Únor 2009

Jak se plni sny

17. února 2009 v 16:33
TAk jsem neoddolala a koupila si lacine DVD Jak prichazeji sny. Nic jsem neocekavala a nebyla jsem zklamana. V kazdem pripade se mi film libil vic nez DVD Co mi jen vime.

Zejmena se mi libilo, ze priznal "vsechny" barvy a na nic si nehral. Proste hezka pohadka az oci prechazely. A jeste s romantickym poselstvim. Smrt je jen pokracovanim zivota. Zpocatku ji treba ani nepostrehneme. Pekne. A ti co se maji radi prekonaji vsechny prekazky a jsou vecne stastni i po smrti. Vcetne psa.

A na to navazuji dalsi uvahy. Nektere jsem si mozna domyslela a nektere tam mozna i byly rafinovane schovane. Tam na druhe strane si kazdy maluje svuj vlastni svet. Co si namaluje v tom taky zije. Kdyz si namaluje hezky a barevny svet tak zije v hezkem barevnem svete. A kdo si maluje bubaky tak... skuci mezi bubaky.

Pokud existuje nejake pokracovani zivota po smrti tak to tak nejak musi byt.

Predstavme si, ze nekdo ma v mysli ukrivdenost, zavist, touhu po odplate, tupy konzum. Co asi po smrti stvori za svet? Pustit si nekoho takoveho do sveho sveta? ZA chvili by byl v troskach. A tak je asi raj pro ty, co jiz nic nechteji. Nic nepotrebuji a nikomu nic neberou. Vystaci si sami se sebou a neprudi.

Ze je to nuda? Asi jo. Tak muzou do pekla. Tam to ma poradne grady. A muzou se mastit hlava nehlava do soudneho dne.

Blbnu

15. února 2009 v 19:26
a musim si provetrat hlavu. nerada bych onemocnela nejakou schizou. Jen proto ze dnes patri k slusnemu vychovani si pravidlene rozsirovat vedomi a byt vyvinuty. Clovek rozsiruje a otvira vsechno mozne az je z toho uplne potroubly.

Takze jdu delat neco uzitecneho. Treba se jen tak pobavit nebo uklidit.

Opet pribeh s dedem

9. února 2009 v 18:15
Zajimal by me Vas nazor. Kdyz je clovek zabedneny dllouhodobe v urcite situaci tak lehce ztrati prehled co jeste jo a co jiz ne.

Mojim rodicum se pokazil boiler. TAkova ta obrovska krava jak visi na zdech. Mamince jsem dala cislo na vodare a ona skutecne zaridila uplne samostatne opravu a vymenu boileru.

Kdyz bylo vsechno hotove a ona se s remeslniky vyporadala, tak remeslnici vzali starou rarohu a nesli ji dolu ze ji vyhodi. Nacez vybehl muj tatinek, ze to v zadnem pripade, jelikoz on TEN kotel potrebuje. Tak remeslnici vynesli kotel na zahradu a odjeli.

Co budes s tim kotlem delat? NO budu do nej nabirat vodu. Ale dyt mas obrovsky sud na zahrade? Tohle je lepsi. A jak to proboha budes delat? ....

Sesli jsme dole na zahradu a tam stala obrovska rezava raroha. Nahore dve uzke vodovodni trubky, dole kulate dno. Cele to monstrum se houpalo dokola sem tam.

Az budes mluvit s vodari, tak jim reknes at si to odvezou. Dyt tohle neni normalni!! TAk jo, az budu mluvit s vodari tak jim reknu at tu kravu odvezou. Ale co s dedem? Zapomene na tu potvoru? Nebude ji hledat?

Jak by jste rozhodli vy? Skakali po zahrade pres rezavy kotel nebo ho nechali tajne odvezt?

Filosofie versus zivot

9. února 2009 v 15:45
TAk jsem dnes narazila na zajimavy clanek. Abych se priznala tak nevim co si o tom myslet. Zni to logicky a...strasidelne.
Potlaceni zivota. Odpoutani se. Narovnavani uzkosti z chaosu. Ale ja v chaosu ziju. Nebo ne? Treba jen predstiram chaos .... abych si nemusela priznat ze svuj zivot kontroluji.


Nespolecenska

8. února 2009 v 15:03
Chtela bych se s podelit o zkusenost z mladi. Vyrustala jsem v kolektivu deti. Bylo pro me samozrejme ze kolem byla spousta decek a ja byla jejich soucasti. Nenapadlo me ze jsem sama. kdyz kolem porad nekdo byl. Pak jsme se prestehovali do jineho mesta a ja jsem zistila ze kolem me jsou jen cizi deti. A ze nedokazu s nimi navazat vztahy. Ty skupiny ktere byly jiz spolu me neprijaly. Bodejt, ja to s detmi neumela a byla tak trochu podivin.

Touzila jsem nekam patrit. Venku behaly party decek ale do zadne jsem nepatrila. Neumela jsem prijit a jen tak se o necem bavit. Zrudla jsem, koktala a nevedela co rict. Kdyz se mi nekdo smal tak jsem utekla a jiz si nikdy netroufla zkusit totez znovu. Sedela jsem doma a cetla, malovala nebo hrala na housle.

Moje osamele mladi melo dusledky. Neumela jsem se bavit v kolektivu. Chvili jsem se snazila delat a mluvit to co ostatni ale za chvili jsem citila hroznou unavu. Tak jsem si nasla jednoho blizkeho cloveka a s nim stravila zbytek casu. Bez toho jedineho blizkeho (pritele nebo pritelkyne) byl pobyt v kolektivu pro me utrpeni.

Myslela jsem si ze si spatne vybiram kolektiv. Ze jinde to je lepsi. Zkousela jsem. Pokazde jsem hledala nekoho blizkeho. I ve spolecnosti jsem si ocima vyhledla nekoho s kym jsem si postupne vymenovala duvernosti. Zatimco se spolecnost uzasne bavila, vykladala si vtipy a pila hromady alkoholu ja jsem se lehce motylimi kridly dotykala nekoho koho jsem si vybrala. Nekoho mojeho. Pak jineho mojeho. Pak opet jineho mojeho. Lehce se ho dotkla svojimi sametovymi kridelky a opet utekla. A nechala stat. Bala jsem se blizkosti a touzila po ni. Bala jsem se zavislosti a touzila po ni. Desila se vztahu a touzila po nem.

Jezdila jsem s partou kluku. Kamaradila s partou kluku. A pak zase s jnou partou. Byla jsem oblibena. DArilo se mi. Byla jsem odvazna. Andel strazny nade mnou drzel ochrannou ruku. Ptala jsem se casto sama sebe: Kdo jsi? Kdo jsi? Diskutovala jsem a hajila svoje nazory. Bojovala za prava zen a byla sebevedoma. A pak jsem se v tichu sebe sama ptala: Kdo jsi, kdo jsi?

Nebyla jsem nikdo. Jen jsem si obcas natahla oblecek a stala se nekym. A pak si natahla jiny oblecek a stala se nekym jinym. A opet a opet. A rikala si. Tohle nejsem JA. A tohle taky nejsem JA a tohle taky nejsem JA.

Az jsem dospela, sestarla a prestala hledat kdo jsem. A neoblekla si zadny oblecek. A najednou rano vstanu a jsem Nikdo. Jak ulevne.

Sen jako skutecnost

6. února 2009 v 21:10
Dnes jsem se rano vzbudila a rikam si: NO to byla zase noc. Nemohla jsem spat. Slysela jsem mazanka jak chodi po chodbe. Videla jsem svetlo svitit pod dvermi. TAk jsem vstala a on sedel na zachode. Ze se pry musi jen vycurat. A sel znovu spat.

Rikam to muzi a najednou se zarazim. Dyt vecer nam vypadla zarovka na chodbe. Svetlo nesvitilo. Jako mohlo v noci na chodbe svitit svetlo?

A tak jsem zjisitila ze v noci snim ze jsem vzhuru. A ze se mi zda jak jdu na zachod. A ze to vsechno je jen sen. Moje mysl me mate. Presvedcive.

Stary clanek

2. února 2009 v 22:03
Pod NOVY CLANEK pisu stary clanek. Protoze me nic nenapada. Mam v hlave jak vymalovano. Nooo, nic tam nemam. Clanek je stary tri roky a vyhrabala jsem ho z archivu, ktery mam ulozen diky jedne vsimave dobre dusi. (Dekuji mila duse) Takze tady ten stary clanek:

Zjistila jsem ze jsem hrozny budizknicemu. Muj muz ma vsechno pod kontrolou. (vsuvka dnesni: nema!) Pokazde vi co se zrovna dela, co bylo udelano a co se delat bude (vsuvka dnesni: nevi!). Vsechny ukoly ma prehledne serazene ve svojem notesu a po vyrizeni uhledne odstkrtane. Vsude ma poradek a vse na svojem miste. Auto ma umyte zvenku i zevnitr.
Ja jsem se pokousela zavest nejaky napul rozumny planovaci kalendar alespon desetkrat. Zacnu prvnich deset dni. Pak je tam obcas nejaky zapis jednou za tyden a nakonec absolutni prazdno jako vzdycky.
Stejny chaos jaky mam ve svojem planovani, mam i ve svoji hlave i kolem sebe. Takze porad neco hledam abych to chvili na to ztratila a nakonec uplne zapomela ze jsem to kdy mela.
Vlastne hrozne touzim po tom se zmenit, byt poradna a dostat do svojeho zivota system. Nejsem spokojena s tim jak to je ted. A taky vim ze clovek bez alespon zakladniho smyslu pro disciplinu nema sanci prezit.
Vcera me muj tatinek oznamil, ze jsme ho s maminkou pripravily o jeho tvurci schopnosti. Kdyz tvori, tak na nej nesmi nikdo mluvit ani si ho vsimat. Ji co najde, spi na zemi a vsude se vali hromady odpadku a bordel. Jen na okraj, moje maminka je poradna.
Zebych byla po tatinkovi? Ale kde je ten muj tvurci potencial? Svet je nespravedlivy. Nadeli mi bordel do hlavy i kolem nej a na umelecke strevo zapomene.

Konec clanku.

Pred tremi lety jsem mela pocit ze jsem budzknicemu, ze mam vsude bordel a v hlave nasrano. Na a pointa je v tom, ze si to myslim furt. Akorat mi to tak nevadi jako kdysi. Vlastne co s tim, ze?
Udelala jsem behem tech trech let dulezite pokroky. Uplne jsem se oprostila od ctizadosti. Ne ze bych chtela, ale ona potvora ode me odpadla jak napita pijavica sama. Proste jsem se jednou rano vzbudila a nebyla jsem vubec ctizadostiva. TAkze mi ani nevadilo ze jsem se tak nejak pomalu presunula mimo. Ze nejsem videt. Stala jsem se neviditelnou.

Ziskala jsem tim cas na sve konicky a venuju se taky vic klukovi. Reci typu: A co vlastne v ty praci delas? ignoruju. Mam jim rict pravdu? Ze same blbosti?

Ale asi to tak ma byt. Clovek se casem smiri i s tim ze dela same blbosti. Tolik lidi je pysnych na sve velke dilo a dela taky jen same blbosti. Takze tak. Vsechno bezi jak bezet ma. A spravnym smerem.