Srpen 2015

Cvrkot u vody

29. srpna 2015 v 16:26
Ztratila jsem se...u vody. Seděla jsem na břehu a zapomněla jsem vše. Jen oči, uši, doteky jsou.

Tatínek se synem, postávají zasněně a dívají se na vodu. Stejně zvlněné vlasy, oba nohatí, stejný pohled, stejný výraz... gesto. Zkouší vodu... doteky vody. TAtínek má modré vykrojené plavky, syn s nohavičkou. Synchronně se pohybují sem a tam. Vstupují do vody opatrně. Společně. Stejně z vody vystupují.

Vedle leží děda...na hlavě klobouk, spokojený výraz. Usmívá se na mě...mladá jezevčice schoulená u vypouklého břicha. Jezevčice zvědavě vstává a očmuchává mojí ruku. Něco ji zaujalo, nějací kluci, tmavší... začíná vrčet a hrozí. Dědek se zvedá a okřikne psa. Nakonec jde do vody a jezevčice s ním. Voda je studená, nechce se jí.

Vřískající dítě šplíchá vodu... dívá se zvědavě na dopadající kapky. Jiné dítě si nasadilo brýle, šlauch i ploutve a prochází se po břehu. Voda se třpytí, je průzračná. Kaminky se mění s dopadajícím světlem. Rybky se hemží pod vodou.

Babička vchází do vody, má obleček i s nohavičkou. Mladá žena silných boků a její milý, vstupují do vody společně. Usmívají se na sebe. Jsou šťastní. Noří se do vody obrácení k sobě.

Mladá maminka s kýblíčkem a malým chlapcem, stojí a dívá se na chlapečka, podává mu kýblíček.

Tatínek nese mladeho snyka a děvčátko v náručí. Děvčátko řve jak na lesy. Nechci do vody, nechci do vody a tatínek ho konější. Neřvi, jsou tady lidé.

Přicházejí a odcházejí, sedím tiše a bděle je pozoruji. Nirvána. Blesklo mi hlavou.

Obrázky z putování

25. srpna 2015 v 17:05
Zaskočilo mě, že ačkoli nepracuji jakoby bylo furt co dělat, přijde mi to tak absurdní že se tomu musím sama zasmát.

Když jsem ocházela na camino do Portugalska, neměla jsem žádnou představu. Nečekala jsem nic, dostala jsem hodně. Plnou náruč.

Badatelství

5. srpna 2015 v 14:13
Stala jsem se na jeden den badatelkou. Podepsala jsem badatelský řád, bílé rukavičky a po vyplnění žádanky jsem směla bádat v badatelně.

Dostala jsem do ruky tři obří knihy plné zápisů ze 17. a 18. století a hledala jsem konkrétní jména. Kdy se narodili, umřeli, kdo byl otec, kdo matka etc...

Po třech hodinách bádání jsem byla naprosto vyčerpaná a usnula jsem nad knihou. Připomenulo mi to epizodu z Mr. Beana jak usnul nad známkami. Přesně tak se mi to dělo...samo. Chvílí hledění a chvíli spaní.

Můj muž byl mimořádně aktivní, každý nález pečlivě zaznamenal a vyfotil s nadšením. Taky jsem něco našla, ovšem naprosto náhodně. Pichla jsem orukavičkovaným prstem na nějaký zápis, že tedy jak se to čte a ono představte si to bylo přesně to co jsme hledali. Nechápu to. Prostě jsem blázen.

Odpoledne mě vysvobodil z tortury telefon. Maminka si zabouchla dveře od bytu a čeká venku s nákupem až se vrátíme. Takže jsme přestali bádat a jeli domů.

Cestou se zastavili u příbuzných, dlouho jsme je neviděli. Strýc byl po třetí mrtvičce. Stará se o něj jeho manželka, která byla zdravotní sestra a dcera, která je zdravotní sestra. Takový veselý akční pán to byl. Teď tam seděl s kyslíkovým přístrojem a plakal. Držel mě z ruku, pak obejmul a plakal. Tak jsem plakala s ním... staří lidé hodně pláčou. ... vyplakali jsme se, popřáli si vše nejlepší a jeli domů.

Maminku jsem našla... čekala na nás asi čtyři hodiny. Prý se ji pokazí nakoupené jídlo. Byla celá zmatená. Musíme přehodnotit ukládání klíčů. Vše dobře dopadlo. NIc se nestalo, i nákup to přežil.

Večer ale zvláštní ticho... ty staré knihy, přes třista let staré zápisy. Jména. Kdo se narodil, kdo oženil a kdo zemřel. Kdo byl otec a kdo máma. Všechna jména s osudem.

A plačící strejda po mrtvičcce s kyslíkem. A jeho manželka co kolem se točí jako družice. Kyslík, postel, nakrájené jabko...to už jsem nedávno viděla jinde. A teď je maminka sama. Sama vstává, sama je celý den a sama jde spát.

Když jsme dojeli, uviděla jsem její pohled. Pohled raněného zvířete...strach. Budu za ní chodit každý den. A pokaždé ji řeknu kde jsem a co dělám. Starý člověk se bojí. I když je statečný. A maminka je velmi statečná.

Zamyšlení

1. srpna 2015 v 16:47
Dnes jsem četla v jedné diskusi toto:

Není zde nikdo, kdo by rozhodoval a nad tím vším. Moc má jen Pán a Bůh, buď uvěříš a nemáš na výběr - možnost je jen jedna, nebo neuvěříš a nemáš jinou možnost než si něco mezi něčím vybrat, dáš tomu možnost bytí a zániku, a svobodná vůle je na světě.

Je to pro mě tak zajímavý postřeh, že to píšu zvlášť jako nový článek a nechám si ho projít hlavou.... protože...


Berte to teď jako malé filosofické zamyšlení.

O "prvním hříchu"... vypadnutí z ráje, vzniku svobodné vůle.

Že vlastne svobodná volba znamená volit mezi životem.... a smrtí.