Prosinec 2015

Předvánoční

19. prosince 2015 v 17:30
Právě jsem se vrátila od maminky. Je vlemi statečná, pořád se o sebe dovede postarat i když slábne. Povysávala jsem pavučiny všude, odšroubovala nasazovací záchod a důkladně vymyla pod sprchou a opět přišroubovala, utřela světla... maminka za mnou chodila a pořád mě chválila jak moc jsem šikovná.

DAla mi hadr který vůbec neutíral. Přišla jsem kompletně vybavena a tak jsem z igelitky vytáhla hadr z mikrovlákna. Maminka zajásala, otevřela skříň a vylovila krásný nový zářivě bílý hadr z mikrovlákna a volala: Taky mám takový, už roky ho mám a nevím na co je.

Umyla jsem tím hadrem armaturu a umývadlo, a pračku a maminka opět jásala jak jsem šiková a že by nikdy nevěřila že je něco takového možné.

Zastavila jsem se v čištění a ptám se: Maminko, kdo byl Tvojím vzorem v životě?

No přece babička...

A co si přála babička? No chtěla by ji všichni obdivovali a byla nejlepší.

A co jsi si přála Ty? Abych byla jako babička. Taky jsi chtěla aby tě všichni obdivovali? Neeeeeee, nechtěla. Já se spíše schovávala. Tak proč jsi chtěla být jako babička? Ty jsi měla přece jiný cíl.... Koho jsi obdivovala doopravdy? Babičku :-) no a mojeho tatínka trochu. A mě. Kruh se uzavírá, veverka v kleci.

A tak já ztracena v tomto chaotickém světě jsem vyrůstala bez vzoru... nechtěla jsem být jako tatínek a úplná hrůza šla na mě z maminky. A nechtěla jsem být ani jako babička. Nechtěla jsem být nikým... nikdo.

A tak jsem nechala všechny ať si do mě promítají svoje sny a představy, nechala jsem se tvarovat jako máslo, byla jsem každým...stačilo si jen přát a stala jsem se.

A dnes jak jsem leštila tu koupelnu a vygruntovala hajzl jsem byla šťastná, pohlédla jsem na koupelnu a na maminku a bylo mi jasné, že mám všecko. Krásný požehnaný život. Nelituji ani vteřinu.

Rozhlédla jsem se po jejím bytu, zda najdu nějaký stoleček pod vánoční stromeček. Našla jsem jeden na balkóně, sundala z něj květináče, naleštila jsem i ten stolek a donesla jsem si ho hrdě domů.

Ťukám tento krátký příběh a jdu namáčet vánoční ořechy do čokolády. Mám čas. Nenechám si ho vzít. Znám cenu času.

Sláva, perníčky se povedly

11. prosince 2015 v 19:25
Poprvé za můj život mám povedené perníčky. Měkke, rozplývavé na jazyku. Přesně takové jaké si představuji že by měly chutné perníčky být. Letos jsem je potřela nahoře jen cukrovou polevou s citronem a nalepila oloupanou mandli.

Taky se mi letos povedly vanilkové rohlíčky. Řekla bych že je to asi radostí s kterou to dělám. Nejsem v křeči a říkám si, však nějak to dopadne a když to zkazím tak se vůbec nic nestane. A ehjhle... tak to asi je správně. Protože opravdu se nic neděje a všecko je jak má být. Akorát. Ještě budu dělat plněné ořechy a vosí hnízda. Musím koupit ořechy. Všechny jsem spotřebovala.

Letos jsme s mužem chodci. On si vše zapisuje do statistik a již v říjnu jsme měli nachozeno přes 1000 kilometrů a v dalších měsících to pokračuje. Nejraději chodíme cestami necestami, ztraceni někde v lese... ale když se najdeme a zjistíme kde jsme a že dál vede jen asfaltka taky dobrý. Většinou nikoho nepotkáme.

Minulý týden jsme byli v Nových Hradech. Městečko překvapivě hezké, udržované památky... hezké okolí u sousedů z Rakouska i v Česku. Tento týden opět v lese u nás, mechy napité vodou čvachtají pod nohama, stejně jako listí po kotníky a ticho je... opravdu jen semtam něco zakráká a ticho.