Květen 2015

Velkorysost

16. května 2015 v 19:59
Žiju mírumilovným životem.

Přesto se událo něco... co mě zaujalo natolik že o tom blognu. Jsem extrémně nešikovná a roztržitá, ale to není nic nového nebo hrozného... je to vlastnost jako každá jiná. Každý má něco.

Hledáme s manželem něco spolu. Síce jsme to nenašli ale já během hledání otevřela šuplík s obrovskou hromadou účtenek a návodů a začla je třídit. Muž byl viditelně potěšen, že taky něco třídím a tak mě nechal pracovat. Vytřídila jsem nějaké staré účty a návody, že je může vyhodit ale raději ať je zkontroluje.

No tak je zkontroloval a začal z té hromady vytahovat návody které jsou ještě aktuální, třeba návod na televizi od syna.

Jak jsi to mohla vyhodit??? Vždyť to bude syn potřebovat. A za chvíli vytáhl něco dalšího... A co toto, proč je to tady, to přece pořád používáme. Ty to nevidíš? A mě opět došlo jak jsem nemožný třídič. Nevím proč jsem to vytřídila. Asi jsem nemocná na hlavu. Vůbec jsem nechápala proč jsem to udělala. Bylo mi líto že to neumím, že to dělám špatně. Opravdu to bylo špatně udělané.

Manžel pokračoval ve výtce, že když to neumím tak to nemám dělat. A proč to nenechám na něj, že on to dělá rád a pořádně. A mě v ten moment chytla taková ta zoufalá lítost. Něco ve smyslu, jak jsem nemožná. A že nic neumím a nedokážu a slzy mi tryskaly na metr. Muž se zarazil a bylo vidět že mu je to líto, a že mě nechtěl ani urazit ani rozlítostnit. Prostě mi jen řekl, že jsem něco udělala blbě a já udělala scénu. Takovou pěkně hutnou hysterickou. A již během té scény jsem cítila jak se mi ulevuje a jak je to pitomé, nesmyslné a nelogické. Že reaguji jak kráva. Ulevilo se mi... manžel na mě hledí a říká: všecko OK? a já na to OK.


To co následovalo, byla vděčnost. Že je vše v pořádku. Že vše běží dál. Normálka.

Nebo fakt jsem blázen?

Seděla jsem s kamarádkou a ona mi povídá něoc podobného. Hrozně se rozčílila s dcerou, která ji přeházela nějaké věci v šuplíku, strašně se rozječela na ni, obě se nafučely a pak šly spolu na nákup. A že již v autě ji došlo jaká je to blbost a jak byla nespraveldivá a bylo ji to líto. A dcera se na ní dívá a řííká: Mami to je dobrý... vrátily se jako kamarádky a manžel jen kroutil hlavou.

Lidské nedokonalé vztahy, taky nad nimi kroutím hlavou. Na jednu stranu by přece mělo být jednoduché...komunikovat. Nic se neděje. Máme se rádi.

Ono to jednoduché je. Když ten druhý je velkorysý.

Jak daleko je na Vranov

12. května 2015 v 19:35
NO celkem daleko pokud člověk putuje pěšky jednou stranou řeky tam a druhou zpátky.

Blíží se pěší pouť do Mariazellu a s ní i ladění formy. Přece se nesvalím hned první den v bezmoci únavou.

Taže přípravné kolo bylo putovaní do Vranova a zpět. Tam jsme šli po rakouské straně, nabalila jsem si ruksak jakoby na 6 dní (bez jídla a tyčinek) abych odzkoušela záda. Trasa byla Dům - Kraví hora - Konice - Popice - Havraniky - Hnanice (hotel) - pramen Danyže - Kaja - Merkensdorf - Hardegg - Lusthaus - Vranov. Celkově něco přes 43 kiláků. Dopotáceli jsme se do Vranova a léčili se postelí. Paní domácí se divila: Až odsud??? Dyt to je aspoň 100 km. No tolik to není, ale přes rakouskou stranu to byla ta delší část.

...druhý den jsme šli zpět opačnou stranou řeky. Trasa byla Vranov - Ledove sluje - Pašerácká stezka - Lukov - Podmolí - Mašovice - sešup do Gránic a přes zahrádkařskou kolonii jsme vylezli na Pražské a odsud domů... to bylo kratší, jen něco přes 30 kiláků.

Vlastně to byla zkouška zda vydržím. Do Mariazellu to bude denně 35 km celých 6 dní. A vše si poneseme na zádech. Nooo ptám se proč si to lidi dělají, takové násilí. A odpovídám si, že netuším. Ale to nic nemění na věci že půjdu.

Systému jsem se vzdálila alespoň částečně. Jasně že půjdu k zubařovi a na gyndu a tak... a taky nepůjdu do lesů se živit lesními plody. Ale ten první krok je učiněn. Ráno vstanu a nadechnu se. Nový den je zde.

Sauna s maminkou

6. května 2015 v 20:22
Dnes jsme byly s maminkou v sauně. Mamince je devadesát a tak to byl po dlouhé době opravdu krok do neznáma. Zda to zvládne, zda se ji neudělá špatně a tak...

Když jsem byla malá, maminka mě brávala sebou do sauny. Moje první pocity byly dost nepříjemné. Samé nahé ženské co se na mě smály a něco volaly. A to horko. Pokaždé jsem utíkala za tatínkem do bazénu....

Teprve později jsem přišla saunování na chuť. Pamatuji si jak jsem šla sama do sauny v šestnácti. Vracela jsme se domů přes les, všude kolem sníh, tma a sněžilo. Prašan tak na dvacet centimetrů.... brodila jsem se prašanem domů a najednou jsme otočila obličej do nebe a svalila se na záda do sněhu. Dělala jsem andělíčky. Jednoho, druhého, třetího. Závratný čas mládí a nevybouřené síly. Jakoby to bylo dnes.

Takže do sauny jsem chodila od dětství. S maminkou, i sama a pak i s manželem.

A dnes jsem po dlouhé době šla opět s maminkou. Volala jsem předem do lázní zda je volná masáž ale bohužel vše obsazeno. No nevadí. Převlíkáme se u skřiněk a zvoní mobil, masér volá že se mu uvolnil termín ale až večer. No my už jsme v sauně. A to odpoledne. Tak nic. Usadily jsme se v sauně, já uprostřed a maminka úplně na podlaze. Super. Saunujeme se a křičíme na sebe. Maminka už dobře neslyší. Nikdo kromě nás tam není.

Maminku jsem pořádně vydrhla jutovou žínkou ze všech stran, záda, nohy, ramena a nechala odpočívat. Najednou stojí před námi masér že se mu právě uvolnilo místo. Skvělé... i masáž bude.

Zůstala jsem v sauně úplně sama, zacvičila jsem si, schladila se v ledovém bazénku a ještě jednou se vysaunila a ještě jednou a maminka byla mezitím hotová. Pořádně jsem ji zabalila do prostěradla a deky a ještě jsme odpočívaly.

Manžel se procházel mezitím po městě a asi po třech hodinách nás vyzvedl úplně zničené. Neřekl ani slovo, dokonce se ani významně nedíval jakože kde jsme tak dlouho. Asi nám to přál.

Bylo to hrozně fajn. Za dva týdny půjdeme znovu.

Potkali jsme cestou kamarádku. I s dcerou. Jak ta vyrostla. Do krásy. Úplná slečna krasavica. Když jsem ji viděla naposledy, byla to malá holka a teď .... je úplně k nepoznání. Moc pěkná a vlasy ostříhané namoderno každou stranu jinak a část úplně vyholenou. Moc ji to slušelo. Velmi.

Tak utíká čas. Nepozorovaně. Chvíli nedám pozor a všechno vyroste, sestárne, změní se... nebo zkrásní. Pestrost.

Kvality svetske a duchovni

6. května 2015 v 9:11
Ackoliv nepracuji, zatim jsou dny zaplneny kompletne. Mam hrozne moc nevyresenych restu. Zahrada, lozni pradlo, nenavstiveni pratele, a zejmena lekari. Je treba navstivit praktického lekare (leky na tlak), očaře, ušního (špatně slyším), zubaře i ženského doktora. Postupně si odškrtávám úkoly jako splněné.

A do toho čtu a komplementuji (krásný výraz pro ztišené přemýšlení) a tak nějak ztišeně jásám a raduji se z nabytého času.

Čtu právě kromě fitness pro stare ročníky i dějiny církve. Již po třetí. Je to tak vydatné čtivo že nemá konce a pokaždé vede k zamyšlení. I vztahování se k tomu čím bylo křesťanství v posledních 2000 let k dnešním dnům. Je něco teď jinak?

Ano i ne. Materiálně nám je všem lépe, duchovně ale strádáme. volíme či určujeme si představitele materiálních světů (ředitele, prezidenty, správce) ale chybí představitelé duchovna. Ti co jsou skomirají jsou to víceméně kašpárci v divadle. Nejsou braní vážně.

Každé dění se projevuje ve dvou rovinach - materiální (světské) a duchovní (mravní). Přičemž je jasné že jak jedna tak i druhá rovina se kroutí ve smyčkách, vzedmutích a hloubkách a jedna druhou ovlivňují.

V minulosti církev (papež) představoval tu duchovní rovinu a císaři tu materiální světskou. Celé 2000 let se sily různě přelévaly, přetlačovaly a ztrácely a opět objevovaly. V tom světském horizontu to byly vztahy mezi antikckým světem, byzancii (posléze islámem) a germány kteří se natlačili seshora a přebíraly kulturu řimskou, antickou a hlavně ji mísili s tou svojí.

V tom duchovním to byly neuvěřitelné zápasy o "čistotu víry", sjednocování a naopak rozdělování, bezuzdné pronásledování i vzájmené obviňování, ale i spousta filosofických děl a pojednání, aby nakonec odněkud z tohoto chaosu vyšlehl plamínek duchovní síly. Ale pořád se jednalo o politiku a moc. Světskou a duchovní v jednom obřím propletenci.

Ale to opravdu jen na okraj protože čtivo je opravdu vydatné, nemá konce... a každá část historie má další a další vrstvení.

Alepořád je zde materiální (světské) a duchovní (mravní) jako dvě kvality téhož.

Dnes ráno jsem vstala a najednou si uvědomila proč jsem odešla.... Vím že to má hodně důvodů. Ale fabrika je taky malá planeta. Společenství lidí kteří mají světský rozměr a duchovní (mravní) rozměr. Za světský rozměr odpovídá vedení firmy a za duchovní nejvyšší arbitr - kvalitář. On je tou duchovní protiváhou ve výrobním procesu. A buď hraje císaři na ruku nebo si uvědomí svoji odpovědnost a vyžaduje morální rozměr daného společenství.

A pokud to nedokáže, je zbytečné aby tam dělal někomu kašpárka.

Vlastně jsem jenom slabá ženská. Se všemi ženskými vlastnostmi. Houby papežka. Slabá ženská jsem. Neunesu ten tlak k odpovědnosti. Trápí mě to a nespím. Vím že mám něco zásadního udělat. A nakonec neudělám. A taky se bojím. Nejsem dost statečná. Je mi při tom jasné že je to hra. Tuto hru nechci hrát. Ale jakou teda?

V životě nevím. Toužím se poddat zcela bohu. Prosím o to. Modlím se.

Máj lásky čas

1. května 2015 v 18:18
Políbení pod rozkvetlou třešní. Tentokrát ještě pár květů na ní zbylo. Ovocné stromy zakvetly letos vydatně.

Prší od rána. Pohled z okna nevěští nicmoc počasí. Plán byl že půjdeme z Vranova do Fellingu, kde je právě den otevřených dveří a zpátky... Ale v dešti? Tak jsme uklidili, navařili, vyprali a zavěsili...koukáme na sebe.

Nakonec jsme se oblekli, prý musíme odzkouštet pláštěnky jestli fungují a vyrazili jsme. Cestou pršelo ale bylo příjemně... zabloudili jsme cestou tam a zpět jsme šli jinudy a opět zabloudili. Moc pěkné čtyři hodiny v děšti to byly. Akorát konec byl v bahně. Bahno se lepí na podešve, nic moc.

Viděli jsme fabriku na knoflíky, ale bylo tam moc lidí. Knoflíky vyrábí z perleťových mušlí. Dělají i šperky. Celkem pěkné.
http://www.perlmutt.at/_kollektion_.html

Když jsme kdysi chodili kolem řeky našli jsme zvláštní šneky, celou hromadu a divili se kde se tam ty šneky vzaly. A ony to byly šneky vypuštěné z fabriky. Už jsme si mysleli že jsme objevili senzaci - nový druh šneků v Podyjí. Takže jsme zase vychládli a šneky máme v misce. Vypadají stejně jako poslední obrázek v odkazu http://www.perlmutt.at/die_muscheln.html


Doma jsem si dala teplou vanu a teď jím zmrzlinu s horkými malinami.

Pěkný první máj a přeji všem příjemný večer.