Květen 2010

pisu malo

30. května 2010 v 20:50
TAk nejak neni o cem i kdyz se toho deje celkem hodne.  Ale uz tak nejak se jedna o veci ktere mam v hlave usporadane a nepotrebuji je reflektovat. Alespon ne pres blog. Muzu mozna rict vysledek techto veci.

Uklizim celkem rada a a s potesenim. Koukam na to prekvapene a nemuzu tomu ani uverit. Ze jsem to fakt ja. Odjakziva jsem bordelar a ted se podivam na uhledne uklizeny byt a mam radost.

Zahradnicim. Vyjdu na zahradu, uzdibnu tuhle kus  a tamhle. Utrhnu par msic a rozslapu par mravencu a to vsecko s potesenim. Stromy a trava voni. Sekam travu celel hodiny a nejsem unavena. Mozna pozdeji. Az vecer. Usinam v klidu. Klidne spani.

Tohle povidani snad ani neni o me.  Jako spise o plynuti a splynuti. Stres. Ano, jasne. Ale i ten tak nejak plyne a nelze rict zda to dopadne tak nebo onak. Jak to bude tak to bude. Nejak. Uleva. Vnimat to co je a citit (vedet) ze je to tak jak to je. Neco se diva. MOzna jsem to ja.

Vsem kolem me se dari. MOzna i proto ze se dari me. Vse je svazane se vsim. Vse se meni ale neco zustava. Diva se.

Tezka drina

15. května 2010 v 20:47
Ucim se anglicky. A vubec mi to nejde. Ale to nevadi. Nejak to vydrit musim. Jsem u nas v kancelari nejhorsi a tak nejak me to fakt otravuje. I moje zabrany a celkove pachut, ze kdyz uslysim v telefonu anglictinu tak predavam sluchatko dal. Zahanbene.

A ty maily. Pomaham si prekladacem. Ale celkove nicmoc.
Minuly tyden jsem delala intenzivni kurz. BYla to drina. Hlava se vzpirala a nechtela se podridit.
Snazim se a smazim se.

Ale to  co me dorazilo na konci kurzu bylo hodnoceni lektorky:

Vy to urcite zvladnete kdyz jste tak ctizadostiva.

Zustala jsem jako oparena. Nechci byt ctizadostiva. Je to moje cerna mura. Kterou od sebe odhanim. Zdalo se mi ze uspesne. Ze jsem v poslednich letech byla celkem nectizadostiva.

A ted najedno Bum! Staci maly ukol a jsem chodici ctizadost. Nic se nezmenilo Jsem furt stejna. Proste to tak je.  A asi to tak zustane.

Otevirani vinohradu

2. května 2010 v 16:34
Vcera jsem se zucastnila i s rodinou akce.

Znamenalo to za dopovodu cimbalove muziky, farare, nekolika kolecek skveleho vina, kolacu a peceneho masa vypochodovat na mistni  kopec do vinohradu. Behem cesty se teda pilo vino, hodovalo, zpivalo a slavilo. Nejvetsi chudak byl basista, ktery tahl basu (kolega ji podepiral zepredu) Hral a zpival o zivot. Uznavam ze behem cesty jsme se asi desetkrat zastavili, popili, pojedli, zazpivali a tahli dal.

HOdne ovineni jsme pozehnali vinohradum a vsem mistnim vinarum, i slzicku jsem dojetim uronila. A skoncili ve sklipku. Pamatuju se jak zavesena o svoje dva syny jsem zpivajice pochodovala vesnici.

Pekna tradice. Ucastnila jsem se poprve a urcite ne naposled. Na podzim se budou vinohrady zavirat.

Ted mame naplanovano pozorovani netopyru. Tady to zije.

Susteni nohou
usmevy
cerny klobouk

slunce prazi do strun
nekdo zpiva
klopyta brouk

povadla mi tykadla
brumla si
pod kusadla