Červenec 2010

Tohle vedro mi dalo zabrat

15. července 2010 v 22:24
Tak nejak proverilo kolik snesu. A s prekvapenim zjistuji ze hodne. Vic nez jsem si myslela.

Asi je nejlepsim resenim nechat veci bezet jejich vlastni cestou. Oni si uz najdou kudy pobezi a  jak.

netlacit na pilu. netlacit na pilu. netlacit na pilu.

To co se zda na prvni pohled jako fraze je pro me zivotnim stestim.

Pokud nepodvadim. Ale proc bych mela? Dyt tim to co bezi jen dohukam. Jen at si to bezi v klidu a tam kam ma.

Byl jednou jeden poutnik

3. července 2010 v 20:54
Cely zivot byl na cestach. Nic nemel a nikde nebydlel. Zil z toho co nasel a kdyz nasel vic nez potreboval tak se podelil. Svet ho mel rad a on mel rad svet. Byl stastny.

Az jednou sestarl a jeho nohy ho uz nechtely nest, porad casteji posedaval na okraji cesty. A dival se do oken okolnich domu. Videl svitit svetlo v domku. Kolem stolu sedela rodina s detmi . Neco si povidali. Pani nalevala polivku do hlubokych taliru a smala se.

Poutnik si poprve v zivote pomyslel. Oooo, jak krasne by to bylo, kdybych tam mohl s nimi byt.

A zemrel.

Jinde se narodila holcicka.