Březen 2014

Joga pokračování Odpoutání smyslů

29. března 2014 v 19:01
Tato kapitola bude tak trochu odlehčovací. Nedám tolik cizích slov a porotože se jedná o opět o přípravné cvičení tak bude hodně o zkušenostech a taky o rozumu a rozhodnutí. Vnímáme smysly a přemýšlíme rozumem, a tak se jedná o cvičení, které se týká fakticky úplně všeho s čím se setkáváme.


Je chybou si myslet, že joga něco potlačuje nebo "umrtvuje", že se něco potlačí, nějaký podnět, vzruch a pak se čeká. Třeba na "osvícení".
Naopak, je to cílené hledání zdrojů napětí a vyřešení těchto napětí rozumovou cestou. Poznáním zdroje a příčiny tohoto napětí.
Cíleně se hledá, co jsou příčiny vnitřního nepokoje, soustředěně se nahlíží dovnitř a jak se nepokoj ukáže tak se také sleduje proč... co tento nepokoj způsobuje.

Ale bacha! NIkdy sám sebe nesoudit. Jen se zvědavě zkoumat a pozorovat. Hledáme mechanismy, které způsobují vnitřní napětí a konflikty a pozorujeme je.

Naše mysl zpracovává všechny informace a podněty zvenčí a speciální pozornost věnuje takovým, které považuje za hrozivé a nebezpečné. Ukládá sí je do podvědomí, a když se objeví tak reaguje reflexivně a automaticky. Čím více zkušeností máme, tím jsme zabedněnější a konzervativnější. Vše víme a je nám jasné, chodíme po vychoděných cestách a uzavíráme se do nám známého světa. To je široká bezpečná cesta.

Existuje ještě úzká cesta. Která nás vhání i do nebezpečných situací a kvůli ní překonáváme strach z neznáma. Je to tvůrčí a badatelské myšlení. Touží po lásce, vyššíh hodnotách, dokonalosti, pravdě... a to člověka opakovaně vyhání ze zaběhnutých cest. Aby narazil.

Vysoké ambice prostě narážejí na omezení a bariéry. Na omezení hmoty, zemskou přitažlivost, čas, síly přirody, překážky. Jakoby ptákovi svázali křídla. Chtěl by letět ale narazí a padá. Chtěl by ovládnout vzduch, vodu, zem. Letět, potápět se, formovat hlínu, stavět, malovat, tvořit, hrát, zpívat, drápat se do výšek.... a naráží. Divný zápas. Zjišťuje co všecko neumí, jak je malý, jak je slabý, jak prohrává.... ztrácí křídla. Překážky se zvětšují... přicházejí zklamání, neurozy, úzkosti.

A rozum, který nás měl chránit před nepřítelem a neznámem, nás vede do začarovaného kruhu. Brání nám ve výhledu, maskuje a zakrývá problémy, ukazuje místo nich jiné falešné. Brání nám ve tvůrčím myšlení, tlačí nás do stejných "ověřených" postupů. Nenasloucháme, nevidíme, kličkujeme a jen si potvrzujeme vlastní pravdy. Každý mluví něco pro sebe a staví si zdi, udržuje pozice a zakopává se v zákopech. Sebepotvrzuje se a sebeprosazuje. To vše rozum koná ve jménu pudu sebezáchovy. Tohle je třeba prolomit.... i přípravnými cvičením jogy. Dokázat se podívat do sebe bez nasazených brýlí.

LIdská mysl se nachází mezi dvěmi protichůdnými silami. Vnější síly - síly světa, které jsou výsledkem vnejších podnětů, tyto podněty jsou vázány zejména na přežití a touhou po smyslových požitcích.

A vnitřní síly - duchovní síly. síly ducha. Je to oblast vnitřních neviditelných hodnot, přátelství, soucit, láska, pravdivost, čestnost. HOdnoty které člověk oceňuje a přál by si je naplňovat. Tyto hodnoty nijak nesouvisí se smysly a podněty zvenčí.

Mysl si vybírá, kterým silám bude poskytovat víc pozornosti. Jak bude usměrňovat energie které má k dispozici.

Takže jak je vidět, nejde o potlačování smyslů... jde o výběr. A tím je pak i určen postoj k smyslovým požitkům a vnitřnímu světu. NIc se nepotlačuje, každá krajnost je škodlivá. Žádné odsuzování, žádné vynášení do nebe.

Mluvíme o výběru rozumem. O rozhodnutí. Když si vybereme vnitřní svět a to si adept jogy na základě rozumové analýzy vybírá, pak smyslové požitky i pud sebezáchovy jsou odsunuty na druhé místo. A toto cvičení slouží k odvrácení pozornosti od smyslů.

Smyslové podněty přijímáme jako dříve, ale tentokrát bez lpění a bez odporu. Žádné odříkání nebo dokonce znevažování smyslů. Naopak. Přijímáme podněty tak jak přicházejí a opět je pouštíme. Jako když pracujeme v hlučné dílně. Je tam plno zvuků, řev nástrojů ale tyto zvuky nás neruší v koncentrací. Slyšíme je. Ale jak přicházejí tak taky odcházejí a my pracujeme koncentrovaně aniž by nás obtěžovaly.

Cvičení se rozdělují podle toho na jaký smysl se orientujeme.

TAkže máme nácvik pozorování dotekových vjemů, nácvik pozorování sluchových vjemů, nácvik pozorován zrakových vjemů, nácvik pozorování čichových vjemů a nácvik pozorování chuťových vjemů.

Každé cvičení je postavené na stejném principu. Uvědomujeme si svůj dech. Zklidníme se a poté soutředíme na smyslový vjem. Splýváme s tímto vjemem. Sledujeme ho po celou dobu cvičení, když se nám zatoulá tak ho jen uvědoměním si přivoláme zpět. Všímáme si že naše mysl uniká, utíká pryč. Hrajemem si s vjemem. NIc není násilné. Jsme tolerantní a laskaví vůči vlastní mysli, učíme se bdělosti. Výsledkem cvičení (cca 10 -20 minut) by mělo být udržení pozornosti v jednom bodě - v jednom vjemu. Říká se tomu jednobodová soustředěnost.

Smozřejmě se objeví otázka, proč se vůbec zabývat ovládnutím vlastní smyslovosti. Protože v ovládnutí smyslů je klíč k ovládnutí naší mysli. Získáme k ní klíč. Mysl si pořád chce k něčemu vytvářet vztah. Na něčm lpí a něco odmítá. Pořád vytváří duality. Pořád se něčím zaměstnává. Něco uchopuje. I dospělí mají tendence pořád něčím zaměstnávat smysly, jejich mysl má tendence se pořád otáčet směrem ven, musí hrát rádio, televize, s někým musí mluvit, něčím vnějším se zabavit. když jejich smysly nejsou zaměstnané cítí úzkost. Jejich smysly je ovládají, dominují jejich mysli. A vytvářejí úzkosti, mysl otočená směrem ven se musí pořád sebepotvrzovat, poměřovat zda stačí.

Takže toto cvičení to má napravit. Mysl se má naučit smysly ovládnout. A otočit se dovnitř k vnitřním silám. Nenechat se smysly vyrušovat.

Joga pokračování Pránajáma

28. března 2014 v 22:36
Pránajáma je čtvrtý veký blok cvičení. Přistupuje se k němu fakticky až po zvládnutí základních předpokladů (jama, nijama) a přípravných technik jogového dechu a tělesných kompenzačních cvičení.

V tento moment je už adept celkem dobře seznámen i s filosofií jogy a to jak čtením patříčné literatury jako jsou například Upanišády či Bhagavadgíta. Ví že dle jogy je vesmír je tvořen dvěmi základními složkami. Pralátkou (hmotou hrubou, jemnou i úplně úplně jemnou) a pránou která tuto hmotu struktruje, formuje. Čím jemnější strukturovanější formy tím více prány. Existuje ještě třetí prvek - prvek Pozorovatel, čiré Vědomí. Nehybné, věčné.

Filosofický aspekt pránické aktivity je důležitý tím více, čím lépe se nám daří aktivně (vůlí a pozorností) pracovat s pránou. Protože velmi brzy zjistíme, že to funguje. Pránajámou pročišťujeme energetické dráhy našeho těla (hrubohmotné, jemnohmotné i úplněúplně jemdnohmotné) a naše pránická aktivita se stupňuje. Tím se stupňuje i síla pozornosti a vůle, i naplňování naších myšlenek v běžném životě. Jsme zdravější, silnější, sama sebe vědomější. Uvědomujeme si inteznivně veškeré pránické aktivity našeho těla i mysli a dokážeme je i ovládat.

Pránajáma zjednoduše znamená práci s dechem. Nádech, výdech a zadržení dechu. Během těchto stavů se intenzivně aktivizují energetické dráhy těla.

Pránické aktivity rozdělujeme do pěti skupin:

1. Malá prána představuje nádech a vstup implzů do těla
2. Samána umožňuje zpracování prány v těle, zpracování zážitků, informací, okysličování krve, trávení, chemické procesy
3. Vyána zodpovídá za rozvod prány v těle, proudění prány po jednotlivých dráhách
4. Udána umožňuje rozvoj tělesných i duševních schopností
5. Apána představuje výdej, výdech, výstup, vylučování z těla včetně myšlenek, citů, konání práce

Koloběh prány probíhá na všech úrovních, teda tělesné, vztahové, myšlenkové i citové.
Jedná se o model. Takže opět bych chtěla upozornit na to že se bavíme o abecedě nebo číselném systému, prostě se jedná o model znázorňující struktury vesmíru - viditelného a neviditelného světa.

V souvislostech s pránickou aktivitou se mluví o tzv drahách - nádi, kudy probíhají impulzy, informace mezi bunkami a orgány i jemnohmotné procesy. V jogové literatuře se uvádí až 72 000 drah - nádí. Je možné je harmonizovat akupunkturou.

Jednotlivé dráhy vytvářejí zauzliny - kola, kterým se říká čakry. Podél páteře probíhají hlavní kanálky, středová sušumna a boční kanálky pingala a ida.

K pranajáme můžeme přistupovat ze dvou hledisek. To určuje i další průběh cvičení a výsledek cvičení.

První průběh je tzv. uživatelský. Chceme se cítit zdravotně líp, lépe harmonizovat a být vyrovnaní, zlepšit si kondici a lépe dosahovat vytyčené cíle. To se nám taky bude dařit. Získáme sílu, schopnosti ovlivňovat pozitivně prostor - získáme schopnosti siddhi.

Druhý průběh je spásonosný. Nechceme se cítit líp ani zdravěji, teda není to účelem, chceme poznávat a objevovat tajemství naší mysli, chceme postupovat do vyšších a vyšších stavů vědomí a chceme dosáhnout spásy. Sjednocení s čirým Vědomím - věčným Pozorovatelem. Zde nám joga pomáhá odžívat (rozpuštět) historicky nahromaděné bloky, které jsou otisklé do našeho těla (mysli) a které uvolňováním vyvolávají reakce. Odžíváme vlastní karmu.

Jednotlivé čakry zde nebudu popisovat, k tomu si každý může nalézt mraky informací. Ale jak píšu i v dřívějších kapitolách. Jde o ucelenou strukturu. Nelze si vybrat jen čakry, nebo jen etiku, nebo jen cvičení nebo jen filosofii. Vše je propojené do smysluplné struktury cičení, která vedou buď do sidhy nebo ke spáse.

Teoretizování v tento moment nemá žádný smysl. I když je zde popsaná struktura, ve skutečnosti se jedná o uvědomování a vnímání uvědomování. Uvědomování jednotlivých složek našich těl a to metodikou zaměření pozornosti a vůle.

Uvědomování má tyto stupně:

1. Nejhrubší složka našeho těla - viditelné projevy jako výsledky složení pěti elementů země, ohně, vody, vzduchu a éteru.
2. Jemnější pránická složka těla - již popsaných 5 prán, tato složka se tvoří dechem
3. NIžší složka vědomí - instinkty, rozum a myšlení v pojmech
4. Vyšší složka vědomí (buddhi) - intuice, moudrost, poznání nejvyšších hodnot. Je odrazem čirého vědomí
5. Nejvyšší složka vědomí - zdroj, čiré Vědomí

Adept cvičící pranajámu už je schopen správně dýchat, má srovnanou páteř a je trpělivý a soustředěný.

Provázejícími technikami pránajámy jsou mudry a bandhy. Mudry jako závory, pečetě a zámky. Bandhy jako spoutání, svázání. Opět učitel upozorní na nebezpečí "scestí". Adept se intnezivním cvičením pránajámy učí proměňovat vitální síly z nižších složek do vyšších. Nebo zklouzává do bhogy a dochází u něj k rozpoutání vášní a tužeb po smyslových požitcích a postupně ztrácí (propadá úpadku)

ZA sebe můžu říct že dlouhá léta cvičím Uddijána bandhu - Břišní uzávěr a Múla bandhu - spodní uzávěr.

Joga pokračování Ásany

27. března 2014 v 20:24
Už víme že joga jsou i tělesná cvičení. Smyslem tělesných cvičení je uvolnění kanálků nádí, kudy proudí vitální energie - prána. Už v půběhu první části se adept dozví jak důležitá je jeho mysl. V této části se naučí zaměřovat pozornost na jednotlivé části těla, uvědomovat si je a tím je i pročišťovat.

Jsou dva základní přípravné bloky a to uvědomění si bránice a ovládnutí pohybu bránice během dolního jogového dechu. Existuje mnoho dechových cvičení, v kterých hraje důležitou roli bránice a tak je třeba si nacvičit uvolňování i její jednotlivé polohy a funkce. Bránice se pohybuje nahoru a dolů, a fakticky její masážní funkce udržuje naše vnitřní orgány v dobrém stavu. Spouští trávící funkce a stimuluje důležité centrum sluneční pleteně (manipuru) Celá táto část má silný vliv na naši psychiku, je to centrum úzkostí a starostí, ustaranosti a nepokoje. Cvičením bránice a správným dýcháním do břicha se vracíme do původního přirozeného uvolněněného "dětského" stavu. Umožňujeme prokrvení orgánů ve spodní části těla i správné prokrvení dolních končetín.

Takže správné brániční dýchání je první důležitou branou do jogových ásán.

Druhou branou je správná pružná páteř. Fakticky kromě bráničního dýchání (včetně ostatních jogových dechů) se přípravní cvičení věnují zlepšení stavu páteře. Jsou to různá izometrická cvičení, posilující cvičení s rotačními prvky.

Závěrečným souborem přípravních cviků je Pozdrav slunci.

Patandžali ásany nepopisuje. Prý existuje přes 400 tisíc různých ásan. Osobně cvičím kolem stovky cviků, různě podle situace. Podle toho jak potřebuji které části posílit a které uvolnit. Poloha by měla být příjemná a bez napětí, teda bez úsilí. V poloze se setrvává několik nádechů a výdechů. Dýchá se hlubokým dolním jógovým dechem (bránicí). Tím dochází k masáži vnitřních orgánů v dané poloze a po změně polohy k hlubokému uvolnění a prokrvení daného místa.

Jsou i ásány které vyžadují velké svalové úsilí, sama se věnuji spíše lehčím, takovým které protahují šlachy a klouby. HLuboké předklony, úklony a záklony a setrvání v poloze. Naslouchání tělu. Každý pohyb se uvědomuje a v každém setrvání se sleduje odezva jednotlivých orgánů, svalů a kloubů. Vnímá se tělo zevntiř, naslouchá se všem zvukům a vnitřním signálům.

Tělo je v pohybu vyvážené a harmonické, nic není moc a ani málo. Tak akorát.

Postup pri cvičení:

1. Rozcvičení. Znamená to soustředění se na cvičení. Zaměření se na tělo a dech. Uvolnění. Žádné trhy a žádné škuby. Pozvolné jemné pohyby.

2. Opětovné hlubší uvolnění a ponoření se do těla. Začínáme naslouchat tělu.

3. Představíme si ásánu v duchu.

4. Zaujmutí polohy. Z nehybného soustředěného stavu se pomaly přesunujeme, pomály a bez trhavých pohybů do požadované polohy. Můžeme polohu i rozkouskovat. Rozfázovat než se dopracujeme do konečné polohy.

5. Výdrž. Uvšědomujeme si pocity zevnitř. Určitá místa upoutají naši pozornost a my si jich všímáme. Nezaujatě.

6. Ukončení ásány. Snažíme se opět pomaly a bez trhavých pohybů vrátit do původní polohy. Uvolníme se a nasloucháme odezvám těla.

Tok vitální energie přes tzv nádi by měl být obnoven. Nádi jsou volné. Cítíme se osvěženi.

Joga pokračování Nijama

26. března 2014 v 18:28
Jama a nijama spolu úzce souvisí. Když chci mít pořešené vnější vztahy tak musím ovládnout i ty vnitřní. A to vztahy ke své skutečné podstatě - až k ztotožnění se se svojí podstatou - čirým vědomím.

1. Šauča čistota

Vnitřní a vnější očista těla, a to těla hmotného viditelného i těla jemného pránického i nejjemnějších myšlenek.

Víme že naše těla se skládají z třech kvalit, ze sattvy (jemnost, jas, harmonie, poznání), tamasu (temno a nehybnost) a radžasu (nepokoj, napětí, pohyby) Znečistění seslabuje složku sattva a posiluje druhé dve složky temnotu a nepokoj.

a. agnisára I pročištění ohněm. Je to masáž orgánů v břišní dutině a to intenzivními pohyby břišní stěny. Je to velmi známý cvik jogy. Provádí se ve všech polohách. Vleže, kleče, ve stoji rozkročném. V souvislosti s účinky tohoto cviku se taky mluví tzv. trávícím ohni, který by měl být silný. Toto cvičení lze vykonávat vždycky a to i když ležíme připoutáni na lůžku. Podobně vypadají uddijány, ale ty se provádějí nasáváním, podtlakem. Ty patří spíše do pranajámy.

b.Šank prakšalána promytí trávicí soustavy. To je velmi zajímavá technika. Už jsem ji párkrát zkoušela. Pije se slaná voda a ta se prožene celým tělem a vyloučí. Dělá se u toho soustava cviků. Tyto cviky fakticky přeženou vodu celým tělem. Kdo se potřebuje rychle a účinně vyprázdnit, může si tyto cviky zacvičit taky. Potvrzuji že fungují.

c. půst a hladování, očistná hladovka. Tak tady toho moc nepopíšu, o hladovce každý toho slyšel a přečetl hromady. V joze se přidává i klystýr. Sama jsem si klystýr nedělala. Když omezím jídlo, tak prostě omezím jídlo. ZAcvičím si a tělo se pročistí. Doporučuje se pít ovocné šťávy. Osobně když držím půst tak jen nejím. Omezím se.

2. Sanóša spokojenost-vnímavost, neznamená to potlačování nespokojenosti. Znamená to pouze přijetí toho co je. Nepokoj je třeba prozkoumat, porozumět mu. Je to ve skutečnosti porozumění vnitřnímu prožívání. Jogíni jsou vděčni za zkoušky... Je to intenzivní vnitřní vnímání, sebezkoumání, bdělost. Silné vnitřní prožitky nejsou provázeny vnějšími projevy. Probíhají v tichosti. Bez odreagování. Vypití kalicha až do dna, nezávisle zda je v něm nektar nebo blen.

3. Tapas - sebadispciplína. Má u jogina velmi vysokou hodnotu. Je to vytrvalost za každých podmínek. Je to sebeovládnutí těla, řeči i myšlenek. Vhodné otužování a zocelování těla, ovládnutí řeči - mluvit jen tam kde je to vhodné, "neházet perly sviním", nepřesvědčovat druhé, nehledat posluchače. Ihned zmlknout když ten druhý nechce naslouchat a začne vytahovat svoje argumenty. I při velkém pracovním vypětí, hledat si chvíle pro sebe. Pro vhled.
Když se zaseje semeno, postupně zapustí kořeny, vyroste a rozmnoží se.

4. Svadhjája Sebepoznání, studium a shromažďování informací, analyzování filosofických pramenů, přesto by měly být zkloubeny s životní moudrostí, intuicí, syntézou.

5. Išvarapranidhána Stotožnení se se svojí podstatou Znamená to ze začátku naslouchání svojemu svědomí, být poslušný svému svědomí. Zpočátku se člověk ztotožňuje s nižšími složkami protože ty vyšší jsou mu nedostupné. Ze začátku jakoby čiré vědomí bylo vně žáka - adepta. Ke ztotožněním s čirým vědomím dochází teprve v posledních fázích cvičení. Je to vyvrcholením aštangajogy.

Zásady jamy a nijamy slouží jen k hospodaření s vnitřními silami. Aby jimi člověk neplýtval a směřoval je k hlavnímu cíli.

Joga jako základ

25. března 2014 v 18:57
I když se tady bavíme často o různých směrech a školách, nepadlo zde ještě slovo o joze. Vím že jsem psala o tantře, taoismu, buddhismu, zenu i křesťanství. Zajímavé že joga zůstavala stranou.

Asi proto, že byla pro mě odjakživa velmi těžká. Začínala jsem jako malá holka s jednoduchými cvičeními, přidávala postupně dechová cvičení, koncentrační a vizualizační cvičení až... mě to přestalo bavit. Stejně jsem si z jogy vybírala jen to co mě bavilo. Nějaká omezování - to se mi nelíbilo ani trochu. Naopak. Chtěla jsem zkoušet, kde je hranice. Kam až to jde.

A nedávno se mi opět dostala do rukou kniha. Osm stupňů výcviku - joga. Postavena je na principech aštanajogy Patandzaliho.

Zde přehled všech osmi stupňů jak jsou popsány ve Wiki:

1. Jama - správné jednání, vnější vztahy - pravdivost (satja), nenásilnost (ahimsá), nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačarja) a bezmajetnost (aparigraha)
2. Nijama -duchovní hodnoty, vnitřní vztahy - čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium véd (svadhája), oddanost nejvyššímu Pánu (íšvara pranidháná)
3. Ásana - tělesná cvičení - (Hatha jóga)
4. Pránájáma - vývoj vdechu, výdechu a zadržení dechu
5. Pratjáhára - nelpění na objektech smyslů - odpoutání
6. Dhárana - zaměření smyslů - koncentrace
7. Dhjána - meditace na (param)átmu
8. Samádhi - kontemplace spojení s (param)átmou

Ke každému z osmi stuňů existují cvičení. Sama za sebe musím říct, že jsem cvičila zejména tělesná cvičení a dechová, dělávala jsem koncentrační cvičení. První dve jamu a nijamu jsem moc nebrala vážně. Dyť to byly nějaké zákazy a příkazy zase. A ty byly pro mě bleee. Přesto se zachytily drápkem.
Možná proto byl pro me Ježíš a jeho Nový Zákon takový překvapením. Jakoby to bylo přes kopírák z jogasutry.
A v ten moment jakobych ty etické zásady konečně vzala vážně.

1. Jama

- Ahimsá neubližování, není těžké jogínovi tuto zásadu dodržovat. V jeho blízkosti se i zvířata zklidňují. Jogin vyzařuje pokoj.

- Satja pravdivost, být pravdivý v myšlení, slověch i činech. Nejčastěji se prohřešujem vůči této zásadě v řeči.
a. úmyslným lhaním
b.pomlouvání - říkáme věci o někom, které bychom v jeho přítomnosti neřekli
c. žvanění - otravujeme vzduch zbytečným kecáním
d. vulgární a hrubá řeč - jsou nedůstojné
e. výsměch a posmívání- úmyslné ponižování druhého
Pravdivost lze pěstovat pouze sebekontrolou a disciplínou. Uvědomovat si co říkáme.

- Asteja nekrást, nepřivlastňovat si nic co mi nepatří

- Brahmačarja zdržanlivost, vést uspořádaný sexuální žikovt

-Aparigraha Nehromadit, nebýt chamtivý. nehromadit ani materiální ale ani duševní statky. nelpět na vědomostech. raději sám poznávat.

TAk to je pro začátek.

Jestli to někoho bude zajímat, napíšu příště něco o nijame.
Je tam zajímavé pojednání o vnitřní čistotě. Pročišťování těla i duše, pročišťování ohněm, pročišťování dechem. Hladovky.

Nejsem sluničkový typ

21. března 2014 v 21:32
Nejsem sluníčková, ani si nemyslím že pocit štěstí či spokojenosti je "nastavením" naší mysli. Spíše jsem tak nějak přijímací typ toho co je a jak je. Někdy líp a někdy hůř, ale pokaždé tak nějak v rovnováze nahoru a dolů.

Prý věci komplikuji. Protože třeba nad něčím bádám a chci tomu "porozumět" ačkoliv to žádné vysvětelní nemá a je zbytečné tomu chtít porozumět protože to věci jen komplikuje.

Když říkám že jsem šťastná nebo nejsem šťastná tak je to totéž, neshledávám v tom moc rozdílu. Je to existence která trvá dokud existuje. Dnes jsem vyšla z fabriky a opět jsme si to uvědomila. Vyšla jsem z vězení do slunečného světa, ale ten rozdíl nebyl zásadní. Jakože ve vezění fuj a na sluníčku huj. Bylo to tak nějak.... téměř stejné.

A to je pátek. Zítra volné dny. V čem jsou jiné když jsou volné? To kdybych tušila.

Děj je cyklus. Počátečné tvůrčí nadšení růstu, pak lehce přiotrávené udržování s víceméně narůžovělým přibarvením a pak tortura likvidace rozpadlého. Tak nějak se mi jeví karma. Ať dobrá či méně dobrá, nese v sobě následky a likvidaci těchto následků. Nejsme volní. Ani na sluníčku ne. Možná dokonce ve stínu jsme volnější. Něco se rozpadá a nic nového nepřichází. Asi tohle je volnější. Je volnější nic nečekat než čekat. Je volnější uklízet rozpadlé než ....

Dnes mě to opět napadlo. Jak moc to bylo těžké kdysi. S malými dětmi, bez peněz. Úzkost z toho co přichází. Co neznám. Už snad..... Nevím.

Stručný referát o noci a prožitém dni

17. března 2014 v 19:38
Dnes se mi zdál sen. Zdálo se mi že stojím na vysoké hrázi nad přehradou. Dívám se někam do dáli a vím že musím skočit dolů. Někdo vedle mě stojí a povzbuzuje mě. Teď už nevím zda mě drží za ruku nebo ne. Teď skoč ! mi probleskne hlavou a já skáču. Slyším ještě jak říká: Nezapomeň se nadechnot nad vodou. Padám dolů, celý pád vnímám jako pod lupou. Dívám se kolik je ve splavu vody, jsou tam kameny. Málo vody. Bude to stačit? Je mi to jedno. Nadechuji se zhluboka a... Než dopadnu probudím se.

Den blázinec. Děje se valí jeden za druhým, střídá se to pracovně i soukromně. Tak nějak se odkrajují činy jeden za druhým. Jedna věc je zapeklitá. Nemohu ji rozlousknout. Pořád se k ní vracím, otravuji ostatní. Už jednou se to stalo a na nic jsem nepřišla. Přece to není možné. Jsem blázen? Pořád se k tomu vracím, zkouším a hledám. Opět píšu jestli kdysi...něco někdo neví. Najednou přijde vysvětlení. Ano, tak to je. Proto ten zmatek, bylo to úplně jinak. Je to tak. Geniálně jednoduché. Spletl se zákazník. Už vím jak se to stalo. I ostatní věci se vyřídí přirozeně. Píšu pár anglických emailů, to je pokaždé komedie. Nebo tragikomedie?

Jedu domů. Je téměř večer. U cesty se motá fialová postava. Zastavuje se u dopravní značky a pozoruje ji. Pak udělá dva kroky. Opět se zastaví a pozoruje okraj silnice. Jde opatrně, klátí se. Moje maminka.

Zastavuji kousek dál a vracím se k ní. Maminka na mě chvíli skoumavě hledí a pak se ji rozzáří obličej. Byla na přednášce o nemocech srdce a vrací se domů. Pomaly. Už nemůže jít rychle. Ujde jen kousek za celou hodinu. Ale pořád jde. Celá září a dívá se na mě. Vedu ji k autu a zastavíme se v Penny. Chce si koupit nějaké zelené lupeny. Petržel a celer. Mají jě. Přesně takové jaké chtěla. Nakoupily jsme a vracíme se domů. Maminka se na mě dívá. Děkuji. Říká děkuji. Ale je to vzájemné. Děkujeme si vzájemně.


Blíží se úplněk a já to dostala. Každý úplněk pořád stejně tolik let. Jen tři těhotenství to přerušily. Tělo jako hodiny. Stejný cyklus. Tělo tiká jako hodinový strojek. Bůhví co přijde. Bůhví. Když budu mít štěstí, budu jako maminka. Maminka je spokojená. Prý prožívá velmi šťastné období. Kdyby prý nebylo to mátožné tělo, je to nejšťastnější období. Její hlava je jasná. Je svobodná. Sama sobě paní. Nikam nespěchá. Nic ji neutíká.

Ještě ke snům

15. března 2014 v 13:35
Dnes jsem se jako vždycky vzbudila před pátou. To je hodina kdy se budím ze snů. Dnes jsem měla tři rychlé sny po sobě.

Viděla jsem koně. Krásný hnědák, vepředu měl dva cecky a z jednoho pil nějaký cizí muž. Neznala jsem ho, jen jsem se divila jak tam stojí a saje z koňského cecku. Ten cecek se úplně zmenšil a tak se muž otočil k druhému. V ten moment jsme si všimla, že kůň je kobyla a má i hříbě, to pilo z cecků mezi nohami.

Jsem ta kobyla já???

Pak se mi zdálo že stojím pod nějakým splavem, mostem nebo hradem. Přede mnou průhledná stěna vody, zeď. Uvnitř za vodní zdí na zemi ležely sandály, chtěla jsem je podat. Z nějakého důvodu se mi zdálo že jsou to sandály mého nejstaršího syna. Natáhla jsem se pro ně, ta voda byla jako želatina a mě popadl strach. Co když vejdu dovnitř, do té vody a ono mě to zadusí. Ty sandály jsem nevytáhla. Když jsem se vzbudila, tak jsem se na sebe zlobila. Měla jsem zkusit vzít na ně tyč.

Poslední sen byl o zubech, vypadl mi zub moudrosti - teda korunka co na něm mám. Uvnitř zlatá a zvenku porcelánová. Dívala jsem se na úlomky v ruce a říkala si. Jak z toho teď to zlato dostanu ven? Mezi zlatokeramickými úlomky byly kusy normálních shnilých zubů. Zkoušela jsem v puse, který zub to může být....

Síce ve skutečnosti žádný kaz nemám, nebo jen malý, ale nahlásila jsem se k zubaři :-) Možná se mi o tom zdálo.

Něco uvnitř intenzivně pracuje. Ale nechávám to pracovat v klidu. Nijak do toho nevstupuji.

Sny a brzká rána

13. března 2014 v 21:18
V noci sním a ráno se brzy budím. Večer usínám lehce. Jsem unavená. Usínám kolem půl jedenácté a ráno před pátou jsem vzhůru. Už pak nemohu usnout a tak cvičím. Teda mentálně abych nerušila :-) A taky si v hlavě přehrávám noční sny. Hledám v nich důležitá sdělení.

Dnes se mi zdálo že jedu v autobuse. Sedím na sedadle, nastupují další lidé. Tlačí se dovnitř, jsou to většinou staří lidé. Mačkají se a někdo zakřičí - asi řidič: Dvanáct musí vystoupit! A tak se ohlédnu za sebe vidím, že vzadu stojí samí mladí lidé. Nesedí. Schválně si stoupli aby uvolnili místo starým lidem. Když řidič otevře dveře ... mohou vystoupit ven. Taky bych chtěla vystoupit, ale nemůžu. Překáží mi dav starých. Zůstávám sedět a probouzím se.

Dva filmy

7. března 2014 v 20:57
Dlouho jsem žádný film neviděla, a poslední měsíc jsem viděla hned dva. Oba dobré. A to 12 let v řetězech a Gravitaci. Oba filmy se mi líbily. U 12 let v řetězech to bylo hodně děsivé, kritika starých časů s příslibem časů nových v osobě Brada Pitta. Porozuměla jsem tomu tak, že i když tam kralovali hnusní otrokáři, osvícený duch přichází.

A Gravitace mě překvapila hodně. Vypnula jsem hlavu jen jsem se nechala unášet obrazy. A v závěrečných scénách jsem úplně cítíla vzrušení, jak padala kapsle a hořela v astmosféře, žhavé střely letící vesmírem... úplně mě to vytáhlo ze židle a já cítila adrenalín v žilách. Teda ehm po velmi dlouhé době. Film byl vzrušující. Teda pro mě. Jak to tam lítalo, padalo, bouchalo a třepalo se. Když jsem se nechala vtáhnout tak jsem se třepala taky. Asi i proto získal film oskara za efekty. Že to bylo jako doopravdy. Chybičky předem odpuštěny.

A poučení? Ukázat rozdíl mezi studeným nepřátelským vesmírem a přívětivou krásnou zemí. Kde je všecko nachystané pro nás lidi. Abychom díky ní mohli dýchat, chodit, dívat se. Takhle jsem to pochopila. Jako hold zemské kráse. Poklonu.