Listopad 2012

Co je lepší Nicon 5100 nebo Canon 600?

30. listopadu 2012 v 17:25
Už se začínají rysovati favoriti na vánoční dáreček. Rozhoduje se mezi Nicon 5100 s prodlouženým objektivem 55 - 105 a Canonem 600 se základním objektivem. Je to dost natěsno a nevím jak se rozhodnout. Pokud má někdo zkušenost nebo typ, tak přivítám každou radu. Spěchá!

Proč si nechci přibarvovat skutečnost

24. listopadu 2012 v 21:22
Protože je pro mě snesitelnější pravdu vědět než ji nevědět.

Snesu celkem dost.

Správný čin

23. listopadu 2012 v 20:04
Často člověk přemítá o tom jak udělat to nebo tamto. A proč třeba tohle neudělal. Věřím že štěstí přeje připraveným. Že dobrá příprava je předpokladem. Přesto je potřeba ještě něco, aby štěstí cinklo o klobouk.

Správný čin (slovo, rozhodnutí, gesto) jako přirozená součast správného vnímání. Pokaždé je pouze jediný konkrétní čin ten správný. Protože existuje jen jediný průsečník sil v daný okamih. Reprezentovaný správným činem. Tento okamih se mění každou vteřinu a proto se i každou vteřinu mění to co je třeba udělat.

Nikdy není pozdě.

Doteky se světem

20. listopadu 2012 v 19:50
Téma mi leží v hlavě. Proč je někomu zatěžko se dotknout jiného člověka? Často mu je to protivné až tak, že mu naskočí koutek nebo celý oleze ekzémem či jinou kožní nemocí. Přitom zvířata se dotýkají rády jedno druhémo. Spí schouleny do sebe v blízkém doteku.

Nadhodila jsem někde téma o tom, jak jsem se v bazému dotýkala asi třiceti postarších důchodkyň a to úplně natěsno. Břicho na břicho. Prso na prso. Samotnou mě překvapilo že mi to nijak nevadilo. Smála jsem se. Celý život jsem se vyhýbala dotekům s mými rodiči. A to od nejrannějšího dětství. A teď mě oba drží za ruku, líbají a mě je teplo u srdce. Taky je držím za ruku a líbám. Můžu je objímat a nechat se objímat. Ale nejsou to jen dotyky s blízkými lidmi. I cizí jsou zvláštně blízko. Když natáhnu ruku můžu se jich dotknout. Neudělám to abych je nevylekala.

Dotýkám se kočky, bořím obličej do jejího kožíšku. Dokážu zabořit obličej do mužského těla a nasávat vůni. Aniž by mnou poběhla vlna obrany a okamžitého ztuhnutí. Jako dříve. Pozvolné rozpouštění. Tak pozvolné až nepostřehnuté.

Teprve teď jsem si všimla že se můžu dotýkat lidí kolem mě. Uvolněně a se smíchem. Nenuceně.

Dokážu se milovat uvolněně a nenuceně. Milovat uvolněně a nenuceně. Rozpuštěna v prostoru se nebráním. Asi se nebojím. Světa a jeho doteků.

Závity se točí

16. listopadu 2012 v 20:56
Po mnoha a mnoha letech jsem si rozhýbala mozkové závity nadoraz. Naučila jsem se spoustu věcí z oblasti, které jsem nikdy nerozuměla a přitom ji dva roky studovala. Teprve teď jakoby se to postupně secvakávalo a tkalo samo do jemného koberce - pochopení souvislostí a smyslu. Každý týden mě učí někdo jiný a tak trochu jinak, takže mám možnost se nejen učit ale i poznávat různé typy lidí, jejich naturel a přístup k životu. Mohu si naučené zkusit přímo na místě a vidět k čemu to je. V klidu to pokazit a zase opravit. A dívat se co to dělá a jak to funguje. Cítím se jako malá holka co dostala barevný nafukovací balonek. Prostě je to zajímavé a pestrobarevné. I kdyby se odteď nestalo nic víc, tak to co jsem dostala mi vystačí na dlouhá léta.

Nečekala jsem že se ještě něco mohu naučit. Možná jsem si to kdysi dávno přála. Kdysi hodně hodně dávno jsem si přála něco umět a živit se tím. A porozumět tomu co dělám. Nejen kecat, i dělat.

Moje hlava je volná. A nebrání se tomu co je do ní cpáno. Asi ví že je to její poslední šance. Ruky se mi občas třesou a oči slzí. Zaháním myšlenky na to že jsem již stará a že je příliš pozdě. Zaháním každou takovou myšlenku. Když se v noci vzbudím a zdá se mi že jsem příliš stará, tak se začnu modlit a prosím o vnitřní klid a uvolněnou mysl. Kterou volně vše protéká tam a zpět, tak jak to přichází. Ať se nic nezachytává. Jen ať vše plyne. A vše je mi pak jasné a můžu v klidu spát i bdít. A uzly se rozplétají samy od sebe.

Odpovědi pro Mirku

9. listopadu 2012 v 22:54
11 zajímavostí od Mirky http://mirka19langerova.wordpress.com/2012/11/08/in-vino-veritas/

1. Myslím že jsem mimozemšťan, alespoň to říkají ti co mě znají. Pohybuju se prý v jiném světě než druzí
2. Mám ráda pohodlné oblečení, nebo žádné. Nesnáším když mě něco obtahuje. Zejména v pase. Kalhoty i kalhotky nosím vytahané až na boky a z kalhot mi visí kapesník.
3. Mluvím kočičí řečí. S naší kočkou si skvěle rozumím a chtěla bych se umět uvolnit jako ona.
4. Působím suverénně i když jsem velmi plachá. Když se na mě dívá víc lidí tak rudnu a cítím jak mi pulzuje krev. Emoce neumím ovládnout. Jsou na mě vidět a každý ve mě může číst jak v knize
5. Dokážu se rozplakat soucitem i u kresleného filmu, vyhýbám se situacím kde pláču jako jediná... Tajně si utírám slzy a dělám že nepláču.
6. Smrkám do látkových kapesníků které všude ztrácím a rozhazuju.
7.Celkově nemám smysl pro pořádek, ale hrozně ráda umývám záchod a koupelnu. A to třeba i na návštěvě. Když má někdo špinavé umyvadlo nebo záchod, tak mu ho umyju.
8. Dělám najednou víc věcí protože začnu dělat jednu a v půlce mě zaujme něco jiného tak to začnu dělat tak a pak zase něco jiného a takhle chodím a dělám pět věci postupně tak jak mě to zrovna zajímá. Když mě to zajímat přestane, nechám to ležet a vrátím se k tomu jindy. Nebo nikdy.
9. Jsem hodně zvědavá, dokážu bleskurychle změnit plán když mě něco zaujme a pustit se na průzkum neznáma skrzeva bodláky a kopřivy... jen abych věděla co tam je. Když tam není nic taky mi to nevadí. Hlavně že vím co tam je.
10. Čím jsem starší tím intenzivněji žiju ačkoliv to zvenku vypadá přesně naopak
11. Vyžiju z minima. Asi deset let jsem si nekoupila boty a za posledních dvacet let mám jeden kabát. Když jdu tancovat půjčuju si šaty od sousedky. Nejraději nosím odložené věci po svých synech. Nebaví mě kupovat si oblečení. Ráda využiju různé zbytky a mám z toho dobrý pocit.

Otázky
Co děláš nejraděj?
být s někým v extázi (nejen té sexuální)

2. Co děláš s odporem? komunikovat s někým kdo je protivný, otravný a v křeči
k

3. Na co myslíváš cestou metrem/ vlakem/ tramvají/ autobusem/lodí/letadlem? na nic, jsem ponořena v jiném světě a zároveň vnímám okolí

4. S čím si zahráváš? s časem

5. Proč se vztekáš? když mi něco nejde

6. Zazlíváš si něco? ano, když se předvádím a ukazuju jak jsem dobrá

7. Věříš v posmrtný život? ne, věřím že zde po nás zůstane energetická slupka (otisk) kterousi natáhne nová bytost

8. Čeho se bojíš? že si nevšimnu...když někdo potřebuje pomoci

9. Nad čím vítězíš? vlastní pýchou

10. Co si zadáváš nejčastěji do vyhledavače? nevím

11. Co by ti právě teď udělalo největší radost? dát si s Mirkou sklenku vína


Odpověděla jsem sice ale nechce se mi vymýšlet dál. a tak se omlouvám Mirce že ukončím řetěz.

Děje se toho moc

6. listopadu 2012 v 20:17
Dny jsou naplněny až k prasknutí. Včera zemřela moje teta s Alzheimerem. Padl na mě smutek. Měla jsem jí moc ráda. Když jsem byla malá tak se o mě starala. Bydlela jsem u ní raději než doma. Dělala elektrikářku. Lezla po sloupech a spravovala vedení. Všichni ji znali a měli rádi. Já ji měla ráda a také jsem ji obdivovala.

Dnes večer jsem se vracela z práce a zastavily mě svítíci okna kostela v jedné vesnici. Vešla jsem dovnitř. Je to starý poutní kostel. Dvě babky si povídaly.

Uprostřed kostela je studna.

Ve městě jsem zastavila na přechodu pro chodce. Procházel zrovna pán se psem. Když byl asi v jedné třetině přiřítilo se auto a srazilo ho. Prolétli i se psem kapotou a rozbili čelní sklo. Zůstala jsem jak paralyzovaná, vše jsem viděla jak ve zpomaleném filmu. Sražený pán vyskočil ze země a šel dál. Vyběhli jsme z vozu oba. Já i řidič co ho srazil a zastavili ho. Ať se nechá vyšetřit, pán stál a díval se... Řidič co ho srazil naříká, kdo mu to sklo zaplatí. Asi on, když srazil pána na přechodu. Napsala jsem oběma svoje jméno a adresu. Že jsem vše viděla a budu svědčit když to bude potřeba.

Nechtěli volat ani policii, nechtěli ani k lékaři a tak jsem jela dál. Stejně jsem stála na chodníku abych nerušila dopravu. Pes někam zmizel. Zajela jsem k mamince a domlouvali se jak pojedeme na pohřeb.

Jsem pořád lehce roztřesená. Tak lehce lze někoho přejet. Pána se psem nebylo v tý tmě vůbec vidět.