Listopad 2014

Klidný podzim

29. listopadu 2014 v 13:27
Tento rok je přelomový. Jsem prvním rokem křesťanka. Žiji klidnou spiritualitu a nepochybuji o nastoupené cestě. Věřím.

Mému nejstaršímu se narodil syn a já ho navštívila navzdory všem překážkám, které jakoby vyskákaly ze země jako houby po dešti.

Nejmladší se zásadně zlepšil ve škole. Vím že je to jeho věc ale mám z toho radost. Je z naší rodiny nejmoudřejší. Takhle se narodil.

Mamince se daří, pořád chodí i když ji velmi bolí nohy i celé tělo. Pokazil se ji počítač, a tak jsem si koupila nový laptop a dám ji ten na který teď píšu. Maminka je velmi netrpelivá, pořád se ptá kdy už ten nový počítač budu mít, že potřebuje internet. Chce psát svojí sestře i známým.

Pořád pracuji...Mám již 200 hodin přesčasů. Snažím se poctivě dělat to co umím, ale otázka ve vzduchu trčí pořád: Komu sloužím? Nemohu tento čas věnovat někomu jinému? Kdo ho třeba potřebuje víc než můj boss? Taky v práci lžu a jsem pokrytec. Ne že by jiní lhali méně nebo bylí méně pokryteční, ale vadí mi to celkem dost. Bez lhaní a tzv. diplomacie nemohu zastupovat zájmy firmy směrem ven. Uvnitř firmy síce říkám pravdu ale ta stejně nikoho nezajímá. Ctím dohody. Dohodu zruším oficiálním odchodem. Abych mohla svůj čas věnovat někomu jinému. Mamince, psychicky nemocné invalidní sousedce kterou právě opustil manžel, dětem, parterovi... důchodkyním kterým předcvičuji. Nevím co budu dělat, ale vím že v práci kde jsem, nezůstanu dlouho. Jak dlouho ještě? Nevím, nechci odcházet když jsou problémy aby to nevypadalo jako útěk. Počkám až bude za námi audit a celé to tak nějak poběží samočinným rovnoměrným pohybem. Pak odejdu.

Chtěla bych víc dělat pro důchodce a invalidy, starat se o maminku. Ale i navštívit přátele a příbuzné. Moje stestřenice a bratranci mi volají a píšou. Zvou mě k sobě. Na Slovensko, do Polska i do Francie. Podívala bych se na místa kde jsem žila, odkud pochází tatínek. Našla jsem hodně starých dokumentů i drobných nákresů a skice z tatínkova mládí. Maminka je nikdy neviděla. Tatínek je měl uložené a svázané na viditelném místě, ale ona se vlastně nikdy nezajímala o tatínkův původ. Našla jsem knihu o Oravě a goralech. Příjmení tatínkové rodiny se ve vesnici odkud pochází objevilo již v 16. století. Tehdy přicházely skupiny pastevců, aby vyvářeli ochranný val proti polským vetřelcům. Není jasné odkud goralové přesně pocházejí, zdá se že to byli rusíni či slované (chorvaté)někde od východních Karpat. Nemuseli platit daně a nikomu nepatřili. Byl to prý svobodný národ. Ale ve skutečnosti žili víceméně kmenovým způsobem života. Vytářeli uzavřené skupinky v jednotlivých "chotárech" odřízlé od světa s vlasntím jakzykem i zvyky. Připadá mi to tak trochu jako domorodci v Amazonce. Jak přišla civilizace... vše pohltila. Zůstaly geny. Vztah k přírodě. Přetrhané vztahy k zemi, spirituální vákuum.

Chtěla bych jít také Pouť do Santiaga de Compostela s manželem. Více se sblížit s Bohem který mě provází. Naslouchat mu. Stišit se.

Přichází zima. U mě v srdci všecko raší. Probouzí se jaro. Vnějšek s vnitřkem nemusí pokaždé ladit. Někdy je to všecko jinak. Podzim života přináší klid. A ticho.

Vztahy k jiným životům

8. listopadu 2014 v 20:30
Zajímavé téma mi Saul naočkoval do hlavy. Bůh jako vyjádření vztahu k jiným Životům.

Bůh nikoliv jako vymezování se vůči nějaké fiktivní entitě, kdo koho stvořil, z čeho etc. To je vedlejší, ať nad tím bádají fyzici a antropologové. Biologové. Je to věcí vědy a výzkumu. TAky mě zajímá jak funguje svět.

Bůh jde jinudy, Bůh je vyjádřením vztahu k jiným životům.

"'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe."

Bůh je vyjádření vztahu v lásce. Když žiji dle božích přikázání tak žiji v láskyplných vztazích. Miluji a jsem milována.

Je velkým omylem se domnívat že Bůh nám něco vnucuje, přikazuje či zakazuje. 10 přikázání je pouhým vyjádřením vztahu... v lásce. Miluji? Pak nelžu, nepodvádím, nekradu a nezabíjím, nezávidím, nejsem falešná a licoměrná, nežiji na úkor někoho ve vztahu, v láskyplném vztahu... etc. Láskyplný vztah vylučuje zabíjení, krádež, lhaní, podvádění, faleš a pokrytectví.

Je to jednoduché. NIkdo nikoho nenutí žít tak či onak. Vybírat to nebo ono. Je to každého osobní věc. A je zbytečná starost věřícího srát se do věcí druhých. Každý věřící ale může díky desateru či přikázání lásky pomeřit sám sebe. Vybírati si třísku z oka svého. Zda v žije či nežije v Bohu. V Pravdě. A pravda přináší sebou vnitřní klid. Je středem do kterého se sbíhají všecky nitky. Ve středu je vše v rovnováze. Nežije se na úkor jelikož je vše vyrovnáno a zaplaceno. Zaplatila jsem? Vyrovanala jsem? Jaké jsou moje vztahy... Rovnováha v lásce. Rovnováha v Bohu. Láskyplné vztahy. Nežít na úkor někoho a nenechat se využívat jinými. Žít v lásce. Ve vzájemné lásce se svým okolím.

Berte to jako svědectví. Které jsem měla potřebu napsat.