Červenec 2014


Par slov k svobode

26. července 2014 v 10:48
Chtela jsem u Rulisy napsat Lisce odpoved, ale protoze to je velmi niterne a osobni, volim radeji tuto formu u sebe. Nechsi pohorsovat. Reaguji na komentar: Chtela bych to taky zit a pochopit, ale neumim si predstavit jak bych k tomu dosla ja.

66. za svuj neumely a nedokonaly pohled mohu pouze tise spitnout ze tam jiz jdes. o tom mozna nevis. ale to nic neznamena. je to otazka casu a zda to dovolis. jednou nekdy ... mozna jednou otevres bibli a zjistis ze tam je psano neco i pro tebe.


Pavel pise treba o svych zkusenostech:

Vsechno je mi dovoleno, ale nicim se nedam zotrocit. JIdlo je pro zaludek a zaludek pro jidlo. Telo je pro Pana a Pan pro telo.

Svobodnym a vdovam pravim ze je pro ne lepe kdyz zustanou jako ja (svobodni) Jeli jim zatezko zit zdrzenlive, at vstoupi v manzelstvi nebot je lepsi zit v manzelstvi nez se trapit. Pro cloveka je ale nejlepsi zustat tak jak je. Mas zenu (muze) Nechtej se snimi rozejit. Nemas nikoho? TAk ani nikoho nehledej. Kdyz si ale nekoho najdes, nezhresis. Ale dolehne na Tebe tisen tohoto casu. Toho vas chci usetrit. A proto ti kdo maji zeny (muze) jakoby je nemeli, a ti kdo placi jakoby neplakali, a ti co jsou veseli jakoby nebyli veseli, a ti co kupuji jakoby nevlastnili, a ti co uzivaji tohoto sveta jakoby neuzivali.... nebot podoba tohoto sveta pomiji. Chtel bych abyste nemeli starosti.

Svobodny se stara o veci Pane, aby se zalibil bohu ale zenaty se stara o veci zeny (muze) aby se zalibil partnerovi. Jsou rozpolceni.

Domnivali se nekdo ze kona necestne kdyz si svoji snoubenku nevezme (ze zhresi) at si ji vezme. Kdo se ozeni se svoji snoubenkou jedna dobre. Kdo se ale neozeni udela lepe. To plati i pro zenu, je pro ni lepsi zustane li tak jak je. (svobodna)

Konec citace z bible: Dopisy Korintskym a Rimanum od Pavla

Spravne je zustat volny a svobodny pro Boha. Kdyz ale uvnitr citim nutkani sveta, mit muze, porodit deti, pecovat o rodinu tak je opet spravne to udelat. Tim se zaroven vystavuji starostem sveta. A rozpolcuji svoji pozornost. Takze je lepsi rodinu nemit. Protoze kdyz ji mam, starosti na me dolehaji a mohou me zahubit. Pohltit zcela moji pozornost.

Je velmi tezke mit rodinu a zaroven slouzit Bohu. Rozpolcenost. Vznika rozpolcenost. Balancovani na hrane.

Na skok do Malajsie

16. července 2014 v 9:32
Vsecko co jsem si prala kdy zazit, jsem na teto moji zivotni ceste zazila. Je to pro me velmi dulezita cesta.

V sobotu jsme si odskocili se synem do Malajsie. Vstavali jsme velmi brzy protoze na hranici pry stravime minimalne dve hodiny. Myslim ze jsme se tam zasekli i dele, a jen duchapritomnost syna nam pomohla se proklickovat na druhou stranu. Problem na hranicich je v tom, ze Singapur vymyslel obrovskou sikanu jak zabranit lidem aby ze Singapuru vyjizdeli ven. Nejdriv se ceka v mnohakilometrove kolone pred hranici, pak se vystoupi a jde se odbavit a po odbaveni se ceka na svuj autobus aby se mohlo prejet mostem na Malajskou stranu. Jenze tech autobudu jsou stovky a prujezd odbavovacim mistem uzky, takze se vzajemne blokuji a cele se to zasekava ve zmatku, tisice lidi se tlaci a cekaji na svuj autobus, nakonec jsme naskocili k nejakym Indum. Bez reci nas vzali a jeli jsme ven z "vezeni". V Malajsii mi vzali otisky prstu - pro jistotu. Nakonec se nam podarilo zdarne se dostat na druhou stranu.

Cil cesty byla nejblizsi prirodni rezervace, teda puvodni prales ktery se zveda do vysky pres 700 metru. To je i duvod proc existuje, protoze jinak jsou vsude palmove plantaze. Vsude kam oko dohledne. Chteli jsem jet na to misto autobusem, ale zjistili jsme na miste ze nic takoveho neexistuje, tak jsme si tam vzali taxi, syn brblal ale tato varianta se ukazala jako optimalni jelikoz taxi nas zavezlo na uplne zastrcene opustene misto kde jen vyji vlci a kam chodi na vychazku Cinani. Tech jsme tam nasli dost, ale uz se vraceli. Na vrchol dosli jeste za svitani a vraceli se.

Priroda velmi zajimava, ale to uz se opakuji, destny prales je neco co jsem touzila videt. A tak se mi tato touha i splnila. Opet jsme se potila jako prasnice, ale to je standard v dusnem a horkem pocasi.

Sice nam taxikar nabidl ze nas zavez zpet, ale vydali jsme se dal pesky a stopem. Hned treti auto nam zastavilo, dovezl nas na uplne opustenou zastavku nekde v nejakem mestecku, nabizene penize si nevzal jen zamaval.... TAk jsem sedeli na zastavce kde nebylo nic jen drevena budka a premysleli jak dlouho tam asi zustaneme. ZA pet minut se ukazal autobus a my jsme jeli dal.... Dostali jsem se bliz, pak jsem jeste presedli a jeste az jsem se dostali opet na hranici.... a absolvovali celou akci prechodu pres hranici znovu. Tentokrat to slo jednoduseji. Z Malajzie problemy nedelali a smerem na Singapur nebylo moc lidi. Setkali jsme se v Malajsii jen se samymi prijemnymi a usmevavymi lidmi. Opravdu z nich salal klid a pohoda. Kolem nic vystavneho, vetsina budov schatrala a hodne jednoduchych domku na venkove, ale vsude klid. Lide na nas mavali a zdalky nas zdravili. Zadneho belocha jsme nepotkali.

Jak jsme se dostali za hranici Singapuru tak jsem videla ze rada aut a autobusu dosahuje ve dvoj a trojstupech az 10 kilometru. Na hranici piktogramy jak muz s puskou strili a druhy muz pada k zemi. To na vezeni byly piktogramy jak muz miri a ten druhy zveda ruce.

V nedeli jsem jela do centra mesta. SAma a opravdu jsem si cele centrum prosla pesky. Fotky budou az se vratim. Vecer jsem sla na msi do blizkho katolickeho kostela, uz jako ke starym znamym. Vlastne uz to tady vsecko znam a citim se tady jako doma. Jen kdyby nebylo tak horko. Dokonce uz i vim co si mam objednat k jidlu a k piti, abych se z toho nepotento.

Jsem osudu moc vdecna za tuto prilezitost. A svemu synovi. A dekuji i za chvile s nim stravene. A za vsecko co jsem videla a zazila. Za to krasne dite, ktere mohu chovat v naruci.

Jak pestry koberec

7. července 2014 v 8:45
Jak pestry koberec se zdaji byt vsecky ty kultury co tady ziji na tom malem placku. Vsecky mozne rasy, zvyky, nabozenstvi.

Kdyz jsem byla v Izraeli, tak me prekvapila pestrost a rozmanitost jednotlivych spolecenstvi. Ale porad tak nejek zde byla citit inertnost jednotlivych skupin vuci ostatni. Jako mak, proso a cocka. Promichane a porad kazdy ve svem, vzajemne na sebe nevrazici.

Tady v Singapuru je to svet vsech barev a vuni a chuti. Mozna to hledal muj syn, misto kde muze kazdy byt tim cim chce byt aniz by ho nekdo za to popotahoval. Podminkou ale je, ze nesmi "tim svym" otravovat ostatni.

TAto podminka je tvrde vyzadovana. Muzes mit tradice, nabozenstvi, ritualy jak chces ale neotravuj s tim druhe. Hned vedle naseho domu je mesita. Ze je to mesita lze poznat podle veze a spousty aut ktere tam pravidelne parkuji. Okna jsou zabednena, zvuky zustavaji vevnitr. Nikdo si nedovoli vyrvavat do okoli.

Vcera jsem jedla kure halal. Moc dobre kure indonezke kuchyne. Ale mohla bych si dat cokoliv. Thajsky, malajsky, indicky, cinsky ale i klasicke spagety ci rizek. To se schovava pod jmenem Western food.

Lide na ulicich jsou pestre obleceni, nekdo je zahalen do sadoru komplet, nekdo jen satek, nekdo se potaci v minisukni na vysokych 15 cm podpadcich.

Nabozenstvi si zde neprekazeji. Jsou zde muslimove, taoisti, buddhisti (tech je nejvice), hinduiste a krestane vsech konfesi. Hned kousek par zastavek autobusem je krasny klimatizovany moderni katolicky kostel.

Liturgie je stejna jako v Evrope, jen hostie se nedava na jazyk nybrz do rukou. A nepodavame si ruce, jen se ruce spoji pred srdcem a ukloni se. TAkhle se vzajemne uklanime a prejeme si pokoj.

Kdybych byla u jine konfese, mohla bych najit take svuj kostel. Jsou zde metodiste, baptiste, protestanske skupiny, presbyteriani. Jak jdu tak vidim svatostanky jednotlivych skupin.

Tohle zdejsi vlada drzi pevnou rukou. Zadny bordel a zadne extremy. At se kazdy modli k cemu chce, ale at to dela potichu. A v klidu.

Na zdech visi tabulky, se zakazem se rvat na verejnosti. Je zde obri vezeni. Snad ctvrtina rozlohy Singapuru. Tam jsou ti neprizpusobivi. A ti prizpusobivi maji vybeh. Ale musi pekne do rady. A neotravovat se.

Nekonecne dalavy

2. července 2014 v 6:00
Tak jen kratky referat z nekonecnych dalav. TAk mi to pripada a i tak to je, jiny svet a presto naplnen lidmi. Nestyska se mi, ziji to co je a neptam se moc. Spise se snazim podchytit co nejvic informaci abych se neztratila.

Singapur je civilizovana zeme, presto se neda potlacit skutecnost ze je to zasluhou vysoke organizovanosti vseho. Stacilo by trochu polevit v organizovanosti a vylezla by na povrch podstata. Ktera zde je pritomna. Citim ji. Je vsude. Neni videt pres techniku, frmol, auta, snazeni, beh, penize... beh, snazeni, organizace, museni, nuceni, stres, povrch.

Prvni setkani bylo vedro. Nikoliv normalni vedro nybrz vedro totalni, kdy se clovek spoti jako krava a pohybuje se ve vlastnim potu.

Druha vec, ktera me potkala byla velmi zajimava... neprisel mi kufr. Proste vsichni odesli i transportni pas se zastavil. Kufr neprisel. Tak jsem sla na oddeleni reklamaci a reklamovala ho. Dostala jsem ho za 3 dny. S urazenym zamkem, ale nic nechybelo. I kvasnice zily a udelaly buchtu.

4 dny jsem chodila ve jednech spodarech, teniskach bez ponozek, trenkach od syna a jednom tricku. Normalka.

Hned prvni den jsme sli na vylet. Teda nejdriv jsme sli do centra na msi, jelikoz v nedelu chodim do kostela a tak jsem navstivili msi v katolickem kostele v centru Singapuru. Byla jsem tam ja se synem a zbytek cekal naproti v knihovne a hral si.

Pak jsme jeli do cinskych a japonskych zahrad. Na druhem konci ostrova. Silene vedro. Prohlizeli jsme si plazy, rybicky a zelvy. Vylezli na pagodu a vetsinu casu jezdili metrem a autobusy.

Doprava je zazitek. Je snad 1000 ruznych autobusovych linek, jezdi metro a tisice taxiku v osmiproudych az sestnastiproudych silnicich, mezi tim, podel i napric pobihaji lide. prochazeji se a relaxuji. to je asi pro me nejvetsi orisek, uvolnit se v tomhle propletenci lidi a aut.

Ale Singapurcum to prijde normalni, jezdi sem tam, pobihaji mezi auty. KOcarek v ruce, starsi decko vi kudy a jak ma bezet aby neskocilo pod auto. JIma me zavrat. Zaviram usi a oci. Vnitre stradam v dopravnim chaosu

V pondeli jsem byla s malym a jeho maminkou u lekare. Dite jsme nesli v naruci jelikoz je to jen kousek . Decko jsem nesla hodinu a bylo asi 12 zastavek autobusu. Lekar byla obri hala, dostali jsem cislo 2800. Lide sedi na plastovych sedadlech za sebou jako v kine nebo na nadrazi. Na zdech jsou obrazovky kde se zobrazuji cisla. No proste organizace. Zazitek. Velmi hluboky zazitek. Podarilo se mi i pres zakaz se propasovat do ordinace, taky zazitek. Prastara indicka lekarka s drdolem a mlada indka jao sestra.

Odpoledne jsme byli u jineho lekare, v centralni porodnici a nemocnici pro matky s detmi. Neuveritelne. Opet hala kde jsme sedeli, meli jsme cislo 1600 - opet na tabuli info kam jit. Kdyz jsme byli hotovi tak se ukazalo jake mame poradi v rade na placeni, kdyz prisla rada na nas rozsvitilo se svetlo a mohli jsme i platit.

Ji se venku, v takovych tech vyvarovnach. JIme cinsky. Teda jim co mi daji. Vcera jsem si koupila jidlo ve vyvarovne sama. Ryzi, veprove nudlicky a neco zeleneho co se ukazalo jako nepokousatelne a tak jsem to spolykala.

Bydlime ve velmi klidne ctvrti, stavene v postkolonialnim stilu, budovy do 3 pater, obri byty s peti pokoji, kuchynka ma jeste zadni mistnost s pokojikem a posteli pro pokojskou. Areal je oplocen s nekolik vratnymi a asi peti zahradniky, je tam bazen, posilovny, vodotrysky a vsude nadherne stromy a kere. Myslim ze je to dobre zvolene misto, kousek od more s mistni plazi.

U more jsem jiz byla, ale v tomto vedru jdu akorat rano a vecer pro starsiho kluka do skolky a pak nakoupit. Stejne se nabeham, do skolky jsou to 2 km parkem, pekna cesta. Ale to vedro. Da se jit i autobusem, ale netroufam si zatim, mam strach ze se ztratim. Tak velke mesto, tolik lidi, tolik autobusu, jezdi nasi ulici pres deset linek. Tam se mozna dostanu, ale co zpatky. Zpatky jede dalsich 100 ruznych linek ale ne vsecky k nam.

Dnes rano jsem hledala klice. Bez klicu jsem ztracena. Vsecko jsem prohledala. Byla jsem presvedcena ze jsme je nechala u telefonu. Nakonec byly vzadu v sufliku mezi baterkami. Nasla jsme je zazrakem. Netusim jak se tam dostali, nikdo nic nevi. Zeby starsi kluk, je to maly rarasek. Klice si ted hlidam.

Miminko je krasne, zdrave a hodne. Dnes jsem mu ostrihala i vlasky. Ve volnem case si ctu knihu. Anglicky se slovnikem. Je o bezpodminene lasce a o miru v sobe. Mir v sobe. Ano. Pro tohle jsem si sem prisla. Pro mir v sobe. Fabrika nebyla dost. Tohle je hardcore. Tohle potrebuji.

Zdravim Vas vsechny, mam Vas rada.