Leden 2017

Jak namotivovat dítě

23. ledna 2017 v 9:01
Řeším teď speciální situaci a díky ní si uvědomuji jak důležité je naučit dítě ovládnutí sebe sama. Naučit se ovládat svoje tělo a svoji mysl, aktivovat vnitřní motor... aby porozumělo, že nejde o to někomu vyhovět či nevyhovět. Nýbrž porozoumět souvislostem, dorozumět se s ostatními, něco se naučit a samostatně se pohybovat v prostředí. Nikoliv protože mě "jiní nutí" nýbrž že chápu důležitost pro můj vlastní svobodný pohyb. Že se umím ovládnout. Že tedy není důležité jestli mě to "dost baví", to je až na konci žebříčku důležitosti. Ale pochopit že je to důležité pro "můj volný pohyb" teď a tady.

Ukazuje se v plné nahotě naprosto různé paradigma přístupu k životu zde u nás a u nové rodiny. Jsme oba s manželem nachystaní maximálně pomoct integrovat novou rodinu is dětmi do života zde. Starší chodí do již školy a je to velmi rozumný kluk, ten mladší je jestě rozmazlené děcko které učíme čurat a kakat do záchodu a jíst lžící. TAkže malý se učí základním dovednostem ak nějak za pochodu a nevidím v tom problém. Za par měsíců bude umět vše co potřebuje a může jít do školky.

Starší to má mnohem těžší. Moc se mu tady líbí, je spokojený a vyrovnaný, pořád se směje. Přátelský k dětem a o vše má zájem. Chvíli. Je roztěkaný a dělá jen to co ho baví a chybí mu zcela základní sebedisciplina. Taková ta bazální ... že když se nenaučí řeč, nedomluví se s lidmi. Ani s dětmi. Bude sám a nebude rozumět co mu kdo říká. Očekává že ho někdo bude nutit a přesvědčovat ho, že musí to nebo ono dělat. Je naučený k nucení, zákazům, příkazům kterým se vzpírá a trestům. A to ... u nás nikdo nechce. Nemám zájem nutit dítě učit se psát a číst, a učit se abecedu když ono samo nechce. A nerozumí tomu a ani nechce rozumět, že je to pro něj otázka přežití a další existence. Že život není jen sranda! Kde všichni jen skotačí a řvou a běhají dokola a když se musí převlíct tak se chvíli zastaví a bezmyšlenkovitě převlečou. V osmi letech! Jemu se zdá že nemusí dělat nic, co ho nebaví a že je zcela přirozené se věnovat jen zábavě a vše ostatní vyignorovat.

Nevíme co máme dělat. Vypadá to že dělám málo pro rozvoj toho staršího. Ale nelze někoho učit proti jeho vůli. Proti vniřnímu odporu. Že život je jen smích a sranda a žádné omezení nudným cvičením.

Nevíme co dělat. Už jsou zde měsíc a nenaučili se téměř nic česky. Tak uvidíme. Nikdo jiný než oni to neodkážou zlomit. Ten odpor vůči jejich zvykům, způsobu života ... svoboda v nesvobodě. Aby mohli nalézt svobodu v tomto životě, musí se naučit "nesvobodě". Zdisciplinovat se a omezit. Zní to strašně. Vím. Ale vidím to jak na dlani a nevím co s tím. Tak to alespoň napíšu.