Duben 2012

A rána jsou hlučná

30. dubna 2012 v 12:29
Naše zahrada je plná zpěvných ptáků. Ještě je tma a už se probouzí ranostajové. Sem tam vrznznutí. Chvíli je ticho a opět vrz, vrz. A posléze se probouzí celá paleta zpěvného ptactva. A začne koncert a řev. Jsou rozeseti v hustých korunách stromů, v krovech střech a pobíhají i pilně po trávě. Neuvěřitelná směs nejméně deseti druhů zpěvného ptactva. Chodím kolem stromů a kontroluji zda si nestaví hnizda v nebezpečných místech. Kočky jsou totiž mrchy. Chodí se dívat jak jejich oběd hezky roste. Počkají si, a pak sežerou všecka mládata najednou.

Rána jsou hlučná a zároveň klidná. Ehm, nějak se to vylučuje. Jsem vzhůru po páté hodině takže řvoucí ptactvo mi nevadí. Vstávám se skřivany a konečně vím proč se ranostajům říká skřivánci. Až všichni odejdou, procházím řvoucí zahradu. Zalévám pilně a dívám se jak vše roste. KOčka schoulena spí. Nemá ráda hlučná rána.

Zajímalo mě, co vše u nás řve a tak jsem si pustila ptačí zpěvy na internetu, kočka vyletela jak tarantule a zmizela. Je vidět že tento zvuk ji je protivný. Jak jsem vypla zvuk tak se opět vplížila na své oblíbené místo, zaujala pozici v čerstvě vypraném prádle a spí.

Tahle chvíle by mohla trvat věčně.

Obrýlená historka

13. dubna 2012 v 11:47
Nosím brýle a ty pořád někam ztrácim. Nebo je někam založím a nemůžu najít. Bez brýlí nevidím do dálky. Tudíž jsem krátkozraká. Na televizi potřebuji brýle a na řízení auta potřebuji brýle.

Když si chcu něco přečíst nebo něco potřebuji udělat na počítači, brýle si sundávám. A tak ty brýle zůstávají různě ležet a já je pak hledám. Měla jsem na to skvělou metodu, ve stole brýle náhradní. Ty jsem vytáhla když jsem řádné brýle nemohla najít. A na ty řádné brýle jsem pak v průběhu dalších dnů narazila.

Teď ta historka. Opět jsem někde založila brýle, hledala a chodila s náhradními když tu něco pod mojí nohou křuplo a já si na ty parádní šlápla. Ležely na zemi, protože jsem si do počítače strkala ten jaksetomuříká stick a zpomněla jsem je na koberci.

Takže jsem musela chodit v těch náhradních. No pokračování je jasné....Ty náhradní brýle jsem někde nechala ležet a nemohla najít. A tak jsem vlezla do šuflete a vytahla brýle přednáhradní. NOrmálně jsem si je dala na nos a chodila jakože v poho. Přišel domů kluk, vyřeštil oči a říká: Ježiší, co to máš na očích??? No brýle. Načež se svalil na zem, svíjel a odplazil do pokojíku kde jsem slyšela asi půl hodiny vzlykání a zalykání smíchy.

TAk jsem koukala do zrcadla a nic divného mi nepřišlo. Normální brýle. Přišel můj muž a říka: Proboha co to máš na očích, dyť vypadáš jak debil. No to teda nechápu co je na normálních brýlích debilní. Jsou to krásné kovové zlaté brýle z 80 - tých let. Takové nosil ještě Lenon.

Muž prohlásil, že takhle se mnou nikam nepůjde. Zítra je divadlo a tak... TAkže musím chodit bez brýlí a nasdit si je pouze tajně v autě a ve tmě u televize.

Blbý bylo, že včera byla třídní schůzka, a všecky učitelky (ani jeden učitel tam nebyl) se na mě tak soucitně divaly a řikaly že ten můj kluk zas až tak hrozně na tom není.

Nechápu co je na těch brýlích špatně. Obroučky a skla. A je přes to dobře vidět.

Dnes chodí člověk s kdečím na očích. Ale když si vemu poctivé brýle z osmdesátých let na sebe, tak maji z toho všichni pozdvižení.

Co podniknout

11. dubna 2012 v 9:08
Už je to měsíc co nepracuju. Je to pro mě radostný stav. Přesto uvnitř něco bublá a vaří. Zatím nevím co z toho nakonec vyleze.
V klidu a očekávání dni příštích pokračuju v lekování a nechávám uzrát inspiraci.

Co bych si přála dělat? Prázdno. Nic. Doufám, žo odpověď se vynoří jednoho dne a bude to jasné co bych si přála dělat. Čím bych se chtěla zabývat, co mě baví.

Nejlepší by bylo dělat něco, co přinese i nějaký peníz. Prostory pro podnikání mám. Je možné tam klidně neco prodávat, je tam i výklad. Jenže v centru města již všecky obchody jsou a já nejsem žádný obchodník. Ani kavárensky posedávač, že bych si tam otevřela kavárnu. Ani jedlík zmrzliny a sladkostí. Celkově to je moc složité.

Potřebuji inspiraci. Inspiraci. Inspiraci. Sem s ní.

Co by se mi líbilo. Třeba prodejnu duchovní literatury a předmětů. Nabízet nástroje pro jakoukoliv víru a filosofii. Protože jsem ale amatér, museli by si představitelé dotyčných směrů dodávat své zboží sami a já bych je jen prodávala.

Mám si vyhlednout v seznamu třeba 20 hlavoňů různých náboženství a filosofií a zeptat se jich zda by nechtěli něco u mě a přese mě prodat či udělat PR? to je asi blbý. Teda možná. Asi.

Potřebuji inspiraci. Inspiraci. Inspiraci. Sem s ní.

Dělat něco bláznivého a něco šíleného. Ještě mě napadlo že bych mohla cvičit s důchodci a pomáhat jim udržovat se v určitém zdraví a svěžesti. Ale momentálně jsem sama nějaká chcíplá. To mi přijde příliš šílené.

Takže lekuju dál a čekám. Na inspiraci.