Duben 2013

Jak cítíme, jak vnímáme, jak porozumíme

13. dubna 2013 v 20:14
Už jsem psala víckrát jak těžký šok byl pro mě když se naši přestěhovali a já byla vytržena z prostředí které jsem brala jako samozřejmost. Přišla jsem o sestřenice a bratrance s kterými jsem vyrůstala na ulici, o přátele z našeho baráku i "nepřátele" z vedlejšího baráku. Přišla jsem o hry na chodníku, potulky za domem, o jistotu... o celý můj dětský svět. I o kočku kterou jsem milovala z celého dětského srdce. A přišla jsem v ten moment i o rodiče kteří pro mě ztratili důvěryhodnost. Přestala jsem jim věřit, odvrátila jsem se od nich. Nohy zůstaly viset ve vzduchoprázdnu.

BYlo to první a drsné vytržení z blažené nevědomosti. Pochopení že vše je třeba si vybojovat, zasloužit. Že vztahy nepadají z nebe a že se mám zařadit. Tak jsem se zařadila na ocas. Plna zoufalství a pocitu bezmoci. Přestala jsem si věřit. Nevěděla jsem co mám dělat. Jak se hledají přátele, jak se vrůstá do země a jak se bojuje o postavení ve skupině. Byla jsem úplně nevědomá. Hloupá.

Moje 1. 2. a 3. čakra (viz http://www.celostnimedicina.cz/7-podob-lasky-a-7-caker.htm) byly úplně zakrněné. Neměla jsem zázemí a bezpečí, neměla jsem vztahy a byla jsem úplně bezmocná. Přesně tak posléze vypadaly moje první lásky. Úzkostné a nenaplněné. Dlouhá leta jsem se s tím prala a hledala cestu ven. Hledala cestu JAK si otevřít srdce. JAK vnímat a JAK porozumět vnímanému.

Musela jsem se učit za pochodu. A napadalo mě často jak to mají ostatní. Cítí se bezpečně? Jsou jejich vztahy naplněny? Cítí se být silní?

Óooo jak slabá, bídná a naprosto osamělá jsem se cítila. Osamělá práve ve své vlastní slabosti a neschopnosti tvořit prostředí. A skrzeva něj vztahy.

Teď se cítím bezpečně, s naplněnými vztahy a silně. A vracím se zpět do mládí a dětství abych uzavřela smyčku... a porozuměla. Porozuměla tomu co je teď. A co je jinak.

Všecko mizí. Zdraví, mládí, síla, rodina se rozchází, vztahy se rozvolňují, přátele se ozývají méně...

Všecko co "mám" postupně odchází. A něco jiného co nemám a nikdy mít nebudu přichází.

Mystérium kterému stejně nikdy neporozumím. Mystérium porozumění. To jsou paradoxy. Hlavně že si rozumim.

PS. Napsala mi moje přítelkyně z Japonska. Je tam na návštěvě syna a svého vnoučka kterého ještě neviděla. Píše: Nemohla jsem spát. Jen Jedno JE. Skutečnost je nedělitelná. Teprve teď jsem to pochopila srdcem. Srdce se otevřelo skutečnosti. Zamilovala jsem se do skutečnosti.