Červenec 2017

Poutníkem světových náboženství

Včera v 17:04
Název navazuje na cestu k Rottenmannhütte z Rottenmannu, kde je nekolik zastávek světových náboženství. Mají vést k porozumění mezi jednotlivými náboženstvími. Je to dílo sekce místního Alpenvereinu, i když umělci ztvárňující jednotlivá náboženství jsou z celého světa.

Motto: Nechceme házet kameny na sebe, nýbrž kameny na sebe stavět.

Osvěžující šťavnatost přírody

9. července 2017 v 20:09
Přemýšlela jsem jak nazvat těchto pár obrázků. Bylo to překvapení, osvěžení... plnost květů a zeleného. Také nějaká historie.

Na Božím Daru jsme se zastavili na čtyři dny cestou od prostředního syna. Věděla jsem že je to hraniční přechod, ale už jsem si neuvědomila že k sasíkům, těm hodným co stříleli ve válce do vzduchu, jak nám místní tvrdili (vtííííp). Sasíci to tam mají opravdu pěkné a na naší straně taky. Překvapující šťavnatost, samý květ... lesy, louky a také rašeliniště. Místo je proděravěné chodbičkami jak ementál. Naši předkové tam kutali různé rudy, především stříbro a cín.

Podivnosti času

8. července 2017 v 13:10
Koukám že už je červenec, a poslední článek byl v půlce června po velmi podivné události v našem životě. Píšu my, protože jsme na vše dva. Nejmladší odjel na brigádu k staršímu bráchovi, a "my dva" tady vegetíme a posunujeme se sem tam, jak se "nám" chce.

Zítra jsme plánovali odjet dovolenou. Dnes jsme na sebe koukli a povzdechli si (oba najednou) že jsme nějací unavení a schlíplí, že se nám nikam nechce. A proč bychom vlastně měli někam jet. Tak jsem vystornovala ubytování s tím, že přijedem jindy. Za týden nebo dva nebo vůbec.

Je dusno. U nás dlouho nepršelo. JInde hlásí průtrž mračen a tady furt vedro. Možná pojedeme odpoledne na kolo a vykoupeme se v lomu. Jestli se bude chtít. Anebo ne.

Takový podivný čas Houká sanitka, asi někoho vezou schváceného vedrem.

Jsem ráda doma. Dívám se jak vítr čechrá stromy sem tam, v troubě se peče ribízový koláč.

Rajčata dozrávají. Daří se jim.

Proč někam jezdit...když nemusím. Doma se cítím nejlépe.

Toto blognutí nemá žádnou pointu. Napsala bych klidně, nic se neděje. Ale ono se furt něco děje. Svým tempem se odvíjí čas. I ten můj.