Červen 2012

Momentky Londýn III

29. června 2012 v 9:28
Ráda bych uzavřela momentky z Londýna tak trochu optimisticky, protože výlet to byl moc pěkný. Nejsou to jen různá nerezovoskleněná monstra na betonu podél kalné vody. Jsou tam i budovy starší a ještěstarší. Ty starší jsou tak z obdoby průmyslové revoluce a vytváří (podle mě) tu pravou londýnskou atmasféru. Jack Rozparovač, Sherlock Holmes a tak. Byli jsme v motorovně Bridge Tower a dívali se na obří písty. Hezké to bylo.


Momentky Londýn II

28. června 2012 v 11:04
Neoddolám a musím pokračovat. Půl dne jsme strávili pozorováním obskurní stráže ve vysokých čepicích. Nevímk čemu ty čepice slouží ale tipuju ke klámání nepřítele. Jakože vystrčí hlavu a nepřítel střelí do čepice.


Momentky z Londýna

28. června 2012 v 10:01


I když je to již minimálně měsíc, teprve teď jsem se dostala k prohlížení fotek. Vybrala jsem jich pár, tak jak mi utkvěly...
něčím. Třeba tancující pán. Tancoval a tancoval v trenkách, zatímco my kolem stáli v kabátech a v dešti.


Narozky

26. června 2012 v 8:46
Moc narozky neslavím. Většinou na ně zapomínám a jsem vděčná za každé připomenutí. Letos mi narozky připomenula maminka. Volala zda přijdemev sobotu k obědu. Nebyla jsem si jista, protože jsem zrovna pozvala naše přátele a ona říká, no abych věděla kdy Ti můžu popřát. Blik, blik! A tak mi to došlo. Přátelé neměli čas (medují) a tak nepřijeli a tak jsem mohla připravit oslavu. Navařila jsem, napekla a pozvala rodiče, švagrovou a bylo to fajn. Žiji dost samotářsky. Ne že by to bylo dobrovolné, ale moc lidí mě nenavštěvuje. Občas někam zajdu, někdo mě pozve ale k nám chodí lidé zřídka. Dny trávím s mužem. U jídla vidím i nejmenšího syna.

Nevím v čem to vězí. Je zde příjemné posezení. Každý říká jak je zde klid a příjemná atmosféra. Jsem pohostinná a přátelská. Přesto nepřijdou. Kamarádka sousedka jedna a i druhá ke mě chodí (prý rády) na pozvání. Když jim zavolám ať se staví tak za chvíli zvoní u dveří.

Ale aby samy zavonily a řekly, tak jsem tady vař kafé to ne. Přála bych si to . Aby ke mě prostě přišly jen tak. Ja k nim taky chodím. A ony se těší. Teda přijde mi to že mají radost.

Ptala jsem se proč nepřijdete jen tak, bez pozvání a zavolání. No, nechceme rušit. Máš hodně práce. Nemám a neruší. Ani moje maminka si netroufne přijít jen tak, prý nechce rušit. Když ale zavolám tak hned přijdou.Zakázala i tatínkovi aby mi vyvolával.

Nevím. Bylo by fajn, kdyby byl dům plný lidí. Já bych vařila a chystala. Baví mě to a těší. Velcí synové jsou již z domu a ten malý všecko sní a zavře se v pokojíku.

Ještě doplnění. Zrovna jsem si utrhla první dopěstovanou kedlubnu. Chutná jako med. Rozplývá se v pusi a říkám si že jídlo sice není peo mě rozhodující, ale tohle je fakt dobrota. Utrhnu si ještě jednu a mám oběd.

Hoaxy v mé schránce

25. června 2012 v 8:41
Opět se valí do mailové schránky stupidní hoaxy. Běžně je hážu do koše a nevěnuji jim moc pozornosti. Jen když je to tak blbé že mi to tahá blombu ze zubu, tak pisatelovi napíšu ať mi tyto štvavé demagogie již neposílá, že si mozek myju sama. Chvíli je klid a pak to začné hvízdat zase.

Domnívala jsem se že lidé si posílají podobné koniny a pak na to zapomenou. Jaký byl pro mě šok,když jedna moje velmi dobrá známá začalal mluvit jako anticikánský hoax. Načež jsem opatrně naznačila, že přece zákony platí pro všecky stejně ať cikán nebo necikán. A to jsem si naběhla. Dozvěděla jsem se oc všecko cikání dostávají,kolik peněz, nekolikanásobně víc a byty a kam se nastěhovali a že je budou stěhovat k nám do sousedství a že za komunistů to bylo líp protože všichni museli pracovat, cikáni taky. Podotýkám že dotyčná anticikánská osoba nepracovala a pracovat nebude.

A tak jsem opáčila, zda si je jistá tím co říká. Prý tomu vůbec nerozumím, žiju v jiném světě, ona to na sociálce dobře zná, ví co je pravda (na rozdíl od mne).Dotyčná osoba si žije z důchodu a má velmi slušný příjem.

Nedalo mi to, a tak jsem šla chvíli rešeržovat na nternet. Prověřovala jsem jak je to s těmi dávkami, zda skutečně cikáni dostávají víc než ostatní "bílí". Dementovalo to dokonce i MV oficiálně na svých stránkách. Pokud to teda není pravda, tak je to pro mě úplně děsivý stav. A pokud to pravda je, tak to přece není vina cikánů. Asi jim to někdo tajně dává.

V žádném případě se nechci zastávat cikánů. Celá ta situace je ale pro mě absurdní. Lidem je namlouváno, že "jejich" peníze jsou dávány cikánům a to jsou jejich nepřátelé. Takže oni mohou za to že třeba důchodce má jen 7 tisíc. Jinak by měl asi 20. Nechápu co si tihle nasraní lidé myslí. Že když to seberou cikánům tak jim bude líp?

Lidé jsou hypnotizovaní a řízení internetovými hoaxy jako stádo. Posílají si to mezi sebou a synchronizují se. A pak se zjeví vůdce a ukáže jim cestu. Hrr na ně. Husí kůže. Cítím se úplně bezmocna. Moje známá si nakupuje různé mince a šmejdy taky po interentu. Přitom je podle mě normální, není to žádný blbec.

Ale je tak neskutečně ovlivněna, že je ochotna se za svoji interentovou pravdu (všichni to tak říkají) jít prát. Je takových lidí většina? Skutečně jsem výjimka, u koho nějaký hoax či internetový plátek nemá šanci? Jsem s mým mužem výjimka? Jakože je normální že běžně lidé těm internetovým hoaxům věří???

Je to hrozné. A děsivé ve své nebezpečné zneužitelnosti. Lidé ovlivnění hoaxem se pak chovají jako zombie.

Nelze je nijak probudit. Vidí ve mě nepřítele v horším případě (taky jedna z nich - zničit) nebo v lepším naivku. Jejich víra v hoax (a uspokojení z této víry) je silnější než zdravý rozum.

Změna a život

20. června 2012 v 9:13
Říká se že změna je život. Umě se to tak nějak ustálilo. Buď jsem mrtvá (což asi není moc pravděpodobné když píšu) anebo se dá žíti i v tomhle rovnoměrně se posunujícím klidovém stavu.

Sleduji ohromující šrumec na jednotlivých blocích a říkám si že je to jak ve skutečném životě. někdo odchází s ohromujícím ohňostrojem, někdo vyrábí stres a někdo se tichounce vytratí aby se jinde vynořil... třeba to takhle je i v životě. Někdo tichounce odejde a tichonce se vynoří. A někdo se pohybuje obklopen oňostroji tam i zpět.

Dívám se. Vnímám. Ani nedokážu říct co. Není to ani tak smyslové vnímání. Sním rohlík - jím rohlík. Není to ani ta chuť jako spíše jezení. Vařím si kávu, dívám se jak teče pěna, ochutnávám. Pití kávy - piju kávu. Klepání. Zvuky běžícího motoru během psaní - psaní.

Mravenci na zahradě vyhlásili příměří, a mám z toho zvláštní pocit. Ráno procházím kolem jejich tichých hnízd a naslouchám. Žijou? Věci absolutní se zdají být. V bance jsem stálý klient a řeším účty svých rodičů. Který z nich umře jako první? Maminka se domnívá že tatínek. Neřekla to, jen pořád chtěla změnit majitele účtu na sebe. Naslouchám dechu tatínka a slyším jak žije. A co když umřeš jako první ty maminko? Dyť jste s tatínkem stejně staří? Ticho.ticho.

Je jedno na koho je napsán účet. Kdokoliv z nás třech může kdykoliv umřít. Tatínek, maminka i já. Buď s ohňostroji, ve stresu nebo úplně tichounce zavřeme dveře. Abychom.... nevím.

Změna není. Existuje pouze věčné trvání. To co se zdá býti ohromujícím ohňostrojem a šíleným stresem jsou podněkty k pohybu. Kolik a co se bude hýbat ... nevím.

Dlouhé hovory s maminkou. Sezení u tatínka a naslouchání jeho dechu. Oboje je stejně tiché. A živé. A ukotvené ve věčnosti. Kdo z nich zemře? Kdo z nás zemře? Nikdo. Nikdo. Nikdo. (kukání kukačky...)

A co říkáte tomuhle? http://tech.ihned.cz/c1-43365550-vedci-zkoumali-jogina-ktery-neji-a-nepije-na-to-co-ho-drzi-pri-zivote-neprisli Ono je v podstatě jedno jestli to je nebo není pravda. Vím dávno že v jídle a pití život nespočívá. Ani v tom jak se pomiluju a zda mám mraky přátel. Tohle vše vím tak nějak odvždycky... ale co s tím, co s tím... jsem teď zde a nevím.

Stříkání mravenců jedem

6. června 2012 v 14:19
Dnes jsem kromě jiného šla koupit jed na mravence. Procházela jsem regále s jedy a hledala ten pravý. Byly tam různé eko přípravky, ale i insekcitidy a pak nějaké návnady. Přišel prodavač a nabízel mi hned návnadu. Eko přípravky jsou prý úplně k ničemu. A ty jedy jsou hlavně do uzavřených místností. Stálo tam - příjemná vůně, uzavřete místnost rozesypte prášek do všech rohů a tak.

Nakonce jsem vzala návnadu protože tam stojí že mravencům chutná a že si ji donesou domů ke královně a celé hnízdo zhebne. Posekala jsem zahradu, rozjezdila přitom mravnečí domečky a vyrazila s návnadou. Posypala jsem růžové kuličky mezi pobíhající mravence a napadlo mě. Můžu vůbec zabíjet mravence? Mám na to právo? Není tohle zlo? Jakože sobecká pohnutka? S touto myšlenkou jsem rozesypala návnady a zaraženě se vrátila domů.

Myslíte že můžeme jen tak zabíjet živé bytosti protože nám překáží nebo nám něco žerou? Zajímalo by mě co si o tom myslí jiní. Zda je někdy napadají takové myšlenky. Možná jen stačí že z toho nemám žádnou radost. Ony ty bestie přežijou teda hodně. Ale co když trpí mojí vinou. Teda mám teď z toho hlavu jako sud.