Ratkoviny na Blog.cz

:-DD Moc hezký blog a design :-DD

Hodně zajímavá úvaha

http://pitbull-music.blog.cz/1202/pitbull-live-on-youtube

Peníze jsou vlastně ohodnocení za to, co jsme provedli. Bez ohledu na to, jak dobře to děláme? Když bereme zaměstnance na stejné pozici, každý pracuje jinak.. Ale dostane stejné peníze..

Ratko, asi jak kdo a v čem. Doktor by měl udělat operaci stejně kvalitně, i když ví předem, že za ni zaplaceno nedostane třeba vůbec. Vlastně i většina činností by měla být vykonávána dobře, když už to jednou člověk dělá. Bez ohledu na peníze, jinak se člověk sám degraduje.

Ale dovedu si představit, že něco dělám čistě kvůli výdělku a jinak bych to nedělala vůbec.

U mě pocit svobody na penězích závisí. A to krutě.
A nejen pocit svobody, i klidu a sebejistoty.

Nevím, Radko, ale trochu mám pocit, že z téhle tvojí úvahy trčí, že jsi nikdy doopravdy bez peněz nebyla. :-)

Doufám, že tě to neurazí, přepodkládám, tedy, stejně jako nevylučujum že mi to budeš vyvracet, či vyvrátíš.

Ale pro mě je úplně děsivá představa, že bych zas byla závislá na muži bez práce, sama taky bez práce, na mateřské, s dluhy, s hladovými krky na krku...
Živit se česnekovýma polívkama s chlebem nebo topinkama. Přešívat dětem svoje nepotřebný mikiny, aby aspoň nějaký tepláčky na doma měly... Lítat kolem havěti, kolem baráku, bojovat o s hryzcema o mrkev a přivydělávat si krmením na družstvu, načerno, v brzkých ránech, abych to stihla než se mi vzbudí dítě na kojení...

Už nikdy.

Nepotřebuju nutně vydělávat kdovíkolik, abych se cítila cenná, ale potřebuju mít alespoň výhledovou jistotu stálého příjmu. Zajištění pokrytí základních potřeb, aby to na mně nedolíhalo jak obrovskej šutr, tak obrovskej, že pod něj ani světlo skoro nevleze.

Už nikdy. Prosím ty tam nahoře.

Aha, ajo. Tak to se omlouvám, nepochopila jsem, takhle jsem - taky nikdy - nepřemýšlela. :-)

Proč bych si měla myslet, že moje cena závisí na nějakých cenách ekonomických? Cenách za věci? :o)
Což plat je, a nic jiného, jeho míra a význam je jen odrazem toho, kolik věcí si můžem koupit...

Když mně to ale stejně tak vyznívá, i když to čtu znova.

"že vnitřní pocit svobody souvisí s penězi. Se vztahem k nim teda ehm s nevztahem. Čím méně odvozuju svoji cenu od výše své výplaty tím jsem svobodnější."

"Kdybych to co dělám, dělala pro peníze tak by to byl prodej sama sebe. TAk bych sebe kroutila a upravovala podle toho jak kape kohoutek. A tak to není. Teda doufám že ne. Že mám tu svobodu, nekroutit se pro peníze a neohýbat si hřbet. Být sama sebou. Doma i v zaměstnání. Pořád být tím kým jsem."

---------------

Cítím se být cenná (a docela dost cenná:-) bez ohledu na to, kolik beru nebo jestli vůbec nějaký plat beru.
Protože vím, co jsem, kdo jsem, co umím a můžu dát.

Ale pocit svobody na platu závisí. Protože nemám-li na zabezpečení důstojného lidského standardu pro ty, za které mám zodpovědnost, nebo na zabezpečení životního minima pro sebe, pak prostě nějaká svoboda neohýbat hřbet pro peníze  a být tím, kým jsem, jde do kopru.  
Jsem inženýrka a svou současnou kariéru šéfem respektované skorovšeumělky jsem zahájila mytím hajzlů. :-)

Pocit svobody a vědomí vlastní ceny nezávislé na čemkoli - to se mi zdá jako dvě velmi rozdílné věci.

ad 9: Ježiši, to muselo být šílený! Kruci, v naší době, kdy sousedka, která dvacet let nepracovala a dokázala ze své podpory nejen vyžít, ale i kouřit a opravit chalupu...... propánakrále nemohl být někdo živ z česnekových polívek! Na co platíme ty hříšný peníze státu?!? - No nic. Přežili jste, už je to pryč, zaplaťpánbu.

K penězům: Je to jako se vším. Je to dobrý sluha, ale zlý pán. Ať už jich má člověk málo či ať už se mu zdá, že jich má stále či dokonce stále ještě málo.

Moje spolužačka si vydělávala před deseti lety 80tis měsíčně, takže fakt hodně na tu dobu. Nové auto jí dal přítel, měla byt, velkou dceru, žádnou další starost. Ale rozbolelo ji koleno a při představě, že by byla nemocná a že by něměla těch svých 80tis/měs. se klepala jak ratlík a skoro brečela, jak se bojí. Lidé mají různé požadavky.

Vím, článek byl o osobní hodnotě. Nikdy mě nenapadlo, že by osobní hodnota byla přímo úměrná množství vydělaných peněz. Spíš to dřív bylo naopak. Už za socialismu přece platilo, že kdo má peníze, musí být pěkný šejdíř, protože jinak jsme měli všichni stejné rovno. Dělníci trochu víc, intoši míň.

Jednou mi kdosi nezaplatil za půlroční práci, čili to bylo dost peněz. Úspory na účtě se ztenčovaly a ztenčovaly ...... samozřejmě, že člověku je trochu ouzko, trochu se choulí a necítí se zrovna dobře, když slyší od přátel: Prosím tě, pojeď s náma na dovolenou, neříkej, že na to nemáš ani těch pitomých pět tisíc. V té době jsme stavěli a já neměla ani padesát korun v peněžence a na účtě poslední pětistovku. A v té chvíli, kdy jsem se zase šla zeptat do banky, zda už ty peníze náhodou nepřišly (to ještě internet nebyl tak rozšířený), jsem se najednou narovnala a řekla si: "A dost! Není moje chyba, že někdo je lump a nezaplatí mi mou práci." Vybrala jsem 450,-Kč a šla za poslední peníze k holiči. Za dva dny byly peníze najednou na účtě. Po půl roce. Sebevědomí a narovnání se nějak muselo ve vesmírně hře energií zapůsobit. :-)

Komentář č.4 mě rozchrochtal :-)

Docela často jsem měl záchvaty měnit práci a dělat něco "prospěšného", pomáhat lidem - třeba v nějaké humanitární organizaci, nebo ústavu, kde potřebují pomoc. S tím, že bych musel mít zajištěné ubytování, stravu a pár korun na drobné, časem měnící se radosti. Dvakrát to bylo na spadnutí - jednou jsem na poslední chvíli ucukl po zjištění, že bych dělal vola nadřízenému s trojnásobným platem (od té doby mám averzi na příspěvkové organizace). A ve druhém případě jsem naštěstí včas zjistil, že na to nemám (fyzicky a psychicky). Jenže cosi z toho samaritánského chtění se mi teď "plete" do podnikání - kvůli té tenké hranici mezi pomocí a neefektivním zdržováním, což ve finále zákazníka poškodí (nebo odradí), o ekonomickém dopadu nemluvě. Pak musím prodlužovat svou pracovní dobu jen proto, abych pokryl náklady.
Takže v poslední době "žiju pro práci, namísto toho, abych pracoval pro život". A neumím z toho zatím najít východ.

Já ve vodě ;-)

no vidis, zaplaves si. Zatimco ja sedim na suchu a čumím jak plaveš :o) a mám nutkání za tebou skočit. a zkušenost mi říká: seď na prdeli :o)

seď na prdeli, bud hůř :o/

bude hůř :o)

...ve vodě proto, že jsem právě neřešil, co za to a stačila mi ta zábava a pocit spokojenosti. Jsou etapy, kdy to člověka dostihne nežádoucím způsobem. Nebojím se, že by to ze mě udělalo natruc mamonáře, ale k nějaké změně dospět musím. Z plácání po ramenou chleba neupeču - tady si vzpomínám na dávné debaty o tom, co je ještě "humánní" vydělávání peněz, a co už odírání druhých, jak to od sebe rozlišit a určit přibližnou hranici.

JIrko, jo. Pro me neni v zadnem pripade prace zábava, nedelam to abych se pobavila. ale tesi me, ze muzu neco delat. ze jsem treba nekde uzitecna ale takova jak jsem. Ve sve vlastni podobe.

kdyby me chtela nekdo menit jakoze se mu moje podoba nelibi a ze bych mela tohto a tamto a ja nevimco a ze nijak jinak tak to by asi neslo. protoze z ty kuze kterou na sobe mam se jiz nesvléknu. kdyz se v i citim dobre.
to je asi to poselstvi. ze bud me veme tkaovou jaka jsem nebo neveme. tohle riziko na sebe vemu.

tak jsem se vratila par komentářu nahoru a tamstojí že me vždy nejak pobavilo to co jsem dělala ted píšu že to nebyla zábava.
to je ted oříšek. je rozdíl mezi pobavením a zábavou? proč jednou píšu že mě to bavilo a pak že to nebyla zábava. hmm, nevím.

Tu debilní reklamu pod článkem máš pro peníze?

jestli nebude nejaka komplikace, tak za rok a pul doplatim hypoteku a z dojizdejiciho zamestnance plodiciho kraviny co jsou k nicemu zmenim na mistniho drobneho zivnostnika fungujiciho pro lidi.

30. debilni reklama naskakuje a odskakuje jak chce. nema se mnou nic spolecneho,ani penize ne :o)

Ore,drobny zivnostnik taky muze plodit kraviny :o)

ale jenom drobne :-)

a v jaké živnosti se plánuješ realizovat Ore?
Že by "hodinový manžel"?
Tam by se něco drobného zplodit dalo,to pravda:-0)

a proč vlastně "drobný živnostník"?
Vem si příklad z kolegy Libora Malého.
Ten se proživnostnil skoro k miliardě a teď má obrovskej problém,protože zjistil že peníze nejsou důležitý a tak chce vymyslet,jak na to bez nich.

já vlastně nevím,co furt s těma penězma máte.
U nás normálně lezou z takových krabic na zdi.A stačí k tomu kousek umělé hmoty.
A když náhodou lízt přestanou,tak jdu do nějakýho domečku,kterých je všude plno a kde se na mě všichni usmívají a jsou hrozně milí a oni s tou umělou hmotou udělají velký kouzlo a ještě mi klidně přidají 2 další a peníze zase začnou lízt:-0)

35. ty jsi teda jedovatý. Kdo tě najedoval? :o)

me neleze nic, ja si je beru z hromady.

jednu prachatou bych asi obcas snes

36. problem chapu, clovek ma mraky penez a zjisti ze ..."stěstí si za ně nekoupíš"

38:
co je na hodinovém manželovi jedovatého Ratko?
Leda tak jeho zákaznice.:-0)
Že ty nevíš o co jde a máš zase nějaké nevhodné asociace?:-0

schválně si ty tvoje asociace vyzkouším.

Muži po tom touží,ženy to mají a uprostřed je čárka.
Co to je?

To znám, to už jsem slyšela víckrát. Ale dycky zapomenu, co to je.
Akorát vím, že to byla nějaká pí.ovina. :-))

Mír to je holky.
MÍR!
A vy byste už myslely na nejhorší,že?:-0)

a tady je ten hodinový manžel:
http://www.manzel-hodinovy.com/
už jsem o tomto živnostnictví v rámci pomoci svým bližním taky uvažoval.
Jen se obávám,jestli by mne případné platby v naturáliích fysicky a psychicky nevyčerpaly víc,než současná neosobní služba kapitalistovi.

Mír to nebyl, bylo to něco co ještě víc pasovalo. Míra totiž měwjí i někteří muži a ne všichni po něm touží a ne všechny ženy ho mají.

Spíš něco jako "ová" - s tím, že muži to nemají, ženy ano a má to čárku.

Tyjo, ale já si časem vzpomenu.

"Míra totiž měwjí i někteří muži""-))

Já mír mám,ale občas nemám míru:-)

Jaromír, Vladimír, Lubomír...
? :-)

To by šlo. :-))

to je tedy dámy na můj vkus poněkud tristní!!!

já se nebojím ničeho,jak si mám ten test provést?

Koupíš v lékárně či drogerii a počůráš papírek. Snadné pro ženy i muže. :-)

No, já říkám asi celej život..je dobrý mít na takový ty věci a někdy i věcičky :))pro tenpocit zabezpečení.
Ten když chybí už moc, tak je to blbý a nastávají starosti..tak se snažím mít pokud to jde alespoň malinkou rezervu, kdyby něco..jsem pak klidnější celkově..
Ale asi to píšu tak, protože jsem nikdy majetkem neoplývala, ale ani neumírala.

Jo, ale kdyby se peníze nějak dostaly ke mně, neodmítla bych je :)

" Rozhodla jsem se zmenit cely svuj zivot a jit tam kde jsou penize."

tomu říkám doznání Ratko::)))))

rozumím ti ratko :)
Byla jaem jen v jiné situaci, což asi víš .. nechce se mi o tom psát.. musela jsem dělat nejen v nem., ale co a kde se dalo...
Ve zdrav. jsem kvůli penězům nebyla šest let a stýskalo se mi, ale peníze jsem potřebovala hodně nutně tehdy.

Hm, ratko, s dětma je to pak blbý, když se čl. dostane do takový situace..Sám, už ví, a je s tím vyrovnaný, že prostě lecos nejde, ale dětise to učí ve školce, škole, v dospívání. Umět se netrápit tím, že něco nemají a jiné ano, a i tak si vybojovat respekt merzi ostatními jinak..dost těžký..myslím. A nemám na mysli vůbec rozmazlování..

Nejstarší vnučce 7 jsem loni napsala do památníčku :)) mimo jiné..nikdy se netrap tím, že něco nemáš, ale raduj se z toho co máš..Když přijdu a řeknu někdy, ale já pro tebe ani nic dnes nemám, řekne..zrovna včera, ale to babi nevadí. Jasně, že když ji dám 10, nebo 20 Kč do kasičky, zdvořile odmítá :), ale je vidět, že má velkou radost :).
Já taký..

Rodiče mi řekli, že dokud budu studovat, finančně mne zajistí. Tak jsem si musel najít místo s nástupem nejpozději od 1. července, protože od toho dne mi bylo postavit se na vlastní nohy i po ekonomické stránce. Jakés takés zaměstnání se mi nabízelo, tak jsem tam šel a povídám: "Hledám místo s příjmem tolik a tolik, protože musím našetřit na uhlí na zimu a tak podobně." Nabídka byla o šestinu nižší. Tak povídám, že je mi líto. Dlouhé pátrání ("kdybyste měl vysokou", "kdybyste měl alespoň maturitní s vyznamenáním", ... - neměl jsem nic). Nakonec jsem dostal, co jsem chtěl, vlastně dokonce víc - pracovní poměr od 20. června (to abych měl na přežití, než dostanu plat za červenec). Jo, prodávám se. Jiná věc je, že práce, kterou dělám, mne těší. Kdybych byl ekonomicky zabezpečený, žádným zaměstnáním bych si svůj zde zbývající čas nezkracoval - našlo by se toho hodně, čím bych se v takovém případě rád zabýval.

67. začínám nový život. odteď

já ti to hned zítra připomenu:-)))

že oni tě vyhodili z práce?
Tak takovejch novejch životů už jsem zažil:-)

vyhodili me :o) se jim fakt nedivim.

já taky ne:-o)

se nedivím že se nedivíš :o))

přestala jsi věřit systému milá zlatá.
To můžeš makat jak šroubek,ale oni to vycítí,mají na to svoje čidla a radary.
A končíš.
Systém se ve skutečnosti neudržuje prací,ale vírou.A kdo ji nemá,jde z kola ven.
Ale neboj,jsou i jiná kola,širší a hlubší...ech,není to blbost?Širší a hlubší kolo:-))

širší a hlubší kolo? neni to nejaka koule?? :o)

ale kdybys chtěla upřímně politovat,zvládl bych to taky:-0
Ale takovejch bude,doufám že se nám tu nerozpláčeš:-0)
Zvlášť když není nad čím.
Naopak.
Dostala jsi šanci a tohle moc lidí říct nemůže a ani nechce.Stačí jim ta víra v systém a ta je bez šance.

75:
moje koule vynech:-0)

teda prala jsem si to jiz delsi dobu a poctive vysedela, ale kdyz se to stane tak je to takove divne. nahlodava  jesitne slozky osobnosti. to uplne citim jak ma jesitnost se napružuje a chváta se zucastnit :o))) tak ji to ještě dopřeju, žádné příště nebude.

a vyhodili tě aspoň ohleduplně?
Mě se za to doslova omlouvali:-0)
Divné to ještě bude,s tím počítej.
Na šance nejsme zvyklí,dycky jsou divné.

jo ohleduplne i s padakem :o)

no tak s tvým platem budou z tvého padáku žít ještě Ratčiny pravnoučata:-)
Já dopadl celkem tvrdě,s padáky nějak neumím zacházet.
A s "ohleduplností" už vůbec ne.:-0)

nojo, jsem padaci. padat umim odmalicka. na záda, na hlavu, na bok. vlastne je to jedno jestli s padakem nebo bez. bez je to takove dustojnejsi. jakoze odchazim hrde stredem. s padakem se clovek ehm tak nejak vyplíží a ještě je mu záviděno :o/

ale ještě nejsi úplně pryč,že ne?
Oni se s tebou kolegové budou chtít taky "ohleduplně" a mile rozloučit.Špatné svědomí,to je kurevská věc,to se musí vykoupit.
Mě koupili honosnou knihu o světových malířích,flašku Whisky,dotníky....no stáli by i o rozlučkový večírek dokonce v jejich režii.
No,nebyl!

Já jsem citůvka. Ač s padákem jen jednou, jinak bez, prostě s koncem smlouvy, vždycky jsem ten konec obrečela. Konec práce, lidí kolem... kusu života... Akorát tu práci s padákem jsem neobrečela, tam se mi hrozně ulevilo, obchoďák byl životní šlápnutí vedle. Přímo do h... Dopadlo výborně už za půl roku. :-)

vecirky nebudou, darecky taky ne, rozlucky taky ne. predstirani bylo dost . neni treba to prodluzovat. sice jsem se nikdy nerozvadela ale tak nejak podobne se to asi pocituje. oba vedi ze je to nejlepsi reseni, presto urcita rozpacitost. nevim z ceho. oba z toho kroku maji jen vyhodu. nekdy se souziti proste prezije a je konec. nic se neziska a nic se nedava. jen se tak nejak podivne preziva. to jsem takhle nejak mela. nic jsem neziskala a nic jsem nedala. presto vsecko vzah je. teda uvnitr i kdyz rozum jiz davno se rozloucil a srdce fakticky taky. ale ten vztah nejde jen tak vyloupnout. at byl nakonec jakykoliv. treba nemastny neslany. byl.

My šli po rozvodu na zmrzlinu. :-)

ja nevim. bije se ve me pocit vykoupeni a osvobozeni s pocitem divna.

jj, přesně tak.

já když jsem ten "pocit divna" po čase analyzoval,tak jsem zjistil,že mi nebylo divně,ale trapně.
Jenže za ně,ne za sebe.
Divné bylo akorát to,že jsem to nepoznal hned.

Ratko, manžel pracoval ve stejné firmě, nebo se pletu? A má to vliv na pracovní cestování?

90. jirko ne nepracoval. kdysi davno asi před 25 lety jsempracovali ve stejne firme.

za sebe - za tebe jedno jest. nevnimam zde rozdil

ratko, já vůbec nevím, co ti napsat..neb ani nevím, jestli ti to nepřát, nebo nakonec přát..
Ale myslím si, že to s člověkem přece jen dost zacvičí, i kdyby mu to moc nevadilo a viděl v tom jisté řešení.  No, já o tebe nějak strach nemám, není jen práce a pokud by ti chyběla tolik, ty si určitě poradíš, jen co si odpočineš..

ratka 68: nový život mi začal 29.12.2011 - najednou se všechno úplně změnilo, všechny dosavadní priority se rozplynuly, cokoli jsem si plánoval, odsunulo se na neurčito. Jediné, co se nepohnulo - 8 hodin v zaměstnání každý pracovní den.
Vyhazov z práce jsem si také prožil. I když jsem to přijal s určitou úlevou, proběhlo to úplně jinak, než jak jsem si představoval - byla to tak trochu špinavost, a celé to bylo trapné. Po nějaké době jsem pak náhodou zahlédl svého tehdejšího šéfa, jak se schovává za sloupem v domnění, že jsem si ho nevšiml.
Nedávno jsem někde četl něco ve smyslu "Člověk by měl být opatrný ohledně toho, co si přeje, protože by se mohlo stát, že se mu to vyplní". Je v tom hluboká zkušenost - i mně se už párkrát vyplnilo něco, co jsem si přál, dopadlo to, jak jsem si přál - a přesto v tom bylo něco úplně špatně.

vyhazvo z prace nemuze byt nikdy spatne

ten divny pocit je skutecne jen pocitem trapnosti, z cele te situace. cloveku je trapne za sebe i za cele to deni kolem. najednou vsichni chodi kolem se soucitnym oblicejem  a ze to nikdy nechteli  Jk jim je to lito a ot se jiz nebudeme vidat... a pritom to jsou ti co jiz davno rozhodli, co pracovali na tomto rozhodnuti jiz nekolik mesicu a celou dobu se tvarili jako pratele. to je takovy divny pocit. kdyz prece mam tu moc ze muzu posuvnovat s lidmi jako s vecmi a rozhodnu ze tohodlenc tady jiz nechci a nepotrebuji ho, tak s nim nebudu okazale pratelsky komunikovat. Nebo jo?
Asi jsem z marsu :o)

94. v jendom ma s pravdu. fakt velkou pravdu. je mene trapne odejit stredem sam nez to nechat za sebe udelat ty druhe. proc clovek neodejde sam vcas? to je fakt tezke rict. je tam urcite cela smes duvodu.
z pohodlnosti, z ucelovosti, ze "strachu" ze to bude pakjeste horsi, z pasivity, ....

96:
přesné

ratka 95: "Člověk by měl být opatrný ohledně toho, co si přeje, protože by se mohlo stát, že se mu to vyplní" - to je o životě, nejen o změně zaměstnání. Třeba jsem si říkal, jak by bylo bezvadné mít invalidní důchod. Když mi ho chtěli dát, došlo mi, co to vlastně obnáší, to jsem se mu pak bránil zuby nehty. Člověk se prostě občas nevyhne přáním, která jsou pošetilá.
Vyhazov z práce není špatný, pokud má člověk možnost nastoupit do lepšího zaměstnání. Ale když nemáš v záloze ani jiné zaměstnání, ani žádné úspory, a ještě ke všemu splácíš půjčky, je dost obtížné nevzít první místo, které se Ti po měsíci marného hledání naskytne. Já hledal tři měsíce, než jsem se uchytil, a padlo na to celé penzijní připojištění. A třeba být to místo v únoru o tři měsíce dříve, věděl jsem o firmě, která na konci roku nabírala nové zaměstnance. Prostě špatné načasování.
A proč jsem neodešel sám - vždycky jsem skočil na povídky o tom, jak jsem dobrý, jak mne potřebují, a nějak mi unikalo, že na lepší pozice nebo lepší plat se dostávají jiní, a mne vždycky nějak obalamutili povídkami o tom, že teď nejsou peníze, ale až budou ... atd.

Parezi, ja vim ze je to o zivote. ze cloveku se vyplni to co si preje. a pokud se mu vyplni neco jineho tak proto ze si to asi pral vic a ani o tom nevedel :o)

zatim neplanuju ze nekam nastoupim. nemam ani zadnou moznost a vubec neuvazuju o tom co bude. mam 5 mesicu kdy mi bezi mzda, pak ocekavam nejakou podporu. takhle se muzu nejak proplazit i rok. klidne pujdu zametat ulice. pokud se mezitim neco ukaze co by me zaujalo tak treba muzu neco delat jineho. ale zatim neplanuju. vlastne planuju totalni nic, vakuum, odpojeni mozku.

[101]:
To je běžná součást padáku - nedovolené přístupy do určitých aplikací, radši si na to zvykni, nebojuj :-))