Málo píšeš

25. dubna 2017 v 15:56
To mi řekl můj střední syn. Vím alespoň že se zajímá co dělám (píšu) a potěšilo mě to.



Každé z mých dětí je jiné.

Nejstarší je typický troublemaker - potížista. Kam vkročí, začne se vše zrychleně pohybovat, posléze zmítat a za chvíli není kamen na kameni. Ze všeho je chaos a mladý odchází ukřivděně středem že ho nechápeme. Ono je to možná naopak... ale kdo to pozná, když všechno se vším je spojené.

Střední je pohoďák. Všecko si rozplánuje a diskutuje s ženou. Je vidět že mají situaci pod kontrolou v rámci možností. Dá se s nimi v klidu povídat o všem.

No nejmladší, jak to říct a neurazit. To je bohém, utráceč všech peněz i těch co ještě nedostal, vymetač lokálů a milovník moderního ošacení, mobilů, kamarádů a zábavy. On je tak milý i na nás. Má nás omotané kolem prstu.

Děti vyrostly, odpadly od stromu a teď orají svoje vlastní brázdy. Tedy kromě toho nejmladšího, ten orá ještě s naším pluhem někde něco bůhví co.

Už jsem psala, že u nás to bylo dost turbulentní, nastěhovala se k nám snacha s dětmi, syn je tady nechal nám na starost...a my se snažili co nám síly stačily to vše nějak ukočírovat a děti připravit co nejlépe na život zde.

Postřehy:

- letos jsem nedostala sennou rýmu, vlastně jsem byla zcela soustředěna na to co se zde dělo... jakoby to byly moje děti a mně se to dělo. Byla jsem zcela oddaná nové rodině. Mělo to tak být, čekala jsem je. Něco mi pomohli dotáhnout a uzavřít. Přestala jsem se vzpírat času a prostoru, přijala jsem je bez odporu s otevřenou náručí. A nejen je, i sama sebe, svoje chyby a omyly.

- výborně slyším, letos jsem ani neohluchla. Ohluchla moje maminka. Už několik týdnu se pokouším dát ji uši do pořádku. Různě čistíme, vyplachujeme, střední syn mi dokonce poslal nějakou vodičku s vyplachovátkem. Maminka pokaždé ohluchne, když se ukážou vnoučata či někdo z nové rodiny. Je z toho nemocná, přetížena, neví jak se k tomu postavit. Když je sama, daří se ji lépe. Naše přítomnost (teď i moje) ji stresuje. Zdá se ji, že neplní očekávání. Že nestačí.

- přjímám to co přichází jako ovoce mých skutků, je mi téměř šedesát let (za dva roky) a to co jsem zasela teď sklízím. Mám co si zasloužím a jsem za to vděčná. Nejde ani tak o materiální dary, jde o možnost žít to co žiju. Bez ohledu na to jak to dopadne. To nikdo neví... neví jak dopadne jeho snažení, co se bude dít v příštích dnech či létech, jen se snaží. Vkládá sám sebe do toho co se děje, svoje ruce, schopnosti, lásku.

- starší vnuk má skvělou učitelku. Chodí do stejné školy jako můj nejmadší syn. Ještě si ho tam všichni pamatují. Starší vnuk chodí síce do druhé třídy, ale chová se jako ředitel zeměkoule. Všecko ví nejlíp a vůbec neumí prohrávat. Když ho někdo kritizuje, zhroutí se. Anebo ustrne ve zvláštním nereagujícím stavu. Všichni s ním mají velkou trpělivost. Včetně nás. Například se učíme velká a malá písmena. Pořád to píše špatně, ma to naopak nebo naprosto zmatečně... vysvětluji mu já i muž kdy se píše velké a kdy malé písmeno. Několik dní po sobě i s příklady. Je vidět že neposlouchá, blokuje se. Má svůj názor, svoje představy a konec. Vidím jak je těžké naučit dítě něčemu, když je zavřené a ví to lépe než my. Nepřijímá.

- nejmladší chodí do školky. Nejdřív byl nadšený, teď se začíná bát. Bojí se hluku, ohně, silnějšího hlasu. Schovává se. Drží se maminky, pořád něco chce. Má problém s kakáním, nechce připustit že do gatí se nekaká. Prosazuje si svoje. Přímo přede mnou kadí do gatí a tvrdí že nekaká.

Nejsem pedagog, nevím kde se vzala u dětí ta houževnatost aby bylo jen a pouze po jejich. Neustoupit. Do posledního dechu hájit svoje právo ... dělat si to podle svého. Psát velká a malá písmena jak chce, místo "i" říkat aj, aj i když ví že je to i. Je to vzpurnost? Anebo si hájí poslední ostrůvky starého života. Kdy "i" bylo aj, aj. Dnes je rodičovské združení, půjdu tam se snachou a děti bereme sebou.

Učím se vychovávat. Moje děti jsem nevychovávala. Ani jedno ne. Rostly se mnou tak nějak mimochodem. A teď najednou, vychovávám. Samo se to jaksi do té role dopasovalo. Jejich máma a táta (v mých očích) je dostatečně nevychovává. Dnes jsem vysvětlovala snaše jaký je rozdíl mezi kooperací a hraním jen na sebe. Přijde mi to zcela přirozené. Nevím zda u nich se děti učili spolupracovat. Vysvětlit dítěti, že nemůže jen vyhrávat nýbrž musí nechat vyhrát i druhého, nemůže jen on shazovat věci, strkat do dětí a u toho se strašne řehotat... nýbrž i nechat druhé aby nevímco mu udělal. Oni mu to spočítají, nenechají si líbit jeho strkance... to jsem vysvělovala i jeho mámě. Když se děti spolu hrají, jednou jeden vyhraje a jednou prohraje. Není možné aby ten co prohraje dostal hysterický záchvat a všecko kolem rozbíjel vzteky že není nejlepší. Kdo to má děcko naučit? A jak? Že jsme všichni stejní, z jednoho těsta... nelze sám sebe upředostňovat nad druhé. To se musí díte naučit. Být součástí kolektivu. Jako člen... nechtít ovládat druhé. Respektovat ostatní. Učit se respektovat ostatní.

Moji rodiče mě to neučili. Oni se totiž taky nerespektovali mezi sebou. A nerespektovali ani mě a já je taky ne. Není to myšleno ve smyslu vážit si jeden druhého. Jako spíše respektovat prostor druhých lidí. Ale přiměřeně. Najít tu míru...jemnou rovnováhu skrze kterou se vytváří vztahy.

...se rodí...vztahy skrze rovnovážný stav. skrze vnitřní pokoj.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rulisa | 25. dubna 2017 v 16:26 | Reagovat

Sebeobrana. Z nejistoty.
To ad vnuci, jen že mi to prolítlo hlavou.
A zas jdu.

2 ratka | 25. dubna 2017 v 18:40 | Reagovat

Dnes jsme šli na rodičák všichni čtyři. nejmenší byl skvělý. hned za ním byl stejný chlapeček s obrovským autobusem. Malý udělal jéééééé a díval se. Pak se otočil a něco si dělal. Ten chlapeček za ním pořád na sebe upozorňoval, hrkal autobusem a malý se otočil, usmál jakože vidí. A ten druhý se furt k němu přibližoval až začali komunikovat. Pak něco psal malý na tabuli a ten druhý za ním. tak tam psali spolu a byli oba super. Nezlobil ani ten druhý. Prostě se dokázali spolu bavit.

Ten starší behal venku s děckami. Pár stížností na něj bylo. že nezdraví. že bouchá do děcek a kope jim do břicha.  nepřeložila jsem to zcela doslovně. ale rozumím té situaci. děcka se mu smějí, on se brání a občas ... třeba příliš. věřím že se to poddá. jinak školu zvládá velmi dobře.

3 ratka | 25. dubna 2017 v 19:03 | Reagovat

1. sebeobrana určitě, to by asi každý zaujal obranný postoj v neznámém prostředí. když se ale zeptám, zda bych chtěl zpátky, tak rozhodně ne. Líbí se mu tady...a chce tady zůstat. Takže je třeba hledat cesty jak to zvládnout, aby měl kamarády, po kterých touží.

4 Saul | 25. dubna 2017 v 19:56 | Reagovat

Pises malo,ale hezky;-)
Tak nejak jak to ma ten malej s cestinou to mam ja s anglictinou.
Co jse se kdysi naucil to umim,ale zadna slava to neni a zrovna ted bych ji potreboval dost vylepsit.
Tak jsem si poridil ucebnice,CD,ale kdyz se chci a ja vedome chci do toho dat,tak najednou nejakej blok a neprinutim se.
Neni to nejaka lenost,pohodlnost.
Proste to moje podvedomi vyhodnoti jako utok na svoji integritu,mluvit,myslet,vnimat skrze jiny jazyk nez dosud.

A toho nejmensiho taky chapu.
Nekdy je to proste na posrani:-))

5 ratka | 25. dubna 2017 v 20:07 | Reagovat

4. taky je chápu, moc jim přeji ať se jim daří...tak jak je to možné.

6 Liška | 26. dubna 2017 v 13:31 | Reagovat

Hezkýýý!! ratko.

Saule 4
Tyjo, to je zajímavý - organismus teď nechce takovou změnu jako se vnořit do cizího jazyka.

7 Saul | 26. dubna 2017 v 13:58 | Reagovat

Teď si nejsem jistý Liško,jestli tě tvé asociace nevedou jiným směrem,než je praktická výuka angličtiny,kterou jsem měl na mysli:-0)

8 rulisa | 26. dubna 2017 v 14:35 | Reagovat

No, tak jak tak by bylo o hodně jednodušší, kdyby se cizí jazyk vnořil sám.

9 ratka | 26. dubna 2017 v 15:06 | Reagovat

8. u malého (3 roky) se jazyk noří sám. U velkého je třeba se to (bohužel) učit.

10 ratka | 26. dubna 2017 v 15:06 | Reagovat

4. Saule, ten blok na angličtinu mám taky. celý život.

11 ratka | 26. dubna 2017 v 15:33 | Reagovat

I když se opravdu upřimně snažím domluvit se, jsem vozembouch a musím to odpískat.

Dívám se že ten starší běhá s motyčkou po zahradě a kope do trávníku... tak jsem vyběhla co to tam děla a on se snažil prokopnout kořeny třešně a rozkopával to  dokola. že se mu to nelíbí :-) tak mu chcu vysvětlit že to jsou kořeny aby jako chápal že to nedostane ven. ale jak se řekne anglicky kořen?? tak jsem mu vyškubla nevýchovně motyku z ruky a bylo to. to je právě úskalí jazykového neporozumění.

12 Saul | 26. dubna 2017 v 15:39 | Reagovat

Naopak,to bylo velmi výchovné.
Aspoň si zapamatuje,že má vykonávat jen jednoduché činnosti,které babička umí přeložit,jinak ji nasere:-)

13 ratka | 26. dubna 2017 v 15:41 | Reagovat

12. umím říct: You have to ask:-)

14 Saul | 26. dubna 2017 v 15:59 | Reagovat

To mne se kolegové z království taky pořád na něco ptají.
Když jim nerozumím,tak odpovídám Yes a zopakuji to málo,co jsem jim rozumnel.
Funguje to skvěle,ostatní kolem mne sedí furt na kólech se sluchátkama,něco anglicky vysvětlují a já mám klid,protože mi uz nikdo nevolá.:-)

15 ratka | 26. dubna 2017 v 16:07 | Reagovat

To já říkám NE, kdybych říkala ano, tak by se třeba něco hrozného stalo :-))

16 Saul | 26. dubna 2017 v 16:17 | Reagovat

Ale s těmi kořeny třešně bych mu podal vyčerpávající vysvětlení.
Na téma "rootcause" jsem prodělal třídenní výcvik v Říši zakončený certifikátem a troufám si tvrdit,ze po prvních pár minutách mého výkladu by mladej swear,ze už s žádnými kořeny nechce mít nikdy nic společnýho:-)

17 Saul | 26. dubna 2017 v 16:32 | Reagovat

15:
Zase naopak:-)
Když řekneš No,následuje Whay no.
Po yes je každý spokojený a spokojený člověk už nemá potřebu se dál vyptávat.
Až tady v korporaci jsem objevil to kouzlo pozitivního myšlení:-))

18 Saul | 26. dubna 2017 v 16:50 | Reagovat

15:
A že se stane něco hrozného?
Za takovou kacířskou i nevyslovenou myšlenku se tu ztrácí lidi jak ve Skrivancich na niti:-)
U nás je vše zalité sluncem a bude to ještě lepší.Musi.Kim by mohl závidět.
Se omlouvám za odbočení,ale aspoň si budeš o to víc vážit svých pokladů.
I když poklad s motykou?...no proč ne:-)

19 barča | 26. dubna 2017 v 17:41 | Reagovat

Ratko, já se připojuju - piš, to je jedno co, jestli málo, nebo hodně, piš :-)
píšeš hezky.

11. :-) prakticky, názorně, jednoduše.

20 barča | 26. dubna 2017 v 18:00 | Reagovat

ad děti a učení.

kolegyně v práci mi vyprávěla, jak se její téměř devítiletý synek musel učit do školy básničku. šílenost. Od první třídy má problémy se čtením. hláskuje si to po svém.
básnička se jmenuje Metro,(o krtkovi, jak na zahradě dělá metro) je to od Jaromíra Nohavici. Takže se básničku nakonec nějak naučil a přišel s tím do kuchyně na přezkoušení. a začal vážně básničku odříkávat.
Metro.pauza
Jaro. pauza
Mír. pauza
Nohavica.

:-))

a nemohl za boha pochopit, že Jaromír je celé jméno a čte se to dohromady.

21 Saul | 26. dubna 2017 v 18:59 | Reagovat

poslední dva odstavce:
A ty víš o někom,kdo by to měl jinak?
Doufám,ze tě nenapadnou tvoje deti:-)

22 ratka | 26. dubna 2017 v 20:04 | Reagovat

21. To myslíš z článku? ne, neznám nikoho takového :-)

23 ratka | 27. dubna 2017 v 8:21 | Reagovat

20. Barčo :-) to je známá věc. Já zpívala jako děcko Dušan moja, Dušan moja. Dušan byl můj kamarád a duša mi neříkala vůbec nic.  To je dobrý postřeh, tuto vzpurnost a tvrdohlavost, však já vím jak to má být správně, jsem měla od od jeslí :-))

i proto nasávám přítomnost svých nových vnoučat jako požehnání...

24 rulisa | 27. dubna 2017 v 8:48 | Reagovat

23
To je asi hodně rigidní kódování v genech. :-))

25 rulisa | 27. dubna 2017 v 8:50 | Reagovat

Ne, vážně.
Ratko, a napadlo tě, že právě to, co způsobuje tvým vnukům s cizokrajnějším původem konflikty v naší spoelčnosti, je přesně to, o čem jsme psali před časem, čím jejich společnost převálcovává tu naši?

26 Saul | 27. dubna 2017 v 9:05 | Reagovat

23:
no to my se ve škole v první,druhé..třídě divili,proč se soudružka učitelka tak potutelně usmívá,když jsme v hodinách zpěvu pěli "už troubějí,na horách je Lenin":-)

27 ratka | 27. dubna 2017 v 9:06 | Reagovat

Napiš konkrétně co mě mělo napadnout. A jak to souvisí s tím, že jsem se snažila udělat vše proto aby se integrovali u nás, mezi lidmi v paneláku, ve škole a měli přátele... jelikož zde chtějí zůstat. Co by třeba napadlo tebe, kdyby jsi chtěla 8 letému klukovi pomoci se co nejrychleji adaptovat v novém prostředí.

28 ratka | 27. dubna 2017 v 9:08 | Reagovat

26. ano, již od první třídy jsme znali pana Lenina a troubění jelenů bylo až v další linii :-)

29 ratka | 27. dubna 2017 v 9:08 | Reagovat

27 na 25.

30 rulisa | 27. dubna 2017 v 9:44 | Reagovat

Jsem v práci, nemám čas to teď hledat Byla to ta debata o větší úspěšnosti a průbojnosti asiatů oproti evropanům, zatíženým a změkčilým jejich korektností, vyplývající z jiného kulturního a náboženského vývoje po celá tisíciletí.

Nechci, aby mi pak bylo vytýkáno, že jsem něc naspsala nějak jinak, tak se snažím o co největší stručnost, najdi sit o když tak sama.

Neřeším výchovu tvých vnuků, to je mi jedno, udělej si to, jak myslíš, stejně si to tak uděláš, tady se jen vypovídáváš, tak to neřeším, neinvestuju do toho, svému dítěti bych hlavně dávala najevo, že za ním stojím, aby si bylo jistější, pak i líp přijme něco jemu cizího, ale moje dítě není to tvoje, zakže ty si dělej, co usoudíš, mně jen bleskla hlavou úvaha o příčinách, kdyžs ty sama položila otázku "...kde se vzala u dětí ta houževnatost, aby bylo jen a pouze po jejich. Neustoupit."
Možná odsud.
To, co je u nás bráno jako chybné jednání, je u nich to, co je dělá tvrdšími a úspěšnějšími, než jsme my.

32 ratka | 27. dubna 2017 v 9:50 | Reagovat

30. chápu :-)

33 ratka | 28. dubna 2017 v 8:39 | Reagovat

30: mému dítěti je 34. čobolotobolo terazky som majorom :-) tedy miluji svoje děti velice, všecky tři... a ony to vědí.

neberu neústupnost jako chybné jednání, sama jsem taková. je se ptám odkud se to bere... ty píšeš spontánně "sebeobrana" . S tím se dá souhlasit. Dobře. Brání se, ale zároveň touží po kamarádech, akceptaci a integraci. Vím o čem je řeč, nejstarší syn (extrémně vzdorovitý) velmi trpěl. Tento druhý by nemusel... proto se tak blbě ptám, jsem starší možná moudřejší, třeba mu to nějak dokážu ulehčit. zvládnout lépe než se synem. je to druhá šance. nová.

34 rulisa | 28. dubna 2017 v 9:11 | Reagovat

Když to nebereš jako chybné jednání, tak proč se to v nich snažíš změnit?

Heleď, já opravdu nechci zas zabředávat do debat o protiřečení si a rozborů, co kdo řekl, přestože to zas popírá a obrací jinak, ale tohle je fakt diskuzní maso - ať napíšu cokoli, vyvrátíš mi to s tím, že tohle si nemyslíš, takhle tz nemáš, jsi přecitlivělá na kdeco, co s eti zdá jako nekošer slovo, hned se tomu bráníš, dyk se nedá napsat nic, použít žádný slova, abys proti nim neprostestovala...

35 rulisa | 28. dubna 2017 v 9:23 | Reagovat

Napíšeš "chápu" a pak zareaguješ na něco úplně okrajového a potřebného jen k (zdánlivě, ale v praxi očividně nee) srozumitelnějšímu vysvětlení podstaty.

Typ:
Sdělení: Tráva je směs vyšších, tj. zelených, tj. chlorofyl obsahujících rostlin, která roste na loukách a v lesích a podle konkrétního převažujícího druhu může dosahovat výšky 10 až 100 cm.

Reakce: Ale tady u nás teď neroste a ani není zelená, protože je  hrozně sucho, protože jsme ve srážkovém stínu, takže trávu tady vůbec neřešíme a pěstujem jen  merunky na pálenku, ale tu manžel nemůže kvůli slinivce, takže vlastně ani ty merunky pro nás nejsou důležité.

36 Liška | 28. dubna 2017 v 10:16 | Reagovat

Saule 7 jazyk :-DDD
barčo 20 jaro. Mír. :-DDD

ru 30 ad cizinci
mě dnes napadá jen včerejší příhoda při vystupování z tramvaje, z níž vyplývá, že Japonci buď nemají v Japanérii MHD, anebo nemají dětské kočárky. Ne¨bo jsou prostě bezohledný, čučej a jdou přes mrtvoly a neudělaj krok stranou vyplývající z délky kočárku.

37 ratka | 28. dubna 2017 v 10:21 | Reagovat

34. hluboké neporozumění sdělení. nesnažím se prvoplánově změnit jednání.... hledám cesty jak jim pomoci se integrovat. a oni chtějí, tedy z jejich vstřícnosti vnímám že chtějí... ale nakonec dochází k tomu co dochází, že malý tiká, kope děti, rozbíjí jim hračky a je vyčleňován či veřejně označen za toho kdo na děti útočí. copak je tak těžké porozumět, že si z celého srdce přeji aby staršího děti přijaly? aby měl kamarády a hrál si s nimi, aby běhal s nimi venku? je mu jen osm let. přeji si aby měl kamarády a ráda bych mu v tom pomohla.

odmítám jakékoliv rozbory na téma co jsem zase řekla či udělala špatně. a v čem si zase protiřečím.  určitě v mnohém, není problém mi to vypočítat.

"Chápu" byla reakce že jsem to přečetla. řekneš svoje a já to vezmu na vědomí, třeba něco napíšu ale neotevřu se jako dřív. jsem opatrnější. blog není pranýř.

38 rulisa | 28. dubna 2017 v 11:28 | Reagovat

36
ad Japonci - řekla bych že to je tak ypřesně ono, že to s tím souvisí. Každej tam kope jen sám za sebe.

37
Neporozumění? Když viz 36 a moje 30 a ty se je snažíš poevropštět, aby zapadli do zdejšího evropského kolektivu? Tedy se chovali nikoli "asijsky", ale po našem. To se je nesnažíš měnit?

Neotevírej se, já už taky du, prď na to.

39 ratka | 28. dubna 2017 v 11:37 | Reagovat

37. snažím se jim (tedy tomu 8 letému) vysvětlit proč se to děje. v klidu. žádný nátlak. mluvila jsem i s kluky, v pohodě...oni poškádlí jeho, on jim to vrací. to je fifty fifty. Pouze způsob zábavy (rozbíjení, shazování a strkání) je kritizován. A to je právě to typické asijské...very very funy. třeba přiložit polštář na obličej malému bráškovi a sednout si na něj. Te malý to opakuje po něm a zkouší to na nás. Obávám se že až se narodí to malé... tak to bude zkoušet na něm. Tady nejde o to někoho měnit, jen vymezit hranice. zastavit bezbřehost která se může stát nebezpečná pro druhé. my dospělí to vidíme, děcko ne.

40 Saul | 28. dubna 2017 v 11:50 | Reagovat

39:
No ano,vymezit jim hranice.
A na to nepotřebuješ žádnou filosofii,nebo psychologické rozbory.
Prostě jsou u tebe a ty budeš určovat,jak se mají chovat.
Ale když jsme tohle kdysi řešili,tak mi tak připadlo,že to tobě připadá moc tvrdé...že bys radši přemýšlela proč to tak mají,než jim rázně řekla,že takto to přinejmenším u tebe mít nebudou.
A taky to tak jasně definovala jejich rodičům.

41 Saul | 28. dubna 2017 v 11:54 | Reagovat

ad40:
vždyť to vlastně píšeš i teď"
snažím se jim (tedy tomu 8 letému) vysvětlit proč se to děje. v klidu. žádný nátlak."

Proč žádný nátlak??
Jsou to děcka,jejich výchova se bez nátlaku neobejde!
To samozřejmě neznamená,že bys je měla řezat,nebo co,ale nátlak si na ně klidně můžeš dovolit.

42 ratka | 28. dubna 2017 v 12:00 | Reagovat

41. reagovala jsem na Ru, že se v nich něco snažím změnit. Sažím se stanovit hranice... to ano! a celkem rozhodně, dokonce jsem malého štípla když zezadu zaútočil na svojí mámu a ona se jen smála a nic. Považuji za důležité dát děckám hranice a by porozuměly že te druhý cítí, že je živý, že to není věc s kterou mohou casnovat a rozbíjet, nechat ležet a jít dál aniž by si všimli že se něco stalo.

43 ratka | 28. dubna 2017 v 12:05 | Reagovat

40. ano, najednou to vidím jinak  zcela zřetelně vystupují hranice. co je za hranou. vidím to a zasáhnu okamžitě. ten druhý to třeba vůbec nevidí a třeba se na mě i zlobí. musím to akceptovat. připouštím to, že jsem "za tu zlou" co křičí na děti, co jim nedá všechno co chtějí a zabouchne jim ledničku před nosem. ("musí se zeptat")

44 ratka | 28. dubna 2017 v 12:06 | Reagovat

Vlastně teprve teď se vynořuje řád o kterém jsem věděla že je, ale nedokázala jsem ho v praxi nijak pojmout. teď reaguji spontánně. najednou to jde :-)

45 barča | 28. dubna 2017 v 12:13 | Reagovat

Ratko, hranice jasný. co vidíš a uděláš v jejich přítomnosti - taky pro mě jasný.

Ale jen se trochu obávám, že až se nejstarší syn s rodinou odstěhuje do svého.....moc se na tom změnit asi nedá. Snacha si povede domácnost a děti spíše sama, navíc tedy čeká další dítě.....její muž bude hodně v práci.....a pak je tedy rozhodnutí čistě na tobě jak ty jako babička budeš snachu navštěvovat a pomáhat ji.....dávat svůj veškerý čas.....vychovávat......nevim.
netroufám si tohle vůbec nějak rozebírat, ale spíše pro mě je tam ten fakt, že oni se odstěhují do svého a tím pro ně i pro tebe nastává jiná situace. Už to není jakože když žijí, nebo žili u vás doma pod vaši střechou.

46 rulisa | 28. dubna 2017 v 12:15 | Reagovat

To se nedá, to je zas ta tráva a merunky...

Já nepsala o hranicích, já psala o tom,cos ty psala ve článku, v seznamu odrážkových odstavců ty dva poslední a pak tvůj začínající "nejsem pedagog".

Beru, že máš zeď, za kterou nehodláš cizí pouštět, natož mě. Ale prosím, tak aspoň neshazuj to moje označováním za něco jiného.

Ad výchova a měnění: Pokud výchovou upravuješ něčí nastavení, něčí projevy v sociální interakci, posouváš - byť pomalu a ne násilím - jeho osobnost, tak ho měníš. Nebo snad ne? Je pořád stejný?

47 ratka | 28. dubna 2017 v 12:18 | Reagovat

45. už jsou ve svém a vracejí se. Chodí za mou. hlavně ten starší, chodí sám. za chvilku přijdou všichni :-) Kromě toho mě snacha potřebuje, chodíme spolu k lékaři, vyřizujeme různé věci, pomáhám ji :-) cílem je naučit se řeč, a být samostatní

48 barča | 28. dubna 2017 v 12:19 | Reagovat

45.Ratko, rozhodně nepochybuji o tom, že je máš všechny ráda a chceš jim pomoct. Také nepochybuji o tom, že budeš mít možnost jim hodně pomáhat, a využijí toho. ale přece jen tím samotným faktem je, že oni budou mít už svoji vlastní domácnost se ledacos změní.

49 ratka | 28. dubna 2017 v 12:25 | Reagovat

48. taky se všecko hodně zklidnilo...oni se zařizují po svém, zejména je teď zřejmé (synovi) že jsme dvě samostatné rodiny a že je třeba to akceptovat :-) zmatek vzniká je když dvě rodiny žijí pohromadě.

50 barča | 28. dubna 2017 v 12:27 | Reagovat

43. Babička milující, laskavá, trpělivá i přísná. ok. :-)

51 ratka | 28. dubna 2017 v 12:34 | Reagovat

50. spadla jsem do toho, tedy byla jsem setřepaná do této role. Najednou zde byli a musela jsem fungovat. Nevím jestli dobře nebo špatně. raději to moc nezkoumám :-) funguju... a jedu.  Tedy z mojí strany dělám co dovedu.

52 ratka | 28. dubna 2017 v 12:43 | Reagovat

46. dva poslední jsou o hranicích (respektu) a na ten začínající "nejsem pedagog" jsi odpověděla v komentáři 1. V komentáři 3 jsem souhlasila, že jo.

53 barča | 28. dubna 2017 v 12:44 | Reagovat

51.rozumím. Děláš co můžeš, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. V pořádku.

Spíš u tebe pro mě převládá - takové to, "opravdu dělám dost a dělám to dobře? "
spíše, aby tebe to příliš netrápilo.

a já na to odpovídám. Ratko, děláš.
i když si budeš myslet, že neděláš a děláš to špatně :-) a navíc ta vytrvalost přes všechny možný překážky....

kdo ví, jak bychom my ostatní se s tím sami popasovali v tvé situaci....

Mějte se, zatím, musím běžet na nudný dlouhý povinný firemní školení  a pak ještě na noční.

54 ratka | 28. dubna 2017 v 12:51 | Reagovat

53. Barčo, dík :-)) ale to nemůžeš vědět :-) to neví nikdo.

55 Liška | 28. dubna 2017 v 13:17 | Reagovat

Mám dojem, že ratko teď by se tady na blogu hodilo pro tebe nějaké odpočinkové téma, aby sis tu oddechla od frmolu, než se jeho chod zase znova zaběhne.

56 ratka | 28. dubna 2017 v 13:26 | Reagovat

55. toto je odpočinkové téma :-) tedy radostně právě vařím. Píšu co mi je blízké ... a jsem v tom doma.

57 ratka | 28. dubna 2017 v 14:00 | Reagovat

Nějak se zasekly komentáře. hééj

58 SV | 28. dubna 2017 v 15:00 | Reagovat

héééj, hombre! ;-)
pamätáš si tu scénu z toho filmu?

no uff, čau Ratka, nemáš to teda vôbec ľahké, držím palce.

úprimne alebo diplomaticky? ;-)

diplomaticky - je to zložité.

úprimne - ono sa dosť ťažko vychovávajú deti, keď je potrebné vychovávať ešte aj ich rodičov, a asi to vyznie netaktne, prepáč, ale ja mám z nich dojem, že ani otec ani matka akosik netušia, čo si majú s tými deťmi počať....

viem že pan syn nie je doma, a neviem, či v Malajzii je výchova detí úplne neznámy pojem, ale.....sú to ich deti, nie tvoje!

ty robíš naozaj maximum, a máš s nimi (predovšetkým s tými veľkými) naozaj obdivuhodne veľkú trpezlivosť!

59 SV | 28. dubna 2017 v 15:07 | Reagovat

čo sa výchovy mláďat týka, tak máš iste neporovnateľne väčšie skúsenosti ako aj (aj keď, aj ja mám nejaké - bývalý manžel má deti tri, a priateľ má tiež tri ;-) )

takže len môj malý postreh:
ideš na to dobre, trpezlivo, a s láskou.
rieš s nimi veci podstatné (spolužiaci sa kopat do břicha nesmí a kadí sa podľa možnosti na toalete) a na menej podstatne sa tč. vykašli - napr. na malé a veľké písmenká. to sa doučí, na tom nič nestojí a nepadá. aby neboli tie decka preťažené a zvládali najprv veci podstatné.

60 ratka | 28. dubna 2017 v 15:10 | Reagovat

58. nezní to netaktně. je to tak, taky to  tady víckrát zaznělo. ono lze taktně a diplomaticky říct, že představy moje a rodičů se v některých bodech liší :-))

což tedy na jedné straně v mnohém akceptuji a snažím se být nenápadná a nebudit pohoršení, tedy vím že je to jejích ale na druhé straně taky vím že do mě vkládají určité "naděje", že mi důvěřují. tedy neberou moje snahy negativně jakože otravuju.

61 Saul | 28. dubna 2017 v 16:04 | Reagovat

ještě jedna věc mne napadá,ty se oprávněné obavas o vnoučata,ale ti to jako děcka zvládnou v naprosté pohodě.
Víceméně samozřejmě,ale dětská adabtibilita je téměř bezmezná.
Syn asi jede svoji lajnu a dela vše pro zajištění rodiny,ale na víc už asi teď nemá.
A pak je tu snacha.
V cizí zemi,kde se nedomluví,nechápe zvyky,kulturu...teď ještě tehotná,pro ni je asi ta situace nejhorší.
Takže pokud nezvládá tak úplně výchovu děcek,tak pořád klobouk dolů,ze zvládá aspoň normální svoje fungování.
Hlavně pro ni to musí být neskutečnej záhul.

62 Saul | 28. dubna 2017 v 16:19 | Reagovat

Ad61:
Syn asi jede svoji lajnu a dela vše pro zajištění rodiny,ale na víc už asi teď nemá.

tedy kromě plození dalších dětí:-0)

63 ratka | 28. dubna 2017 v 16:31 | Reagovat

62. zrovna teď řešíme převoz gauče na kolečku k od nás k nim. zatím je to sranda :-) realizace... asi bude dřít.:-)

64 Saul | 28. dubna 2017 v 16:46 | Reagovat

no u vás ta rodinná řešení taky musí být pěknej záhul.
I pro pokrevní členy rodiny:-)

65 Saul | 28. dubna 2017 v 16:53 | Reagovat

Ale možná vám křivdím a je to jen moje profesionální deformace z pracovních porad.
Každopádně se máte rádi,což se o nás na těch poradách říct neda:-)

66 ratka | 28. dubna 2017 v 17:08 | Reagovat

64. nekřivdíš :-) je to divočina.

67 Saul | 28. dubna 2017 v 17:19 | Reagovat

Ale...máme tam jednoho křesťana mezi těma managerama.
On mi hned přišel divnej,ani ne tak těma tesilkama a knoflíčkem na košili zapnutým až u krku,jako spíš NEagresivitou,kterou se trapně snaží dohonit kecama o tahu na branku...
Všichni si z něj dělají prdel,ale tak nějak je mi sympatickej.
Ale nejvíc mne dostalo,ze si na něj šly na HR stěžovat ženský ke kterým se chová tak korektně,že víc už to asi nejde.
jeho předchůdce se k nim choval jako k onucím,podařilo se jim ho vyhodit a asi se jim ta moc moc zalíbila.

68 ratka | 28. dubna 2017 v 17:25 | Reagovat

67. tomu taky rozumím. ženské neodpouští slušnost a korektnost. když je zjebe na tři doby, tak chvíli pobíhají dokola, tváří se ukřivděně a jdou spokojeně domů.

69 Saul | 28. dubna 2017 v 17:41 | Reagovat

Já bych to sjednotil tvrzením,že ženské neodpouští nic:-)
A je určitě jednodušší to zjistit v zaměstnání,než v manželství.
Tam už je to úkol pro supermanagery,spidermany...:-)

70 ratka | 28. dubna 2017 v 17:48 | Reagovat

69. to je pravda, pamatuji si všecky křivdy co jsem zažívala v manželství :-) když na to přijde řeč, tak muž si nepamatuje nic, akorát ví že hodně trpěl :-))

71 Saul | 28. dubna 2017 v 17:58 | Reagovat

Tak naštěstí to přetrpěl:-)

72 ratka | 28. dubna 2017 v 18:26 | Reagovat

71. joo:-) teď tolik netrpí :-))

73 Saul | 28. dubna 2017 v 18:52 | Reagovat

Spíš si zvyknul:-)
Radši se ho ale neptej,nebo mu připomeneš mladistvá křídla orla a ještě budeš muset vychovávat pancharty:0)

74 ratka | 28. dubna 2017 v 19:42 | Reagovat

73. ale no ták :-)

75 Saul | 28. dubna 2017 v 20:11 | Reagovat

No nic,no.
sorry jako:-)

76 Saul | 28. dubna 2017 v 20:12 | Reagovat

Ale zbystřila jsi:-)

77 Saul | 28. dubna 2017 v 20:46 | Reagovat

Tak dobrou.jdu domů
kde jsou ty doby,kdy jsem v pátek chodil domů v neděli.:-)

78 ratka | 28. dubna 2017 v 20:49 | Reagovat

Dobrou, kdybych se dopila v pátek... jsem  nemocná do neděle :-)

79 Saul | 28. dubna 2017 v 20:57 | Reagovat

No tak přemýšlíš o blbostech a jsi nemocná celej týden.
Už fakt jdu:-)

80 ratka | 28. dubna 2017 v 21:00 | Reagovat

79. ty přemýšlíš o blbostech a ještě jsi nemocný.  a už běž. Tedy nic vtipnějšího mě nenapadlo :-))

81 Saul | 28. dubna 2017 v 21:23 | Reagovat

Já se tu ještě zdržel s barmankou a možná ještě zdržím.
Doufám,ze není nemocná:-)
Ach jo Ratko...už chápeš co se ti tu třeba Ru snaží sdělit?
A jak těžce nese tvoje pohrdání?
já ne,já jen žasnu,kam zmizela tvoje drivejsi bezprostřední upřímnost
A obávám se,kam tě to dal povede.
Jsem prostě nemocný:-)
Dobrou.

82 ratka | 28. dubna 2017 v 21:28 | Reagovat

Ježkovy voči, a to je co zase :-)

83 Saul | 28. dubna 2017 v 21:40 | Reagovat

82:
No to je to,co je tam napsané.
já ti to nebudu jako Ru sahodlouhle vysvětlovat,abych byl nakonec za blbku.

jinak s tou barmankou to vypadá nadějně...:-)

84 barča | 29. dubna 2017 v 20:03 | Reagovat

56. :-)
Ratko,připomnělas mi citát.
"Vařit znamená mít lehkou hlavu, ušlechtilou duši a široké srdce."
Paul Gaugin.

85 SV | 11. května 2017 v 15:16 | Reagovat

[84]:lehká hlava, ušlechtilá duše a široké srdce - to akože vzniká ako dôsledok varenia? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.