Březen 2013

Kam směřuji

20. března 2013 v 18:14
V některém z posledních komentářů jsem psala o knize která mě ovlivnila nejvíc ze všech knih posledních 10 let. Jmenuje se Pouze Nevím a jsou to vyučující dopisy od zenového mistra Seung Sahna. Dovolím si volně převyprávět hned první dopis který se jmenuje: Co je to zen?

V tomto dopise se mistr vrátil z nemocnice, protože měl cukrovku a poškozené srdce. Když byl v nemocnici, tak se lékaři zajímali o meditaci. Zejména proto, že rekonvalescence u Mistra Sahna probíhala pozoruhodně rychle.

Mistr jim řekl že existuje meditace pro udržení zdraví, jogová meditace. Ale to není ta prává meditace. Někteří jogíni dokáží žít i stovky let a udržují své tělo v klidu. Stejně ale jednou umírají. Proto to není správná meditace.

Správná meditace znamená vysvobození z pout života a smrti.

Naše skutečné já nemá ani život a ani smrt. Pokud dosáhneme skutečného já, tak pro nás nebude žádným problémem umřít zítra či za měsíc.

Když ale někdo medituje jen kvůli svému tělu, tak jim ta meditace nepomůže. V momentě umírání v ní přestanou věřit.To není ta správná meditace.

Pokud provádíme správnou meditaci, pak jesli jsem nemocná je to v pořádku, jestli zemřu je to taky v pořádku.

Nakolik v sebe věřím? Jak pomáhám jiným lidem? to jsou správné otázky.

Mistr se zeptal muže ležícího na vedlejší posteli, jaký je smysl jeho života. Ten muž měl dobrou práci, dobrou rodinu, ženu, ale nic z toho mu nepomohlo v jeho nemoci. Rekl: Nic. Porozuměl ničemu, ale toto porozumění mu nepomohlo a trpěl.

Zen znamená takové prázdné mysli dosáhnout. Jak ji lze dosáhnout? Nejdřív se musíme sebe zeptat: Kdo jsem? Jaký je smysl mého života? Když si odpovíš slovy, je to jen myšlení. Možná si řekneš: Jsem lékař, ale když sedíš vedle pacienta nedokážeš se do něj vžít a uvízneš ve svém myšlení. Myšlení je pouhé chápání. Jednou zjistíš že ti myšlení nepomůže. Co pak? Když nevíš, musíš pokračovat dál - nevím.

Toto nevím proniká myšlením. Je před myšlením. Před myšlením tu není ani lékař, ani pacient, ani bůh, ani buddha, není zde já, nejsou zde slova, není zde nic, vůbec nic. Pak ty a vesmír jste jedno. Říkáme tomu prázdná mysl neboli prvotní bod. Někteří lidé to nazývají Bohem nebo energií ale to jsou jen termíny pro výklad. Prázdná mysl je před slovy.

Zen je dosažením prázdné mysli a jejím POUŹITÍM. Jak ji lze použít? Proměň prázdnou mysl v mysl velké lásky. Nic, ani já, ani tvůj, ani můj, ani jejich, žádná slova, žádné překážky - toto nic lze přeměnit v mysl pomoci všem lidem. Není to nic nemožného. Prázdná mysl se ani neobjevuje a ani nemizí. Když správně medituješ tvá mysl "nevím" zesílí a ty dokážeš vidět pravdivě svět kolem sebe: vše co uvidíš, uslyšíš, ucítíš, vše čeho se dotkneš bude pravdou, ne myšlením. Tvá mysl bude jako zrcadlo. V každé chvíli odrazí opravdovou situaci. Když lékař u pacienta odloží "ja, můj, mne" a ztotožní se s ním, určitě mu dokáže pomoci.

Když přijde domů a udržuje pořád pozornost (bdělost), jasně chápe co je pro rodinu nejlepší. Nic víc, nic míň.

Modrá hora se nehýbe.

Bíle mraky plují oblohou sem a tam.

Navážu hned druhým dopisem který se jmenuje Dopisy z vězení

Je to příznačné, někdo píše z vězení. Mistr mu odpovídá. Věznice je bezvadné zenové centrum. Také jsem byl uvězněn a možná právě vězení ze mě udělalo mistra.

Píšeš že jsi přečetl hodně knih o zenu. To není ani dobré ani špatné. Když již najdeš svůj směr, všecky knihy ti pomohou směr udržet. Bez správného směru si čtením zenových knih jen naplníš hlavu myšlením.

Co je tvůj správný směr. Máš nějaký? Ukaž mi ho! Nerozumíš li, odhoď všecky knížky.

Ptám se tě: Kdo jsi? Odkud jsi přišel? Jak se jmenuješ? Jak jsi starý? Kam půjdeš až umřeš? to jsou samé jednoduché otázky.

Možná odpovíš: Jemnuji se Robert, ale to je jen jméno tvého těla. Jak se jmenuje tvoje opravdové ja??
Možná odpovíš: Je mi 35 let, ale to je stáří Tvého těla. Jaký je tvůj skutečný věk??

Odpověz! Honem!! Jestli nerozumíš pokračuj dál... nevím. Neposuzuj své pocity, neposuzuj svojí mysl, neposuzuj svoje pochopení.

Dále píšeš, že cítíš jako bys dosáhl satori. to je cítěné satori, když pocit zmizí tak zmizí i satori takže to žádné satori není. Opravdové satori je neměnné, není v něm ani pocitu a ani myšlenky. je to ne satori. Sútra srdce říká: Není žádné dosažení a ani nic k dosahování. To musíš dosáhnout.

Kázání na hoře 4

18. března 2013 v 18:04
Dnes bych chtěla kázání ukončit. Jsem člověk chybující, plný omylů a potácející se životem tak jak mu to jde nebo nejde. Kázání nahoře je klidná mysl... kterou se nechávám tišit, když je vítr příliš silny a moře houpe s bárkou sem tam.

14. Neházet perly sviním. Nedávejte co je svaté psům a neházejte svoje perly před vepře neboť je nohama pošlapou, obrátí se proti Vám a potrhají Vás.

15. Proste a bude Vám dáno. Hledejte a naleznete. Tlučte a bude Vám otevřeno. Protože každý kdo prosí dostává, kdo hledá nalézá a kdo tluče tomu bude otevřeno.

16. Ježíš obrátil zákadní pravidlo židovského Zákona" co nechceš by ti činili jiní nečiň ani ty jim" naopak. Říká: Co tedy chcete aby lidé dělali Vám, to všechno dělejte Vy jim, neboť to je celý Zákon.

17. Dvě cesty.Vejděte těsnou branou. Neboť široká a prostorná je cesta která vedek záhubě a mnoho je těch, kteří tamtudy vcházejí. Těsná a úzká je cesta která vede k životu, a málo je těch co ji najdou. Úzkou branou projde jen pěšák s holýma rukama a bez baťohu na zádech.

18. Střezte se lživých proroků, neboť přicházejí převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou to draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Což se sklízí z trní hrozny a z bodláků fíky? Poznáte je tedy po jejich ovoci.

19. Kdo vejde do království nebeského. Ne ten kdo mi říká Pane,pane vejde do nebezkého království, nýbrž jen ten kdo koná vůli nebeského Otce. Kdekdo mluví v jeho jménu, a je mu přitom na míle vzdálen.

20. Dům na písku a skále. Každý kdo slyší tato má slova a jedná dle nich, může se srovnat s moudrým člověkem, který si postavil dům na skále. Ať přijde déšť, vichřice nebo povodeň, stavení zůstane nepoškozeno.


Po sepsání horské řeči Matouš dodal: "Učil je jako ten co má moc."

Kázání na hoře pokračování 3.

13. března 2013 v 21:37
Budu jen stručně pokračovat. Chtěla bych znovu říct, že tato kázání jsou nástrojem, tapetou, která je vzorovaná určitým zklidňujícím způsobem, který může (nemusí) vést k uvědomění reality (Boha, Prázdnoty). Nejde o obchod, jakože budu dodržovat tohle a dostanu tamto. Třeba nedostanu vůbec nic. A třeba se stane něco jen tak.

V životě se sadí semínka a ta rostou. Většinou teprve až vyrostou člověk zjistí co si to vlastně zasadil. Dívá se na tapetu přímo před sebou. Zblízka, zdálky, zboku, sezdola... furt nic. A najednou jakoby se zdi rozestoupily a on vidí.

A jakou roli v tom hrají kázání? Třeba žádnou. To já nevím. Jde jen o způsob naslouchání. Milost prohlédnutí.

8. Jak poskytovat dobrodiní. Dávejte pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale a pred lidmi. Pak je váš dobrý pocit před lidmi a jejich velebení odplatou. A nezbyde nic pro otce v nebesích. Když dáváš almužnu ať neví levice co dělá tvoje pravice. Zde má opět Ježíš na mysli stav ducha který inspiruje k spontánním činům, jako projev věčnosti. Takové činy jsou projeveny beze svědků a okázalosti. Není ani důležité komu konkrétnímu jsme prospěli. Příjemcem almužny je Bůh sám. Je to vztah mezi člověkem a Bohem. Kdo tohle nepochopil, nepochopil nic. Kdo dělá dobré skutky pro svojí dobrou pověst, nepochopil nic. Kdo si chce učinit jméno, ztrácí jméno.

9. Motlitba. A když se modlíte, nebuďte pokrytci. Ti co se modlí věřejně aby je všichni viděli již svoji odměnu dostali. Když se modlíš ty, zavři dveře. Nebeský otec ví co potřebujete. TAkže není třeba o nic prosit, stejně všecko co potřebujeme, dostaneme.

10. Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé
přijď království tvé
buď vůle tvá jak v nebi tak i na zemi
Chléb vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny
jakož i my odpouštíme naším viníkům
a neuveď ná s v pokušení
ale zbav nás od zlého

11. Jak se postit. Když se postíte nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž ukazují světu že se postí. Říkám Vám: ti už svoji odměnu dostali. Ty když se postíš, dělej to ve skrytosti. Tvůj otec vidí i to co je skryté a to oplatí.
Ježíš odmítá činy, které jsou na efekt. Divadlo. Člvoěk by si měl v dnešní konzumní době něco dobrovolně odepřít, nějaký z požitků. Ale v tichosti, nepředvádět se před ostatními.

12. Neshromažďujte si poklady na zemi kde je kazí rez a mol, zlodějí se vloupávají a kradou. Shromaždujte si své poklady v nebi kde se nekazí a zloději je nekradou. Vždyť kde je tvůj poklad tam je i tvoje srdce.
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto Vám říkám: Nedělejte si starost o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo co budete oblékat.
Podívejte se na ptáky v povětří: Nesejí a ani nežnou, neshromážďují a Váš nebeský otec je živí. Copak nejste mnohem cennější než on? Kdo z Vás si může staráním prodloužit život o jedinou píď. TAk proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie jak rostou. Nelopotí se, nepředou. A říkám Vám: Ani Šalamoun nebyl v celé své nádheře oblečen jako každá z nich.
Chamtivost, lakota, hromadění majetku jsou trvalé náměty pro biblické zvěsti. Všecky tyto činnosti vzdalují člověka od boha. Stejně o všechno přijde, nahý přišel a nahý zase odejde. To co člověku opravdu náleží jsou jeho dary ducha, to co odevzdal a předal dál v prospěch ostatních. Má tedy doslova to, co nemá.
Nemáme se prostě strachovat o svoje živobytí, nemáme se strachovat co přijde zítra, štvát se za mamonem. To co máme, je dobře uschováno jinde.

13. Nesuďte abyste nebyli souzeni. Jak to že vidíš třísku v oku svého bratra , a trám ve svémoku nepozoruješ? Čím přísnějším je člověk soudcem, čím rozhorčenějším nad bližními, tím přisněji bude souzen i on sám.

Kázání na hoře - pokračování 2.

12. března 2013 v 19:43
2. Slyšeli jste co bylo řečeno našim předkům: nebudeš vraždit ... Já vám říkám: Každý kdo se hnevá na sveho bratra propadne soudu. Ježíš nic nemění na jendoznačném "nezabiješ", ale zároveň říká že hněv samotný - nenávist je příčinou. Strašný není zločin sám, strašné jsou city lidí kteří se vzájemně nenávidí. Čin je fakticky odpadním produktem vnitřního stavu. A tento stav je třeba změnit. Smířit se nejdříve se svým bratrem, teprve pak jít k bohu a mluvit s ním.

3. Slyšeli jste že bylo řečeno naším předkům: nebudeš cizoložit... Ja vám říkám: Každý kdo se dívá na ženu se žádostvostí, už s ní zcizložil. I zde je úmysl, vnitřní stav jen předehrou k činu. Čin je již následkem.

4. TAké bylo řečeno: Kdo by se rozváděl se ženou ať jí dá rozlukový list: Já Vám však říkám: Každý kdo se rozvede se ženou uvádí ji do cizoložství. Ježíš připomíná Židům: Mojžíš Vám dovolil se rozvést protože máte tvrdá srdce. Židé se mohli kdykoliv ženy zbavit a ona mu byla vydána na milost a nemilost. Muži nebyli ženám věrni a pyšnili se tím. Ježíš je nabádá k věrnosti a dodržování manželského slibu.

5. Také jste slyšeli: Nebudeš křivě přísahat. Já vám říkám, nebudeš přísahat vůbec. Ať je VAše slovo ano, ano - ne, ne. Co je nad to pochází od zloducha. Židé byli zvyklí argumentovat přísahou, kterou poté různě obcházeli. Používali různých vytáček.

6. Oko za oko, zub za zub, nohu za nohu... Zákon odplaty Ježíš zrušil úplně. Ježíš říká: Neodporujte zlému. Spíše naopak. Kdo tě udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou. A kdo ti chce vzít šaty, dej mu i plášť. Kdo tě prosí tomu dej a kdo si chce vypůjčit od toho se neodvracej... To je velmi těžká pasáž. Nejde v ní doslovně se nechat bít, jako o to nezpůsobovat sám bezpráví. Zříct se odplaty. Odpouštět. Nestavět se se zlem do jedné roviny.
Nebojovat proti zlu zlem, proti bezpráví bezprávím, proti lži jinou lží, nemstit se.
To odpuštění je předveším ve vlastním zájmu, nestavět se do role soudce.
Bůh žádá, aby jemu byl přenechán soud.

7. Také jste slyšeli: Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele. Já vám však říkám: Milujte svoje nepřátele a modlete se za ty co Vás pronásledují. Jste děti nebeského otce, a on dává vycházet slunci pro zlé i dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespavedlivým. Vždyť milujete -li jenom ty kdo milují Vás, jakou budete mít odměnu? Co tím konáte zvláštního? Tento poslední požadavek nebudu moc komentovat, jen poznamenán že s naprosto souzním. Všichni jsme děti jednoho boha a hluboce zpřízněni.

Kázání na hoře - Blahoslavenství

11. března 2013 v 20:30
Postupně vypíšu jednotlivé požadavky Zákona, tak jak je Ježíš rozvinul a po lidech vyžadoval. Výchazel fakticky z Mojžíšových zákonů ale rozvinul je o nadstavbu. Život nejsou jen zákazy, tam nesmíš, to nesmíš a tamto taky ne.

Život jsou i aktivní a pozitivní podněty.

1. Svět věčný je světem obrácených hodnot. Bohatství, moc a kariéra jsou jen bezcennými cetkami zatímco skromnost, tichost a pokora otevírají cestu k věčnosti.

Co bylo nahoře je dole, první budou poslední, co se zdá lidem skvělým a úžasným je před Bohem ohavné

Co je na cestě k Bohu ceněno:

- Blahoslavení chudí v duchu
- Blahoslavení plačící
- Blahoslavení tiší
- Blahoslavení co hladovějí a žízní po spravedlnosti
- Blahoslavení milosrdní
- Blahoslavení čistého srdce
- Blahoslavení šiřitelé pokoje
- Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost

Občas jsem o blahoslavenstvích slyšela, ale netušila jsem co to je. Teď to chápu jako základní vlastnosti - hodnoty.
Zatímco Židé pokládali úspěch, bohatsví, výsady, moc a zdraví za zaslouženou odměnu, najednou to nic neznamená a jsou chváleni chudáci. Nikoliv že by pláč a utrpení byl žádanou normou, nýbrž lidé jsou vyzváni k přijetí toho co je.
Ježíš říká: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.

Ono nejde ani tako to aby se lidé vzdávali majetku a všech dosažených postů, jako spíše jde o to aby na nich nelpěli. Aby dokázali žít s tím co je. Nezáviděli si, nebažili a nehamižnili. Aby se dokázali vypořádat s chudobou i bohatstvím.

To není vůbec jednoduché. Lidé touží mít a jsou ochotni k získání svých cílů použít jakýchkoliv prostředků. Ježíš uklidňuje ty co mají málo aby nebažili, neotročili svým modlám. A těm co mají dost aby neokoralo jejich srdce. Aby zůstali volní.

Ježíš nepřišel zrušit Zákon nebo Proroky.

Říká: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani čárka ze Zákona.

Proč sem píši tyhle výpisky. Protože mě to zajímá. Až tak moc, že toužím poznat zemi kde se tohle všecko událo a dotknout se míst kudy Ježíš chodil.

Dnes jsem byla opět svědkem, jak se ego "hodné" (já jsem tak hodný a tak to myslím dobře) srazilo s egem "zlým" (já jsem žralok a jsem nejlepší) a zajiskřilo to. Pak to "hodné ego" si přišlo za mnou stěžovat jak to má těžké a jak je ten zlý hrozně zlý. Tak jsem mu řekla že jsou oba stejní.

Protože chce dokázat jak on má pravdu a ten druhý je "ko.ot". Když se srazí dva ega tak z toho vyleze blbost.

Díval se a pak řekl. Musím nad tím přemýšlet. A šel asi přemýšlet

Zákoníci a farizejové

9. března 2013 v 16:42
Tak jsem se konečně posunula do fáze kdy mohu psát o židovských zákonících a farizejích. Je to můj neuralgický bolavý bod. Černá můra a stín provázející mě celým životem.

Teď jak čtu bibli tak se opět stín vynořuje z hlubiny v celé své obludnosti. Jako dítě jsem nemohla pochopit proč musím dělat tohle nebo tamto, když to přece nemá žádný smysl. Ptala jsem se maminky a tatínka... Odpovědí bylo buď protože to tak slušní lidé dělají nebo protože se to tak má dělat. Úlitba formalismu a společenským pravidlům. Jak já je nenáviděla.

Časy utíkaly a to co jsem tak nenáviděla se mi postupně dostávalo pod kůži. Vždyť to tak krásně fungovalo. Člověk poděkoval a poprosil, usmál se a najednou vše běželo jak po másle. Jen mě bylo hůř a hůř. Až mi bylo sama ze sebe zle.

Jsem pokrytec! Jak jasné mi to bylo. Ale když v tom pokrytectví byl život tak jednoduchý. Hladce úhledný, nezadrhával. Jen mě bylo pořád hůř. Co bylo špatně? Nic. Nic nebylo špatně. Všecko v pořádku. Tak proč mi je tak zle... Bídně. Bídně.

Můj muž mě několikrát upozornil na to jací jsou moji rodiče pokrytci. Farizejové. Přesvědčeni o své vlastní spravedlnosti a správnosti. A žijící ve svém namalovaném světě laskavé dobroty. Co na tom že jsem měla z tohoto světa úzkosti a neurózy. Hlavně jsme vypadali všichni velmi velmi vychovaně a slušne.

Zákoníci a farizejové. Kličové téma táhnoucí se celým životem. Které se tak těžko přetěžko rozplétá. Je to liána která může zadusit a otrávit celou duši. Zničit vše živé a jediné co zanechá je mrtvá stopa plná pravidel a vymáhání jejich dodržování.

Zákoníci a farizejové představovali dva duchovní proudy tehdejšího Izraele. Zákoníci tvořili intelektuální elitu, řekli bychom že to byli bohoslovci, soudci a učitelé. Sami nebyli kněžími, měli světské zaměstnání ale byli vykladači Zákona. Rozvíjeli systémy příkazů a zákazů a nařízení až vytvořili celou spleť pravidel, kterou shromažďovali i s komentáři v talmudu.

Zákoníci a farizejové patřili k sobě jako patří k sobě teorie a praxe. Zatímco zákoníci vypracovali systém pravidel, farizejové podle nich okázale žili a úzkostlivě je dodržovali. Farizejská duchovní smetánka čítala cca 6000 osob. Cítili se povznesení nad přízemní lid. Oddělovali se od zbytku světa aby si uchovali svoji čistotu. Nadřazovali se.

Farizejové se nakonec dostali až do dnešní doby jako symbol puritánů, kteří se navenek tváří svatě ale uvnitř jim nic brutálního není cizí - viz. ukřižování Ježíše.

Mezi zákoníky se objevovali velmi vzdělaní znalci Písma. Patřil mez ně i Nikodém nebo sv. Pavel.

Ježíš doporučoval lidu aby dodržovali pravidla zákoníků, ale aby nejednali dle skutků farizejů. Tím naznačoval že slova a skutky farizejů se rozcházela. Nejhorší bylo že tito proroci čistoty přestali rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným, jakoby ve znalosti (vzdělanosti samotné) spočívala záruka čistoty.

A tak v židovském státě začal odumírat hlavní vyživující kořen a to bezprostřední vztah člověka k živému bohu. Místo toho se dostal do popředí vztah člověk a k předpisům a pravidlům. Tím se Izrael dostal do slepé uličky formalismu a kličkování v předpisech. V sobotu se například nesmělo pracovat, ale bylo xx výjimek a tyto byly ještě různě vykládány kdy platí a kdy neplatí.

Na jedné straně se farizejové postili, nepřijímali peníze, pilně pracovali a na druhé straně se zdobili různými střapci a účesy, vyhledávali speciální místa aby byli vidět a považovali se za nejspravedlivější bytosti na světě.

Ježíš dospívá k poznání že starou ztrouchnivělou loď nemá smysl opravovat a tak se obrací se svojí zvěstí misto k židovskému obyvatelstvu raději k cizincům a pohanům.

Lze žití cítit?

3. března 2013 v 18:56
Teda to je řečnícká otázka. Ano, určitě je cítít. Ztráta pocitu žití mě strhává do zvláštního stavu chaotické entropie až totální neuspořádanosti. TAkže mi nezbývá než nakopávat sama sebe k uspořádání se. Pořád a pořád.

Můj syn má na to metodu. Vyhledává problémy. Aby si byl jistý že ty problémy budou, tak má na to vhodné nástroje. Třeba staré auto. Jízda úhledným tichým spolehlivým autem je pro něj utrpení. Je to ztracený čas. Mrtvá nuda. Zato jízda v rozhrkaném Favoritu je jiné kafé, zejména když člověk musí stihnout nějaký důležitý termín a jede třeba 500 kilometrů někam. Taky rád spí na neznámých místech, kdy netuší co bude a jak bude. Obletel celý svět s malým ruksakem na zádech. Rozumím mu. I jeho touze nevědět co ho čeká, jít do neznáma a poznávat nepoznané. Prožívat život jako dění. Jako trvale plynoucí stav žití.

SAma se bojím žit jako on. Vidím nepohodlí, nejistotu, riziko, stres. Žádná rodina a žádná jistota. Jen cesta. A poznání na této cestě.

Jako holka jsem měla největší hrůzu ze ztraceného času. Že ho budu jednou potřebovat. Že čas který ztratím, bude jednou vyžadován životem zpět. Budu zodpovídat za svůj čas. Co jsi se naučila? Co jsi se naučila žitím??? A já budu stát a koktat. A nebudu vědět... možná. A možná ne. Naučila jsem se spoustu věcí. I když se zdánlivě nic neděje cítím jak život klokotá, jak ševelí, šustí... vzpíná se a opět klesá. Teda už něco cítím. Trochu.

Druhá půlka života je jina než ta první. JIž není rozpínavá, naopak stahuje se dovnitř. Život se stahuje do sebe a zpracovává prožité. Prožvýkané vystupuje na povrch ve snech a v dění. Člověk tráví. A učí se tím. Učí se žití.

Je to pro mě velmi důležité. Prožité zpracovat a vložit do druhé půlky života. Pak vložit prožité do poslední třetiny, do poslední čtvrtiny, do poslední desetiny, do okamihu odchodu.