Únor 2008

Hledani a bolest dospivani

26. února 2008 v 19:56
Dospivani boli. Mozna nekoho moc ne ale me bolelo hodne. Nebyla jsem pripravena. Nebyla jsem pripravena vubec na nic. Nenavidela jsem se za svoje slabosti, za svoje spatne skutky, za svoji zbabelost, za vsechno to co jsem . Byl ve me vnitrni hlas ktery me tyral. bud zla, bud zla, bud zla. Ublizuj, ublizuj.ublizuj. Jsi chudak, chudak, chudak. Oskliva, oskliva,oskliva. Zklames, zklames,zklames. A tak jsem se plizila svym dospivanim jako stin, vsechny svoje cerne myslenky v sobe zamrizovane na tisic zapadu. Zhrozena ze sebe. A zhrozena ze sve sily, ktera ze me prystila kdyz jsem ji nechtene povolila uzdu. A zamilovavala jsem se do grotesknich lidi - obrazu - ikon. Presvedcena ze je to laska. A sedela jsem doma zavrena ve svoji sebelitosti a poslouchala muziku. A snila. Jak miluji, jak jsem stastna. A jak jsem nestastna.

Zivot utika jako splaseny kun

25. února 2008 v 20:40
To co bylo kdysi je davno pryc. Byla jsem odhodlana vecer svuj zivot odstrihnout a rano se vzbudit do noveho zivota. Taky jsem cely zivot zacinala kazde rano znovu a znovu. Ale ted se zacinam vracet zpet. Ohlizim se.Otevrela jsem si obrovsky poradac, kde muj muz sepisuje nase tury. Zacatek, prevysení, doba vystupu a doba sestupu. Vsechno krasne usporadane. Celkem 1300 tur ktere jsme delali v letech cca 1990 az do roku 2005. Rekneme 15 let. 15 let intenzivni chuze po kdejakem vrcholu, ledovych planich a preplnenych chatach. Ranne vstavani a vytahovani decek z postele. Vetsinu tur chodily s nami. Jen na ty nejvyssi jsme decka netahaly.

Ze sveta venku

24. února 2008 v 18:01
Nevim jestli se to zda i jinym, ale me prijde virtualni a medialni svet uplne jinaci nez ten svet co mam doma. Tyden jsem jezdila na lyzich, bezkovala, zaplavala si i zasaunovala. S deckama hrala dostihy a jine vzrusujici hry. Dopravala si mnamky a popijela vino. Ani jednou jsem si nevzpomnela na internet. A ani na praci. Cela jsem se jaksi smrskla, kalhoty padaji a oblicej se rozjasnil.

vic stesti nez rozumu

14. února 2008 v 18:08
Rika se to casto.
Clovek udela spoustu rozhodnuti jen proto ze to zrovna v ten moment bylo nejpohodlnejsi. Pro nej. I kdyz mu to bylo vlastne jedno. Nebo ten duvod byl uplne malicherny. Ale dusledky teto malichernosti, vlastni marnivosti ci omezenosti jsu dalekosahle. Tohle rozhodnuti mu pozdeji zasadne ovlivni zivot.

vztahy nevztahy

10. února 2008 v 21:17
Zajimalo by me, zda existuji mladi muzi, kteri by se chteli ozenit a mit rodinu. Zrovna ted jsem se bavila s jednim takovym. Hezkym a chytrym. Ma vaznou znamost, ale zenit se pry nechce. Ani zanic. Ale jeho divka se chce vdavat. A chce mit rodinu. Tak to pry v zadnem pripade.

Hmmm, ja nevim. Divka s instinkty chce mit dite a rodinu. Celkem to chapu. Taky chapu, ze chce mit rodinu dokud je v optimalnim veku pro otehotneni i porod zdraveho decka . Rekneme kolem 25-27 let. Ale kde sehnat vhodneho muze? Kdyz se nechteji zenit.

Ja bych asi nechodila s klukem, ktery si me nechce vzit a nechce mit se mnou dite.

Druhy pokus fotek - pozor zrada

9. února 2008 v 19:36
Jelikoz jsem si slibila ze na pocitac ani nepachnu, tak jsem si nainstalovala fotoshop a hraju si celou hodinu s fotkama. To je u me nejaka uchylka. Vzdycky delam neco jineho nez mam delat.

Je fakt unor?

9. února 2008 v 17:50 hory
Cloveku se to nechce verit. Ze zeme vylezaji prni jahodove listy. A mech je krasne zeleny a nacechrany. Stromy plne pupenu a vse voni jarem. Dnes byl les modry. Nebo se mi to jen zdalo?

Srdcervouci setkani spoluzaku

8. února 2008 v 18:01
Dlouho jsem nebyla na zadnem setkani byvalych spoluzaku. Z toho posledniho mam hromadu fotek, ale ja tam nebyla. Zrovna si prohlizim ty fotky a rozlitostnuju se. Jenom tim ze se na ne divam. Ze si prohlizim ty zname obliceje. Kdysi tak blizke. Kdysi tak mlade a krasne, a ted.... jine.
Nechci se divat zpet. Ale i kdyz si zakryvam oci, tak nelze zapomenout. Na zivot. Gejziry zivota. Plameny spalujici mysl i telo. A bylo mi krasne i kdyz jsem to nevedela. Moc krasne. Ani jsem si tu krasu nestihla vychutnat a vsechno odval cas. Cas nam ukazuje nase vlastni karikatury. Pri setkani byvalych spluzaku. Brzy to bude 25 let, co jsme se rozleteli na vsechny strany. S nekterymi se vidam porad a ani mi neprijde ze starnou. S jednim, ktery se vubec nezmenil, ziju.
Ale ti ostatni.... Proboha, jak ten cas leti.

Radost ze sdileni ve spolecnosti

7. února 2008 v 19:17
Nejvetsi radosti sveho zivota jsem vzdycky prozivala kdyz jsem mohla s nekym byt a sdilet jeho pritomnost. Tlacila jsem se ke svym vyvolencum od detstvi a jen jsem tak vedle nich drepela, neco tlachala a byla stastna.Byla jsem ochotna prijmout jakykoliv trest jen abych mohla byt v blizkosti tech, ktere jsem mela rada. A tahle radost se me drzela cely zivot. Tesila jsem se na setkani s kamarady, i treba se sousedy, dokonce i s pribuznymi sestrenicemi ci bratranci, tesila jsem se na akce kdy jsme si povidali a chechtali se kravinam. Kecali jsme do umoru. Neumela jsem odejit, byla jsem posledni kdo odchazel. Tak moc me tesila spolecnost jinych. Cely zivot me provazely tyto radosti. Radosti ze nekoho vidim, ze nekoho potkam, ze s nekym mluvim, ze sedi vedle me, ze je se mnou, ze mu je se mnou dobre, ze ho rozesmivam, ze ho uklidnuji, ze je. .

V posledni dobe se to meni. Ten zavratny pocit stesti se postupne a nenapadne ztraci. Nevim co to znamena. Bud jsem otupela nebo starnu..

chtit byt nekym

7. února 2008 v 16:25
Nekoho potkate a libi se vam tak moc, ze byste chtel byt nim. Nebo vidite nekoho jak neco zajimaveho dela a chteli byste to taky tak delat. Vidite lidi, kteri spolu neco podnikaji a chteli byste jit s nimi taky.

Slysela jsem, jak nekdo rika ze by chtel byt mnou. Delat to co ja. A podnikat veci ktere podnikam. A kruh se uzavira. Chci byt nekym jinym a jini chteji byt mnou. Jak detinske. Jak posetile.

Jak vyletet z hnizda

6. února 2008 v 21:28
Moje deti dostuduji. Budou si muset najit praci, bydleni, zivotni vztahy. Musi to byt hrozne tezke. Ukoncit studium a jit vlastni cestou.

Ja to mela jednoduche. Kdyz jsem drzela ten papir v jedne ruce, tak jsem v druhe houpala dite. Nebylo co resit. Kostky byly vrzeny. Ale co si pocit se sebou, kdyz je mozne cokoliv? Jaky to musi byt pocit, byt najednou sam... Asi si to moc dramatizuji. Nedokazu si to vubec predstavit.

Vedoma a nevedoma zena

6. února 2008 v 15:25
V tomto článku vám předkládáme 15 základních rozdílů mezi nevědomou ženou, která stále čeká na svého půvabného prince a tak zůstává neustále sama, a ženou zasvěcenou, která má tantrickou iniciaci anebo je zasvěcena do tajemství transfigurujícího milování a která ví, jak polarizovat muže, kterého miluje, takže jejich vztah je opravdovým ztělesněním božské lásky.

Kolik je dost

5. února 2008 v 18:08
Nevim kdy jste si uvedomili, ze kdyz neco mate nemuzete mit neco jineho. U me to trvalo dlouho nez jsem nejen pochopila ale i vnitrne prijala, ze nemuzu mit vse. Ze fakt, ze jsem neco dokazala, ziskala a vybudovala jeste vubec nic neznamena. Ze to musim opet pustit. Oprostit se. A nemam na mysli materialni veci. Vubec ne, veci prichazeji a odchazeji.