Srpen 2010

ztraceny poklad

29. srpna 2010 v 11:14
Vytahujeme stare bedny z pudy a v nich jsou ukryte poklady. Knihy ktere jsme zabalili pri predpredpredposlednim stehovani.

A tak vytahuji poklady ktere jsem kdysi objevila schroustala tak jak jsem nejlip umela. a ted je drzim ruce a divam se co z nich zbylo.

jsou tam Osho, Minarik, Abd ru shin, Bhagavadhita, Buscaglia, Morgan..... atd atd.  Dohromady tri bedny. To vzacne na nich je ze pochazeji z doby ktera uplynula. ktera byla. a ted se ji dotykam. je to dobre.

Lenora versus zdrava aktivita

22. srpna 2010 v 17:55
V posledni dobe se flakam a nedbam o svoje zdravi. TAk nejak vytesnuju fakta. Gravitace pusobi a vzhledem k pokracujim letum dela ehm potize.

Jasne ze nekdo muze namitnout ze kdo zdrave mysli tak je zdravy po tele i na duchu. Klidne mu to odsouhlasim ale ja zatim tak daleko nejsem (se svoji mysli). Nekolikrat jsem psala o svoji lenoře. Zajimalo by me zda i jini jsou takhle smykani mezi prospesnou aktivitou a vlastni pohodlnosti alias zdechlosti.

Jak se clovek dopracuje k zdechlosti? Asi ze nepecuje o svoji vuli, necvici svoji psychiku, upada i uvada psychicky a fyzicky, netrenuje svoje racio a celkove pustne. Obrusta mechem jako medved. Nemci maji na to krasny vyraz "sich gehen lassen".

Pokazde kdyz reknu: "Mela bych zacit neco delat" se muj muz rozcili. Opravnene.
Kdybych pry tolik nekecala. Ted o tom blognu protoze fakt nerozumim proc kecam ze bych mela neco delat a  nedelam nic. Jsem pasivni a tak nejak si v ty pasivite lebedim.

Kdysi to bylo jinak. BYla jsem hrda na svoji kondici i stihlou a pruznou postavu.  Co umim a jak jsem sikovna.
TEd je mi to uplne jedno. Chybi mi motivace. Asi ta skutecna vlastni, ze teda aktivitou prospeju samam sobe nestaci. Divne. Nestaci vedet. Touha po oceneni me dokazala vybudit podstatne vic.


Rozum se zamlzuje a telo se rozplizava. Je otazkou casu, kdy to chytne klouby a mozna ty zenske veci. Mozna se budu i brzy pocuravat kdyz nebudu mit zpevnene panevni dno.

Vcera jsem se hybala (kolo) a dnes jsem se hybala (tura) a vecer si mozna zacvicim a postavim se na hlavu.

Chybi vule. Napadlo me ze psychika slabne. Slaba psychika neda dosatecný impuls "logu" a ten nespusti cin. Vse zustava jen ve svete fantazie nikoliv  reality.

Potkavam lidi kteri si nedelaji tezkou hlavu z toho ze necvici nebo ziji velice nezdrave (nekvalitní chlast, cigarety, ponocovani). Pry je to takhle tesi.

Prijimaji svoje zdravotni a psychicke potize tak nejak fatalne. Ze to tak proste  je.

A tak se dostavam k pointe. Chce skutecne nase telo (a psychika) abychom lezeli a zili nezdrave?  nebo to nechce? A jestli to nechce tak proc jsme kurna tak lini a pohodlni?

Nebo to mam jen ja tenhle problem. Ze rano vstavam natrikrat jakoze pujdu behat a trikrat se vratim zpet do postele abych si nakonec uvarila kavu a precetla noviny? A chatrala na dusi i po tele. S pocity viny. S pocity otravenosti a znechucenosti z vlastni neschopnosti. Teda ehm lenosti.

A pritom by stacilo jen tak malo. Zit tak jak povazuji za spravne a pro me prospesne.
Proc ta lenost? Je to vrozene? Jak tyhle veci treba resi jini?... Celkem by me to zajimalo.