Únor 2017

Jaro se ještě nehlásí

14. února 2017 v 22:01
Pamatuji si, že minulý rok už začínaly kvést první sněženky. Letos všecko spí... dokonce i lísky zatím netrousí ty žluté potvory. Takže mohu chodit lesem aniž by mě to porazilo. Dnes se počasí opravdu vydařilo.

Ráda bych vložila do obrázků nějaký příběh. Ale fantazie mě opouští.

Rovnováha ve vztazích

11. února 2017 v 9:17
Slibuji že už nebudu nic brát osobně, vztahovat ke své rodině a budu diskutovat v obecné rovině. Přesto bych nerada klouzala jen po povrchu. Jak se řídí auto, jak chutná hruška a že sauna je příjemná když je horká.

Tedy nové téma. HOdně těžké, ale předpokládám že všichni se ním musí v životě prokousat. A to vztahy rodiče a děti. Rodiče dávají hodně svým dětem, fakticky je vychovávají a vkládaní do nich hodně energie, pozornosti a materiálna. V učitý moment děti vyrostou dojde k srovnání sil, časem děti přerůstají rodiče.

Jakým způsobem by dospělé děti by se měly obracet k rodičům... a srovnávat (či vyrovnávat) to co do nich bylo v dětství vkládáno? Anebo je to jednosměrka? Jeden dává druhý bere.

Konkrétní příklad. Řekněme že babička pozve mladé k obědu...očekává se tedy jako přirozené že mladí pozvou k obedu staré? Jak vnímáte vzájemnost vztahů... aby nedošlo k tomu, že rodič (či prarodič) dává a dává a dává a až nemůže dát tak dojde k nedorozumění. Protože dítě nezná svého rodiče jako nemohoucího... existuje způsob jak tuto nemohoucnost - lidskou slabost včas projevit? Nemám, nemůžu, nejde to, nedám...běžte domů.

Anebo jinak. Jak vidíte vztahy k rodičům či prarodičům, v souvislosti s pomocí tím či oným směrem. Rodiče dětem a děti rodičům. Tak aby došlo k rovováze.

Přičemž mi nejde o to, kdo komu co udělal. To může být výmluvou, aby se nemusely čistit vzájemné vztahy a vše zůstalo na povrchu ve formě povinností, udělám toto a ono a je vyřízeno. A nemusím se tím zabývat.

Přece jen si dovolim kousek osobního, protože to bylo spouštěčem dnešní poznámky.

1. Maminka je nemocná, málem umřela ale dostane se z toho i když velmi seslábla. Už nemůže nikoho hostit. A vlastně ani přijímat návštěvy, jelikož se z nich zhroutí. Nemá nic nachystáno, nemá co dát. A návštěvy čekají že něco dostanou. Tedy tak se to jeví mamince. TAkže žádné návštěvy, kromě mě. Mě důvěřuje že po ní opravdu nich nechci, že může být přesně taková jaká je...slabá a stará. A nemohoucí.

2. Chtěla jsem pozvat snachu s dětmi k obědu. Umím dobře vařit a ráda vařím. Muž mi to vymluvil. Vytvářím nerovnováhu, ona nás na oběd nezve. Děti přiběhnou a chtějí jídlo, posílám je nahoru za maminkou. TAm řvou že to její nechcou a tamto taky ne. Zůstávám tvrda. Nedám jim. Nechci to kazit. Stojím na straně jejích mámy. Nechci být babička za kterou poběží když jim u mámy nechutná.

Uf, a opět jsem u osobního. Prosím nemluvit o imigrantech... o tom jak si ten či onen nesmí něco dovolovat. neumíte si představit jak je těžké najít ten správný cit. Ale můžete třeba říct, že tomu rozumíte. Nebo že by ste jim tak nedaly jogurt, křupíky, bonbóny a poslaly je za mámou ať se u ní nají.

Jak jde život

10. února 2017 v 9:08
Po poslední divoké výměně komentářů na svém blogu jsem se nad sebou hluboce zamyslela a zeptala se sebe: Co tě vlastně ještě zajímá?

Dyť je z tebe úplný podivín co žije "po svém" a straší lidi.

Nezajímá mě televize, film, nakupování pro nakupování, procházky, čtení beletrie či duchovné literatury, sezení v hospodě, nezajímá mě historie,politika, co kdo řekl udělal a co udělá.

Co mě tedy zajímá? .... čtu si diskuse na blogu a taky diskutuji na diskutnících (Advaita či křesťanské servery), čtu si co píši lidé kterí mají zájem o hlubší poznání své existence. O čem si povídají.

Již nechytám paniku že mi něco důležitéo utíká, něco zásadního v životě. Jeví se mi že jsem přesně uprostřed dění i když nedělám nic.

Takže co mě zajímá? ... asi nic. Nevím.

Samotnou mě překvapuje mohutnost vnitřních hnutí v různých situacích v odblokovaném stavu. A tak se ve volném čase modlím. ZA všechny. Za sebe, za rodinu, za přátele, za všechny živé bytosti. Ať jsou lidé v míru. Se sebou a s druhými. V každé situaci i v hodinu jejích smrti. Amen.