Nechávám veci být jaké jsou
29. prosince 2011 v 20:42
Jednou z mych nejhorsich vlastnosti bylo odjkaziva, ze jsem nedokazala nechat veci byt takove jake jsou ale mela jsem porad nutkani je nejak vylepsovat a měnit. "zdokonalovat".
TAto spatna vlastnost ma i dobre stranky (jako kazda spatna vlastnost dyť je to jen vlastnost). Z ničeho se děla něco. Vytváří něco nového.
Jako kdyz roste rostlina. TAky si bere vlahu, kosati a roste k nebi protoze je to jeji prirozenosti. Jsou veci ktere se zdaji byt uplne prirozene. Normalni. Clovek zije jako kdyz voda tece. To lidské snažení je tak nějak přirozené.
Pak se ale neco zmeni. Rostlina se zastavi v rustu a jeji listy zacnou zloutnout a opadavat. A je jasné ze jine rostliny zaujmou jeji misto. Stejný scénař. Jen aktéři se změní. A mé koreny vyschnou, plody opadaji a vse se mění. Najendou je zřejmé kam ... mířím. TAm v dalce se ukázal cíl. Kam jdu? Co je to na horizontu? Už dokážu přečíst napis. Hřbitov!
Začínam brzdit. Už tak nespěcham. Ani nevylepšuju. Nehledám. Brzdím. Snažím se hodit zpatečku ale nese mě to pořád dál. Vpřed. Celý život jsem někam šla. Někam. Nejde zastavit.
Co ted? Co dělat? Zkusím něco nového. Nebud nic vymýšlet, nic vylepšovat, nic měnit. Jen se vznesu nad zem a nechám se unášet větrem. Ať mě to nese samo. TAm nebo onam. Ať mě to donese kam chce.
Najednou je zeměkoule pode mnou. Točí se. Vidím světadíly jak se pomalu otáčí... Zapíchnu pohled na jedno místo a hned jsem tam. Tiše hledím na rodinku lvů. Lvice pomalu krácí kolem mě. Nehýbu se, a tak mě nevnímá. Neruším. Fakticky nejsem. Něco cítí, ohledne se a jde směrem ke mě. Vystoupí až na moji hruď. Dotýkáme se vzájemně hrudí. Cítím jak ji bije srdce, slyším její dech. Stojí nade mnou ale nevidí mě. Nehýbu se. Lvice se otočí a jde pryč.
Zvedám se k nebi a cítím se blaženě. Tep lvího srdce pořád v sobě citím.
Pluju vesmírem a nikam nespěchám. Není kam.
Rozsudek
24. října 2011 v 21:17
Náhodně se mi dostala do ruky malá knižečka s třemi povídkami. Napsal je Franz Kafka. Kluci v německé škole ho měli jako povinnou četbu.
Franz Kafka, nevěděla jsem o něm vubec nic, jen že žil v Praze a psal německy. Umřel mladý. Nebyl š'tastný.
Začetla jsem se do prvni povídky, jmenovala se der Heizer. Zajimava povídka, ze života. Tak nějak mě blízkého života. Pak jsem ale začala číst druhou. Rozsudek.A jsem paf.
Jakoby Kafka četl v mém nitru. On to všecko věděl. A popsal to. S otevřenou pusou čtu tu povídku již potřetí a žasnu. Dobrý. Moc dobrý.
Fakt dobrý. Je to o předstírání. O sebenalhávání. O popření sama sebe. A o trestu za popření sama sebe
Vyvrcholením je věta kterou říká otec synovi:
Vlastně jsi byl jen nevinné dítě, ale spíse jsi byl dábelský človek! A proto věz: Odsuzuji tě k smrti utopením!
A syn se sebral a šel se utopit. Potrestat se za své hříchy.
ZA vlastní neschopnost být tím čím byl.
ZA neschopnost být tím čím byl se platí smrtí.
Třetí povídka se jmenuje Trestna kolonie. Zvláštní povídka. Musím ji ještě jednou přečist. Opět o hlubokém pocitu viny a sebetryznění. Ale tam ten pocit viny a trestu nevnimám tak intenzivne jako u Rozsudku.
On byl Kafka právník. Možná jeho hluboké pocit viny souvisely i s jeho povoláním. Je mi moc blízký.
Co noveho
2. října 2011 v 20:52
V podstate hodne noveho a zaroven vubec nic. Nedari se. V praci mi kadi (serou) na hlavu, sebrali mi misto na parkovani, kritzuji me, nerespektuji a celkove se zda ze je to cele na starou belu. Prichazej mladi chytri a vzdelani, my stari jsme za blbce.
Dlouho jsem si myslela ze nechat si kadit na hlavu patri k mym povinnostem, ale uz me to jaksi nebavi snaset. Ani za ty penize ne.
Umrel mi kamarad. Moc dobry, vlastne to byl rodinny pritel, pritel meho muze. Umrel ve 52 letech, uplne necekane. Vypravoval deti do skoly a skacel se k zemi. Decka jeste zavolaly sanitku, ale umrel rychle. A tak placu. SAma, s muzem, s smanzelkou sesnuleho - dobrou pritelkyni, se sestrou zesnuleho a zase dokola. Placu a placu, jsem smutna a zaroven tak nejak zvlastne povznesena nad vsecko to lidske snazeni a smazeni.
Co dal? Nevim. Kdyz me vyhodi v praci, pujdu rada. A kdyz me nevyhodi? TAk mozna budu mit problem se rozhodnout jit sama. Jsem zparchantele pohodlna. A to je nebezpecne. Muze to byt i smrtelne.
Je otazkou, jak dalece je veci cti a osobni hrdosti, delat svoji praci dobre a mit radost z vysledku sve prace. Byt prinosem. Zjistuju, ze mi moc zalezi na me cti a osobni hrdosti. Kdysi jsem rikala ze mi je to jedno. Ale neni.
Kamarad byl velmi cestny clovek. Ferovy, uprimny a pravdomluvny. Takovych lidi si moc vazim. Chtela bych si vazit i sebe....
Posledni dovolena
29. srpna 2011 v 21:39
Letos to s dovolenyma celkem klaplo. Kultura, hory i more. Takze jsem zrelaxovala a muzu do pracovniho procesu zarezavat aniz bych se z toho psychicky hroutila.
Posledni dovolena byla v Recku na ostrove Korfu. Privital nas šok. K hotelu vedla klikata cesta, fakticky žadná recepce, výhled do dzungle. JIdlo zer co je a nevymyslej. Kolem sama vyhladovela kočka, ještěrky, vonici citrony a rvoucí cvrčci. Vlhko. Predstavte si nejakou okrasnou zahradu a ta vyroste do obrich rozmeru a vsecko se vsim se proplete. A v tom je nejaky spustly dum a v nem oblezle vrzajici postele. A vse se topi v zeleni a ve stromech a v kerech.
A kdyz sebehnu dolu tak uvidim more. Lagunu. A vedle dalsi a probehnu kousek olivovnikovou dzungli a opet laguna.
Jeste se mi zda o zarive vode, trpitivé hladine, tmvomodrych jeskyních ... Příroda kterou nelze spoutat. Jen pospinit a pokalet. ZAvalit bordelem. Ale nelze ji spoutat. Vyleza kazdou skvirou na povrch. Je vsude citit. Pot steka po zadech, cele potoky potu tecou a pak se michaji s morem. Vzduch voni uplně vsim. Morem, spoceninou, močem. Nebo je to oslí hnuj? K lidem kteri tam tradicne ziji proste jen pribyli turiste. TAk nejak nepatricne. Zavazeji a prekazeji.
Vydrzim plavat se snorchlem hodiny. Divam se pod azurovou hladinu a pozoruju co se tam deje. A vsecko kolem je modre. Tolik odstinu. Azurova, tyrkysova, tmavemodra, svetle modra, zelenkava... Korfu je ostrov, kam civilizace nedorazila. Alespon tam kde jsem byli. Nepovedlo se ji proklestit uzounkymi ulickami, hlubokymi prusmyky a skalnatymi utesy. TAk nejak se vzpricila behem cesty a zastavila.
A tak jsem stravila sedm kouzlenych dnu s jidlem ktere nebylo k jidlu a v posteli ktera nebyla ke spani a v silenem vedru a kochala se zitim. Jo, dobry. Supr. A byla jsem i v Albanii. TAky dobry.
O cekani ve frontach - komentář pro Saulä
31. července 2011 v 20:27
Na letosni dovolene jsem stala nejdelsi frontu sveho zivota. Cekala jsem na vstup do GAlerie Uffici ve Florencii asi 3 hodiny. Jsem frontovy clovek. Libil se mi stav cekani ve fronte. Stav ztiseni a klidu Podoba se to stavu na horach, kdy clovek sedi pod horou a ceka. Az mu bude dovoleno vystoupit nahoru. Tak nejak zaslouzene. Odcekane.
NIcnedelani se mi libi.
DAlsi den jsme stali fronu do Galerie Academica. Tam jsme stali jen jednu hodinu. Temer mi bylo lito ze to bylo tak kratce. Nez jsem stihla dostatecne nicnedelat, uz jsem byla uvnitr a cumela na ty hromady mramoru.
DAlsi fronty jsem zazila na dalnici. Najednou jsme stali a jen se tak divne posouvali v plechove kolone. To se mi nelibilo. Nastesti tady existuji varianty. Vzali jsme to jinudy.
Doma proste nemuzu komentovat.
Takze rakce na tvuj komentar 18:
mozná a možná navázali na stavitele starých civilzací kolem stredozemního more, které prišli (asi) z azie.
nezdá se mi ze by keltove nebo druidové staveli chrámy. nemeli to ve zvyku.
Chrámy stavěly minojské kultury a ty to dotáhly buhví odkud.
Chrámy stavěly minojské kultury a ty to dotáhly buhví odkud.
komentar ke komentarum -verze 5
31. července 2011 v 17:36
jak se zda, nemuzu pridavat komentare jenom ja. tvrdi mi ze mam spatny soucet.
TAkze:
Saul | Dnes v 15:46 | "Byla jsem na dovolene."
to mi napadlo.V takovém počasí si může dovolenou vzít jen vskutku neosvícený člověk:-0)
Doufám,že nás aspoň obohatíš o nějaké pikantní zážitky.
Doufám,že nás aspoň obohatíš o nějaké pikantní zážitky.
Naopak, v tomhle počasí je lepší jet na dovolenou, než když je u nás krásně a horko. To pak dovolená někde v nějakým teplomoří ani nemá cenu, čoveku je akorát líto, že přišel o těch několik málo pěkných dnů u nás. :-)
Aha,no to jo,já jen nepředpokládal,že Ratka při své skromnosti vyhledává atraktivní dovolené v tichomoří:-)
/nebo teplomoří jsi psala)?
/nebo teplomoří jsi psala)?
Já měl donedávna dovolenou skoro rok.Sice neplacenou,ale zase jsem se o ni nemusel nikoho dovolovat.
A to by jeden nevěřil,jak může být taková "dovolená"opravdu ozdravná.
Když člověk hledá v bundách zapomenutou petku a kam prijde ,tam si s ním vytřou prdel...v té společnosti,kde má pocit že ještě patří.
Jsem rád,že jsem se toho zbavil.Tedy té víry.Kopat do prdele mi ještě možná budou,ale to už je to pověstné:
psi štěkají a karavana jede dál
Když člověk hledá v bundách zapomenutou petku a kam prijde ,tam si s ním vytřou prdel...v té společnosti,kde má pocit že ještě patří.
Jsem rád,že jsem se toho zbavil.Tedy té víry.Kopat do prdele mi ještě možná budou,ale to už je to pověstné:
psi štěkají a karavana jede dál
Komentar ratky:
takze dovcu jsem si vybrala optimalne. jeli jsme do toskanska. ctyri dny ve Florencii pak jeden den Pisa pak dale na skok k mori kouknout jak se italove sluni a dal Lucca (stare stredoveke mesto) do hor pres Apeniny zase domu. najezdili jsme toho jak silenci (italove jsou neuveritelni dopravni chaoti a mamlasi) a pocity jsou uplne supr.
florencie je kolebka renesance, videli jme co slo, nasali atmosferu, bydleli primo v centru, vystali obri formty do Uficci i na DAvida, probehli nekolik domu a vezi. vez v Pise je fakt hrozne sikma, plaze nekonecne a hory uplne nadherne. Apeniny jsou uplne odrizle od sveta, ziji tam lide a jsou velice prijemni.
Pocas fakt prijemne az do ctvrtku. jak zacaly vedra tak se to nedalo vydrzet, nastesti prisly hory a pak trmaceni domu.
a klidne komentujte. ja s nima vyjebu. kdyz nemuzu pridavat komentare u sveho vlastniho blogu tak je budu psat do clanku. zdarec.
Tak to je dobře ze to bylo "supr".
Ale co vlastně?
Ta renesance?
No to je supr:-)
Ale ta už je tu nějakých 500 let.
Ocenila jsi ji v nějakém ze svých minulých životů,kdy ji všichni hanili?:-o)
Ale co vlastně?
Ta renesance?
No to je supr:-)
Ale ta už je tu nějakých 500 let.
Ocenila jsi ji v nějakém ze svých minulých životů,kdy ji všichni hanili?:-o)
osobne jsem prozila (vzpomela si) na tri zivoty. jako lesni delnik s konem, jako lodnik na ricnim parniku a jako indiansky lidojed.
priznavam jsem se ponorila do renesancniho zivota. florencie jako kolebka renesance. prochazet, spat a dychat atmosferu tohodlenc prostredi ve me vylvolalo hodne zmisene pocity. musela to byt nadhera (kdysi) takova michanice nabozenstvi a svetskeho poteseni. Propletene do filosofickeho ramce. Protoze ta architektura byla chodici filosofie. Renesance byla snaha o obnoveni anticke dokonalosti. Vzkriseni hodnot duchovna na krestanskem zakladu. Danteho Bozska komedie. Prostredi v kterem GAlileo nachazel a hlasal svoje objevy. Tvurci prostredi a zaroven zbozne. Vznik ocistce, aby ti bohati mohli taky dojit do nebe. ZAplati cirkvi obolos a sup, uz jsou cisti 
Absolutni rozkvet mest a bohatstvi. do toho vstupujici DAnte se svoji Bozskou komedii. VArovani a zdvizeny prst pred svetskym potesenim.
Absolutni rozkvet mest a bohatstvi. do toho vstupujici DAnte se svoji Bozskou komedii. VArovani a zdvizeny prst pred svetskym potesenim.Florencie jako raj na zemi. Teda tkhle si lide ten raj predstavovali. ze si ho udelaji. najendou vsude obnazeni lide, Marie s vsisicim prsem a na nem zaveseny jezisek. uchvatne ikony. ten zivot tryskal z kazdeho tepu dlata, z kazdeho kousku ikony. lide zjistili ze existuje poteseni a a ve jmenu boha (nabozenstvi) se tomu poteseni odevzdavali.
jasne ze museli prijit reformatori.
SAule, jsem rada alespon za to malo. tri je vic nez nic. slovo krasne jsem nepouzila ani jednou. socha davida byla dokonala. je mozne ji oznacit za krasnou prave pro jeji dokonale zpracovani. ale to uz je otazka jak se kdo stavi k dokonalosti. pro meje dokanale vse coje prirozene. treba suchy list nebo mravenec. jestli si pod krasou predstavujes prijemno tak mas problem.
hmm, vubec nevim vocogo. ty jsi mluvil o krase. ja renesanci nastuodvanou nemam, ja tam na ty stare veci koukala a odezirala. nechala to na sebe prset a cekala co to udela.
dovolnyh jsem mela nekolik i tech viceletych (mnoholetych) a rozumim tvojim komentarum o dlouhe dovolene a jak s kdekdo s tebou vytiral prdel. ale podle me urcite ne vsichni. teda se mnou si taky kdekdo vytrel prdel a taky ne vsichni. A co ti vadi na tech mych komentarich ? co ti vadi na tom ze jsem se byla nekde podivat? a ze se mi to libilo
Ru, jo. asi je to dulezite obdobi. pro me urcite to bylo moc dulezite. nechat ze sebou vytrit a vubec nic :o) kolikrat si toho nai nevsimnu. musi mi to nejaky dobrak sdelit (ze si nekdo se mnou vytira prdel) nevidim to, je mi to jedno, nezajima me to.
blbne mi blog
30. července 2011 v 23:13
Nemuzu pridavat kometare
a tak to zkusim touto cestou:
KOmentář k SAulovi 6:
omlouvam se ze jsem nereagovala. Byla jsem na dovolene.
SAule, v ty sestce se zacinas trochu priblizovat tomu co jsem chtela sdelit.
SAule, v ty sestce se zacinas trochu priblizovat tomu co jsem chtela sdelit.
okazale absurdni soucit a vyzivani se v ritualnim muceni maji mozna hodne spolecneho. mozna je to totez ale v jinem oblecku. tak nejak jsem to chtela naznacit. muj prvni komentar bylo zhoupnutim kyvadla druhym smerem. nekde mezi je stred.
JIrko, Pavle díky za komenty. Ja vim moc dobre ze priroda je takova jaka je. Uplne prirozena. Proto me zajimaji ty divne reakce napr. moje nebo i reakce jinych lidi. Je to zvlastni. jako z jineho sveta :o))