Květen 2008

Setkani po 30 letech

26. května 2008 v 22:30
Nezavahala jsem ani na vterinu. Vlastne me zavolal spoluzak v momente kdyz jsem si ja nasla jeho cislo. Byla jsem pripravena navazat vztahy. Vratit se tam odkud jsem kdysi odesla a ani jsem se neohledla. Misto meho detstvi, dospivani a mladi. Po maturite jsem odesla.
A ted jsem se vratila po 30 letech na setkani s gymplem. Privazel me autobus a ja premyslela jak to udelat abych celou dobu nebrecela. A tak jsem brecela jiz hodinu pred prijezdem. Divala jsem se na na ubihajici lesy, hory, reku a horce plakala. Pak jsem vystoupila na odporne opryskanem nadrazi a opet plakala. Mela jsem hodinu casu a tak jsem se prochazela po ulicich ktere se mi zjevuji ve snu. Prosla jsem TY krizovatky a vchazela do TECH mist. A postupne se zklidnila.
Potemkinovo namesti. Nikde nebrali ani eura a ani ceske koruny. Mela jsem hlad i zizen, v putykach i restauracich krcili rameny. Vsechny obchody zavreny v sobotu odpoledne. A pak prichazeji prvni spoluzaci i spoluzacky. Nezmenili se. Jsou stejni, stejne vypadaji, stejna gesta, stejne vety. A ja pocitila ty silne vazby jako tenkrat. Intimitu a blizkost lidi. Intenzivni pocity. Prislo nas pres tricet.
Vratila jsem se zpet. Nahle. Jen jsme pokracovali tam kde jsme prerusily kontakt pred lety. Nic se nezmenilo. Akorat nekteri meli vic deti, byli rozvedeni nebo opet zadani, spokojeni nebo mene spokojeni. Byli stejni. Vcetne vztahu, vazeb, pratelstvi, averzii, lasek. Vsechno bylo jako vzdycky.
Nejvic dojati byli stejne chlapi. Nekterym ukapla slza. Pry tolik blizkych lidi za tech tricet let nepotkali. Videla jsem udiv v jejich ocich. Ze jsme zustaly stejnymi divkami jako kdysi. Mladymi, naivnimi, plnymi zivota a energie. Sest spoluzacek zustalo svobodnych a bezdetnych. Byly vsechny krasne, pritazlive a uspesne. Pusobily spokojene. Byla mezi nami i krasna mlada babicka. Tahle divka byla babickou. Neuveritelne. Jen nekteri muzi sestarli. Sesediveli a zpupkateli. TAky si nekolik vymenilo manzelku za mladsi model. Ti byli hodne sedivi a unaveni. Uhoneni.
Dozvedela jsem se kdo vsechno byl do me zamilovany. Byla jsem vzdycky naivni hloupa holka. Zakomplexovana. Presvedcena ze me nikdo nemuze mit rad. Ktera zbyla. Hubena, bezprsata, protivna a stale nabrousena jako nuz. Plna velkych emoci ktere neslo ovladnout. Je to zvlastni pocit. Ti hosi hledali nekoho jako ja. Hubeneho, bezprsateho, protivneho. Pozdeji si nasli nekoho podobneho. Nechapu. Nechapu to. Mladi je hrozne komplikovane. Prechod taky neni jednoduchy ale proti mladi je to podle me prochazka ruzovym sadem.
Vsichni byli tak nadseni, ze hned navrhli setkani po dvou letech. Nebo hned prisi rok. A ja mam prijit na setkani judistek po 30 letech. Pry natahaji zinenky a delaji kotrmelce. Alespon tak to popisuje jedna z mych krasnych a zachovalych spoluzacek a byvalych judistek. Asi prijdu. Stejne jsem se nezmenila. Jsem porad ta hubena, protivna, ukecana holka. Ale teprve ted zjistuji ze to nevadi. Ani ted a ani jindy.
Kruh se uzavira. Ta cesta mi udelala moc dobre. Potesila me. Vim ze nekde je hromada stale mladych lidi s kterymi si rozumim. A kteri rozumi me. S kterymi jsem svazana tajemnym poutem blizkosti. Pro ktere jsem zustala vecnou divkou.

Jak kamaradka odhalila moje slaba mista

18. května 2008 v 20:00
Privezla jsem si je zdalky. Je maminkou dvou synu, vychovava je sama. Ten mladsi kamaradi s mym synem. Byli u nas pet dni.
A hned prvni den jsem se dostala pod palbu. Ty nezamavas rodicum na cestu? To je prece normalni. A tys je pustila, takove stare? Co kdyz se jim neco stane. A pojistila jsi je poradne, at je muzou dovezt specialem? Jake maji pojistky?! A ty nemluvis s klukem nemecky? Mas neco proti nemcine? Ty nemas radio? Ty neposlouchas muziku? Prece kazdy posloucha muziku. Ty se nebojis? Kazdy by se bal.
A vysledek? Sla jsem mavat rodicum, s klukem jsem mluvila nemecky a radio jsem vyhrabala z krabice a zapojila a pak jsem propukla v plac. Vedela jsem ze delam spatne. A ona se na me divala smutnym pohledem a rikala: Prece si to delej podle sebe. Ty se nechas tak lehce ovlivnit, jsi nejista, nechavas sebou cvicit. Mas prilis mekke srdce.
A ja plakala a plakala. A vecer vola muj muz, jak jsem mohla pustit rodice do Chorvatska. Takove stare a poblaznene. A ja plakala a plakala.
Takovy byl muj prvni den s kamaradkou u nas. Bylo to jako kdyz se pusti stavidla emoci. Vsechny dalsi dny byly jine. Uz mi nerikala co je normalni. Akceptovala moje odlisnosti. A ja se s ni citila dobre. Bezpecne. Jiste. Prohovorily jsem ctyri dny bez prestavky. O samostatnosti, o vlastni ceste, o touze byt sam sebou. O svobode. Ji nevadilo jaka jsem ja a me nevadilo jaka je ona. Akorat kocka byla furt nafucena.
Kdyz odjizdeli, tak plakali. Vsichni tri. I ten pubertalni 14 lety klacek mi visel kolem krku a plakal. A ja vedela ze jsem udelala dobre kdyz jsem je vzala k nam. Stali jsme i s tim nejmensim u autobusu a mavali jim na cestu. A oni plakali a plakali. A autobus je vezl i s jejich vzpominkami. Tem detem zustanou navzdycky. Treba jim pomuzou, kdyz jim bude tezko. Ze existuji lide co je maji radi. Jen tak.

Kocka chytla ptacka

17. května 2008 v 21:01
a prinesla nam ho do pokoje. Ptacek vyletel na skrin a zustal tam sedet. Vzala jsem ho lehce do dlane. Byl ochrnuly strachem. Kocka na nej zvedave koukala, lehce ho ocichala ale neublizila mu.
Ptacek se furt nehybal i kdyz jsem mela dlan otevrenou. A tak jsem ho polozila na stechu zahradniho domku. Sedel tam jeste asi deset minut bez pohybu, pak ukaknul hovinko a uletel.

Uz jsem fit

16. května 2008 v 22:29
Jsou to necele tri tydny co me rafly zada. Vypada to, ze jsem opet fit.Od doby co me postavily na nohy hodne pani doktorky, jsem udelala tyto veci:
- jela jsem dvakrat do Nemecka tam a zpatky
- zajela do do Mnichova na prohlidku Technickeho muzea
- podivala se v NOrmberku do ZOO na jejich maleho ledniho medveda
- chodila do prace a absolvovala uspesne dva systemove audity, z toho jeden svarecsky
- privezla jsem kamaradku i s dvemi detmi a pet dni ji hostila a bavila
- jela jsem na Macochu, prosla nekolik kilometru lesem
- prošla jsem Podyjim
- byla jsem dvakrat behat
- posekala jsem celou zahradu coz je asi dvanact plnych kosu a vyvezla travu v kolecku na skladku
- uklidila cely dum dvakrat
- vyprovodila rodice na autobus do chorvatska a obrecela to
- stravila 7 hodin v nakupnim centru Vankovka a koupila si saticky i sukynku
- dohlizela na rekonstrukci bytu
Behem vsech techto cinnosti se mi postupne zada uvolnovala. Neco je jinak. Jsem zvlastne klidna. At delam cokoliv tak to nezpochybnuji. Jakoze jsem to mela udelat jinak. Nebo ze jsem to nemela udelat vubec. Nebo ze by bylo lepsi kdybych si misto toho lehla. Neco je jinak. Zasla jsem do knihkupectvi a koupila si knihu. Budu cist.
A zitra si pujdu nechat udelat hlavu.

Nic moc

8. května 2008 v 11:49
Zadna slava u me doma. Vzala jsem si rady vsech k srdci. Zejmena ty, ze si na zada nakladam prilis velkou zatez. Ono snad neni problem v tom, ze toho mam hodne. kdepak, driv jsem zvladla i trikrat tolik s prstem v nose. Muj problem jsem ja. Odmitam delat veci ktere jsem driv bezne delala. Nedelam to nebo tamto. Rikam ne, uz nechci. A pak trpim. Trapim se, ze jsem to neudelala. Ze jsem to prece mohla udelat, ze bych to prece zvladla.
Vcera jsem to vysypala moji mamince, ktera je uplne stejna jako ja. A tak jsme se smaly a rikaly si, ze jsme uplne stejne a hrozne blbe. A ze jsme pak z toho odmitani nemocne a ze je pak pro nas lepsi se snazit a byt za blbky. Alespon zustaneme zdrave.
A za vsechno muze nase 99 leta babicka, ktera je tak strasne silna a nezdolna. Zatimco ona furt beha jako cecetka, tak my s maminkou jsme zhroucene, vsechno nas boli. A nic nestihame a nezvladame a trapime se jak jsme neschopne.
Vychodisko a ani pouceni to nema zadne. Snad jedine, smirit se se sebou. Vzit konecne mustry z detstvi na milost. Nebojovat proti nim. Neplavat proti proudu.
Zada me jeste boli, mezokainove infuze ve me uvolnuji ruzne blokady a ja mam pak pestre eroticke sny a predstavy. TAk nejak chapu vytrzeni hluboce vericich zen, kdyz najednou jejich telem projela smrst slastnych pocitu jen tak. Bezduvodne. A unasela je primo do raje. Ale pak ucinek pomine a blokada je zpet. A priskripne me ten muj nerv. A nocni pochody plne bolesti. Takze se pohybuji jak na horske draze. Nahoru a dolu. Furt stejne.