Srpen 2012

Uzavírání a otvírání

31. srpna 2012 v 7:58
Když děti odejdou z domu...stojí žena opět na počátku. Když děti odejdou ztrácí smysl otázka - Co mi dává život? Vynořuje se jiná, mnohem těžší. Co dávám životu já?

Nevědění

23. srpna 2012 v 8:56
"Po nespočet věků se vědomí nikdy nezměnilo.
Nikdy nežilo ani neumřelo, nepřišlo
ani neodešlo, nic nezískalo ani nic
neztratilo. Není čiré ani zakalené,
dobré ani zlé,minulé ani budoucí,
pravé ani falešné,mužského ani ženského
principu. Není určeno
výhradně mnichům ani laikům,
starým ani mladým,mistrům ani
idiotům, osvícenýmani neosvíceným.
Není podřízeno příčinou a následkem
a nebojuje o osvobození. Podobně jako prostor, i ono
nemá formu. Nemůžeš je vlastnit a nemůžeš je ztratit.
Hory, řeky či skálymu nepřekáží. Ale toto vědomí
je nepopsatelné a je obtížné ho zakusit. Nejedná se
o vědomí smyslového vnímání. Kolik lidí se pokusilo
hledat toto vědomí, třebaže je to právě toto vědomí,
jež už dalo život jejich tělům. Toto vědomí je jimi
samotnými, avšak oni si to neuvědomují."
BÓDHIDHARMA

Měření tlakové lability

21. srpna 2012 v 11:39
Blbý název, souvisí s tím že dnes jsem dostala Holter. Je to taková krabička,která každých 15 minut změří tlak. Jako mnoho let léčený vysokotlakař jsem byla vyslána si nechat měřit tlaky svých červených tekutin po celých 24 hodin.

Je překvapivé jak se to mele. Nevím zda je chyba v přístroji nebo ve mě ale moje tlaky a tepy jsou jako živý tvor. Žijí si svým vlastním životem a tak mám možnost zkoumat zda je nějaká závislost mezi tím coje naměřeno a co zrovna dělám.

Doktorka se mě ptá jaké beru léky. Beru dva. Z jednoho jím půlku a z druhého šestinu. Cože? Nooo beru jen šestinu protože když beru víc tak nemůžu běhat a celkově se cítím divně když potřebuju někam běžet a něco dělat rychle rychle honem. Jakoby mě ten lék omezoval. Takže beru jen šestinu. Ve skutečnosti beru desetinu. prostě si jen kousek ukousnu.

Lékařka se dívala se na mě divně, řekla bych zkoumavě podezřele.

Změřila mě a stav jakž takž, žádná slává ale ani drama: 139/89/59

Tak jsem vyrazila s měřákem do ulic. Chytlo mě to v Kauflandu, ztuhla jsem - lidé se na mě otáčejí. Fujtabl. KOukám na měřák 136/95/63. Stoupám, stoupám. To není dobrý, to není dobrý. Uklidňuju se. Přece se nic neděje. Klid.

VYrazím z Kuflandu a chystám se vstoupit do auta 136/85/56

Dojedu domů, úleva 137/85/58 nic se neděje pohoda

TAkhe to běží furt, vybíhám na zahradu a něco dělám: 115/77/65

Aha, už se rýsuje trochu souvislost, když mi stoupá tep tak klesá tlak. Tento stav je setrvalý dokud něco dělám. Když se hýbu zvedne se mi o něco tep a tlak jde dost prudce dolů. To mám odpozorováno z dřívějška. To vím.

Sedím za počítačem a něco píšu. To jsem zvědavá kolik mi to natočí.112/86/62

Jdu si uvařit kafé. Chachá, no to je zajímavé. Uvidíme co můj tlak řekne na kafé. Piju kafé a jen tak se poflakuju. Napadlo mě zda pozorování tlaku mého těla ovlivňuje výši tlaku. Udělám určitě i pokusy kdy na měření nebudu vůbec myslet a nebudu výsledek pozorovat vůbec. Zda to bude jiné, možná stabilnější.

Teď to skáče plus mínus 20%. Nahoru i dolů. Venku se blíží bouřka, černé mraky se stahují kolem a vítr shodil konvu na vodu. Jdu ji uklidit a uklízím věci z terasy. Káva laté je dopita. 128/82/60

No toje teda pakárna se takhle měřit. Jsem zvědavá zda to k něčemu bude. Otravné to je hrozně. Venku fičí vítr. Blíží se bouřka. Za chvíli půjdu k rodičům. Donesu jimkýbl švestek ze zahrady. Budou mít radost. Těším se že je potěším. ZAznamenám si čas abych věděla co to s tlakem udělá.

Odkomentovala jsem něco u lišky. Odsouhlasila to co chtěla udělat a v tenmoment jsem byla měřena.
120/75/58. Lepší to snad ani nemůže být. Je to něco jako detektor lži. Jsem napojena na detektor lži. Už jsem zvědava na ty rodiče. Jak mi to tam bude vycházet.

Těžký život

14. srpna 2012 v 13:20
Je život těžký? Tuto otázku si kladu celkem často. A jestli je těžký tak co je na něm nejtěžší?
Vychovaná jsem jako bojovník. Rváč o každý nádech a výdech. Vše je třeba si zasloužit, jako dítě jsem padala únavou. Tak těžká byla má odpovědnost. Úplně mě srážela k zemi.

Pamatuju si jak jsem asi jako sedmiletá šla domů s dvojkou a těsně před domem jsem začala plakat a plížit se pod tíhou svého provinění z nesplněného úkolu. A domů jsem již vstoupila se zufalým pláčem neschopné žačky. Tak těžký byl můj život. Denní prstocviky s písmenky které mi nešly a obschlé slzy v sešitě. Odpor ke psaní, pravá ruka neuměla psát a levou jsem psát nesměla. Neuměla jsem to. Písmenka skákala a přehazovala se. Cvičení nevedlo k ničemu. A tělocvik byl hrůzostrašný. Nejhorší hodina. Během běhu jsem zvracela. Večerní hodiny tréninku s maminkou v hodu granátem. To bylo celkem hezké, v přírodě. Nenáviděla jsem nucený pohyb ve škole. Výmyk mě učila sestřenice gymnastka. Nakonec jsem ho udělala ale učitelku to nezajímalo. Na vysvědčení ošklivá dvojka a vzdychání mé maminky. Jak je ta učitelka zlá a bezohledná. A celkově příště to uděláme jinak, půjdu cvičit jinam, k jiné učitelce a celkově se s tím musí něco udělat.

Maminka je velká bojovnice a předala mi štafetu těžkého života. Dny plné boje o přežití. Dodnes se maminka plíží opatrně ulicí s hlavou vtaženou jak v nepřátelském území. Vzít co je třeba a zmizet. Nabalit tašky vším potřebným a hned domů. Zkoumavý pohled, kdo to je? Nechce mi něco udělat? Vzít mi něco? Život se nemazlí. Stačí chvíli polevit a jsi vyřízený. Jooo, život je težký.

Ale co je na životě vlastně tak těžké?

Moje ruce jsou prázdné a hlava čistá. Nevidím nikde nepřítele. Je možné že se rafinovaně schoval aby na mě vyrazil ze zálohy. A když nebudu ve střehu tak mě zneužije. A je taky možne že žádný nepřítel není.

MOžná je to úplně jednoduché. Když si nepřítele vyrobím tak ho mám. Když si ho zapomenu vyrobit tak není. Když si vyrobím těžký život tak mám těžký život. Existuje i lehký život? To určitě taky. Ale kdo ho má....

Dokonalost zvířete

10. srpna 2012 v 8:11
Jsem paf z dokonalosti naší kočky. Ona to snad děla schválně aby mi nastavila zrcadlo. Umolousané, neupravené, rozdrbané. Ó jak ubohá jsem vedle ní.

Lehne si a položí fousatou tlamičku na packy a udělá naprosto slastný obličej. Pak se lehce protáhne a natočí tlamičku na stranu a usmívá se. Nadzvedne jedno oko a pozoruje zda to to vidím. Vidím.

Jak to dělá? Vše je dokonalé. Jím. Důstojně škemrá o pamlsek. Dívá se upřeně na mě a vydává zvuky. Chraptí a zvláštně vrká. Mluví lidskou řečí. Dej to sem konečně. Copak neslysíš, jsi hluchá? Dyť se tady jak blbka ponižuju a ty furt nic. Děleeeej. No koooonečně. Zvedne ocas a přesouvá se drobnými krůčky k misce.

Šunčička se nese, už se nese. Šermuje ocáskem a vrká. Málem mi kus šunky vyrazí mohutným lísáním z ruky. Mňáááám nejlepší kousek. Je úplně jedno zda je to úplně miniaterní kousínek. Nejmenší kousínek z nejmenších. Je to její úlovek.

Je dokonalá. Úchvatně krásná. Vše funguje jak má a nic není zbytečné. Každý pohyb má účel. Smysl. Harmonii. Ladnost.

Kočka leží: Takhle leží královna.

Kočka kadí: Takhle kadí královna

Kočka se líže: Takhle se líže královna.

Vše s noblesou a absolutním zaujetím. Jsem její poddaná a cítím se skvěle v této funkci.

Šimravé fousky

8. srpna 2012 v 14:51
Fousek hebký o
kůži jemně zavadí
jazýčkem lízne

Bouřka na zahradě

7. srpna 2012 v 10:12
Včera se schylovalo k bouřce.

Kočka si hledala místo. V pracovně pod židlí.
V koupelně pod záchodem.
Stříhání ušima. Kam se mám schovat? Vzala jsem ji do náruče a schovala pod paži.

Rolety jsou zatažené, všude je přítmí. V dálce je slyšet dunění.

Sundávám kočku na gauč a otvírám dvěře na zahradu. Cáry temných mraků se dotýkají korun stromů.

Je teplo.

Uléhám na zem a dívám se na nebe. Mraky se trhají a opět propojují. Na hlavou plují krokodíly a ještěrky. Ozývá se temné dunění a horizont je osvětlen ohňostrojem blesků.

Je teplo.

Některé blesky nejsou vidět, jen mihotavá záře napovídá že se blýská vysoko nad mraky. A najednou se trhá nebe. A znovu a znovu. Blesky bijí a noří se do tmy. Dunění přichází se zpožděním. Jsou daleko.

Z pokoje se ozývá smích. Zpívá Nohavica. Do toho dunění a rachot nebe.

Na obličej mi padají první kapky. Rozplacnou se na čele, obličeji a smáčí oblečení. Sedám si a kapky mi kapou na hlavu. Směju se tomu. Sedím v dešti a vítr čechrá stromy a keře. Do dunění hromů se mísí hvizd větru a šum stromů. Takovou muziku miluju. A ten vzduch! Pořád se směju. Jsem celá pokapaná.

Vracím se domů a směju se s Nohavicem. Světy se prolínají. Tak jako vždycky.

Ráno sbírám dvě misky švestek které děšť srazil ze stromu. Upeču švestkový táč.

Výlet na kole

5. srpna 2012 v 16:16
Původně mě manžel přemlouval že pojedeme někam na hory, objednáme chatu a uděláme hezké výlety. Moc se mi nechtělo ale zásadní námitky nemám. Nakonec to nechal být. Kromě toho je olympiáda a tak jsme zůstali doma. Doma je to nejlepší. Klid a pohoda.

Abychom přece jen nehnili tak jsme dnes vyrazili na kola.Oblíbenou trasu na Kraví horu a na Šobes přírodou. Počasí přálo a žádné překážky na cestě. Proč to píšu. Během pohybu mě napadá spousta věcí. Mám volnou hlavu. Myšlenky se sypou a zase vysypou.

A tohle se mi tam nasypalo dnes. Vidím sebe jako dítě. Jsem malé díte v mém rodné městě M. A najednou střih. Vidím jak jsem vyhozena z ráje. Když mi bylo 10 přestěhovali jsme se do jiného města. Můj život se tím radikálně změnil. Z měkké náruče sounáležitosti a jednoty jsem byla vypuzena ven. Do cizího prostředí. A brutálně jsem si uvědomila že jsem ja a ti druzí. Že jsem oddělena od zbytku světa. To byl moment kdy jsem začala slídit a zkoumat sexualitu. Vlastní a cizí. Nic jiného mě nezajímalo víc. Bylo to i období kdy jsem intenzivně hrála na housle, zpívala, malovala a recitovala. I jsem začala psát ale moc mi to nešlo. Nenutili mě rodiče, bavilo mě to až do doby než jsem postoupila na gympl a zatoužila po moci. Jak jsem jela na tom kole tak jsem se viděla. Chtěla jsem být mužem protože muž je silnější a ovláda ženu. Teda tak nějak jsem to v tý době cítila. Že musím být mužem abych měla moc. Aby mě nikdo neovládal. Nemohl na mě. Abych já byla ta nahoře. Už mě nezajímala tvorba, nebavilo mě to. Chtěla jsem mít úspěch. Žila jsem ctižádostí a opájela se jí. Až mě to přestalo bavit přišla láska. Nejdřív po špičkách zevnitř. Jemně se dotýkala něžnými ťapičkami mého srdíčka. Opatřne a něžně. A rostla a zalila vše kolem. Láska. Nekonečná a absolutní. A dovedla mě sem. Posadila na kolo a ukazovala obrázky.

A teď se nauč mluvit. Přestaň blekotat nesmysly a řekni něco.
Něco.
Hmmm. No moc mi to nejde. Něco. Něco.

Klamavá racionalizace

3. srpna 2012 v 11:09
Všimla jsem si, že člověk se rozhoduje náhodně. Teda náhodně ve smyslu určité kombinace setkavších se energií v jeho mysli. Tyhle kombinace nezná a ani nedokáže je vědomě vyhodnotit. Je tolik kombinací a různých vlivů.

Zpětně si pak svoje rozhodnutí zdůvodňuje aby nevypadal sam před sebou jako blbec. Zdá se mu že jeho rozhodnutí je následkem nějaké konkrétní příčiny nebo racionální úvahy. Třeba tyhle lodičky jsou tak hezké a zrovna takové potřebuji. Přitom jsou ty lodičky ohavné, nepohodlné a nepotřebuji je vůbec. Teda jako příklad. Tomu procesu se říká cizím slovem racionalizace. Běžně si ji neuvědomujeme. Něco děláme a následně víme úplně přesně proč jsme to udělali tak a ne jinak. A když to nevyjde tak opět víme kde byla chyba. A kde děla chybu ten druhý. A podle mě to je úplně jedno. Jedeme podle programů, které nám zpětně řeknou co si máme myslet a co máme dělat. V daný okamih fungujeme spontánně, jako robot a to jediným možným způsobem. Teprve když změníme vnitřní nastavení a kombinaci různých vlivů a energií tak třeba zareagujeme jinak. Ale opět můžemem jen přenechat řízení naší nervové soustavě která vlastně vše řídí za nás a my ji jen pozorujeme a vyhodnocujeme dobře špatně dobře dobře ooo příjemně, špatně, hnus.

Úzkosti a neurózy pak mohou vznikat v momentě když nejsme spokojeni s tím jak fungujeme a naše racionalizace v nás vyvolávají silné napětí. Že něco je špatně a mělo by být jinak. Ovšem to je opět jen iluze, vše je tak jak má být kdyby to mělo být jinak tak to je jinak. Jenže to my nevíme a tak se rúzně úzkostně kroutíme, lžeme si do kapsy sam sobě i jiným protože se nám zdá že to jak fungujeme není OK. Ale ono to je OK, protože právě tak fungovat máme jak fungujeme. Jenže právět ten rozpor mezi tím jak fungujeme a tím jak bychom chtěli fungovat spouští lavinu nespokojenosti a úzkostných stavů. Může to vyústit až do depky a paniky. Jen proto že se našemu následnému hodnocení nelíbí jak fungujeme. Přitom stačí povolit a připustit že je to tak OK. Že to prostě nemůže být jinak protože je to právě tak jak to je, tím povolí i sebeklamy a iluze a překrucování stavu který se snažíme přikrášlit a nějak vysvětlit.

Naco? Není třeba věci vysvětlovat. Tečka.

Našla jsem moc hezký odkaz kde jsou jednotlivé sebeklamy a argumentace přehledně vypsány. http://www.scribd.com/doc/82785302/10/Ponakupni-racionalizace

Zde jsou i pro ostatní:

Sebeklamy
klam vlastního přesvědčení - upřednostňujeme ty informace které potvrzují naše přesvědčení a zavrhujeme ty které by ho mohly vyvracet
zbožné přání - věříme že se stane to čemu věříme že se stane i když statisticky odhad vypada jinak
selektivní paměť - růžové brýle, dřív bylo vše jinačí
ponákupní racionalizace - nové tričko jsme si koupili protože nemáme co na sebe (ve skříni dalších deset)
klam utopených nákladů - neschopnost včas ukončit nesmyslnou činnost, protože jsme přece do toho investovali tolik času, peněz, energie

Vnější klamy
mimoskupinová jednotvárnost - to co je mimo skupinu je stejnorodé, neschnopnost rozlišovat detaily v rámci jiných skupin. prvky skupiny zdají se být stejné.
zkreslení výsledkem - rozhodování dle výsledku rozhodnutí nikoliv dle dostupných vstupních informací které k rozhodnutí vedly.
forerův efekt - zdánlivě osobní informaci lze napasovat na každého (horoskopy, věštby)
haló efekt - na základě jednoho reprezentanta (jedné vlastnosti) se usuzují i ostatní vlastnosti

Statistika, pravděpodobnost
klam dostupných příkladů - hodnotím jev dle jednoho známého příkladu i když je to statisticky nevýznamý příklad
klam přeživších - hodnotíme dle kladných výsledků a ignorujeme ty které selhaly (zanikly)
vybírání třešniček - vybíráme jen fakta která se hodí, jedná se o nejčastější argumentační podvod
zbrklé zobecnění - přisouzení vlastností celku ačkoliv tuto vlastnost má pouze část (např. zamítání e-ček)
iluze shluků - určitá sekvence dějů není považována za nenáhodnou ačkoliv se jedná o náhodu
korelace neimplikuje příčinu-ačkoliv dva děje korelují (jsou závislé) nelze určit co bylo dřív a a co později tj. příčinu a následek, prohazuje se příčina a následek popř. děje běží současně
shoda okolností - ačkoliv se zdá prokázat korelaci je to pouze shoda okolnosti např. globální oteplování a počet pirátů
společná příčina - čkoliv dvě věci korelují tj. jsou závislé jejich příčina je jinde přiklad stavění sněhuláků a čepice na hlavách dětí.
návrat ke střední hodnotě - extrémy maji tendence se vyrovnávat a dosahovat střední hodnoty přirozeně nikoliv zásahem zvnějšku (motivací,trestem či pochvalou)
klam základní pravděpodobnosti - riziko dvou stran není stejné i když je vyjádřenou stejnou pravděpodobností např. instalace kamerového systému s chybou 1%.
hráčův klam - hráč se domnívá že pravděpodobnost konkrétního čísla při hodu kostkou závisí od počtu čísel, které padly v minulosti. přitom pravděpodobnost je furt 1:6

Odvolávání se na autority
argumentum ad populum - všichni to tak dělají, všichni to již mají
argumentum ad verecundiam - pokud něco řekl nějaký odborník (vědec, bible) musí to být správně
odvolání se na přírodu - pokud je to přírodní tak je to zdravé (i když je to jed)
odvolávání se na novinky či tradici - pokud je to nové nebo pokud je to tradiční tak je to správné
odvolání se na právo - pokud je to dle zákona tak je to správné nebo pokud je to protizákonné tak je to špatně
argumentum ad ignorantiam - něco je pravdivé protože to nebylo ješě vyvráceno

Logické chyby
ad hominem - nediskutujeme problém ale osobu diskutujícího,jakože je to vůl
tu quoque - vy také,my sice děláme něco špatně ale vy děláte tamto ješt hůř , on taky nemá domácí úkol
zaujatá otázka - otázka již v sobě nese tvrzení (pořád ještě kouříš, kradeš, lžeš?)
útok na emoce - útok na soucit, vždyť jsem se tolik učil
útok na strach - žloutenku můžete potkat všude! nechte se očkovat
lichotky - ukázat že produkt je jen pro vyvolené, pro ty lepší,pečlivější, atd (dobrá máma)
zesměšňování - jen idiot tomu věří
podsunutý argument - strašák do zelí, podsune se protivníkovi tvrzení které neřekl a to se začne vyvracet
falešné dilema - jsou prezentovány jen dvě možnosti ačkoliv jich je více
klam jediné příčiny - vybere se jen jedna příčina (jeden viník) ačkoliv je jich víc
úhybný manévr - podhození zapáchající ryby, argument nemá nic společné s tématem
kluzký svah - argumentace že akce nutně povede k další akci až se to úplně potento
důkaz kruhem - v předpokladech je již to co se má dokázat
teleologický argument - přítomnost řádu implikuje stvořitele

Uff, takže konec. Předem děkuji tvůrci elaborátu za skutečně efektní přehled.