Duben 2011

Sbirani bylin

24. dubna 2011 v 18:19
Dnes jsem sbirala byliny s maminkou. Les uz nebyl tak ukřičený jako před par týdny. Zelen se zklidnila, a provázela nás spise zvedave nez rozcilene. Bdelým okem jsme pozorovaly porost kolem stezky a porost pozoroval nas.

Les poznal moji maminku okamzite. Ji to chvilku trvalo. Bylo to tady? nebo tady? hmmmm, nevim, možná.

Už je vidim! Par rozložitých listů jahodníků skončilo v platěné tašce. Pak i pár malinových listů. Ostružiny. Na lipovy květ si ještě počkáme. Priste.

Každá jsme si vybraly strom. Nejdřív dub, pak buk a nakonec javor. Poslouchaly jsme kůru, hladily kůži. Hebkou.

Hezka odpolední prochazka, taska plna listí putuje s námi.

Kouzelné odpoledne s kouzelnou bytosti. Ne vsechna odpoledne jsou kouzelná, ale tohle odpoledne kouzelné bylo urcite. I ten dest počkal, nez prijdeme domů.

Maminka je carodejka. Ale nevi o tom. A ja ji to neprozradim. Jeste by se polekala a prestala carovat.

Básnění

12. dubna 2011 v 21:23
Nikdy me nenapadlo že někdy budu poetická.
I bojovník se unaví. a z únavy začne básnit

Tohle jaro je obzvlašť silné. Natolik až jsem chytla pylovou alergii a prskám jak blbec.

Při prochazce národním parkem příroda řvala. Ona ječela jak blázen. Šílela. Bláznila.
Sedla jsem si mezi květiny a dívala se na řeku.

A příroda řvala. Rostu. Rostu. Ja tak rostu. Rostu.
Napul olistěne stromy řvaly: Olisťujeme se, olisťujeme se...
Všecko v jasně zelených barvách prokládaných hnedými větvemi, porod listů, jekot a řev.

Uhni rostu. Uhni ty, já rostu. Spěcham, spěcham. Rychle, rychle, rychle, Spěcham. Au, au, to je moje místo.

Přisla jsem domů, oči jako angorský králík, přírodou úplně vyřízená.
Naštěstí nerostu. Díkybohu jsem už narostená.

A napadlo mě zrovna:

princi na koni

vzduch voni
voda se trpyti, slunce sviti
sundej zbroj

pristup bliž
ještě blíž
skloň se níž
jeste níž
hlavu vlož do meho klina
slyšíš, slyšíš?

ticho
jen ticho
vím
slyšíš