Leden 2010

Co tomu rikate

24. ledna 2010 v 17:38
Cetla jsem ve Wuwejove zapisniku http://blog.wuwej.net/2010/01/19/antoine-de-saint-exupery-o-tvorbe-a-jejim-smyslu.html recenzi a to me privedlo otevrit si par stranek Citadely a zacist se. Citadelu jsem cetla jako divka, hodne jsem nad ni v ty dobe premyslela a ve sve naivnosti jsem Wuwejovi napsala ze nektere veci mam vyresene a doresene.

TAk jsem si to chtela overit. Houbelec. NIc nemam., Nic nevim.

Hned na zacatku jsem obevila tenhle spek a ruzne nad nim dumam. Podelim se o nej:

Krasna zima kdyz jsou bezky

24. ledna 2010 v 16:04
Uz jsem nekolikrat psala ze zimu nemam moc rada. ZE se tesim na jaro az vsecko rozkvete a ptaci zpivaji.

Ale tentokrat me zima prekvapila. Svoji krasou. Mozna proto ze nemusim moc jezdit autem a ze vsude kolem lezi hromady snehu. Kdykoliv je to mozne vytahujeme s manzelem bezky a vyrazime do okoli. Ja snad nebyla za cely zivot tolikrat na bezkach jako ted za tech par tydnu. 12 x ?

Sloni na snehu

15. ledna 2010 v 20:45
Jedu na bezkach. Krasne snehove plane, stopa vinouci vdal, lehke susteni bezek klouzajicich se na namrzlem snehu. Krasa. Nadhera. Uzas.

A do toho vstoupi sloni. Obrovskyma nohama poslapou neznou stopu a rozdupou ji na kasi. Zvirata.

Opet jsem zacla hubnout

13. ledna 2010 v 21:48
Ja nevim jak je to u jinych ,ale u me je hubnuti spojene s nadsenim a radostnymi pocity.

Kdyz se prejidam a kynu, citim pocity viny a zaroven se propadam do stavu pasivity a nechuti sama k sobe. Pak jsem si protivna. Otupela. Az najednou prijde bod zlomu a ja zacnu hubnout.

Hubnuti je aktivita. Zacina obdivem krasnych stihlych tel. U me to bylo shlednuti filmu Avatar. Prisla jsem domu a vydechla nadsenim. Ti byli tak krasne stihli a pruzni. Hned jsem si predstavila jak je to prijemen byt stihly a pruzny. TAky jsem kdysi takova byla. Plna radosti z pohybu. Jak vse ladi a funguje.

Byla jsem na bezkach v patek, sobotu, nedelu a vcera. Nohy uveznene v prkynkach klouzaly lehce po dlouhych bilych planich. Naslouchala jsem seveleni bileho lesa a byla stastna. Mraz mi vypalil do obliceje cervene lica. Vecer v klidu pak temer hodinu cvicim.

Nekdy cvicim i rano. Kdyz stiham.

Piju horkou vodu. Ani nevim kde jsem to cetla. Najednou me napadlo uvarit si misto slazeneho caje obycejnou vodu a tu ted piju. V praci si misto svych sesti pravidelnych kav davam nekolik sklenic uvarene vody.

Vlastne ani nevim jestli jsem skutecne zhubla. Spise ne. Ale obzivla jsem.

Dnes jsem si v praci tajne utirala slzy. Vzpomnela jsem si na svoje mladi. Jak moc me bolelo mladi.

A jak me ted neboli nic. Staci mi ze se muzu svobodne a z plnych plic nadechnout. Ze muzu behat. Ze prijdu domu, hodim do kouta ruksak a zavolam: Jak se mate?

Nikam nespecham. Jsem doma. Jsem doma doma.

Dari se mi

3. ledna 2010 v 11:03
Zatim. Nekdy se ptam sama sebe, zda je to spatne nebo dobre. Kdyz se cloveku dari tak se automaticky vystavuje nebezpeci ze se mu brzy darit nebude.

Kdyz je spokojeny tak ze brzy spokojeny nebude. A kdyz je stastny... TAk pockej casu jako husa klasu.