Pokus

11. srpna 2017 v 16:43
Dělám na sobě pokus. Namlela jsem mák, na poli sesbíraný paběrkovaný a udělala ho s nudlemi. A teď sedím a čekám co to se mnou udělá. Na netu jsem se dočetla celé horory... jak opiáty z makovic prostupují až k maku a makovina se dostává na zrníčka. A prach je nejhorší. Takže paběrkovaný mák je samý morfín a opiát.

Tak jsem si vzala noviny a zkouším číst, píchám se do prstu abych zkusila jestli mě to bude bolet. Morfium má tlumit bolest. Ale jak se zdá, všecko je dobrý.

A tak mladým můžu navařit zítra švestkové knedlíky.
 

Kontrola a zmatek - dvě rodné sestry

25. července 2017 v 19:52
Teprve teď jsem si to uvědomila. Nepovažovala jsem se za kontrolorku nikdy, i když z pro mě neznámého a záhadného důvodu jsem se neustále dostávala do situací, které kontrolu (mojí) zdánlivě vyžadovaly. Jevilo se mi že musím kontrolovat, aby se něco nepotento.

Poutníkem světových náboženství

20. července 2017 v 17:04
Název navazuje na cestu k Rottenmannhütte z Rottenmannu, kde je nekolik zastávek světových náboženství. Mají vést k porozumění mezi jednotlivými náboženstvími. Je to dílo sekce místního Alpenvereinu, i když umělci ztvárňující jednotlivá náboženství jsou z celého světa.

Motto: Nechceme házet kameny na sebe, nýbrž kameny na sebe stavět.
 


Osvěžující šťavnatost přírody

9. července 2017 v 20:09
Přemýšlela jsem jak nazvat těchto pár obrázků. Bylo to překvapení, osvěžení... plnost květů a zeleného. Také nějaká historie.

Na Božím Daru jsme se zastavili na čtyři dny cestou od prostředního syna. Věděla jsem že je to hraniční přechod, ale už jsem si neuvědomila že k sasíkům, těm hodným co stříleli ve válce do vzduchu, jak nám místní tvrdili (vtííííp). Sasíci to tam mají opravdu pěkné a na naší straně taky. Překvapující šťavnatost, samý květ... lesy, louky a také rašeliniště. Místo je proděravěné chodbičkami jak ementál. Naši předkové tam kutali různé rudy, především stříbro a cín.

Podivnosti času

8. července 2017 v 13:10
Koukám že už je červenec, a poslední článek byl v půlce června po velmi podivné události v našem životě. Píšu my, protože jsme na vše dva. Nejmladší odjel na brigádu k staršímu bráchovi, a "my dva" tady vegetíme a posunujeme se sem tam, jak se "nám" chce.

Zítra jsme plánovali odjet dovolenou. Dnes jsme na sebe koukli a povzdechli si (oba najednou) že jsme nějací unavení a schlíplí, že se nám nikam nechce. A proč bychom vlastně měli někam jet. Tak jsem vystornovala ubytování s tím, že přijedem jindy. Za týden nebo dva nebo vůbec.

Je dusno. U nás dlouho nepršelo. JInde hlásí průtrž mračen a tady furt vedro. Možná pojedeme odpoledne na kolo a vykoupeme se v lomu. Jestli se bude chtít. Anebo ne.

Takový podivný čas Houká sanitka, asi někoho vezou schváceného vedrem.

Jsem ráda doma. Dívám se jak vítr čechrá stromy sem tam, v troubě se peče ribízový koláč.

Rajčata dozrávají. Daří se jim.

Proč někam jezdit...když nemusím. Doma se cítím nejlépe.

Toto blognutí nemá žádnou pointu. Napsala bych klidně, nic se neděje. Ale ono se furt něco děje. Svým tempem se odvíjí čas. I ten můj.

Noční jízda domů

13. června 2017 v 15:56
Z rodinných důvodů jsme se museli náhle vrátit domů ze Slovenska, jeli jsme noční krajinou dlouhé hodiny a měsíc nám svítil na cestu.

Projížděli jsme Záhorím, nikdy jsem tam nebyla ani ve dne, podle navigace to měla být nejkratší cesta domů. Potkávali jsme spoustu zvířat, laně, srny, lišky, zajíce... kolem lítali netopýři. Vynořili se z křoví a pak důstojně přecházeli ze strany na stranu. A pak se ze tmy vynořil kůň. Stejně jsme jeli třicítkou na zcela rovné cestě. Zvířata se tam stála a dívala se na nás, teprve až koně mě donutili vytáhnout foťák.

Znáte někdo tuto rostlinu?

29. května 2017 v 17:14
Chodíme letos sbírat byliny na čaj. Dnes jsme vyrazili ve třech (já, manžel, maminka) na lípový květ. Ale bohužel lípa ještě nekvete. A tak jsem šli na naší oblíbenou louku sbírat jahodové listí. Na louce roste kdeco, řepík, tmavě fialová až temně modrá šalvěj luční https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0alv%C4%9Bj_lu%C4%8Dn%C3%AD a pak ještě něco co nnedokážu identifikovat. Možná je to šalvěj hajní. Nebudu to pít, ale zvědavá jsem. Vypadá jinak než šalvěj luční, ale má stejnou čverhránkovou stopku a velice jemnou příjemnou vůni mezi mátou a šalvějí.

Kam dál