Červenec 2009

Snesitelne nesnesitelna blizkost

26. července 2009 v 17:26
Posledni dny byly pro me opet hodne vzrusive. Odhalujici. Pritom se nestalo nic. Jen moje JA se opet silne otrasalo na svem trunu.

Pokazde me prekvapi jak citlivy a laskyplny je muj muz. A jak tvrda a uzavrena jsem ja. Spolecne vyslovujeme stejna slova. Spolecne nas napadaji stejne myslenky. Spolecne usiname a spolecne Vstavame. Spolecne snidame.

Vzajemne dotyky jsou jemne a prijemne. A najednou uhybam. Utikam. Uhodim slovem. Gestem.

Intimita. Prilis blizkosti boli. Moje trauma. Vidim predstirani. Pokrytectvi. Predstirani blizkosti. Predstirani lasky. Predstirani vztahu. Manipulace.

Jsou vzorce ktere se diteti zazerou pod kuzi. Typickym vzorcem jsou rozdelene role muze a zeny. Zena jako trpici obet predstirajici lasku aby ziskala ustupky od dominantniho muze. Zena nenavidici sveho muze a zaroven o nej obetave pecujici. A muz tajtrdlik, ktery se necha jako guru obskakovat a obsluhovat a u toho mele nesmysly. Ktere musi byt poslouchany.

Role zeny sluzky a role muze kretena.

A najednou je vsechno uplne jinak. Zena nemusi byt sluzkou a muz nemusi byt kretenem.

Zena muze byt aktivni a muze muze byt citlivy a laskyplny.

Porad stejne tema. Kolik blizkosti snese zena, ktera se boji muzu. Ktera s nimi umi pracovat, umi je ridit, umi s nimi vtipkovat, smat se i soutezit. Ktera je jemnou a citlivou zenou. Jen zivot ji naucil to skryvat. Protoze je to tak lepsi.

Kolik je to let. 20, 30...xx... Laskyplny vztah. Mam ho. Jen ho prozit bez obav. Ktere jsou celou dobu jen v me hlave. Setkani x-teho radu. Obcas se zadari. Kdyz uspim obrance pevnosti. Mela bych je propustit. Stara jsem na to dost.

Pohadka o jedne zelve a dvou jerabech

24. července 2009 v 18:12
Dostala jsem vcera od mych kamaradek darecky. Sedely jsme vecer na zahrade u ohynku, pozorovaly krouzici bourku, sledovaly blesky a nakonec nechaly stekat po sobe proudy vody.

Hezky vecer.

Jeden z darecku byla kniha se Zenovymi pribehy. Hned jsem se pustila do cetby (kdyz ctu tak ctu vsude) a objevila jsem i pribeh pro me, ktery ted volne prevypravim:

Na brehu jezera zili tri pratele. Ubrblana starnouci sverazna zelva a dva mladi uslechtili jerabi. Jerabi letali daleko za ulovkem a kdyz se vratili tak na ne cekala zelva jako pevny zachytny bod uprostred rozboureneho more.

Jednoho dne zacala voda v jezere klesat. Bylo sucho. Nespadla kapka deste a bylo jasne, ze pokud chteji prezit musi odejit za novymi obzory. Ale co bude se mnou? knikala zelva.
Neco vymyslime, uklidnovali ji jerabi.

A skutecne neco vymysleli, ptaci nasli pevnou tyc kteru uchopili do zobaku a zelva se do ni zakousla. Mohli letet.

Podarilo se jim vzletnout a za chvili ptaci mavali mohutnymi kridly a nesli sebou zelvu. Rolnici pracujici na poli zvedali hlavu a volali. Podivejte jaka je to chytra zelva. Jak se necha nest jeraby.
A pak volali... Zelvi kralovna! Jak dumyslne!

Jerabi zacinali byt unaveni ale nepolevovali v letu.

Najednou leteli kolem malych pasacku a ti taky neco pokrikovali nahoru. Stara zelva nastrazila usi aby dobre slysela co volaji.
Podívejte na ty jeraby. nesou si vypasenou zelvu, aby si na ni pochutnali. Ti jsou ale chytri!

Hlupaci, nicemu nerozumite! chtela zelva zavolat, ale jiz to nestihla. Padala k zemi a rozbila se na padrt. Jerabi k ni sletli, pak chvili nad ni krouzili a smutnili. A potom zmizeli v dali.

bezohledni lide a bezohlednost

21. července 2009 v 18:57
Tot jsem cetla ze jednou z odpornych lidskych vlastnosti je bezohlednost. Zustalo mi to vrtat v hlave. Protoze prave bezohlednost je vlastnost, s kterou se jiz delsi dobu snazim spratelit. TAk nejak se s ni smirit. A to jak s bezohlednosti vlastni tak i s cizi. Ale hlavne s vlastni.

Je zvlastni ze bezohlednost cizi snasim mnohe lepe nez bezohlednost vlastni.

Definovat bezohlednost je dost slozite. Bezohledny muze byt treba mlady muz, ktery si v autobuse sedne a nepusti sednout babicku nebo tehotnou maminku. Bezohledny ve smyslu nevsimavy. Bez ohledu na jine. Vidici svoje pohodli tj. svoje sedadlo. Jako holka jsem mela zabrany uvolnovat misto a tak jsem si radeji vubec nesedala.

Bezohledny muze byt clovek, ktery maje rychle nohy dobehne ve vyprodeji nabytku jako prvni k zlevnene sedacce a vyfoukne ji pomalejsimu pred nosem. Bezohledny je treba pojistovak ktery pojisti babicku ackoliv vi ze ona to fakt nepotrebuje. Anebo to neni bezohlednost nybrz jen vychcanost vyplyvajici z podstaty veci? Ze ti dva maji opacne zajmy a takze jeden muze vydelat pouze na ukor toho druheho? Pak to asi urcite neni bezohlednost. Jen vyuziti prilezitosti a naivity.

TAk kdo je jeste bezohledny. Syn ktery prijede na navstevu, odebere rodicum penize a zmizi. No treba. co ja vim, to mi taky nejak nesedi.

Ale treba bezohledny ridic. Jede jak krava a ohrozuje ostatni ucastniky provozu. TAk ten je urcite bezohledny. Jeste si pusti na plne pecky muziku.

Nebo kdyz nekdo v baraku pari a rusi domovni klid. Lide nemuzou spat. To je taky bezohledne.

Abych se priznala, me zas nejak moc extra bezohledni lide nevadi. SAma udelam obcas prehmat a kdyz se mi povede nejaky hodne kardinalni tak mam z toho nocni muru. Vlastne cizi bezohlednost omlouva tu moji. Schovavam se pod jeji kridla v nadeji ze nebudu videt.

Dnes jsem byla razna zena

13. července 2009 v 22:13
Takova suverenni. Vzdycky kdyz jsem suverenni tak na sebe kouknu a splihnu. Mam to jak kyvadlo. Pokazde kdyz se dostanu do extremni polohy tak si prohodim znamenko. Takze uz suverenni nejsu. Ted jsem splihla. A postupne budu suverenne razna, abych mohla opet splihnout. Bim - bam. Bimbam jako zvonek. Zvonim. Asi na neci dvere. A preslapuju. No nepreslapuju. Jen zvonim. A houpu se. A prehazuju si znamenka. Jsem suverenni a plihnu. NO proste furt stejne dokola. Uvidime co se zitra vzbudi a vyleze z postele. Kazdy den nove prekvapeni.

No mam to nejake rusnejsi. Rekla bych ze zrychluju obratky a je to videt.

Dilema

8. července 2009 v 20:17
V posledni dobe jsem celkem resila dilema, kudy se vybrat. Preslapovala jsem na miste, posedavala u pocitace, vykecavala se, ofukovala rodice a sousedy a tak nejak vegetila.

Zdalo se mi celkem opravnene, ze jsem se v zivote celkem nabehala, ze bych treba mohla zvolnit a tak nejak se vic venovat zahradce a zalibam. A povidat si s lidmi. Cvicit. A treba bych mohla i s moji cvicitelkou taichi ktera je zaroven moji kamaradkou, ehm tak nejak rozjet to hopsani i profesionalne. A treba ucit starsi lidi zit tak trochu radostneji. A tak nejak jsem si to v hlave utrepavala a ono se to furt nechtelo utrepat.

A opet prisla ta myslenka. Skutecne se chces do konce sveho zivota jen povalovat? Blbe tlachat a natrepavat se ve sve vlastni zbytecnosti? Nooo chci. Mam tolik argumetu pro. Decko ve skole nic moc. Lajdaci a neprojevuje o uceni zajem. Spousta lidi kolem, kteri by chteli se mnou k prozit vic casu. Zahrada, ktera vzkveta a je nadherna. Ruze kvetou a stromy kosati. A ten dum. No hnus velebnosti. Nikdo se o nej poradne nestara. Cekajici rodice..... To vsechno bych mohla delat lepe. Mit na vsechny cas. Pecovat.

A nekde tam uvnitr, prave v tech stavech me rozevlatosti jsem pocitila ze jeste ne. Ze jeste neprisel muj cas. Ze nejsem zrala na to abych se rozkladala ve stavu pecovatelske extaze. Ze by me to ubilo. Zabilo. Nicilo. Deptalo.

A do toho vyznamne pohledy sefa. Pokazde kdyz sel kolem, koukal. A vedl reci. Skutecne nechcete vic? Copak Vam tohle staci? Podstrkoval mi literaturu. Projekty. TAk jsem to doma zacala studovat. A furt nic. Nezabrala jsem. A furt jsem nezabrala. Az dnes.

Jsem zpet. Vracim se do toho sileneho kotle jmenem prace. Odpocata. Nastartovana. Pripravena prevalcovat kazdeho kdo mi bude stat v ceste.
Kdepak zahrada. Uklid. Pecovani. Adieu!!! Vlak houka a ja do na nej naskocim.

Sebeodhalovani

7. července 2009 v 19:49
Clovek o sobe vi tak malo. Vetsinou temer nic. Nebo jen tolik, kolik je ochoten se o sobe dozvedet. Pro me je takovym obrovskym zrcadlem do ktereho se divam blog. Jak dlouho jeste me bude bavit? Jak dlouho me bude bavit se sebetryznit, odskrabovat odumrele kusy masa, urezavat vyrustky, hrabat se v utrobach. Patlat se ve svych slabostech, nimrat se uvnitr a kochat se vlastni neschopnosti. Rochnit se ve vlastni samolibosti. VYsmivat se sobe. Svemu usili. Divat se na karikaturu sebe. Videt se v jinych. Splihlou. Osamelou. Sebe hledajici a nenachazejici. Odstrkovanou a nemilovanou.

Divam se hluboko do sveho detstvi a citim stale tu osamelost. Porad se vraci. Pohledy z okna na skupinky deti ktere se smejou a hraji si. Stojim za za zavesem a divam se na ne. A uvnitr placu. Nepatrim k nim. Nepatrim nikam. Osamela. Cekajici. Ze se stane zazrak a nekdo mi rekne. Pojd s nami. Patris k nam. Osamele dite. Jak smutne. Kdo me bude milovat? NIkdo. Nikdo me nikdy nebude milovat. Jak jsem vubec na to prisla? Ja opecovana a ofukovana... Jak jsem vubec prisla na to ze me nikdo nikdy nebude milovat?? Odkud? Strach z tatinka. Hrozne jsem se ho bala. Bala jsem se muzu. MOzna mi nejaky ublizil a a ja o tom nevim. MOzna moje maminka nenavidela muze a zaroven zila s tatinkem. Jeji mlcenlive utrpeni. Zena se musi podrobit muzi, takhle to je spravne. Nebo je to jen karma? Co je vlozena cloveku do kolebky. aby s ni zapasil cely svuj zivot a bojoval o lasku. Bojoval o sve pravo byt milovan. Jen tak. Bezpodminene. Absolutne. BYt milovan absolutne.

Kolik to je? dva metry? deset? Kolik to je byt milovan aboslutne. Nekonecne. Silene. A uplne stejne milovat svet. Absolutni laskou. Kolik ji je? HOdne. A jak ji poznat... Jak poznat ze miluji absolutne. Ze vic to nejde. Ze se rozplyvam ve sve lasce. Ze v ni mizim. Ze nejsem. Ze jsem se rozplynula a uplne zmizela.

TEprve ted zjistuji jak me touha po lasce uplne zatemnuje mozek. Vsechno co jsem kdy delala jsem delala proto abych byla milovana. Abych si lasku zaslouzila. Jak posetile. Jak posetile to je. Jak soucit budici. Politovanihodne.

Chtela jsem psat vlastne o tom jak jsem jela na kole a jak se mi to moc libilo. Ze mi to i celkem slo. A vyjela jsem i veliky kopec. A bolavy zadek se mi hned zahojil. A vecer jsem jeste sekala travu. A ze se mi dari. A pak najednou pred ocima obrazy devcatka s kridou. Jak cele dny venku kresli po chodniku. A jak v zime chodi v bruslich. a pak si da na nohy lyze a opet jde. Sama. A neumi si se svoji samotou nijak poradit. Jak klesa pod tihou sveta. Pada.

Silna zena se diva do zrcadla a vidi svuj protiklad. A protiklad se diva ze zrcadla a vidi silnou zenu. Jak legracni. Vzajemne se pozoruji a vedi, ze jsou identicke.

padesatka a sexappel

6. července 2009 v 16:58
Predem podotykam ze nemam starosti a tak si vsimam podruznosti. A tlacham. Treba zda ma zena i po padesatce sexappel. Jednoduse reseno, zda se statna padesatnice muze jeste libit muzum jako zenska. Zda to jeste udela cvak,cvak,cvak (jiskreni) mezi muzi a ni, zda jeste hori plaminky v ocich a zda ... no proste uplne vsecko.

Tak nejak jsem ocekavala ze to postupne bude uvadat. Ustupovat. Plizive mizet. Ovsem opak je pravdou. Behem kratke doby se o me zajimali 4 muzi. Napr. predevcirem jsme vyrazili na kola a jelikoz na me nezbyla normalni helma tak jsem si narazila skejtackou. TAkovou kulatou martanskou. Moc mi slusela a opet nejaky pan se rozplyval jak mi to v ty helme slusi. Priznavam ze to byli takovi jiz lehce oplesniveli panove. Asi v mem veku. Ale ohnicky v ocich postrehnu obcas i u mladsich rocniku.

Jsem absolutne nadsena ze se jeste nekomu libim.

To vsechno jsou pro me indicie ze jsem furt ziva. Zrovna jsem cetla, ze zrale zeny pry uvadi mlade nezkusene muze do tajemstvi lasky. A jak to pry je pro ty mlade muze dulezite. Nejaka dama si dala na zkousku inzerat ve smyslu, ze perverzni pani 55 se chce seznamit s mladym muzem. A dostala neco pres 600 odpovedi. Dyt to je uzasne! Vek je vyhodou.

Ehm, no nic. O cem je teda rec. Ze neni na co cekat. Zivot se zije. Zivot se proziva. No proste je furt tady. Je mi fajn. Jsem rada ze mi je tolik kolik mi je. Ze jsem se dozila. A hlavne ze jsem vsechny ty oslavy prezila.

Byt si vedom svych radosti. Je to vubec mozne? Uvedomovat si to...Vnimat.
Moji mamince je 85. Vidime se temer denne. Muzeme vnimat spolecne. Ze mame sebe. Ze zijeme. Dnes jsme byly spolu na houbach. Nasly jsme vsechno mozne. A pak mimaminka ukazuje nahoru a rika: Pambu si to pise, tolik radosti, tolik stesti jsi mi venovala. Kdepak venovala, zadnou carecku nemam. Tu radost si delame prece vzajemne. Jeden druhemu. Venujeme si radost vzajemne.