Klamavá racionalizace

3. srpna 2012 v 11:09
Všimla jsem si, že člověk se rozhoduje náhodně. Teda náhodně ve smyslu určité kombinace setkavších se energií v jeho mysli. Tyhle kombinace nezná a ani nedokáže je vědomě vyhodnotit. Je tolik kombinací a různých vlivů.

Zpětně si pak svoje rozhodnutí zdůvodňuje aby nevypadal sam před sebou jako blbec. Zdá se mu že jeho rozhodnutí je následkem nějaké konkrétní příčiny nebo racionální úvahy. Třeba tyhle lodičky jsou tak hezké a zrovna takové potřebuji. Přitom jsou ty lodičky ohavné, nepohodlné a nepotřebuji je vůbec. Teda jako příklad. Tomu procesu se říká cizím slovem racionalizace. Běžně si ji neuvědomujeme. Něco děláme a následně víme úplně přesně proč jsme to udělali tak a ne jinak. A když to nevyjde tak opět víme kde byla chyba. A kde děla chybu ten druhý. A podle mě to je úplně jedno. Jedeme podle programů, které nám zpětně řeknou co si máme myslet a co máme dělat. V daný okamih fungujeme spontánně, jako robot a to jediným možným způsobem. Teprve když změníme vnitřní nastavení a kombinaci různých vlivů a energií tak třeba zareagujeme jinak. Ale opět můžemem jen přenechat řízení naší nervové soustavě která vlastně vše řídí za nás a my ji jen pozorujeme a vyhodnocujeme dobře špatně dobře dobře ooo příjemně, špatně, hnus.

Úzkosti a neurózy pak mohou vznikat v momentě když nejsme spokojeni s tím jak fungujeme a naše racionalizace v nás vyvolávají silné napětí. Že něco je špatně a mělo by být jinak. Ovšem to je opět jen iluze, vše je tak jak má být kdyby to mělo být jinak tak to je jinak. Jenže to my nevíme a tak se rúzně úzkostně kroutíme, lžeme si do kapsy sam sobě i jiným protože se nám zdá že to jak fungujeme není OK. Ale ono to je OK, protože právě tak fungovat máme jak fungujeme. Jenže právět ten rozpor mezi tím jak fungujeme a tím jak bychom chtěli fungovat spouští lavinu nespokojenosti a úzkostných stavů. Může to vyústit až do depky a paniky. Jen proto že se našemu následnému hodnocení nelíbí jak fungujeme. Přitom stačí povolit a připustit že je to tak OK. Že to prostě nemůže být jinak protože je to právě tak jak to je, tím povolí i sebeklamy a iluze a překrucování stavu který se snažíme přikrášlit a nějak vysvětlit.

Naco? Není třeba věci vysvětlovat. Tečka.

Našla jsem moc hezký odkaz kde jsou jednotlivé sebeklamy a argumentace přehledně vypsány. http://www.scribd.com/doc/82785302/10/Ponakupni-racionalizace

Zde jsou i pro ostatní:

Sebeklamy
klam vlastního přesvědčení - upřednostňujeme ty informace které potvrzují naše přesvědčení a zavrhujeme ty které by ho mohly vyvracet
zbožné přání - věříme že se stane to čemu věříme že se stane i když statisticky odhad vypada jinak
selektivní paměť - růžové brýle, dřív bylo vše jinačí
ponákupní racionalizace - nové tričko jsme si koupili protože nemáme co na sebe (ve skříni dalších deset)
klam utopených nákladů - neschopnost včas ukončit nesmyslnou činnost, protože jsme přece do toho investovali tolik času, peněz, energie

Vnější klamy
mimoskupinová jednotvárnost - to co je mimo skupinu je stejnorodé, neschnopnost rozlišovat detaily v rámci jiných skupin. prvky skupiny zdají se být stejné.
zkreslení výsledkem - rozhodování dle výsledku rozhodnutí nikoliv dle dostupných vstupních informací které k rozhodnutí vedly.
forerův efekt - zdánlivě osobní informaci lze napasovat na každého (horoskopy, věštby)
haló efekt - na základě jednoho reprezentanta (jedné vlastnosti) se usuzují i ostatní vlastnosti

Statistika, pravděpodobnost
klam dostupných příkladů - hodnotím jev dle jednoho známého příkladu i když je to statisticky nevýznamý příklad
klam přeživších - hodnotíme dle kladných výsledků a ignorujeme ty které selhaly (zanikly)
vybírání třešniček - vybíráme jen fakta která se hodí, jedná se o nejčastější argumentační podvod
zbrklé zobecnění - přisouzení vlastností celku ačkoliv tuto vlastnost má pouze část (např. zamítání e-ček)
iluze shluků - určitá sekvence dějů není považována za nenáhodnou ačkoliv se jedná o náhodu
korelace neimplikuje příčinu-ačkoliv dva děje korelují (jsou závislé) nelze určit co bylo dřív a a co později tj. příčinu a následek, prohazuje se příčina a následek popř. děje běží současně
shoda okolností - ačkoliv se zdá prokázat korelaci je to pouze shoda okolnosti např. globální oteplování a počet pirátů
společná příčina - čkoliv dvě věci korelují tj. jsou závislé jejich příčina je jinde přiklad stavění sněhuláků a čepice na hlavách dětí.
návrat ke střední hodnotě - extrémy maji tendence se vyrovnávat a dosahovat střední hodnoty přirozeně nikoliv zásahem zvnějšku (motivací,trestem či pochvalou)
klam základní pravděpodobnosti - riziko dvou stran není stejné i když je vyjádřenou stejnou pravděpodobností např. instalace kamerového systému s chybou 1%.
hráčův klam - hráč se domnívá že pravděpodobnost konkrétního čísla při hodu kostkou závisí od počtu čísel, které padly v minulosti. přitom pravděpodobnost je furt 1:6

Odvolávání se na autority
argumentum ad populum - všichni to tak dělají, všichni to již mají
argumentum ad verecundiam - pokud něco řekl nějaký odborník (vědec, bible) musí to být správně
odvolání se na přírodu - pokud je to přírodní tak je to zdravé (i když je to jed)
odvolávání se na novinky či tradici - pokud je to nové nebo pokud je to tradiční tak je to správné
odvolání se na právo - pokud je to dle zákona tak je to správné nebo pokud je to protizákonné tak je to špatně
argumentum ad ignorantiam - něco je pravdivé protože to nebylo ješě vyvráceno

Logické chyby
ad hominem - nediskutujeme problém ale osobu diskutujícího,jakože je to vůl
tu quoque - vy také,my sice děláme něco špatně ale vy děláte tamto ješt hůř , on taky nemá domácí úkol
zaujatá otázka - otázka již v sobě nese tvrzení (pořád ještě kouříš, kradeš, lžeš?)
útok na emoce - útok na soucit, vždyť jsem se tolik učil
útok na strach - žloutenku můžete potkat všude! nechte se očkovat
lichotky - ukázat že produkt je jen pro vyvolené, pro ty lepší,pečlivější, atd (dobrá máma)
zesměšňování - jen idiot tomu věří
podsunutý argument - strašák do zelí, podsune se protivníkovi tvrzení které neřekl a to se začne vyvracet
falešné dilema - jsou prezentovány jen dvě možnosti ačkoliv jich je více
klam jediné příčiny - vybere se jen jedna příčina (jeden viník) ačkoliv je jich víc
úhybný manévr - podhození zapáchající ryby, argument nemá nic společné s tématem
kluzký svah - argumentace že akce nutně povede k další akci až se to úplně potento
důkaz kruhem - v předpokladech je již to co se má dokázat
teleologický argument - přítomnost řádu implikuje stvořitele

Uff, takže konec. Předem děkuji tvůrci elaborátu za skutečně efektní přehled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liška | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 13:37 | Reagovat

Fungujeme právě tak, jak fungujeme - ještě mě k tomu napadl tělesný stav a třeba nemoci: propuknutí nemoci navozuje nějakou rovnováhu organismu - ten člověk, jaký je, aby byl v rovnováze, má třeba bolesti zad a chodí ke straně. Jakmile mu to drasticky chirurgicky napravěj doktoři, jeho rovnováha už není a propukne u něj jiná nemoc nebo duševní nesoulad, protože on sám se nezměnil jako celek. Kdyby se změnil on, nějaký svůj životní postoj kdyby změnil, byl by v rovnováze a zároveň bez nemoci... Protože ta původní nemoc byla prostě jen výrazem něčeho, co mu bylo vlastní.
Tak nějak jsem to jsem četla v psychosom.knize od Rüdigera Dahlkeho.

2 ratka | 3. srpna 2012 v 14:05 | Reagovat

čím jsem starší tím plastičtějimi tohle vševyplouvá na povrch. nemůžu říct že jakože vše vidím ale je to nebe a dudy protitomu co bylo dřív :o)) vidím vlastní omyly a iluze a všecku tu marnost a cítím se v tom všem dobře. samozřejmě další a další omyly a iluze jsou na ceste a ty taky odkrývám a těším se z toho.
Od Dahlkeho jsem něco četla, myslím že by se taky dalo pár racionalizací na něj dopasovat :o))) ten klíč k objevení smíření se sám se sebou si každý nese v sobě. akorát nevím jak ho najít. jak povolit a teď hned se přijmout. z celého srdce a bezpodmíněně. bez výmluv, růžových brýlí a vysvětlování

3 Liška | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 14:32 | Reagovat

Já myslím, že celkem dobrý - když ničeho nelitujeme, nehořekujeme nad bývalými rozhodnutími, ale chápeme, že vznikla ve svou chvíli, protože jinak to nešlo a je to OK. Nic s tím se už nenadělá.

Racionalizovat a vysvětlovat si ty důvody a okolnosti můžem - pokud to rozhodnutí potřebujeme třeba někomu vysvětlit, objasnit - ale hlavně, že jsme neudělali vědomě nic proti sobě.

Nebo čertví :-)

4 ratka | 3. srpna 2012 v 15:06 | Reagovat

no to je právě to, že nikdy neuděláš nic proti sobě ale teprve ty následné kecy a úvahy jsou proti tobě, když to začneš různě pitvat že jeslti jo neb ne a že jsi chtěla něco jiného a že ti ten druhý něco řek co neměl říct a kdyby udělal tohle a tamto a že neměl dělat tudelncto. to je ten jed. protože to rozhodnutí již dávno bylo. v okamihu se jedná, běží děj. pitvání okamihu je již mimo. každý moment je nový a nový a otevřený k jednání. to okecávání kolem jeslti tak nebo onak je již šíp mimo terč. to jejiž pluh vyhozen z brázdy :o)

5 rulisa | 3. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

Výborný přehled, akorát že se mi strašně chce spát (páteční popracovní útlum), tak si to musím ještě jednou projít "za střízliva". :-)

6 Desperádo | Web | 4. srpna 2012 v 11:39 | Reagovat

Výborný článek. Některé definice vidím poprvé a jsem rád, že existují, protože jsem se dlouho domníval, že na podobný typ komunikace narážím pouze já.

7 ratka | 4. srpna 2012 v 13:41 | Reagovat

6. díky, děláme to hlavně sami sobě :o) a taky jiným. ale hlavně sami sobě.

8 Saul | 4. srpna 2012 v 19:07 | Reagovat

Ty lodičky sou skvělý příklad.
Už od přečtení článku jsem racionálně přemýšlel,jestli je potřebuji a chci,nebo ne.
A přišel jsem na to,že lodičky nepotřebuju,ale nutně potřebuju nějakej hausbot v klidné zátočině velké řeky,kde budu chytat ryby a všechny kolemjdoucí posílat do prdele,případně bičovat rybářským prutem.
Kdyby to byla podmínka,klidně bych tam chodil i v těch lodičkách(bože,už vidím ty zástupy sadomasochistů u mýho hausbótu-takže...asi zase nic:-0(

9 ratka | 4. srpna 2012 v 19:39 | Reagovat

máš lodičky? předpokládám že ne. máš hausbot? taky ne. tak to neřeš :o) jo a zdraví te Hanči.

10 Saul | 4. srpna 2012 v 19:39 | Reagovat

"Naco? Není třeba věci vysvětlovat. Tečka."

Ano,stačí věřit,že máme vše pod kontrolou,jako třeba Iveta Bartošová:-0))-nejen ta to ráda říká,nebo píše:-0).

Věci je třeba vysvětlovat,jenže si je musí vysvětlit každej sám a když to začne dělat,tak zjistí,že žádná tečka není,vždycky zbydou jen otazníky.(a to neznamená,že postupuje špatně,naopak)
Pouze v momentě,kdy se začne cítit povolaný vysvětlovat a hlavně přenášet svoje zmatky na druhé,tak dělá tečky.

"Přitom stačí povolit a připustit že je to tak OK"

jestli se cítíš OK,je to tvoje OK,jiní se tak třeba necítí a proč by si to měli "připouštět" a obelhávat se?
Piš za sebe!!!
Za tím "NOT OK" je cesta,"OK" je pouze buď Enter svých MOMENTÁLNÍCH!pocitů,nebo to buddhistické "pravé poznání".
Tak si vyber,jaké OK máš,než začneš dělat tečky:-0

11 Saul | 4. srpna 2012 v 19:42 | Reagovat

ta 10 málem neprošla.
Už mi to tak cosi červěně hlásilo a já si říkal,že Ratka si tento můj moudrý komentář nezaslouží,ale dal jsem ti poslední šanci,zkopíroval ho a zkusil to znova a ejhle...:-0))

12 ratka | 4. srpna 2012 v 19:43 | Reagovat

vyprdni se na tečku :o) jakoby nebyla, to je taková hříčka že máš nechat starosti koňovi

13 ratka | 4. srpna 2012 v 19:47 | Reagovat

co chceš zmenit nebo udělat jinak když je okamih dávno pryč a ty podmínky které byly jsou taky dávno pryč? vše začína znovu a znovu a to v tento moment... ale tento moment je pokaždé jiný a pořád nevíš dost aby ses mohl "správně rozhodovat" protože tenmoment je hned pryč a i když jsi chtěl udělat něco jinak a třeba líp tak už je to dávno pryč :o) takže jediná možnost je uvědomovat s to co je a neřešit to co není.

14 Saul | 4. srpna 2012 v 19:48 | Reagovat

Hanči moc a moc pozdravuj.
Já tam nepíšu jen proto,že se tam nedá celkem nic vytknout(na rozdíl od u tebe) a být hodnej a chválit,to já fakt neumím.:-0)
To bych snad ještě nakonec byl "OK",ale to já nedopustím:-0)

15 Saul | 4. srpna 2012 v 19:48 | Reagovat

Za chvilu.

16 ratka | 4. srpna 2012 v 19:55 | Reagovat

chválit umím a vůbec mi to nevadí :o) a provedu. příště.

17 Saul | 4. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

"co chceš zmenit nebo udělat jinak když je okamih dávno pryč a ty podmínky které byly jsou taky dávno pryč?"

Právě že ty podmínky nejsou pryč.
Jenom se neprojevují.
To je proč jsem zmínil to "mít vše pod kontrolou"
To většinu života naštěstí můžem a musíme.Jenže někdy to nejde.
A vo tom to je.Neznám nikoho,kdo by v těch chvílích,kdy to nejde(mít věci pod racionální kontrolou)obstál na 100%.
Už 60% je velká výhra.
A těch 10% navíc nad remízu dává jen a jen další závazky.Žádný OK,žádnej okamih,jen zkušenost a přizpůsobení se jí.

18 ratka | 4. srpna 2012 v 20:31 | Reagovat

ale to je nejaké nedorozumění, přece píšu že nemůžeme mít nic pod kontrolou. vždyť ani nevím co mámmít pod kontrolou a když už bych to jakože měla vědět tak je to dávno pryč. že vše je jako tekoucí řekaatak je zbytečné pátratpo tom zda něco pod kontorlou mám nebo nemám že stejně nanic nepřijdu a bádám o mrtvole která se rozkládá.
obstojíš vždycky protože vdaný moment již jsou kostky hozeny a příště opět jou kostky hozeny. můžeš maximálně porozumět okamihu a splynout s ním ale mt něco pod kontrolou? to nezam :o) nevím co to je.
pod OK rozumím netrápit se nad tím co bylo. jak to bylo tak to bylo teď už ot nevrátím.

19 ratka | 4. srpna 2012 v 20:33 | Reagovat

nevím co to znamená obstát na 100%. kdo to hodnotí a podle čeho? tohle je pro mě klamavá racionalizace. když někdo přijde a začne ukazovat pravítkem: tak tento obstál a tento ne a tento taky ne a tento ano. odkud to ví? co je to za blbost?

20 Saul | 4. srpna 2012 v 20:34 | Reagovat

podmínky nás determinují a neustále dokola,jen s různýma ďábelskýma proměnama!
Že si je vytváříme sami je pravda,ale poznání téhle pravdy není osvobozující.
Osvobozující je jen vůle to změnit.
Ale vůle není o pocitech.
A ty furt píšeš jen a jen o pocitech.

21 ratka | 4. srpna 2012 v 20:39 | Reagovat

o jakých pocitech píšu? kde jsi to četl?

emoce přicházejí následně jako programové zabarvení návyku. ale nepíšu o nich. nebo jo? kde?

22 barča | 4. srpna 2012 v 20:41 | Reagovat

Saul tu zajímavě rozjel debatu. Tečka to je racionalizace. Tečka jako konec, odžito a nový počátek. Tečka jako utnutí dalších milion proměnných, které se pohybují současně s naším rozhodnutím. Souhlasím se saulem, že to poznání je právě za těmi tečkami - v otázkách, dalších otazníkách, které nám vyvstávají na mysli a které nejsou obsaženy v tom vyjmenovaném seznamu v článku.

Ratko, článek je výborný, právě k tomu samotnému zamyšlení v tom smyslu, že díky vyjmenovaným jevům myšlení - dává výbornou možnost si umět odpustit sám sobě "špatná" naše rozhodnutí, protože jsme na tom tak nějak všichni podobně.

23 ratka | 4. srpna 2012 v 20:45 | Reagovat

napsala jsem: Ale opět můžemem (můžu) jen přenechat řízení naší nervové soustavě která vlastně vše řídí za nás (mě) a my (já) ji jen pozorujeme (pozoruju) a vyhodnocujeme (vyhodnocuju) dobře špatně dobře dobře ooo příjemně, špatně, hnus.

takže fakticky jsem "obětí" tohoto hodnocení. emoce přicházejí jako automat a to skrzeva programy které filtrují to prožívám. pod osvobozením rozumím prohlédnout tyto programy a své emoce brát sportovně a s nahledem jako barvu. nechat je běžet naprazdno a nehodnotit je (příjemné/nepříjemné).

24 Liška | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 20:48 | Reagovat

barčo, jo.
Saule,
to je zajímavý - já zas moc nadějí do vůle nevkládám. Vůli moc neoceňuju, protože mám na mysli ty situace, kdy vůle právě blokuje nějaký posun, je křečovitá a (pouze) racionální.

25 ratka | 4. srpna 2012 v 20:50 | Reagovat

22. barčo, jo k tomu směřuje ten článek. k odpuštění sám sobě a k upřimnosti. k otevřenosti a k otázkám. nebát se je otevřít.
ta tečka se přece vztahovala k něčemu jinému :o) ale to už zase blbě vysvětluju. a to jsem nechtěla. že otázku je třeba otevřít, nebát se dát tři tečky a otazník, nebát se tam dát nevím, otevřeno nejasno... ta tečka jakože nemusím vše vysvětlovat a objasňovat. že to klidně může zůstat nejasné, neobjasněné, že se  toho jak ja tak ti druzí nepotento když tam je otevřeno, nedotaženo ...tři tečky nebo osm. no vysvětlovač tečky ze mě nebude nikdy :o)))

26 Saul | 4. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

"emoce přicházejí následně jako programové zabarvení návyku"

no,jo.

27 ratka | 4. srpna 2012 v 20:52 | Reagovat

24.vůle jako síla

28 Saul | 4. srpna 2012 v 20:53 | Reagovat

24:
je to jen nástroj.
A nebezpečnej!!!

29 barča | 4. srpna 2012 v 20:59 | Reagovat

"Ale vůle není o pocitech."
Saule, co je ta vůle?
Vůle je v podstatě ignorování pocitů = ignorování v tomto smyslu reality.
Věci se dají změnit jednodušše tím, že dobře pochopíme přítomný okamžik - jak píše ratka - splyneme s ním - už tím přijetím se věci mění.

Dám pro lepší představu analogii EU. EU vydává nařízení, předpisy normy,které mají určitý cíl. Ovšem neohlíží se na "pocity" (skutečné potřeby a skutečné dění) států. - nepřipouští si je. Ona jde jen tvrdě za svým cílem - přehlíží totálně realitu (přítomnost)= jednotlivé státy EU zákonitě krachují.

30 barča | 4. srpna 2012 v 21:04 | Reagovat

Ratko jo, už tu Tečku v článku vidím a rozumím :-)

31 ratka | 4. srpna 2012 v 21:10 | Reagovat

30. jsem hrozný vysvětlovač a zmatkař :o)

32 barča | 4. srpna 2012 v 21:13 | Reagovat

Vůbec ne!Naopak - to je moje nepozornost a chyba! Já jsem se nechala unést komentáři od Saula a tím jsem pozměnila kontext Tvého článku.

33 ratka | 4. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

Saule me udržuje ve střehu :o)

34 ratka | 4. srpna 2012 v 21:31 | Reagovat

to možná bude další úvaha.

o spojení vůle, pozornosti a úmyslu.

35 ratka | 4. srpna 2012 v 21:33 | Reagovat

se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. a proč? :o)

36 rulisa | 4. srpna 2012 v 22:06 | Reagovat

I vůle je o pocitech.
Ten, kdo místo pocitů nastolí vůli a tvrdě pomocí jí jede tam, kam si ymslí, že má, to dělá proto, že nutně potřebuje mít pocit, že dělá věci správně. Že on je správný. Když se řídí vůlí a nikoli pocity.
:-)

37 or | 5. srpna 2012 v 7:05 | Reagovat

zajimavy, ruliso. a k tomu myslim ze si jde i myslet ze obecne vuli to nekam vede, zatimco zmitani pocity jen nahodu a dolu nikam. ale to neni muj osobni pristup, jen se snazim pochopit moznosti.
osobne za tim slovem vule tak jak ho obvykle pouzivame, chapu usili kterym jdu proti urcitemu zvyku, nebo chteni, kterychzto dusledky jsou negativni, zatimco dusledky usili pozitivni.
napriklad mam cukrovku a nemam jist sladke. ale mam silny zvyk jist sladke proti kteremu nasazuju vuli.

38 rulisa | 5. srpna 2012 v 10:41 | Reagovat

Čili máš pocit, že to děláš správné, jsi správnější. :-)

Všechno je o míře, netvrdím přeci, že pocit, že dělám věci správně, je apriori špatný.

39 or | 5. srpna 2012 v 11:05 | Reagovat

no, kdyz pominu zamenu pocitu s nazorem,
tak stejne mi v tom vadi ten posun od jednotlive situace k obecnemu...mam pry pocit ze cely jsem spravnejsi.
to musim? respektive jinak, takhle to mate?

40 or | 5. srpna 2012 v 11:35 | Reagovat

no, at diplomaticky zustanu u muzu, vzpomnel jsem si na scenu z Pribehu obycejneho silenstvi, jak vari ty vlasy na letisti a vezme ten telefon kde se dovida ze je ustrih nespravne zene...
...a telefonat skonci a on rekne "no to sem blbej, nebo co"

41 rulisa | 5. srpna 2012 v 11:53 | Reagovat

Ten film jsme neviděla a zajímalo by mě, zda budeš prosazovat a vnucovat si proti svému pohodlí názory, z nichž nebudeš mít pocit, že jsou správné. :-)

Posun od jednotlivce(-ů) k obecného je obecný posun při studiu psychologie. Neb posun z obecných tvrzení na jednotlivce je nespolehlivý naprosto. :-))

42 or | 5. srpna 2012 v 12:36 | Reagovat

nechapu jak mam mit pocit z nazoru.
takze pro mne mi tvoje kombinace prijde nemozna.
mam nazor, k nemu zadny pocit, vyzkousim nazor a uvidi se. kdyz se ukaze ze to takhle nefunguje, si v lepsim pripade pouze zmenim nazor na tu jednu vec, v horsim dostanu pocit ze jsem celej debil :-)
to kterou reakci na vysledek udelam, zavisi na tom jak hodne silnej jsem egoista, hysterik atd.

43 or | 5. srpna 2012 v 12:42 | Reagovat

39 napsal jsem "mate", coz jsem vlastne pro 39 nemyslel. tam jsem chtel zustat u jednotlivce. dostalo se mi to tam tak ze jsem predtim premyslel, psal, a neodeslal uvazovan i o zenske intuici, o tom ze vlastne jste schopne mit nazor jen tak, z pocitu ze je to tak spravne :-) a nejak se mi tam to zobecneni na zeny prokopirovalo :-(
v 39 jsem posunem myslel posun od toho jestli si zhodnotim svoji jednu situaci, anebo ujedu a zhodnotim sebe "celeho", a na to pak mirilo to "jsem blbej nebo co"

44 rulisa | 5. srpna 2012 v 13:24 | Reagovat

Nevím, nakolik jsou muži ksutečně tak racionální, že pocity nemají, a nakolik je to spíš tím, že mají připouštění si pocitů v důsledku genderových tlaků společnosti zablokováno. :-)

45 or | 5. srpna 2012 v 13:30 | Reagovat

myslim ze to slovo pocit pro nas ma uzsi vyznam nez pro vas. spise emocni.
hlavne ne nazorovy :-)

46 ratka | 5. srpna 2012 v 13:36 | Reagovat

tyjo, to stěmi pocity je hezky zamotané. domnívám se (teda domněnka nikoliv přesvědčení)že pocity jsou klamavé. a o tom je ten článek. naše pocity nás mohou klamat protože ... sebeklam nám navozuje právě tyto dobré pocity. jinak bychom neměli potřebu klamat ani sebe a ani jiné kdyby motivací nebyl dobrý pocit. tímhle nás vybavila příroda abychom přežili

a proto bych dobrý pocit jako řídíci prvek smetla ze stolu jako první a zkusila se ním neřídit. teda klidně dělat věci i se špatným pocitem a zkoumat proč ten pocit je špatný. co mi říka a proč kurňa řve a otravuje. co chce? Většinou (teda opět zkušenost) je vnitřní pocit něco co člověka omezuje  audržuje ho v neědomosti. protožčmu nedovoluje překročit svůj stín. souvisí hodně  pudem sebezáchovy takže ho řadím k hlídačům mé tělesné schránky a často zjišťuju že je pěkně omezený. že se chová kolikrát jako úplný blbec co umí jen to co se naučil.
takže někdy jo, někdy je dobrý když třeba potřebuji někde přežít nebo nebo když pomáhám potřebným nebo když si zacvičím tak mám dobrý pocit. ale to si moc dobře uvědomuju že je to jen prográmek. že to není nic opravdického. že Tímhle se řídit nemůžu ale můžu to vzít na vědomí a jako poradní orgán když se chci poradit se svými geny nebo zkušenostmi. ale je to Klamavé. není to opravdické. o tom je ten článek. je to soubor sebeklamů. je to berla o kteru seopírám když nevím jak dál. je to zděděné a naučené.

uff. a co teď? kam zařadit úmysl,vůli a pozornost... je to hodně nejasné.
jak nalézt tu správnou cestu, udělat správný čin, zaměřit správně pozornost... odpoutat se od osobních prográmků a přenechat vůli ...vědomí.

47 ratka | 5. srpna 2012 v 13:39 | Reagovat

teda vycházím z toho že vědomí je jen jedno a my si uvědomujeme omezeně. jenom tolik kolik dokážeme.

48 or | 5. srpna 2012 v 13:45 | Reagovat

no, klam muze bejt vsechno.
clovek muze nechapat, pak se nelze spolehnout na nazory. nebo muze bejt rusenej emocema, pak se nelze spolehnout na pocity. oboji samozrejmne dohromady, hezky na kazdy noze jednu kouli :-)

49 rulisa | 5. srpna 2012 v 13:48 | Reagovat

ratko, mám problém:

Léta jsem s ensažila rozhodovat tak, že na pocity nedám a snažím se věci pro rozhodování se posuzovat pro maximálně  racionálně.

Krutě to nefungovalo.

A to je podstata racionalizace: Že si myslíme, jak máme věci pod kontrolou, když je posuzujeme rozumem a nemyslíme na pocity.
jenže si jen lžeme ne druhou.
Protože náš rozum je v područí našich citů a pocitů.

Pokud si to neuvědomíme a nepřiznáme (!), nemáme šanci se těch sebeklamů zbavit.

Posuzovat věci skutečně racionálně znamená s těmi pocity dokázat počítat.

50 or | 5. srpna 2012 v 13:49 | Reagovat

myslim si ze prvnim predpokladem k tomu aby se clovek moh v tomhle posouvat, je pripustit si ze vsechno je zrejmne jinak nez si ted myslim, jak to ted prozivam. ze na nic z toho neni spoleh.
myslim ze tohle myslej buddhisti kdyz rikaj "vsechno je jako sen"

51 rulisa | 5. srpna 2012 v 13:50 | Reagovat

Speciálně pro ora - nejde to segregovat jedno do druhého, dvě koule na dvou nohách.
Je to jedna koule s přesýpajícím se vnitřkem. :-)

52 ratka | 5. srpna 2012 v 13:51 | Reagovat

48.nikoliv může, on je :o) ale to ti nijak nepomůže když nenajdeš cestu a zůstaneš chycený ve světě zrcadel. nestačí vědět že vše je klam a že emoce mohou rušit. protože klamy, emoce apocity se valí jeden za druhým a to nepřetržitě. Slunce svítí pořád, ale mraky vrhají stín. Jak si na svůj stín pořád nešlapat a nepadat přes něj? :o))

53 ratka | 5. srpna 2012 v 13:55 | Reagovat

49.racionální rozhodování už vůbec ne a to jsem diskutovala naohoře se SAulem. Protože není dost informací. jak se chceš raconálně rozhodnout když neznáš podmínky a výchozí informace v kterých se rozhoduješ. těch podmínek jsou tisíce, miliony (no možn přeháním) ale chci tímnaznačit že nemáš šanci se racionálně rozhodnout. každé racionální rozhodnutí jse spojeno se sebeklamem a se zpetnou racionalizací pokud ti to vyjde.
ani pocity a už vůbec ne rozum (ten je stejně odtržený od celku)
vracím se opět k tý náhodě a pokoře. brát to co mě potkává a nerozhodovat se.

54 or | 5. srpna 2012 v 13:58 | Reagovat

specialne, oooo jak se citim vyjimecny :-)

55 ratka | 5. srpna 2012 v 14:00 | Reagovat

pořád se vracím k tomu okamihu. nejdřív jdu jako slepý kůň. jsem vybavena programy které mi pomáhají přežít a dovedou mě k dospělosti pokud je budu poslouchat. a pak jsem dospělá a zjišťuji že jsou to jen programy. že žiju virtuálně a život se odehrává jinde, za programem. uvědomím si to. nic víc nebo něco lepšího mě zatím nenapadá :o))

56 or | 5. srpna 2012 v 14:04 | Reagovat

no, otazka je kolik vterin denne z celkovych 60x60x24 si to uvedomujes ?

57 or | 5. srpna 2012 v 14:08 | Reagovat

presneji, jde o ty neprijemne vteriny.
vteriny kdy se nic nedeje a clovek se kocha krajinou a zpevem ptacku se jaksi nepocitaji :-)

58 ratka | 5. srpna 2012 v 14:09 | Reagovat

více a více. neokážu odpovědět přesně. tendence je taková že život mi dává smysl.

59 ratka | 5. srpna 2012 v 14:12 | Reagovat

te'd spousty. tech vteřin, minut i hodin. takových i makových. žádné ptáčky žádné kochání. jen tak.

60 or | 5. srpna 2012 v 14:13 | Reagovat

jo, to bylo spis pro uplnost, nez specialne pro tebe :-)

61 rulisa | 5. srpna 2012 v 14:22 | Reagovat

Ratko, a co děláš, když s emusíš rozhodnout? Na základě čeho se rozhoduješ, když racionálně ne a pocity taky ne?

Nerozhodneš se vůbec a třeba v mým případě v pokoře počkáš, na kterou ulici tě bytná nechá vystěhovat? :-) Nebo jestli přijde nějaká zázračná náhoda nějaký princ na bílým koni tě zachrání do přepychové rezidence? :-)

62 ratka | 5. srpna 2012 v 14:24 | Reagovat

podle mě vůbec nejde o to čumět do blba jako pako. i když tohle je moje specialita :o)) spíše si uvědomuji  žití. jsem si vědoma že žiji. od toho se pak ostatní odvíjí. jednání ve jmému života. odvíji se to jedno po druhém.
dříve jsem se taky nerozhodovala, ani se neřídila dobrým či špatným pocitem. moje pocity byly trvalé zoufalství, nevěděla jsem jak se dostat do života. uvědomit si žití. věci se děly a ja jednala tak jak jsem jednala. akorát sjem si kolem toho dělala spoustu různých problému, vysvětlení a zdůvodnění. neuměla jsem se podvolit dění. teď už to nedělám a nechávám to běžet. ta vůle v lásce je v tom obsažena protože mi je vlastní. neumím jinak než s láskou. teda s dobrým úmyslem :o)))

63 ratka | 5. srpna 2012 v 14:34 | Reagovat

61. ru, to je právě to. jsem hrozně zbrklá a tak jednám dříve než myslím nebo cítím. prostě vystartuju k akci.
takže kdbych to chtěla pojmout vědecky a ne přes anděla strážného, rozhoduju se náhodně. vím že mám jít tam nebo onam. nerozhoduju se.

64 ratka | 5. srpna 2012 v 14:36 | Reagovat

ono to asi není náhodně, ale nevím proč tak nebo onak. zpětně si to zdůvodním (viz článek) ale v daný okamih je to jasné a důvod nevím.

65 ratka | 5. srpna 2012 v 14:56 | Reagovat

61. rozhodování o bytech, který koupit, patří k rozhodováním racionálněnáhodným.
tam jsou zhruba omezující výchozí podmínky známé ale přesto tam hraje náhoda velkou a možná i rozhodující roli. třeba někoho potkám kdo tam bydlel atak.
my jsme kupovali byt pro rodiče a už jsme málem koupili protože se nám moc líbil a jen Náhodou jsme zjistili (potkali někoho kdo bydlí vedle) že tam hučí klimatizace z vedlejšího vchodu! a nekoupili jsme. hned na to jsme našli byt o tři vchody dál již z dosahu klimatizace. sice vypadal hůř ale byl tam klid a ticho.

66 Jirka* | 5. srpna 2012 v 15:55 | Reagovat

Páni... do tohohle vlaku už nemám šanci naskočit :-))

67 Liška | Web | 6. srpna 2012 v 12:49 | Reagovat

Néé, už nenaskakovat. Radši pojedu svojí drezínou :-)

68 ratka | 6. srpna 2012 v 14:29 | Reagovat

66. už je nakonečné :o))
67. na stojící vlak nenaskakovat prosím

69 Jirka* | 6. srpna 2012 v 21:24 | Reagovat

všechna pára byla vypuštěna... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.