Květen 2009

Zodpovedni a spolehlivi muzi

29. května 2009 v 13:53
Mam velke stesti ze jsem si vybrala zodpovedneho a spolehliveho muze. Nepredvadi se. Je v pohode. Vyzaruje z nej spokojenost.

Pamatuju si jak me to kdysi drazdilo. Ze neukazuje svoje prednosti. Ze stoji spise v pozadi. Zatimco jini muzi se predhaneli kdo je silnejsi, chytrejsi a schopnejsi muj muz se techto zavodu neucastnil. Snad mu to bylo jedno nebo co.

Je soutezivost typickou vlastnosti muzu? VYbiraji si zeny muze dle natrepanosti jejich hrebinku? Ja fakt nevim. Kdyz vidim jak se nekteri muzi natrasaji pred zenskyma a maji dokonce uspech tak asi ano. Ale jsou tihle muzi zodpovedni a spolehlivi? Muzi o ktere se zena muze oprit a na ktere se muze kdykoliv spolehnout? Kteri zustavaji v dobrem i ve zlem.

Proc to pisu. Divam se kolem sebe a vidim nespokojene muze a vidim nespokojene zeny. Jak si vybirali svoje partnery? Co je na nich pritahuje? atraktivita, vtipnost, umelecke zajmy, postaveni...

A co zodpovednost a spolehlivost? ehm...
A co kdyz je zodpovednost a spolehlivost slabost... napadlo me.
Co kdyz jsou muzi a zeny zodpovedni a spolehlivi protoze je to jednoduche reseni. Nekonfliktni. Vlastne nudne. Nezajimave. Posledni moznost. To co zbylo.

Napadlo me jak tezke je pro odpovedneho a spolehliveho byt nezodpovedny a nespolehlivy. A jak osvobozujici. Nekde za obema krajnostmi je odpoved. Na moje otazky.

Sebereflexe

26. května 2009 v 16:23
Sliby chyby.

Je lepsi chybovat nez slibovat

Nejhorsi je nedelat nic
jen kecat
a cekat
na NECO

tupe
lezet
vest blbe kecy
v nadeji
ze se to nepozna

se to pozna
a to vadi
cim dal vic

vzdycky jsem mela rada hrbitovy

25. května 2009 v 21:36
Samozrejme ne takove ty s babickama a dedeckama kde se musel okopavat zahon. Takove ne. Mela jsem rada hrbitovy nezname a zarostene. Zaplevelene. Nekde zapadly kriz nebo kamen.

Stary hrbitov byl pro me vzdycky symbolem svobody. A tajemstvi. Jako holka jsem se citila hrozne svazana. Spoutana. Nesvobodna. Zdalo se mi ze na me pada zed a ze se nemuzu nadechnout. Vecer me svedilo cele telo a kdyz jsem si lehla, tak jsem se v posteli dusila. Zdalo se mi ze jsem mrtva. Ze neziju.

A tak jsem v noci vylezala tajne ven a chodila na hrbitov. Takovy jeden zarosteny a neupraveny. Prochazela jsem se mezi stromy a zhluboka dychala. BYla jsem stastna. Nespoutana. Ziva. Hrbitovy byly pro me symbolem svobody. Vykoupeni. Kypel tam zivot. Mrtve se tam menilo v zive. Tela se promenovala v travu, kvetiny a bohate stromy. Vetve sevelily a ja zhluboka dychala.

Nedaleko nas je taky hezky hrbitov. Zidovsky. Nechodim tam. Jednou jsem preskocila zidku a prochazela se mezi hroby... Vlastne se mi ted dycha vsude dobre. I doma, i venku na zahrade, i v praci. Vsude se muzu svobodne nadechnout. Muzu delat a rikat co chci. Rozhodovat se jak chci.

Akorat jedna vec se nezmenila. Muj totalni odpor k pokynum. Pokazde se vzpricim. Jako ted. Lehla jsem si do postele a neco cetla. Jde kolem muz a rika: Sundej si ty kalhoty, dyt tu postel zaspinis.
A slysim se jak odpovidam: to neva, stejne jsem chtela zrovna to povleceni vyprat. A ani jsem se nehla. 10 vterin trvalo nez jsem se zacala smat a ty spinave kalhoty si sundala.
A slysim meho muze jak se chechta taky. A recituje moji standardni hlasku: Ja si muzu delat co chci, jak chci a kde chci.

Kazdy ma nejake postizeni. Na to moje pomaha jen smich.

To jsem zase vypadala, ale zas ne tak hrozne

24. května 2009 v 17:07
V mych rozepsanych jsem nasla tento clanecek:
TAk jsem se v patek opet namazala jak ta doga. A udelalo mi to hrozne dobre. nejdriv dve piva a pak hned tri tekily. Krasni muzi mi ukazali jak se to sype na ruku a zajida citronem. A pak jsem si dala zase tri a potom jeste nevim kolik. Byla jsem omamena, opojena obdivem muzu, stastna.
Kdyz me ten muj odvazel v jedenact, tak se na me znechucene podival a rika: Ty ses zase zridila. Jako to prase.
Takze diky. Diky za ty krasne chvilky iluze, ze jsem jeste krasna, zadouci, pritazliva a uzasna. Je jich porad mene. Ale dokud jsou tak diky za ne. O to jsou vzacnejsi.

To bylo asi pred rokem.

A vcera jsem byla na putovani za vinem. A sedela v autobuse mezi ctyrmi velice prijemnymi a sympatickymi muzi. Miluju takove chvilky. Obklopena muzi. Na konci jsme zpivali lidovky a tihle prijemni a sympaticti panove me moc premlouvali abych s nimi sla parit i dal. nesla jsem.

Krome toho jsem potkala na putovani znameho. Diva se na me a rika: Radko B! Jsi to ty? NO to je uzasne! A ja na nej cumim a netusim kdo je. Nejaky sedivy obtloustly maly zubaty pan. A on jasa a smeje se a rika: nepoznavas me? to jsem prece ja Pepa Obejda! A ja furt nevim jaky obejda. nemuzu si ho zaradit. a rikam, ze jsem tady s muzem a ukazuju mu muze. A on vola: jeeee, no ten se zmenil. Ale ty jsi zustala porad stejna a smeje se na me. A tak si rikam ze je to asi spoluzak ze skoly. Kdyz teda zna meho muze.

Muj muz na nej kouka a taky ho nepoznava. A tak mu rikam ze je to Pepa Obejda a taky nic.
Az si vymenujeme adresy tak dikutuje. Pepa.Bejda.... aha. tak toho pry muj muz zna.

Jak ten cas leti.
A vecer jsem nesla parit. Lehla jsem si do postele. Chvilu cetla a pak jsem sla spat. Kdepak jsou ty casy... Kdy jsem se dopila jak prase. Pryc jsou.

Je citlivost a jemnost na obtiz?

20. května 2009 v 15:30
Jsou lide, kteri jsou prekvapeni, kdyz zjisti ze jsem uvnitr jemna a citliva . Znaji me jinou. Suverenni, drzkatou, prudkou.

Rikam si, kolik z toho je instinkt (obrana) a kolik nauceny program. Ktery se osvedcil. Ktery funguje a ktery pomaha na ceste zivotem.

Vlastne me potesi kdyz mi nekdo rekne, vidim v tobe jemnost a hebkost.

Kdysi mi to vadilo.

Nojo. ty casy jsou pryc. To bylo tak davno. Vcera jsem si vymenila par slov.

On:
Nevíš?No vida!
z listů jabloní
svůj hřbet sklonila kniha
prach smyl právě déšť


Ja:
tise po spickach odchazim
na jablonich mala jablicka
cekaji az uzrajou

On:
Hle!Praskla tu zem!
v obnažených kořenech
vidím celý strom
...........................................

TA slova se dotkla mych utrob jemne a hebce.

Jak ja se bala cely zivot vlastni ciltlivosti. ZAsah do utrob vyvolaval utrpeni ktere srazelo k zemi a bolelo a palilo jak zhave zelezo.

Jenze ted vim ze utrpeni je pomijive. Zasah primo do bricha sice boli ale bolest pomine. Protoze bolest je pomijiva. Kdyz si porad budu kryt bricho tak se moje jemnost nesetka s jinou jemnosti nikdy.

kdyz me okradou

15. května 2009 v 17:03
Cetla jsem u Modony jak se nekteri citi trapne, kdyz je okradou. Me hrozne dlouho nikdo neokradl, naposledy nekdy na studiich to je urcite pres 30 let.

Matne si vzpominam, ze me obcas natah nejaky remeslnik, ale to mi nevadilo. Prala jsem mu to, taky potrebuje zit a neco prece jen udelal. A taky jsme jeste s manzelem nejak prisli o vetsi castku penez, kdyz nam neco "zajimaveho" zorganizoval kamarad. Ale nad tim jsme mavli rukou. A uz s nim nic dalsiho nepodnikali.

MOzna nebylo tolik prilezitosti me okrast. Ja si nepamatuju snad od doby studia ze by me nekdo okradl. No mozna okradl ale ja si toho asi nevsimla. Co jsem ztratila, se mi taky vratilo. Jakoby to melo nozicky a vedelo kde je doma.

Vzhledem k tomu ze casto nechavam dvere otevrene, auto nezamcene, nekdy i garazova vrata nezatazena, si rikam ze to snad ani neni mozne abych pokazde to, co zrovna potrebuju, nasla. MOzna je to tim ze mam vic nez potrebuju. A neco mam duplovane. Asi pro pripad, kdyz to jedno ztratim.

Pisu na pocitaci ktery jsem zdedila po synovi, druhy ktery seskladal ze zbytku z odpadu jsem darovala mamince, divam se na monitor ktery mi poslala jedna dobra duse. Penize si zatim vydelam. O ty se nebojim. Nebojim se ze mi nekdo neco sebere. Nelpim na vecech.

Ne, nebylo by mi trapno kdyby mne nekdo sebral nejake kramy. Napadlo by me: Urcite to potrebujes vic nez ja, at ti to dobre slouzi a udela jeste hodne radosti.

plane reci

13. května 2009 v 18:17
Vest plane reci je jeden z "hrichu". To ze si clovek uvedomuje svoje hrichy ale neznamena ze prestane okamzite hresit. ZE si povesi nahubu zamek. Clovek by stejne plkal dal uvnitr. A zvenci by hrde nosil bobrika mlceni a sbiral metaly.

Kdyz mluvim tak nemuzu myslet. A kdyz myslim nemuzu mluvit. Ono se to tak nejak u me vylucuje. Kdyz zmlknu zacnou se myslenky rojit a ja opet vim ze ubijim cas, neuzitecne. Tot nedavno jsem treba premyslela nad tim zda existuje nejaka uzitecna cinnost ktera by me bavila. jak posetile je premyslet nad tim zda je clovek dostatecne uzitecny. Tolik zbytecne promrhaneho casu. Myslenim.

a prisla jsem na to, ze jedine co me bavi a je skutecne vyuzitelne okolim je vareni a peceni. Tuhle cinnost delam od srdce rada a s vasnivym zaujetim. Pokazde se ponarim do zvlastniho stavu kreativni tvurci extaze, protoze zadne recepty nemam a vsechno vymyslim TED a TADY. Proces pripravy jidla me bavi. Michani testa, pozorovani jak kyne, pokladani ovoce a patlani drobenky. Nabozne vlozeni plechu do trouby, pozorovani jak se to pece a ta vune. opojna vune. az je kolac hotovy tak sedim opodal a pozoruju zravce jak se krmi a kocham se.

nebo kdyz varim rajskou s plnenymi paprikami. premyslim jak to udelam, co potrebuju a nakupuju. divam se na suroviny zda jsou akorat a cerstve. a doma varim. kolem obihaji zravci a vyptavaji se zda tam bude tohle a tamto. a pak chodime vsichni cichat jak to voni. a pak se ji a slysim mlaskani a opet ty stavy stesti.

mozna jsem mela byt pekarkou nebo kucharkou. divat se tajne za okynkem jak lidem chutna. mit radost ze jsem uzitecna. ze to co delam ma smysl. ze prinasim uzitek. cim dal vic jsem zavisla na vlastni uzitecnosti a zacinam se podobat svoji matce.

pokracovani mizejicich instinktu

12. května 2009 v 18:42
Protoze jsem dosud nenasla lepsi zpusob jak zatocit s vlastnimi nedokonalostmi nez je vymest zpod koberce, vytrepat ze skrini a vynest na svetlo sveta tak bych jeste chtela zabudovat do sbirky vytazenych mrtvol i komentare:

1. karikatura vlastnich nedostatku. myslim ze to sedi. vytazenim mrtvoly ze skrine si clovek svoje nedostatky zkarikuje, udela z nich tak trochu kasparka a ony pak nevypadaji tak hruzostrasne. spise legracne. treba si je oblibi.

2. obet vlastni ctizadosti a srovnavani se s jinymi. Pokazde bude nekdo lepsi, rychlejsi, hezci, chytrejsi a schopnejsi. A mladsi :o) proste to tak je. Postupne se clovek dostane do situace kdyz bude rad ze si jeste umi sam nakoupit a jit na zachod. Ale tak daleko jeste nejsem. Ovsem budu. Starnuti je proces klesajicich naroku i potreb. Cloveku staci porad mene a mene.

3. nelze zastavit cas. nelze si rict, me se cas netyka. ja zustanu duchem mlada. pokud si sama sobe nepriznam jak bezi cas tak se stane ze me zombie. pandulak. kasparek. tajtrlik TA co nechape ze vse ma zacatek i konec. TA co vzbuzuje akorat utrpny soucit .

4. nemam zapotrebi narikat nad minulosti, je davno pryc. Ani narikat nad soucasnosti ze to neni co to byvalo. a ani narikat nad budoucnosti, ze to nebude jak to bylo ted. proste to je furt dobry.

5. a bude to dobry.

Vlastne je to fajn, kdyz si clovek vylepi na celo svoje slabosti. Nemusi se bat, ze je nekdo tajne objevi a nalepi mu na zada. a kdykoliv koukne do zrcadla tak si je muze pripomenout. kdyby nahodou zapomel.

ehm, asi mam moc casu a jsem malo vytizena...

Lkani nad ztratou instinktu

12. května 2009 v 14:50
Napadlo me, jak casto se clovek vydava za ztelesnene dobro a skromnost. Jak mu na vsech zalezi, jak mu staci malo a hlavne jak je spokojeny s tim co ma. Jenze pokud jsme jen lide, tak kazdy z nas schovava v sobe instinkty. Hlubinu ktera ridi nase podvedomi. Neboli Zivot ktery se hlasi o sva prava. Asi je dobre znat sve instinkty. Kam nas vedou a co nam rikaji. Proc nas vedou tam kam nas vedou a proc nam rikaji to co nam rikaji. Proc krici a proc mlci.

Instinkty behem zivota slabnou a odeznivaji. Tak jak se Zivot v nas prestava hlasit o slovo pokud ma pocit ze jiz neni co resit. Ma vyreseno. A clovek je najednou klidnejsi. Zadny vnitrni hlas ho nikam nehoni. Naopak mu rika, nespechej. Odpocivej. Ted jsou na rade jini. At mladi tahnou karu vpred.

O vikendu jsem se opet potkala s jednim znamym, ktereho potkavam pravidelne kazdy rok. A jako vzdycky jsme na sebe vychrlili vsechny novinky. Co kdo ma noveho a tak. A on rika ze zhubl. NO zhubl. Ze pry byl jiz jako prase a ze ho to zacalo strasne stvat tak zacal nejakou dietu a zhubl 25 kilo. A najednou se citil lepe, zacal sportovat a zivot byl uplne jiny. Pak sice zase pribral 15 kilo aleporad si to drzi v mezich. a citi se lepe.

A ja taky narikala, ze jsem furt vetsi a na spatnych mistech. A on se na me vazne zadiva a rika. My dva jsme inteligentni lide (tim me potesil) a tak prece vime proc vypadame tak jak vypadame. Vime cim to je! (to vim)

Ano. To je hlavni vypoved dne. Clovek inteligentni vi presne, proc vypada jak vypada. Vi proc je tam kde je a vi taky proc dela to co dela. A clovek inteligentni taky vi, co musi udelat aby to bylo jinak. Kdyz to chce mit jinak. Jedinou vec kterou k tomu potrebuje je VULE. NIc vic a nic min. Jen vuli to uskutecnit.

Samozrejme pouze v pripade, ze mu vadi jak vypada. Jsou lide kterym to nevadi a tam neni duvod ke zmene. Ti jsou spokojeni.

A v tom je prave problem, kdyz teda ty instinky slabnou. Slabne i vule. Motivace. Slabne touha neco menit. A clovek zacne hnit. Rozkladat se a podlehat klamu, ze mu to takhle staci. Ze prece nic vic nechce. A jak tak upada a rozklada se, tak upadaji i jeho schopnosti. Jeho smysly se otupuji a ostrazitost mizi. Cely plihne a propada se do sebe. Je mu lhostejne co se stane. Co se deje. Ze tloustne. Ze chatra. Ze se z nej postupne stava troska.

Jen tak pro zasmani. Byli jsme cela rodina strilet z luku a taky jsme byli ve skalach.
Kazdy z nas mel asi stejny luk, nejmensimu mazankovi byl nad hlavu. Po instruktazi a nazornem vysvetleni jsme strileli. Kluk trefil vsechny sipy do stredu. Muj muz pulku. A ja si strelila do lokte. Pak jsem nemohla pustit tetivu, protoze ten luk se musel natahnout takovou silou az jsem chytla do prstu krec. A to jsme na prstech meli chranice. A na predloktich taky. Po ustreleni lokte jsem delala jakoze me to nebavi, ale moje ctizadost mi nedovolila nepokracovat a tak jsem nakonec i neco strelila. Ruku mam modrofilaovohnedozelenou odshora dolu. Jsem neskutecne nemehlo.

Na skalach to nebylo o nic lepsi. ZAtimco kluci zkouseli kdejakou skalu, ja furt jen kunkala at se jim neco nestane, tam nejdu a tam taky nejdu. Hruza,hruza,hruza.
Takhle to dal nejde. Mam plan. Chci zpet sebe, svoji vuli, svuj elan, svoji silu, svoji touhu.
Jsem prece inteligentni clovek (to jsem nerekla ja). Vim v cem to je. Proc mam modrou ruku, velke bricho a proc funim kdyz slapu do kopce. Proc nejsem spokojena.

Mam plne zuby vlastni pasivity. Chci zpet to co jsem ztratila. Staci mit vuli. Ted a hned. Jeste stale ziju. Moje instinkty slabnou, ale staci trochu zahrabat nohama rukama. A oni se zase objevi. A s nimi Zivot.

priznaky diagnostika a lecba

6. května 2009 v 20:03
Dostal se mi do ruky letak leceni dr.Klingharda.

Pise o techto peti urovnich:



Úrovně a těla Naše zkušenost na této úrovni Anatomie Příbuzné vědy Diagnostika Druh léčby

5. Duše radost, jednota s Bohem duch, duše, vyšší vědomí víra, spiritualita vědění, pozorování, zvědomování samouzdravení, modlitba, opravdová meditace

4. Snové tělo symboly, trans, sny "No Mind", podvědomí matematika, kvantová fyzika Intuice, psycho-kineziologie, mudry a symboly, rodinné konstelace hypnoterapie, radionika, šamanizmus, psychoterapie podle Junga, Hellingerova systémová terapie

3. Mentální tělo niterná přesvědčení, mínění, myšlenky, vnitřní postoje pochopení (vědomé a nevědomé) psychologie a homeopatie psychologický test (MMPI atd.), homeopatická repertorizace, diagnostika psycho-kineziologie homeopatie, psychoterapie, psycho-kineziologie

2. Elektrické tělo pocity, (jako vztek, zlost, strach, žárlivost), pocit uvědomění nervový systém, meridiány, čakry, aura psychologie, tradiční čínská medicína, jóga EEG, EKG, kineziologie, R.A.C., Kirlianova fotografie, PET- scan akupunktura, neurální terapie, dechová terapie, emoční uvolnění, smích

1. Fyzické tělo smyslové vjemy (doteky, vůně atd.)akce, pohyb orgány, kosti, atd. biochemie mechanika a chemie tělesné vyšetření, rentgen, laboratorní testy chiropraxe, operace, léky, byliny, ozařování

bohuzel se mi nezkopirovala tabulka ale jen text. nahore je silnym napsane co je v polickach jednotlivych urovni.
kazda uroven se projevuje nejak, nejak se diagnostikuje a nejak se leci. celkem me to zaujalo. to prirazeni a rozdeleni. to jsou ty moje skatulky.

Ctizadost je houzevnata potvora

5. května 2009 v 17:38
Ja nevim jak jini, ale ja byla ctizadostiva odjakziva.

Ctizadostivost je odporna vlastnost.

Vlastne ji nesnasim. I kdyz vim moc dobre za co vsechno ji vdecim. Kolik vule a sily mi vleva do tela.
Nesnasim ji. Kdykoliv si ji uvedomim tak do ni kopnu, prastim a dam ji bombu mezi oci. Zaslapu ju jako psa do prachu. Divam se chladne jak se tam vali, mrcha. Spinava, hnusna, odrbana a zanedbana.

Ale ctizadost je ctizadost. Ta se nevzda. Nevadi ji nic. Je beze studu. Bez zabran. Oprasi se, seskrabe zbytky plivancu a je zase v plne zbroji.

bohuzel mi vybouch monitor

4. května 2009 v 20:30
a to znamena pohov se psanim. alespon do doby nez se nejak dohrabu k nahrade. ted pisu na mazankove pocitaci a pokousim se ho ukecat at mi ho obcas pujcuje.

je to vlastne celkem drsne. plizim se do detskeho pokojicku abych tam neco naklofala na pocitaci a zase rychle mizim. uz mi hrabe definitivne....