Listopad 2013

Odskok na Petru

30. listopadu 2013 v 19:33
Takže se ještě na žádost Saula vracím k dovolené v Izraeli, odkud jsme si odskočili na noc do Jordánska. Ono se řekne odskok, ale byla to šikana jako hrom. Nejdříve jsem dojeli autobusem k hranici, tam jsem všichni vystouili a šli asi dvesta metrů k pvní závoře. Tam jsme si sedli a postupně chodili k okýnku kde jsme dostali tři bumažky do pasu od zuby ozborjeného celníka. Až jsme měli všichni papírky, tak jsme se vydali dále k druhé závoře asi kilometr. Tam jsme si sedli a opět u okýnka nám po zuby ozbrojení celníci se samopalami kontrolovali pasy a ty bumážky v pasu, dali na ně razítka. A pak jsme šli dlouho takovovým prašným prostorem mezi ostnatými dráty asi dalšího půl kilometru až jsme se dotali k třetí závoře, kde jsme ukázali pasy a razítka v bumážkách. Až jsme byli prohlídnutí tak jsme se dostali všichni ven a byli jsme v Jordánsku. Tam jsme dostali průvodce v turbanu který mluvil jen rusky. A ten nás dovedl k autobusu. Celou cestu mluvil a mluvil a furt se ptal zda ponimájeme. Tak jsme kývali že jo, jen aby to proboha neopakoval.

Velký den

24. listopadu 2013 v 18:33
Dnes jsem přijala svátost křtu, biřmování, přijímání a manželství.

Vše proběhlo v klidu a ve svátečné atmosféře. Přítomna byla rodina a nejbližší přátelé. Slavnost proběhla během mše takže kostel byl úplně natřískaný. Původně bylo plánováno zpoplatnit manželství později v kanceláři. Nakonec obřad proběhl po spontánním rozhodnutí ihned po mši v kostele. Za svědka mi byla kamarádka která svědčila i na mé civilní svadbě před 31 lety.

Slíbili jsme si s manželem vernost až do smrti, farář nám požehnal prstýnky které jsme si vzájemně navlékli na prst a líbali se. Opakovaně krátce i dlouze, protože synovi furt nešel blesk. Nakonec nás vyblejsknul ale stejně na hlavě máme černé pruhy. Nojo. Nevadí.

Včera byl trochu šrumec protože jsme hledali snubní prstýnky. Kdysi dávno jsme je odložili do krabičky a zapomněli kam jsme tu krabičku dali. Vše dobře dopadlo a krabička se našla.

Děkuji všem za tento den.

Rozlišování

7. listopadu 2013 v 19:01
Někdy se říká o někom že dokáže rozlišovat.

Napadlo mě že rozlišování je fakt zvláštní věc. Abych mohla něco rozlišit (odlišit)... tak musím znát "to druhé".

Přichází to ve skocích. Najednou člověk zjistí že dokáže něco rozlišit co dřív bylo jednolitou hmotou.

Třeba rozliší kdy bere něco osobně a kdy něco nebere osobně. Kdy něco vztahuje na sebe jakože tohle udělali mě (radost, nasrání, dobrý skutek, schválnost) a já se s tím teď nějak musím poprat. Nebo to na sebe nevztahuje a jen se účastní.

Tyhle dvě polohy jsou jako den a noc. V jedné to člověka nutí se nějak vyjádřit, nějak do situace osobně vstoupit jako Pepa Novák. A v tý druhé nevstupuje, jen se děje účastní. Účastník zájezdu? No třeba. Jako účastník hromadného zájezdu. Jezdí, dívá se, mluví a poslouchá. Všeho se účastní - jen to nevztahuje na sebe.

Tyto dve polohy. Vztahující se a nevztahující se teď umím rozlišit. A je to velmi zajímavé.