Březen 2008

Porad tony

30. března 2008 v 13:47
Jsem furt pod vlivem cistych tonu ktere jsem slysela. Dokonce mam pocit jako kdybych na to cekala. Ze tohle jsou zvuky pro me. A tohle je to kouzlo, ktere jsem pocitovala u halekacek stredniho Slovenska. Dlouhe tahle silne tony bez nejakych tremol, ktere se slevaji do zvlastni harmonie. Ted jsem se docetla ze jsou to alikvotni tony, ktere vznikaji souhrou nekolika hlasu, ktere zni ciste bez tremola. Jsou to tony, ktere rozechvivaji ruzne casti naseho tela. Da se presne postrehnout ktere casti, kde rezonuji a kde ne.

jak jsem poslouchala zvuky

29. března 2008 v 8:35
vcera jsem poslouchala v kapli zvuky vyuzovane na ruznych nastrojich. Byly to misy ruznych velikosti, bubny, bubinky, takove dlouhe trouby. Zvony a zvonky. Gong. Byly to zvuky a do toho hluboky zpev nebo takove nejake halekani. Rozechvivalo to vzduch. Ty tenke vyssi tony zacinaly od hlavy. Presne jsem citila kudy ten zvuk jde. A pak nizsi a nizsi frekvence. Az nakonec byly ty uplne nejnizsi, ktere rozechvivaly podbrisek.

Docvaknuti

27. března 2008 v 17:34
Nevim jestli se to stava i jinym, ale me nektere veci docvakavaji uprostred nejake situace. Jakoby se najednou vsechno zpomalilo a ja se uvidim v cele svoji "krase". Neni to obraz ani lichotivy a ani nelichotivy. ZAdne hodnoceni. Jednoduse se divam na sebe zvenci.

Ani jsem si nevsimla

24. března 2008 v 21:43
ze jsou svatky. Opet vsechno probehlo hekticky. Sice jsem byla na pocetny lid kolem me pripravena, jenze tentokrat tomu nasadili korunu nasi pratele. Prijeli v nedeli a odjeli v pondeli. A tak jsem nedeli travila v prirode na spolecnem vyletu a vecer v lihu. A rano opet pratele. A mezi tim jsem odbihala a snazila se alespon zahlednout moje deti. Ktere jsou mi tak vzacne.
A hned jsem se zarekla ze tohle bylo naposledy. Kdyz prijedou deti, budou vsichni vetrelci vypuzeni. A ja budu pouze ometat hnizdo.

Stehovani jako reseni

19. března 2008 v 22:24
Nejsem na to moc pysna. Urcite jsou jina a lepsi reseni. Ale pro me bylo stehovani vzdycky nakopnutim smerem vpred.
Kdyz jsem se stehovala po poprve v deseti letech, tak to byl sok. Vubec jsem netusila ze existuje i jiny zivot nez ten ktery jsem vedla. Moje kamaradky, skola, duverne znama mista. A najednou bylo vsechno pryc. A zivot ktery na me cekal nemel vubec nic spolecneho s tim starym zivotem. Vsechno bylo zpochybneno, uplne vsechno co jsem do te doby byla. Muj vzhled, moje schopnosti, moje zvyky, muj zivot. Vsechno bylo zpochbneno a podrobeno okolim zkoumani. Dulezite bylo... S kym mluvim, kde jsem, co delam a jak delam. A to nejhorsi byla uplna osamelost. Byla jsem sama. A vsechno kolem cizi...

Jsem pilna

15. března 2008 v 18:18
TAk jsem dneska cely den den odpracovala a to s chuti. Rano jsem zbalila nadobicko s jedem a sla strikat stromy. Zjistila jsem ze nova okna jsou celkem pekna a vypadaji i z ulice dobre. Potesila jsem rodice a povykladala si s maminkou opet na stare tema. Proc je tak snaziva a o jejim tezkem detstvi. Po obede jsem se vrhla na zahradu u nasich. Vypadala jsem desne, na oci jsem si dala lyzarske bryle, na ruce tenke igelitove rukavice a monterky. Pobihala jsem kolem broskvi, stoupala na stolek a zidlu a ruzne balancovala. Jed mi ruzne ukapaval bokem z nadrzky a brzy jsem byla cela zapatlana modrou strajdou. Ale povedlo se. Zatim necitim ucinky otravy.
Po odlozeni satstva a vycisteni nadoby jsme i s malym vyrazili do Baumaxu. Postrikovaci nádobu jsem reklamovala protoze tekla. Nikdo se nedivil a hned mi vratili penize. Pri te prilezitosti jsam nakoupila hromadu kvitek, morusu, zem i nekolik pytlu mulcovaci kury. Jo a sazenice jahod. Kluk jasal nadsenim. A tak jsme vsechno dotahaly domu a ja byl opet pilna. Zasadila jsem morusi, jahody, kvitka. Pustila vodu ze studny a zalila uplne vsechno. Rozhodila kuru kolem keru. Vlastne az doted jsem byl v pohybu.
A celou dobu nadseni z prace. Takze doufam ze to vydrzi i zitra. Zitra strikam jedem jeste nasi zahradu. A musim presadit pokojove kvetiny. Jsou nadherne a nestaci jim kvetinace. To je taky zvlastni. Me vsechny kvetiny vzdycky uhynuly. A od doby co kolem nich chodim, mluvim s nima a hladim je po listech, tak se jim zacalo darit. Asi citi ze me zajimaji. Ze je mam rada.
Ted si uvarim kavu a budu lustit sudoku. Pro nekoho muze byt takovy den absolutni nuda. Me se libil.

Jak se stavi a ruzne

14. března 2008 v 20:51
Zivot je vtipalek. Asi vi, ze me hmotne statky otravuji a zatezuji. A tak me obstastnuje porad nejakyma prekvapkama. Vymenujeme okna.
Objednala jsem je asi pred tremi mesici. Zaplatila zalohu. Pred mesicem mely byt hotove. Zednici jsou nachystani v pozoru a cekaji kdy pan oknar s oknama prijede. Neprijel. Pry je jeste nema a ze az za tyden. Za tyden je porad jeste nemel tak za dalsi tyden, ale to pry na beton. Ve stredu cekaji zednici a okna nikde. Pry ve ctvrtek. To bylo vcera. A tak zednici vybourali stara okna a v dome zeji diry. To jsem zvedava jak se to bude dal vyvijet.

Celkem pozitivni clanek

12. března 2008 v 21:29
Prichazi jaro a ja v sobe hledam to lehke chveni ktere s jarem vzdycky prichazelo. Ackoliv se na mem tele podepsal zub casu, porad jsem jeste celkem k svetu. Pamatuji si jak byly kdysi jara vzrusujici. Jak jsem vnimala kazdy krok a pohyb muzu kteri kolem me prochazeli. Citila jsem jak reaguji.
A vecer jsem vybihala do noci plne hvez nekam na kopec, lehla jsem si na zem a divala jsem se na nebe. Kralovna NUT sestupila z nebeske klenby a stala se v tu chvili mym telem. A ja pozorovala padajici hvezdy, nebe svitilo, zarilo a vtahovalo me do sebe. A pak jsem se zvedla a bezela domu. Zivot byl vzrusujici. Jako hra. Vsechno byla hra. Zivot si hral se mnou a ja s nim.
Byla jsem mlada, svezi a zarila jsem. Jeste nedavno to tak bylo. Prichazi jaro a ja hledam jiskru. V sobe. Jinde. Nahore i dole. Hledam zvedavost. Hledam nadseni. Hledam touhu.
Nic neni vecne. Mladi se pretavuje do zralosti. Melo by zrozumnet. Nebo se alespon tak tvarit. Mlada zustanu dokud budu zvedava. Dokud budu poznavat nove veci, ucit se, zkouset, vymyslet. Je porad tezsi najit neco noveho. Ale porad je toho hodne. Letos bych chtela nekolikrat vyrazit do sveta. Pozvat dlouho nevidene pritelkyne. Tentokrat se postarat o zahradu tak, aby na ni i neco rozumneho vyrostlo, nejen blbosti. Naucit se jezdit na koni. Zvladnout zaklady anglictiny. A pomaly se pripravit na oslavu pulstoleti zivota.
Musim akceptovat plynuti casu. Je to zakon prirody. Neco prichazi a neco odchazi. Je jaro a me se jeste nezapaluji lytka.

Lenivost

11. března 2008 v 16:44
Jsem nekonecne lina. Vzdycky jsem byla. Muj uprimny zajem je omezen tou sedou zonu, kterou lze prekonat pouze chtenim. A chci dost ? Chci to opravdu? Stoji mi to za tu namahu? A ten hlas uvnit rika. Dyt to vubec nepotrebujes, nechces, nestoji ti to za to. Kasli na to.
Lehni si. Nehybej se. Porad dokola stejny problem. Moje vlastni lenivost. Ktera ustupi jen a pouze moji vuli. Moje vule je nejvyssi pan a vladce. Kdyz rekne vstan tak ja vstanu. Kdyz rekne udelej stojku tak se postavim na hlavu. A kdyz rekne, bez a vyzehli ty kose pradla tak vstanu a ty kose vyzehlim.
Moje vule je naladova. A tak ty kose pradla tam tyden lezi. A je mi lhostejne kdo pres ne skace. Jen moje vule rozhodne kdy bude vyzehleno. Rekne vyzehli a ja vyzehlim.
A tak jsem na google zadala jiz po 150 dotaz: Jaky je smysl zivota. Naposledy jsem se ptala pred mnoha lety. A tak treba: http://blog.air4web.com/opravdovy-smysl.html
A tak jsem se tam nasla ve vsech kostickach, tak jak zivot bezel. To poznavani bylo vzdycky absolutni prioritou a verim ze to tak zustane i nadale. Ze i kdyz se ted potacim v kosticce flakac, tak jeste tu zatacku vyberu. Flakat se je tak sladke. Je to jak opium. (takhle si predstavuji ucinky opia :o))) Takze vzhuru bojovnici, jdu zehlit!

O lasce k praci

10. března 2008 v 17:42
Lasku k praci prinesl protestantismus. Clovek byl osvobozen z pout feudalismu, aby mohl pracovat. Aby zaprel vlastni touhy, zajmy, potreby, aby je zamkl na sedm zamku a byl pripraven podridit svuj zivot "vyssim zajmum". Ty vyssi zajmy byly pak urcovany ruzne. Ja byla jeste vychovava k lasce k praci. A pohadkami o pilne Marence. A delani, delani co vsechny chmury zahani, delani je lek! Podle toho kdo byl zrovna u moci. Milovat druhe se stalo cnosti a prace pro druhe nejvyssim cilem. No specielne u me to neprineslo moc ovoce.
A do toho jeste prisel ten gulas se sebelaskou a sobectvim. Ten at si kazdy prebere jak umi. Ja nemam nic proti sobcum. Dyt je neumim ani definovat. Nekdo rekne sobectvi a nekdo sebelaska. A casto se vubec nevi co je co. At je to jak chce. Delim to tak, ze ten kdo ma rad lidi a zivot ,ma rad i sebe. A doprava si s laskou. A ten kdo nesnasi svet, je jizlivost sama, zast zaprkla v kazdou denni a nocni dobu, tak ten se trapi sam se sebou i kdyz ma uplne vsechno
Jelikoz dopijm otevrene ctyri flasky, co zbyly po soukrome ochutnavce s mym manzelem, tak jsou myslenky me lehce rozvrkocene. (diky Hanci)
Ale tenhle prispevek je o lasce k praci. Takze jaka je pointa?
Asi takova, ze neni treba milovat svoji praci. Je dulezite ji nejak prezit. Kdyz uz musime pracovat. Dustojne a se cti. I kdyz je nam k smichu.
Jeste jsem nasla odkaz na knihu. Jmenuje se V pasti uspechu http://www.casopis.biz/?q=node/946
Dnes firmy nevyrabi samy, ale velkou cast si nechaji dodavat z levnejsich kooperaci . A tohle zacina fungovat i v soukromi. Zaplati se uklizecky, ucitelky, zahradnici, poradci. Protoze je to levnejsi, nez si to udelat sam. Zivot se meni nenapadne a plizive v neco beztvareho. Umelohomotneho.

Nic nedelam

6. března 2008 v 18:48
Nevim jak jsou na tom jni, ale ja jsem skutecne v situaci ze nedelam nic. A zjistuji ze je to hrozne divne. Nevim jestli si to vubec nekdo umi predstavit. Mozna se takhle citi duchodce kteremu chodi duchod a on sedi na gauci a kouka pred sebe. Nemusi nic.
Uz jsem tohle tema mela nekolikrat na taliri. Videla jsem jak TO prichazi. Ptala jsem se sebe a ptala jsem se jinych. Co by si se sebou pocali kdyby nic nemuseli. Obcas se pohnu, aby se ve me rozproudila krev. Pak si muzu jit zase sednout a koukat pred sebe.
Pokud to vypada na nejakou silenou depku, tak tu nemam. Citim se dokonce skvele. Tesi me ze muzu jen tak sedet a nic nedelat. Ale je to normalni? Uz jsem nad tim mockrat premyslela kolik ruznych zalib a konicku maji jini lide. Delaji tohle a tamto. Strouhaji drevo, maluji hedvabi, pletou, vyrabi obrazy, ryjou v zahonu. Me nic z toho nebavi. Mozna muchlovat se s kockou. Nechat si ji lezet na prsou a naslouchat jejim zvukum. Ale to neni zadny konicek. Mam v hlave prazdno. Ticho. Myslenky me opustily a tak sedim sama se svojim PC a nedelam nic.
Venku se pomalu stmiva. Mozna udelam par pohybu, vychutnam si ohebnost sveho tela a zacvicim z taichi to malo, co umim. A budu naslouchat tichu.

Jak se muj tatinek dostal ke studiu

3. března 2008 v 16:07
Detstvi meho tatinka bylo velice tezke, presto ma na nej krasne vzpominky. Bylo jich osm deti. Dve deti umrely na pdvyzivu a nemoci. Tatinek tatinka umrel brzy, jeste kdyz byly deti male. Vesnice byla nekolikrat prepadena bandity, vojaky, vzbourenci ci partizany. Dle situace tam porouceli Polaci, Slovaci, Nemci, Rusi i Cesi. Kdyz pry sebrali kone, tak byl konec. Nebylo cim obdelat vzdalena pole a rodina byla odsouzena k pomale smrti hladem.

Dnes

1. března 2008 v 19:56
Popis dnesniho celkem obycejneho dnu:
1. Vyspani az do pul devate, pochumlani se v posteli s muzem, kava do postele
2. Odvezeni decka na skaut
3. Nakup s Kauflandu asi s tisicem jinych nakupovatelu. Pozorovani jak se lide chovaji kdyz maji cekat u kasy (predbihani, nervy, hadani, podlezani, finty, stresovani sebe a jinych), kava Late v kavarne s muzem
4. Strihani vinohradu
5. Obed u rodicu, filosoficka diskuse s maminkou a vnitrnim sdileni a pocitu harmonie
6. Nakup v Baumaxu s otcem (sundani dedu po schodech dolu, nastoupeni do auta a vystoupeni z auta, pochod po obchode, a opet totez, predani babicce)
7. Uvareni kavy
8. Hodina jezdeni na ketleru a pulhodina cviceni na zemi
9. Otevreni archivniho vina s muzem
10. Ted!
11. budoucnost neznama