Listopad 2009

Uz fakt nevim co psat

28. listopadu 2009 v 20:08
Clanky o sobe me prestavaji bavit. Neni o cem psat. Vsecko banalni vsednosti.

Treba dnes jsme cely den uklizeli s manzelem pracovnu. VYtahovali jsme stare sanony a serazovali papiry. Prerovnavali stare kramy.

Vytahovala jsem stare diplomy. Treba ten z roku 1974 za druhe misto v Judu. Pak cela sozka s pripravenymi sestavami na zkousky z kondicni kulturistiky. A auditni zpravy z meho poradenstvi v RAkousku. Prastare faktury za nakup mojeho prvniho osobniho počítače. Stal 29 000 Silinku.

Nostalgie. Nakup pocitace byl snad muj prvni emancipacni pocin. Kdy jsem poprve rozhodla sama. A udelala co chci. Tolik penez a jenom pro me.

Pak jsem se osamostatnovala postupne porad vic. Vnitrne. Systematicky jsem se stavela na vlastni nohy.

TAky jsem nasla fotky na obcanku. Kdyz mi bylo patnact. A zapomenute fotky mojich deti. Smutny pohled nejstarsiho. Az se mi natlacily slzy do oci. Mel moc tezke detstvi.

Muj zivot byl pestry. Vsecko mozne.

Pak nasel muj muz seznam nasich prani. Predcital je. Vsecka prani jsme si splnili.

Vecer jsme byli na adventnim koncertu. FArar v prihovoru rikal ze se mame ztisit a uvedomit si co je v nasem zivote dulezite.

Tak si to uvedomuju.

Hekticky zivot

25. listopadu 2009 v 20:05
Opet bezim co mi sily staci. Tentokrat ale si myslim, ze se nenecham dobehnout. Je to moje volba. Uz ponekolikate takhle zkousim zrychlovat. Abych musela zastavit a odpocinout si. Ted snad jsem v dobre kondici. Myslim ze umim bezet a zaroven u toho odpocivat. I dobre pracovat se stresem a ve stresu. Proplouvat chaosem a neztracet nadhled.

Ma to jednu nevyhodu. Nemam cas na cviceni. A taky jsem jednou vynechala bubnovani. A dnes jsem nestihla divadlo. A ... Nektere veci proste nejsou. Az budu mit opet cas tak se do nich pustim.

Vlastne je to zajmave, kolik veci delam abych nejak zaplnila cas. Kdyz tedy cas nemam tak ani nemam co zaplnovat. Vse bezi tak nejak automaticky.

Bolave brisko

13. listopadu 2009 v 20:45
Dnes jsem si u Horalky pripomela jak jsem se s detmi vyhybala doktorum. Temer vubec jsem k nim nechodila. I kdyz jsem je chranila jak jsem nejlip umela, presto jsem je v nemoci objimala a drzela v naruci v pevne vire, ze nemoc odejde tak jako prisla. Stalo se tak nastesti pokazde.

Kdyz byly deti male, tak jsme jezdivali s nimi hodne na chalupu ve vesnici, kde chcip pes. Nebylo tam vubec nic. Jen zanedbana vesnice a priroda. Vodu jsme brali na zahrade z obecne studny, kdyz zrovna voda tekla. Kdyz netekla meli jsme zbytky kalne vody ve studni.

A topili v takovych starych kamnech na uhli a drevo. No romantika.

A v teto dire se jdnou rano vzbudi mladsi syn a place, ze ho boli brisko. TAk jako vzdycky jsem mu zkusila brisko rozmasirovat ale bylo to jeste horsi. Bolesti se stupnovaly. Co delat?
Nevahali jsem dlouho a vyrazili do nejblizsi nemocnice.

Po hodine jsme dorazili s placicim deckem na pohotovost. Posadili se ke dverim a cekame.

Najednou maly rika: Maminko, me se chce curat!

Podivali jsme se s manzelem na sebe a bylo nam to jasne. Ja sla s malym na zachod a kdyz vysel pan doktor se zeptat co potrebujeme, tak jsme odpovedeli popravde: Uz nic.

Se spokojenym a zpivajicim klukem jsme dojeli domu. Od te doby jsme se nikdy nezapomeli zeptat, kdyz ho bolelo brisko: A curat se ti nechce?

Cekani na neco

10. listopadu 2009 v 21:34
Je takovy divny cas. Posmourno a me napadlo jak jsem kdysi cekala na jednoho cloveka. Rikal ze zavola a ja cekala cele dny doma abych to nepropasla.

NIkam jsem nechodila. Co kdyby zavolal? Musela jsem byt doma.

Nezavolal. Prisel. V ruce nesl kytici cervenych ruzi. Pry sel kolem a tak se nahodou zastavil. Zustal v mem malinkem pokojicku cele odpoledne a ucil me hrat na kytaru. Kdyz se priblizil k mym prstum, umirala jsem. A pak znovu a znovu. Umirala jsem nekolikrat a opakovane.

Kdyz odchazel tak jsem se zeptala. A kdy prijdes? Zavolam. A tak jsem zustavala doma a cekala az zavola. Cele ctyri roky. Prisel nekolikrat. Pak jsem odesla na VS.

Potkala jsem ho. Na koupalisti. Jak se mas? Dobre.

A taky jsem potkala po 15 letech jeho zenu. Pry je to vul. Neschopny budizknicemu. BYlo mi to lito. Se mnou by se mel dobre. Narodil se ve stejny den jako ja.

Zvlastni jsou prvni lasky. Tajemne a neuchopitelne.

Referat o zivote

7. listopadu 2009 v 22:04
Nepletu se do konfliktu dokud to neni nutne. Nedrazdim. Nerozdmychavam vasne, spise je urovnavam. Resim problemy, klestim cestu.

Nebyvalo to. Jako cholerik jsem se nekolikrat dostavala do situaci kdy mi tzv. vyletely pojistky. Kdysi davno jsem s konflikty neumela vubec zachazet. Bala jsem se. Byla agresivni. Ceho jsem se bala? Asi ze o neco prijdu.

A tak se v ramci sebereflexe muzu jiz poreferovat cim to podle me je. Ze se muj zivot tak zklidnil. Ze je z nej klidny potucek. Mozne priciny:

Nelpim na vecech. Potrebuji jen to nejnutnejsi. Beru to co je mi dano a tesim se z toho. Brani a davani plyne tak nejak prirozene. Nekontroluju.

Nelpim na rodine ani na vztazich. Dosahla jsem toho po cem jsem cely zivot touzila. Samostatnosti a svepravnosti. Jsem otevrenou a milujici zenou, matkou, partnerkou. Jsem vsim moznym. Nelpim na zadne z roli. Nevisim. Necekam. Nechavam zit.

Nelpim na duchovnim rustu. KOnecne jsem se osvobodila od hledani. Prestala jsem se bat ze neco nestihnu. Ze nedorostu. Ze umru nevedoma. Ziju a nebojim se. Co ma prijit prijde. NIc mi neutika a ja se za nicim nehonim. Co ma prijit prijde. Prijde to samo. Jsem bdela. Urcite mi to neunikne. Pokud to prijde.

Klidne spim.

Jsem si vedoma vlastnich slabosti a beru je s usmevem.

Smeju se jako blazen. A placu jako potroubla.

Ziju rada. Konecne ziju rada. Nadech a vydech je mi potesenim.

NIc nemusim. Nikam nemusim. Ani na party, ani na koncerty, jsem rada sama se sebou. Jsem rada i s temi kdo jsou vedle me.

Cas plyne jako potucek. Lehce zblunka a ja ho zvedave pozoruji. Moje zvedavost je nekonecna. Zustava mi jako poklad nejvetsi.

Jak nalezt tu miru akorat

4. listopadu 2009 v 20:11
Cetla jsem clanek jak vychovavat deti. Pisou tam, ze malo chvaly je spatne (decko si neveri) ale hodne chvaly ja taky spatne (decko si taky neveri).

Patrila jsem k detem ktere byly chvaleny prilis. Porad a za vsecko. Byla jsem uzasna a nejuzasnejsi. Muze tomu dite uverit? NO kdyz je male tak mozna i jo. Uveri ze je stredem vesmiru.

Pozdeji zacne chapat ze stredem vesmiru neni. A musi se vyrovnat s tim, ze je pouze jednim z mnoha jinych.

V dobach meho mladi neexistovalo slovo mentalni anorexie. Za mych dob se tomu rikalo nechutenstvi. Proste nechutnalo jidlo. Nekdy i 24 hodin denne :o)) Nekdy i vic dni. Nekdy cely tyden.

Pokazde me rozcilovalo ze mam tak silne klouby a mohutna ramena. Moje kostra byla odjakziva dobre rostla ale zapomela se obalit masem :o) TAky me zapomely narust prsa a menzes jsem dostala az v patnacti. To uz ho mely davno vsecky spoluzacky. Byla jsem uplne posledni.

Pozdeji jsem se zacala intenzivne venovat svojemu telu a trenovat vuli. Dokonce jsem se stala cvicitelkou kulturistiky. TEd s odstupem se mi to zda podezrele Nekdo me upozonil, ze to co delam se blizi anorektickemu chovani. A ja se smala. TAkova blbost. Ja a anorekticka. Posedla svym krasnym stihlym telem s vyrysovanymi svaly jsem byla na sebe hrda. Citila jsem pohledy. Zdalo se mi ze obdivne. Po strane jse pozorovala kdo se diva a kochala se tim. Chlapske nadseni se samozrejme drzelo v mezich. Jasne, ty spravne prednosti me jednoznacne chybely. Ty s prednostmi me pokazde prekonaly na nekolik delek. A bez namahy.

Kdyz se divam na fotografie z mladi tak nemuzu verit, ze ta stihla pruzna zena jsem byla ja. Jeste v 35 letech jem byla uzasne stihla. A sluselo mi to.

Tak nejak si potrebuju potvrzovat ze jsem dobra. Nejen chytra a zadouci. Ale ze jsem i rozumna. Ze si umim poradit. Ze nepotrebuju pomoc. Ze jsem statecna a ze se nebojim. Ze neotravuju. Ze jsem samostatna a ze kazdemu pomuzu jak nejlip umim.

Ale proc proboha? K cemu? K cemu mi to je?

Rozum mi uz davno rekl ze je to nesmysl. Ze prece davno vim ze jsem chytra, rozumna, statecna, samostatna, ze neotravuju a ze se nebojim. TAky si umim poradit temer se vsim. Mam chodit jeste po usich a u toho tleskat?

Nevim, nevim, nevim. Neco je nastaveno spatne. Nejaka pruzina byla natocena prilis a klicek se porad otaci. A ja se otacim s nim a rikam si. Jeduuuuuu, pozoooor jeduuuuuu, porad jeduuuu. Jeste muzuuuuu, jeste muzuuuuu, jeste muzuuuuuu. Umiiim to, ja to umiiiiiiiim, jeeeee ja to umiiiiim.

Jako vzdycky. Vzdycky jsem takova byla. TEd s tim umim lip zachazet. V kazdem pripade mi to tolik nevadi. Ta moje povaha. Ti druzi si jiz zvykli. A ztloustla jsem. Asi o 15 kilo. A ty speky mi taky vubec nevadi. Chrani me. Jsme pratele.

Na prani aTea dam fotku. bohuzel nemam z dob, kdy jsem si pripadala zadouci a sexy. nybrz jen z doby, kdy mi bylo pres 45 let a uz jsem teda ehm mela svoje leta, tri decka i nejaka ta kila k tomu.