Březen 2012

Obleček na zahradu

31. března 2012 v 22:03
Letos jsem se rozhodla stříkat broskve, nektariny ale i ribíz jedem proti škůdcům a kadeřavosti. Vzala jsem to od podlahy a postříkala úplně všecko na co jsem dosáhla.

Stromy jsou šťastné a já s nimi. Vypadam jako mar'tan. Jak se zdá - moje skutečná podoba.

Takže můj nejnovější model - zahradník postřikovač.

Zatím vše vzkvétá a roste. Meruňka kvete a ostatní stromy jsou těsně před rozkvětem. Broskev a nektarina jsu již celé růžové. Švěstky a třešně opupenované ale zavinuté. Minulý rok spíše odpočívaly a letos jakoby to chtěly všecko dohnat.

Ředkvičky, kedlubny, hrách i česnek koukají zvědavě ze země.

Dnes jsem četla:

Když mysl vytváří představu o tom,
jak má vypadat,
pak jsou lidé svedeni a jsou v pekle.

Nechci žít v pekle.

Před probuzením

30. března 2012 v 9:26
Trochu jsem mystifikovala posledními fotkami. Tak zelená Dyje momentálně není. Sice je úplně zasypaná květy všech barev ale stromy jsou ještě šedé. Jen trnkové keře se bělají. Všude klid a ticho. Jen klapot datlů na stroměch a šustění křídel laškujících kačen.

Kde bydlím

29. března 2012 v 14:49
SV projevila zájem o fotku v záhlaví. Je to místo kde bydlím. Nedaleko řeky Dyje. A ta řeka je kouzelná. Doopravdy je kouzelná.

Kouzelná je voda která tam teče, vzduch, břehy, skály, každá rostlinka, každý kamínek...

Moje oblíbená poloha v podřepu. Škoda že se v podřepu blbě chodí.

Lelkování

28. března 2012 v 10:49
Lelkuju doma již několik týdnů. Zatím nic. Žádná nuda. Všichni kolem mě přesvědčují (kromě mého muže) že přijde nuda a že budu chtít něco dělat. Můj muž to zná, byl doma několik let a nenudil se ani trochu. Chtěl by být doma taky. Jen tak být a dělat co ho baví. Jeho baví víc věcí než mě. Ja ani nevím pořádně co mě baví. Jsem tak zblblá povinostmi, že se mi to těžko rozlišuje. Co musím a co můžu.

Takže uvolněně čekám až mě začne něco hrozně moc bavit. Mezitím se bavím jakžtakž cvičením, takže cvičím a udržuju se fit. TAky mě baví vaření, takže vařím co mě zrovna napadne. Na zahradě svítí slunce a ovocné stromy mají nalité puky k prasknutí. Denně je prohlížím a kontroluju. Letos jsem dokonce všecky stromy stříkala jedem proti kadeřavosti a škůdcům. Stříkat stromy jedem me velmi bavilo. Někde mám dokonce fotku. Až ju najdu, tak ju sem ještě dám. Děcko má pořád neštovice. Teda už je nemá, ale je chudák celý olezlý a ve škole ho tak olezlého nechtějí. Takže si doma vegetíme společně, on leží u televize a ja hopsám po zahradě. Ve stavu blaženém.

Až se něco bude dít, dám vědět.

Střípky dnešního dne

25. března 2012 v 20:09

  • odcházení se neptá
    jak odejít
    prostě jen pomalu
    jde
z psychiatrické léčebny
  • pod bílým prostěradlem
  • schoulená
  • leží žena

    neví kdo je

    jako sudičky
    stojíme nad ní
    a vzpomínáme
    na tu co odešla a pořád tady je

Oblečky a jejich vývoj

23. března 2012 v 10:19 hory
Moje první oblečky byla šustákovka a na nohách bermudy s šus'tákovými návleky. Mačky byly rezave s koženými řetizky a lano se pořád kroutilo. Na hlavě bílý slušivý klobouček který jsem ztratila minulý rok ve vlnách středozemního moře. Nahradil ho nalezenec růžový - viz předchozí článek.


Jelikož jsem v tomto oblečku málem umrzla a nakonec dostala zánět ledvit, padlo rozhodnutí se pořádně vybavit na hory. A tak přišla první goretexová bunda, která slouží dodnes jako trhací. S touto bundou jsem prochodila hodně lijáků. a ani mi to nevadilo že prší. viz obrázek. Pršelo celou cestu a bylo to jedno.

V čem chodím do lesa

21. března 2012 v 13:15 hory
Do lesa chodím v oblíbeném oblečení které se dobře nosí a příjemně se v něm potí. Nemám ráda věci které když se napotí tak studí nebo se lepí popř mazlavě se patlají po těle. Zpocené tričko musí hezky vyschnout za chůze.

První dny doma

14. března 2012 v 15:32
Jakoby se nic nezmenilo. Včera jsem byla doma první den.

Rano jsem vstala jako vždycky, vyprovodila muže a vypravila dítě do školy. Navařila jsem. Zvláštní a vzacný pocit. Opět vařím a vařit budu. Odpoledne jsem se stavila u rodičů a pobyla tam fakticky celé odpoledně. Maminka má chřipku tak jsem koupila ještě nejaké léky. Večer jsme se najedli a lehli si k televizi.

Jo zapoměla jsem. Zalévala jsem zahradu a zasadila ředkvičky. Nevím jestli z nich něco bude. Nechala jsem je doma v podkroví vyklíčit. Původně jsem fakt chtěla jen nechat vyklíčit, ale ony mi za dva dny vyrostly asi na 5 centimetrů. Uvidíme co z nich bude.

Dnes jsem vstala jako vždycky, vyprovodila muže a vypravila dítě do školy. Pak se stavili bývalí kolegové z práce - přátelé. Byli vyhozeni taky se mnou a tak máme čas. Vyrazili jsme do lesa a k řece. Cele dopoledne jsme chodili po lese a kochali se. Po cestě bylo několik pozůstatků starých hradišť. Příroda se teprve probouzí. Sem tam nějaký blyskáč jarní, plícník a ještě něco filaové co neumím popsat. Poseděli jsme pak ještě u nás, pili čaj a povídali si. Zrovna jsem začala vařit.

Udělám rybu na zelenině a k tomu brambory. Vytáhla jsem také týden vyprané prádlo a jdu žehlit. Zrovna volala maminka, kdy ji zítra odvezu k lékaři. Kdykoliv bude chtít. TAkže jsme se domluvily na desátou.

Takhle to snad půjde celé léto. Doufám.