Únor 2011

Svickova baba

27. února 2011 v 20:52
Uz delsi dobu nevim o cem psat.

Muze to mit nekolik duvodu.

Prvni. Nic se nedeje a vsecko je porad stejne

Druhy. Sice se neco deje, ale nemam zadne nutkani o tom psat. Zda se mi ze je to tak nedulezite a ze to nikoho nemuze zajimat. Jsem dost trapna.

Treti. MOzna se neco deje a ja delam jakoze se nic nedeje abych to nevyplasila. Neurkla. Proste jen sleduju vyvoj.

Spousta veci me nezajima, treba televize. Nebo pisnicky v radiu. I u televiznich novin sedim a cumim jako tele na nova vrata. A rikam si, o cem to ti lide furt mluvi? Muz rika ze to zajima vsechny. Krome me.

Zajimaji me neprakticke veci. Zjistit neco noveho absurdniho. A zkusit to. Zkusit neco uplne blazniveho. Delat blbosti. Vzdaluji se buddhismu a vychodnim naukam. A priblizuji se krestanstvi. TAk nejak plizive. Akorat me napadlo, ze jsem odjakziva vyhledavala kostely, nasavala svickovy vzduch a zapalovala svicky. Pochodovala kolem krize se zavesenym Jezisem. Nejdriv tajne pak i verejne. Stydela jsem se za to a nechtela se ztrapnit. Ze jsem svickova baba. Nakonec se tou svickovou babou stavam. Tahne me to urcitym smerem. A ja nevim zda se ma branit nebo se jen nechat tahnout.

Oba moji rodice jsou ateiste. Tatinek nesnasi farare. Odjakziva. A nasnasi ruzne lecitele a ezoteriky. Kdyby mohl tak by je bil palicou. TAkze se u nas o techto vecech no nikdy nemluvilo.

Kdyz jsem se kdysi davno zabyvala ezoterikou tak se rozciloval. Co to vymyslim za somariny a verim kdejakemu podvodnikovi a lhari. Pak mi nosil ruzne knihy z psychiatrie, ze si mam dat pozor at zte me neni paranoik a psychotik. Ze k cemu mam vlastni rozum. Ze si mam na nej davat pozor.

Tatinek je ted uz hodne stary, je z nej takovy hodne hodne stary dedecek. Zustava porad stejny. Laskavy, vesely a neskutecne sverazny. Zajima ho jen to co si sam vytvori. Zajima ho pouze jeho vlastni svet. Vymysli neskutecne a zbytecne koniny jen aby zkusil co z toho vyleze a pak to pozoruje. Jak je ted stary tak jsou jeho moznosti a schopnosti omezene.

TAky me braval sebou kdyz jsem byla mala a delali jsme spolu ruzne veci. Malovali, bouchali a sbijeli. Vytahovali obri kameny z der. Vymysleli nikdy nevymyslene a hned to zkouseli uskutecnit. zbytecnosti. bez ucelu a bez smyslu. jen pro radost z vymysleni.

ted je muj tatinek uplne stary a moc nevymysli. zajima ho jidlo a zda byl na zachode. Ale to dedicstvi postupne prebiram jako pochoden. K velke nelibosti meho muze.

Akorad nevim jak se tam vleze ta svickova baba. Podeziram ho, ze to ma tatinek nekde v srdci schovane taky v tajne komore. Zavrene na tisice zapadu a nikdy mi to neprozradil. A ted mi to predava. Mlcky. Dava mi svoje srdce.

Smrt na horach

15. února 2011 v 20:18
Zrovna jsem se docetla, ze si Aconcagua vyžadala další obet. http://isport.blesk.cz/clanek/ostatni/101596/cech-38-riskoval-a-v-andach-nalezl-smrt.html

Byla jsem tam kdyz mi bylo 36 let. Bohuzel v ty dobe nebyly digi fotaky. A i ten fotak co jsme meli byl furt zamrzly i kdyz jsme ho nosili na prsou. Zima jako krava. Urcite pres minus tricet.

Byla vichrice a tak jsme se museli napoprve vratit. Podruhe jsme vyrazili nahoru az na obed a vecer pred setmenim jsme dorazili na vrchol. Stmivalo se, stiny se porad prodluzovaly a schazeli jsme brzy v uplne tme. Az do rana.

Hvezdne nebe a tma. Unava.

Zbyly vzpominky.

Vlastne jsem moc rada ze jsem tam byla. Moje zivotni cesta.