle filmová, ale pocity jsem měl asi podobné, jako ty děti. Bylo to dobře obsazené - teď myslím hlavně dětské role. Méně známí herci navíc umocnili tu obyčejnost děje, jakoby se o ničem nerozhodovalo, dílčí krok není podstatný, stejně jako cíl, důležitý je směr a opovaž se ho měnit. Všichni si musíme pomáhat...
Ale nejde to až tak na krev, Ruliso - možná bys mu mohla dát šanci, je ještě v archivu ČT, sice jsem měl taky blbej pocit z výletu do minulosti, ale zároveň jsem byl rád, že je možný v podobných filmech vyvolat šanci na sebereflexi těch, co k tomu mají sklony (ne těch, co to skutečně v té době aktivně dělali, ti jsou ztracení). Spíš pro mladší, aby si taky mohli čuchnout k podobným lidským vlastnostem a chování společnosti v případě, kdy to velmi rád podporuje momentální režim.

311 Jirka* | 20. února 2018 v 21:26 | Reagovat

P.S.: To mi spíš vadí film Tichá bolest, který právě běží v televizi. Takhle nahuštěná nasranost a bezvýchodnost je dost náročná na to, abych s edíval dřív, než po deseti letech...

312 ratka | 20. února 2018 v 21:34 | Reagovat

311. JIrko, to máš pravdu. Asi se na to dívat nebudu... stejně teď tam běží fotbal. Takže sedím u PC a pak si půjdu lehnout.

313 Saul | 21. února 2018 v 18:04 | Reagovat

310:
"Momentální rezim" myslíš Jirko který?

314 ratka | 21. února 2018 v 18:49 | Reagovat

313. pochopila jsem to jako současný...

315 Saul | 21. února 2018 v 19:35 | Reagovat

314:
To ja taky Ratko:-)
Jen se ptam od kdy.
Jestli soucasny za poslednich temer 30 let,nebo min....

316 Jirka | 21. února 2018 v 21:50 | Reagovat

To jsem napsal blbě, myslel jsem ten minulý režim. Momentální, jako ten, který byl ve filmu zobrazen.
Podle mě komunismus toho modelu, který byl u nás, podporoval zmíněné lidské vlastnosti a chování a rád ho zneužíval. Štval lidi proti lidem a dlouhodobě a systematicky to v nich pěstoval už od těch škol.
Samozřejmě jde o lidské vlastnosti, které jsou nezávislé na režimu, jsou nesmrtelné a netvrdím, že za ně mohou komunisti, ale v té době podle mě dostávaly šanci na úspěšný rozvoj.
Dnes hrají roli peníze a hodně podobný stav dělení společnosti nastává taky, ale prostředků, jak tomu čelit a ubránit se podobným šikanám, je přecijen víc.

317 ratka | 22. února 2018 v 7:57 | Reagovat

316. tohle jsem myslím někde vzadu taky psala. Děje se to i dnes, ale není to tak fatální...lze se ozvat a následky nejsou lidkvidační.

318 ratka | 22. února 2018 v 7:58 | Reagovat

317. ted ten strach není tak existenciální - totální.

319 ratka | 23. února 2018 v 22:32 | Reagovat

vyřešila jsem ty hnusné spamy :-) skryla jsem ten článek, na který se lepily.

320 rulisa | 24. února 2018 v 23:48 | Reagovat

Tak uvidíme, jestli si nenajdou jinej. :-)

321 Jirka* | 25. února 2018 v 22:24 | Reagovat

Bavili jsme se o filmu z nedávné minulosti - mohl bych teď zmínit i příběh z blízké budoucnosti - opět dávají epizody s celkovým názvem "Černé zrcadlo". Neviděli jste někdo aktuální díl "Patnáct milionů meritů"?
Takhle to tady bude za chvíli vypadat, když to přeženeme :-)
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10430365868-cerne-zrcadlo/216381475200002-patnact-milionu-meritu/

322 ratka | 26. února 2018 v 9:09 | Reagovat

to je teda depresivní... hrůza.

323 ratka | 26. února 2018 v 9:09 | Reagovat

koukla jsem jen na kousky...

324 Jirka* | 26. února 2018 v 15:32 | Reagovat

Jen varování, kdybychom to s "virtualitou" přehnali :-) a se svým konzumem...
To předchozí byl hodně morbidní - únosce členky královské rodiny požadoval, aby premiér v přímém přenosu souložil s vepřem, což, po několika pokusech to ošidit, nakonec opravdu udělal. Únosce pustil rukojmí ještě dřív a ona chudák musela dlouho čekat, až pro ni někdo přijde, protože všechny ulice byly vymetené, jak lidé sledovali televize po všech možných barech. Nakonec to ještě prohlásil za uměleckou kompozici, nastavující společnosti "Černé zrcadlo".

325 rulisa | 26. února 2018 v 15:40 | Reagovat

324
Tak to bych asi sledovat zvládla. :-))

326 Saul | 26. února 2018 v 17:36 | Reagovat

Vy tedy ale mate zvrácené fantazie.
Fuj!
Náš premiér už s vepri soulozil a nikoho to nevzrušuje.
I kdyz...musim se přiznat,ze s tou fanazii taky nemám úplně čisté svědomí.
Nedávno mi napadlo,jak asi soulozi polyester.:-0)

327 Saul | 26. února 2018 v 17:56 | Reagovat

326:
Jo a ještě za zvuku hymny,zapomněl jsem dodat.
Možná chlípník,ale aspoň vlastenec:-)

328 ratka | 26. února 2018 v 18:18 | Reagovat

hlavně že ty fantazie jsou uspokojivé ... :-)

329 Jirka* | 26. února 2018 v 23:47 | Reagovat
330 rulisa | 27. února 2018 v 7:30 | Reagovat

Jj., koukala jsem tam. Ale večer mě nikdy nenapadne si to pustit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.