Duben 2014

Proč jsem členem církve

26. dubna 2014 v 20:26
Chtěla bych se pustit do velmi těžkého tematu. Když jsem uveřila, tak jsem vůbec netušila, že se budu muset nějak zodpovídat světu za moji příslušnost k církvi. Vysvětlovat. Sama jsem nerozuměla proč to je pro někoho problém, neviděla jsem zde problém a tak mi nakonec nezbylo nic jen se pustit do intenzivního studia dějin církve. Jak vznikla, proč, co chrání... a za jakou cenu. A to je dobře. Musím se postavit historii církve čelem.

Vycházejme z toho, že Ježíš existoval, že jeho učednící existovali a tito byli přímí svědci jeho působení, smrti a zároveň se cítili pověřeni šírit to co slyšeli dál. Takže fungovali jako misionáři, šiřitelé odkazu Ježíše, jeho slov a sdělení. Nešlo ani o to sepisovat jeho životopis, spíše předat pod vlivem Ducha vše co slyšely dál ostatním. Takže se nebavíme o nějakém historickém životopisu. Evangelia nejsou historické popisy skutečnosti a proto se také liší. Referují z pohledu očitých svědků a podávají živý obraz osobnosti živého Ježíše.

Joga jako kontemplace Samadhí

6. dubna 2014 v 14:32
Přemýšlela jsem co napsat k poslednímu osmému stupni Patandžaliho jogasutry - Samadhí. Fakticky se nedá k tomu moc napsat. Existuje několik překladů, jeden z nich zní: Samadhí nastává,když zbyde jen objekt, bez uvědomění sebe.

Poslední stupně jogasutry jsou většinou popisovány jako trojice dhárána, dhjána a samádhí. Dohromady se jim říká samjáma. Samjámou je možné ovládnout jakýkoliv předmět nebo jev, proniknout do jeho podstaty. Pomocí samjámy cvičenec dosahuje až fantastických schopností. Zřeknutím se těchto schopností se dosahuje osvobození od nadvlády přírody (světa).

Ještě jednou posloupnost jednotlivých ponorů.
Nejdřív dochází k odpoutání smyslů.
Následuje nerušené vytvoření trojice pozorovatel - pozorované - pozorování.
Vytratí se pozorování a zbyde jen pozorovatel a pozorované.
A poslední fází je kontemplace kdy zbyde jen pozorované ve svojí skutečné podstatě. Pozorované již není označeno jménem a není hodnocené předcházející zkušeností. Vyjeví se ve skutečné podobě.

A to je důvod, proč není možné tento stav kontemplace (samadhí) popsat slovy. Protože slova jsou již popisným zprostředkovatelem něčeho. Srovnáváním s něčím co už je známé.

V samadhí je vědomí osovobozeno od já. Člověk se již neidentifikuje s moje, mým, to se jmenuje takhle, myslím si... nýbrž poznává přímo. Toto vyvrcholení cesty jogina se nazývá osvobozením. K tomuto stavu vede dlouhá cesta přes koncentrační a meditační cvičení. Stav osvobození pak přichází náhle, nečekaně a bez přípravy. Nelze o tomto stavu podat žádnou správu. Pouze takovou že nastal.

Joga jako Meditace Dhjána

2. dubna 2014 v 19:32
Nerušený tok obsahu vědomí je dhjána. Takhle jednoduše definoval dhjánu - meditaci Pataňdžali.

Při dhjáně si již cvičící nevolí předmět meditace. V této fázi jen nechává samovolně plynout to co bylo započato v průběhu koncentrace. Takže lze říct že meditace je prohloubená koncentrace.

Když si otevřeme slovník tak nalezneme vysvětlení slovíčka meditace jako jako intenzivní do hloubky pronikající myšlení, ponoření se do předmětu, dosažené soustředěním při odstranění rozptylující činitelů jak vnějších tak vnitřních.

Pokud v této fázi přibereme náboženství tak se nám do meditace promítá obsah tohoto náboženství.

Ve východních je to rozplynutí individuálního vědomí v Absolutním vědomí, neco jako rozpouštění hrudky soli ve slané vodě.
Nebo jako u křesťanství se propojuje se lidská bytost s osobou božskou (Kristem). U moderních metod je to třeba metoda biofeedbacku. Meditace je pouhý nástroj. Záleží k čemu, k jakému účelu ho použijeme.

Máme dvě hlavní možnosti:
1. meditaci s obsahem (se semenem) - sabidža
2. meditace bez obsahu (bez semena) -nirbidža

Bidža znamená semeno. Co s do mysle zasejeme to nám tam vzklíčí, meditací se upevní a rozkošatí se. Existují i varianty se zárodkem a bez zárodku. S rozjímáním a bez rozjímání. Se záměrem a bez záměru.

Cvičení bez obsahu je postaveno výš protože ústí do samadhí
Cvičení s obsahem končí na nižším stupni, je to cvičení s oporou neboli se záměrem.

V této fázi cvičení už má žák za sebou kvalitní tělesnou i duševní přípravu. U nepřipraveného žáka může v této fázi dojít k vážnému poškození psychiky.

Obsahem meditace - oporou meditace mohou být předměty jako slunce, měsíc, láska, štěstí, zdraví a to vždycky za účelem získání nějakých mimořádných schopností díky těmto předmětům. Zároveň se ale tato opora stává překážkou k dalšímu postupu.

Je důležité si uvědomit podstatu meditace. Cvičící je soustředěný pozorovatel něčeho, nějakého předmětu. Zroveň je přítomné ve fázi koncentrace i úsilí jako pozorování. Pokud trvá úsilí tak to znamená pořád rozptylování pozornosti a tím i práci s usměrňováním. Od určitého momentu dochází k splynutí pozorovatele a pozorovaného, mizí pozorování. Teda mizí akt vůle pozorování - vše běží samovolně. V tomto okamihu splývá pozorovatel a pozorovaný aniž by do toho vstupovaly rušivé vlivy pozorování.

Všecky meditační prvky mají společné prvky: uvolněnost, pasivitu pozorovatele, soustředěnost, vnitřní ticho - odstranění rušivých prvků. Při pokusech měření mozkovýžch vln v průběhu meditace, byl zaznamenán stav hluboké relaxace. Ačkoliv je meditující bdělý a hluboce koncentrovaný, jeho mozková aktivita ukazuje alfa vlny a theta vlny.

Dnes jsem přemýšlela jak bych přiblížila nějakým příkladem (podobenstvím) meditaci. Pozorování k meditaci je jako zuby ke kousání jídla. Pokud nás bolí zuby, nebo je máme křivé či nám některé schází, tak si každé kousnutí uvědomujeme, žvýkáme na jedné straně a třeba špatně protože nás to bolí a každé kousnutí si uvědomujeme. Když ale máme zuby zdravé a silné, tak jíme aniž by nás zuby zajímaly. fakticky jakoby nebyly. A tak je to i u meditace, mizí pozorování... jakoby nebylo.

Podobný příklad je třeba chůze. Někam jdeme, jsme zdraví a dobré nohy. Ani si neuvědomujeme že je máme a že klademe nohu před nohu. Ale dokud jsme malé děcko co neumí chodit, nebo máme nohu zlomenou a pajdáme, nebo máme nemocný kloub tak nás nohy furt otravují, jdeme a všímame si nohou. Pozorujeme je. A když máme nohy dokonale zdravé tak jdeme a ani nevíme že je máme. Pouze jdeme. Nevnímáme nic navíc. Když je všecko jak má být, tak nevíme že pozorujeme. Pouze meditujeme. Jsme ponořeni do předmětu meditace.

Joga pokračování Koncentrace

1. dubna 2014 v 21:42
Šestý stupeň výcviku Dháraná je poslední supeň jogy kdy ještě vědomě zameřujeme pozornost. Soustředěnou pozornost. Další dva stupně jsou již samovolným prohloubením tohoto stavu bez zapojení vůle.

Ale zpět k soustředění - koncentraci. Víme, že když nás něco zajímá tak na to soustředíme pozornost automaticky. Soustředěně čteme zajímavou knihu nebo se zabýváme nějakou jinou činností, bez soustředění by z toho nic nebylo.

Z toho je vidět, že když nás něco zaujme tak lehce a bez úsilí se na to zaměříme a koncentrujeme se. Když ale máme dělat něco jiného nebo ta věc nás přestane bavit, tak se mysl rozklíží a přestane nás poslouchat. Dělá si co chce. Začne těkat a unikat. Je netrénovaná, nedokážeme ji ovládnout. Neposlouchá nás.

V této fázi vcviku jsme ale tak daleko, že již dokážemem pozornost vědome soustředit a zaměřit na nějaký konkrétní předmět. Můžeme se koncentrovat na nějakou představu, geometrické obrazy, vlastní dech nebo smyslové podněty.

I když nám pozornost uniká, je možné si pomáhat třeba slovy. Nádech - výdech, nebo jeden, dva, tři a opakovat. Sama mám nejlepší zkušenost se zaměřením pozornosti na dech třeba při chůzi ve výškách.

Zde jsou některé cviky dháraná

1. Cvičení s čakrami

Soustřeďujeme se a zaměřujeme na jednotlivé čakry a to v různém pořadí. "Dýcháme" do čaker a přesouváme pozornost pak k jednotlivým centrám. Jsou předepsány různé pořadí přesouvání pozornosti....

2. Vnitřní ticho

První stupeň
Pozorujeme myšlenky jak přicházejí a odcházejí. Uvěodmujeme si obsahy mysli uvolněným konstatováním.."teď myslím na práci" " teď myslím na jídlo" teď mi unikají myšlenky pryč"... Žádné myšlence se nebráníme, necháváme je vplout do mysli a necháme je opět odejít.
Myšlenka která se nemá čeho zachytit plynule odchází. Existují pomůcky jak zabránit aby se myšlenky nezachytily
- nepovažovat myšlenky za svoje vlastnictví, je to něco co nám nepatří a jen to pozorujeme
- neschvalujeme a nehodnotíme myšlenky
- hledáme zdroj, odkud se myšlenky rodí. Zdá se nám jakoby přicházely zvenku, odněkud. Díváme se odkud přichází a zatarasíme jim cestu
-když se myšlenky utiší zaměříme pozornost na místo mezi obočím, pozorujeme temnotu nebo jiskření či barvy které se vynořují
-když i obrazy zmizí vnímáme prázdno

Druhý stupeň
- vyvoláme nepříjemný zážitek a chvíli v něm setrváme
- tuto myšlenku odvrhneme, například s výdechem
- pak vyvoláme jinou nepříjemnou myšlenku, něco co nám je odporné nebo na čem lpíme
- a opět myšlenku odvrhneme
- takto cvičíme dokude se nenaučíme lehce a rychle vyhazovat myšlenky z hlavy.

Tento cvik slouží k tomu, abychom rychle nalezli rovnováhu, když se necháme strhnout obsahem mysli a dostaneme se do vleku špatných myšlenek. Zabrání se rozvinutí negativních emocí.

3. Soustředění na OM - Pranava

OM je prvopočáteční zvuk, v kterém jsou obsaženy všechny ostatní zvuky. Nebudu přesně popisovat cvičení, ti kdo cvičili někdy jogu tak vědí že se jedná o cvičení se zvukem a provibruje se celé tělo v různých toninách. Hlas se přenáší především kostmi a rezonuje v různých místech těla.

4. Džapa - kroužení mysli
Je to opakování určitého zvuku, slova - mantry. Opakování mantry vyvolává v těle i mysli odezvy. Používají se počítadla, růžence, korálky. Často se vyslovují jen slabiky při nádechu a výdechu. třeba HAMSÓ

5. Soustředění na prostor vědomí
SE zavřenými očima se díváme dovnitř hlavy - do prostoru za čelem. vnímáme obrazce a prohlubujeme koncentraci.

6. JOga vnitřních zvuků
Je to vnímání zvuků těla které nejsou vyvolány hlasivkami. Vyžaduje již velkou citlivost cvičícího. Vnímáme šepot, tlukot srdce, šustění krve....

To je skutečně úplně ten nejstručnější výcuc z nejstručnějších výcuců. Každé cvičení je možné popsat na deset stran. Rozebrat a odzkoušet kde a jak funguje. Co to dělá.