Duben 2010

ciselka

28. dubna 2010 v 21:17
Dnes jsem zaznamenala zajimavou zkusenost. Po cviceni jsem se divala na Oshovy tarotovy karty. Neco jsem cetla o alchymii v souvislosti s magii a tak jsem neco overovala. A do toho vedla takove ty plkave reci o kartarkach, astrologech a vesteni.  A ze nevim kde mam pravou a levou. Nacez jsem obdrzela odpoved:  Pry je to proto ze nemam trojku. Ze nemam trojku v datumu narozeni nikoliv na hrudi.

Mam desitku neboli jednicku (jak se to veme) a tak nemuzu pry prostorove videt. Coz se me dotklo jelikoz jsem sice pomatena ale zase ne natolik. Abych nemohla videt prostorove jelikoz jsem jednicka.

NO a ja na to ze ta numerologie je asi nejaka ptakovina. Coz mi vzdycky pripadalo.

To jsem tomu dala. Pry to je pravda. A ze to tak je a ja nevim co jeste. Coz me dost zmatlo a ja si rekla ze teda jo. Ze to teda tak je. Jsem jednicka alias desitka.

A pak mi to zacalo vrtat hlavou dal a rekla jsem si. Kurna a jako to teda ma vlastne fungovat? Jak maji ta cisla tu moji povahu ovlivnovat? Co predstavuji? Co symbolizuji? Jak...

Takze jestli tohle nekdo cte a vyzna se v numerologii tak ho moc prosim at mi vysvetli proc by melo cislo ovlivnovat moji povahu. Jake souvislosti zde hraji roli a proc je jednicka jina nez trojka. Zajima me to. V cem to vezi?

Opet poezie

27. dubna 2010 v 21:55

Ackoliv nejsem zadny poeta, objevila jsem poezii opevujici bohyne.  Takze dalsi pokus s poezii.

Ambikáštakam
Píse'n velké matce 

Překlad: Eva Zemanová © 1997.
Text je součástí knihy Písně do ticha.
Knižní edice: Písně do ticha © Nakl. ŚivaŚakti, 1997.

Ó Déví, jež odstraňuješ bolest svých dětí.
Buď milostivá. Buď milostivá, Ó Matko světa!
Buď milostivá, královno vesmíru!
Ochraňuj nekonečné světy.
Jsi, Ó Déví, vládkyně pohybu i nehybnosti.

Jsi jedinou oporou světa.
Přijalas formu země
a v podobě vod prolínáš veškerenstvem.
Jsi Ta, jejíž moc je nezměrná.
Jsi ochránkyní věčné moci.

Jsi semenem všehomíra
a nejvyšší Iluzí.
Celý tento vesmír byl Tebou oklamán,
okouzlen, očarován.
Chceš-li, jsi zdrojem spasení člověka.

Tobě náleží všechno vědění
a ženy z celého světa bez výjimky.
Jen Tebe, Ó Matko, je vesmír plný!
Jak Tě máme uctívat?
Což nejsi nad chválou v řeči nejvyšší?

Ó Déví v podobě všehomíra,
jež udílíš blaženost a osvobození!
Když jsi uctívána,
jaká slova, byť nejjemnější,
postačí k Tvé chvále?

Ty, kdož existuješ
jako prazákladní vědomí,
jako nejvyšší inteligence v srdci všech bytostí.
Dárkyně blaženosti a osvobození,
Ó Déví, buď pozdravena!

V podobě momentů, minut a zlomků času
jsi prapříčinou proměn světa.
Jsi nejmocnější v čase jeho ničení.
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.

Ó Nejpříznivější Jsoucno!
Příznivé vší Příznivostí,
Ty dokončuješ úspěch všech věcí,
Dárkyně útočiště, Tříoká Bohyně,
Ó Překrásná Nárájaní, skláníme se před Tebou.
Ó věčná Moci!
Jsi silou stvoření, milosti i zániku,
jsi příbytek elementů a přece nad nimi.
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.
Ty, která zachraňuješ z bolesti a bídy své děti,
když se přicházejí ukrýt,
Odstraňovatelko všech bolestí!
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.

Řídíš vzdušný vůz tažený labutěmi,
když přijímáš podobu Bráhmaní,
a rozhazuješ posvátné vody na trávu kuśa.
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.

Kdož držíš trojzubec, měsíc a hada
a řídíš velikého buvola
v podobě Mahéśvarí,
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.

Následují Tě kohout a páv.
Jsi bez poskvrny, v plné zbroji,
nejmocnější silou obdařená Kaumárí.
Ó Nárájaní, Tobě patří úcta.

Držíš své veliké ozdoby v rukou,
lasturu, disk, železo a luk
v hávu manželky Višnuovy.
Buď milostivá, Ó Nárájaní.
Skláníme se před Tebou.

Držíc obávanou čakru,
na svých klech jsi pozvedla Zemi.
Ó Blahosklonná v podobě prasnice!
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.
Tys to byla ve strašlivé podobě člověko-lva.
Kdo silou vůle ovládl démony.
Kdo vysvobodil tři světy z jejich moci,
Ó Nárájaní, Tobě patří díky.

Zdobí Tě klenot plnící přání
a v rukou držíš hromoklín
ozářený tisícem Tvých očí.
Ó Matko mocného Indry,
Nárájaní, Tobě patří naše úcta.

V podobě Śivadhútí jsi
ničitelkou velkého prokletí démonů.
Tvá podoba je strašlivá a neméně Tvůj hlas.
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.

Při pohledu na Tvé zuby vyvstává hrůza.
Zdobíš se věncem usekaných hlav.
Jsi Čámundá, vládkyně démonů,
Ó Nárájaní, buď pozdravena.

Jsi Lakšmí, Matka poznání a míru,
víra, hojnost a oběti,
pravda věčná a neměnná,
velká noc zániku i samo nevědění.
Ó Nárájaní, skláníme se před Tebou.

Jsi vládkyně všech učení,
Sarasvatí, nejskvostnější ze všech.
Jsi záře v bělosti, mocný oheň
a nejtemnější z temnot,
pramen vší síly.
Ó Paní, buď k nám milostivá.
Ó Nárájaní, skláníme se k Tobě.
Tys v podobě všech věcí,
Vládkyně vší moci,
ochraňuj nás od příčiny strachu, Ó Déví!
Déví Durgá Jsi a Tobě patří úcta.

Tvoje tvář je krásná, zdobená třema očima.
Chraň nás před zlobou všech bytostí.
Ó Kátjájaní!
Tobě patří díky.

Kéž Tvůj trojzubec se strašlivým plamenem
ovládne nespočetné démony
a ochrání nás od strachu.
Ó Bhadrakálí, díky Tobě.

Ať Tvůj zvonek naplní svět svým zvukem,
zničí moc nepřátel
a ostříhá nás od hříchu,
jako chůva ochraňuje svoje děti!

Meč, jenž se blyští v Tvých rukou
potřísněn krví a tukem Asurů
jakoby voněl myrtou.
Kéž je na naší straně!
Jsi Čandiká a skláníme se k Tobě.

Když jsi potěšena, ničíš všechny nemoci,
když nejsi, bereš naděje stokrát vytoužené.
Kdo utíká se k Tobě, nezná strachu ani záhuby.
Sám sobě útočištěm stane se.

Ó Matko, ukázala ses v mnoha podobách.
Kdo jiný než Ty dosáhl by smrti velkých démonů,
nepřátel spravedlnosti,
kterou chováš ve svém náručí.
Ve védách, v písmech a slovech moudrosti,
ve světle poznání kdo jiný
než Ty, pozvedá zas a znovu
tento vesmír z temné jámy sebeklamu.

Kam se poděli běsové a jedovatí hadi?
Kam utekli nepřátelé ve zbrani?
Kam se schovali horští lupiči?
Kde je oheň pralesa a oceánu?
Přebývajíc tam i tady, jsi strážkyní všech světů.

Královna všehomíra a jeho strážce,
ochránce jeho v podobě všech dění.
Jsi uctívána Nejvyššími Pány vesmíru,
neboť oni jsou odevzdáni Tobě.

Ó Déví, buď milostivá,
ochraňuj nás věčné od strachu z nepřátel.
Tak jako právě teď jsi nás
vysvobodila z moci démonů.
Kéž pominou hříchy celého světa
a všechna velká nebezpečí zmizí.

Ó Déví, jež odstraňuješ nesoulad všehomíra,
buď milostivá, vyznáváme se z lásky k Tobě.
Jsi hodna vší chvály.
Ať se splní přání obyvatel tří světů!

mala chvilka poezie

17. dubna 2010 v 19:14
uverejnuji s dovolenim autora radek (alias v.a.nd.r.a.k)

Ti
mudrci,tak tlachající rádi tichem!
O prázdnu drmolí s plným bříchem.
Vězni sobě a zároveň i žalářníky.Prapodivní jogíni!
Představám propadlí. Pořád hledají všude boha svatyni.
Moudrosti? Blbosti. Volnost která neví?
Tlejícího masa hniloba zažraná do krvi.
Žádné včera, dnes, natož zítra.A už vůbec nikdy vůbec žádné teď.
Kolik těch jedů je ještě v bahně ukrytých? Jazyk povlekla sněť.
Ani žádné - žádné..toť jed nejzákeřnější..ani plné ani prázdné....a ani ani
Ti
budhové, falešně se smějící!
Mystikové s hadem se pářící.
Čarodějové starší než Metuzalém,
s taláry černějšími než černozem.
Vágní unisono osvícených jogínů,
prázdnem snažící se vyplnit vagínu.
Láskou tak překypující, horlivě nevědomé učí zenu.
Aby pak o svátku, ani kytku nekoupili pro svou ženu.
Ty
kartářky všem předvídající skvělou a nadějnou budoucnost!
Bezkrevné šarlatánky každému radící: "Hlavně lidskost a upřímnost!"
Chiromantky a košťata z Bradavic! Ty dokáží vyložit jakýkoliv sen,
Bílý je však jejich líc! Z pochev za nocí vytéká jim zkrvavělý hlen.
Tajemně tvářící se jasnovidky,
ty vydaly by snad na povídky.
S křišťálovýma koulema magičky.
Zeleninou rdousící se a nadýmané bylinkářky s drahými čajíčky,
koloidního zlata dlaha vyspravující polámané krevní destičky.
Jak vrzajících kobylek mračna mistryň taiči a tak módního reiki.
A doma? Chlap-debilek. Kule mu tančí, smutní,že nemá ho měkký.
Zkrátka opravdové vědkyně, čarodějky,věštkyně, astroložky,
co večer skrz ucho jehly hledí bezradně na díru z ponožky.
Ty
pokrytecké, vážné a bezradostné knězů tváře!
Ta z mluvících soch vpíjející se čerň kalamáře!
Nad ožraly,čpící močí a zaschlým lejnem,slzičku neuroní.
Jsou jak srdce zvonů,když nad rakvemi vposled jim zvoní.
To zbožným, co do kostelů ruce chodí vzpínat, klečet,
za ty, zbožně, k bohu budou orodovat, a možná i ječet.
Urny zahrnou květnatou litanií, až i čert se zazubí,
dobře zná ty duše farizejské, peklo pro ně prohloubí.
Připraví pekla věčnost skutečně nezměrnou,
kdy jen oheň a led jedinou budou proměnou.
Zavěšeni v prázdných pavučinách bezčasovosti.

Pak sami -
vlastní nenávistí sžíráni,řvát budou:

"Proklet budiž prach těch kosti!"
"Bože!"Což navěky jsem v nemilosti?"

Co zrovna ctu - Knihu dzungli

10. dubna 2010 v 20:57
Po triceti letech jsem se opet pustila do cteni oblibene (snad nejoblibenejsi) knihy meho mladi Knihy dzungli. 
Objevuji mista ktera jsem ve svych desiti ci - nacti jeste nevidela v souvislostech a ted se mi otvira uzasne citlive a jemne dilo milovnika prirody a znalce indických  pomeru. Je zajimave ponorit se do světa Asie kolem roku 1900. Otvira se pestra paleta vztahu mezi prirodou, jejimi zakony a lidmi kteri do teto prirody vstupuji. Kteri si ji dokonce bezohledne uzurpuji jak ukazuje povidka o lachtanovi ktery chtel najit misto, kde lide nebudou zabijet jeho bratry.

Nektera mista jsou jasne poplatna dobe. Hodni Anglicane a primitivni vesnicane. Asi to tak v ty dobe bylo.

Spousta krasnych myslenek a pouceni. Kdo tuto knihu necetl tak mu ji vrele doporucuji. A kdo ji cetl a uz ma za sebou par let tak at si ji otevre znovu. Porad v ni lze nachazet nove a nove myslenky.

Dzungle cti zakony. Jen opice ne, protoze jsou blbe a kazdy zakon hned zapomenou. Tak jen vresti a napodobuji a predstiraji a neda se jim verit.

Zakon dzungle a zakony zvirat. Jsme jedne krve.

Plati to i v nasi lidske dzungli? Jsou i v nasi dzungli zakony lovcu ktere je nutne znat abychom se nestali hloupou koristi?

Ano. Myslim ze ano. Jsou. A je taky dulezite je znat. Stejne jako Maugli musel znat a ctit zakony dzungle aby prezil.

Doma mam knihu ve dvou vytiscich, ale kdo ji nema muze si ji zde precist  http://xbook.cz/sites/default/files/knihovna/2010/02/Kipling-Knihy_dzungli.pdf

A jeste k zivotu Eduarda Kiplinga

O lasce

3. dubna 2010 v 16:51
Rada bych napsala clanek o lasce.

Napada me jen blizkost. Takova blizkost ze dva lide se prolinaji. Uplna uplna blizkost. Sjednoceni.

Cely zivot jsem touzila po blizkosti. A zaroven se ji bala. Od detstvi. Ublizovala jsem tem kdo mi pristupovali prilis blizko. Zavirala jsem se do sebe. Bala jsem se blizkosti. Zavislosti. Utrpeni.

Prilis moc blizkosti. Cloveka to leka. Boji se zavislosti. Pak porodi dite. Prvni, druhe, treti a vnima jake to je. Byt s nekym spojeny. Uplne uplne na tesno. I kdyz dite nevi ze je spojene naveky.

Plizive a nenapadne se to stane.

Propoji se s nekym kdo neni jeho krev. Je to osudove setkani? Nebo je to tak proste dane. Ze kdyz nekdo touzi tak se mu jeho  touha jednou splni.

Touhy jsou od toho aby se naplnily.